Vaše příběhy

ja jsem taky na to koukala,ze to hlasi ve zpravach a v tech hlavnich!Manzel me na to volal,protoze ja politiku neuznavam a tak me rika,podivej,tady maji neco pro tebe.Bylo to asi pred rokem a v Izraelske TV a oni jen tak neco do TV bez dukazu nedaji.Presne to uz nevim,musela bych po tom se nejak pachtit,ale ja to nepotrebuju dokazovat,me to je jasne...

Dalo by se poptat kde to ve zprávách sebrali že vědci uznali oficiálně přítomnost duše? Jací vědci, kdy a kde? Aniž bych chtěl moc oponovat, myslím si že to je pouze nějaká překroucená či spíše jen nepřesně zpopularizovaná zpráva. Z prostého důvodu - takový fakt jako vědecký důkaz duše (fyzikální rovnice jejímž výsledkem je duše) by hodnoty tohoto světa převrátil naruby, ne že by jen někde o něm padla zmínka ... :-)

je Jezisova zeme-Izrael

To přišlo samo...:) No tak znám neznám, nicky jsou mi povědomé to jo..., ale jinak neznám nikoho. A co je IL to taky nevím...:)

jo mas pravdu,kazdej jsme nejakej,ale to co ty rikas,o to se snazis nebo to prichazi samo?
Vis,ja ziji v IL asi to vis,uz nas tady znas,ze?Tady proste ve zpravach rikali,ze vedci uznali oficialne pritomnost duse,takze toto je dokazano a to co my citime,je prave ono,litas si kde chces a pak to svy ubohy telo vidis pred sebou...ja jsem jednou byla s mamkou a chtela jit za tatkem a mamka me rikala,ze ted nemuzu,tatka je s babickou pro me nedosazitelne daleko a ze bych se pak nemusela vratit do sveho tela.Tak jsem o tom dost premyslela.Ja proste jeste ziji a tak nemam takove moznosti jako maji oni.Je to ale zajimave,ze?

Asi to má každý jinak. Ale myslím, že mé lítání po pokoji je něco jiného než tvé sektávání se s rodiči. Mě se také někdy zdá o mrtvém dědovi a mluvím s ním někde...nebo dýchám pod vodou...ale to jsou pro mě sny. Ale když se v noci probudím a vstanu a podle mě jsem naprosto vzhůru, ale mám pocit že levituji a zároven pokoj vypadá jak má vypadat.... ale pak vidím sebe, jak ležím v posteli a na čele mám modré světýlko...:) tak to je taková haluz až se prostě bojíš jestli nejsi mrtvej:D...nevim...mě se už párkrát stalo takových divných věcí...že já nevim. Jinak Ti věřím, každý to má jinak hozený a někdo to nemá hozený vůbec

ja u toho nemam zadne spatne pocity,ba naopak jsem stastna jak blecha,ze jsem neco zazila a videla jsem treba rodice...nebo neco neobvikleho...treba i vrazdu....nestesti..

tak ty litas po pokoji?
To ja nee,ja se stykam s rodici a prarodici na mistech ktere uz ted neexistuji,treba jsem se s nima setkala v jedne hospode kam radi chodili posedet tatkovi rodice a za me uz neexistovala a to ti reknu ,ze jsem cucela!Tedy jsem s nima byla v minulosti,tohle se tezko dokazuje a tak to rikam jen ted tobe a budu mooc rada,kdyz mi budes berit.
Jinak v astralnim cestovani mas neomezene moznosti se dostat kamkoliv,treba na dno oceanu a ver mi,ze ti more vadit nebude.Tam pouzivas smysli uplne na jinych zakladech a to prave ovlada duse,my v zadnem pripade.Ahoj,mej se!

Někdo se snaží a nic. Někdo to nechce a a jde mu to samo... Já jsem vystoupil z těla jako malý a pak 20 let nic. A ted zase...:) no... je to zajímavý, ale i takový nepříjemný...hlavně když jsem byl malý, tak jsem si myslel, že to jsou sny...vlastně bych si na to nevzpoměl kdyby se mi to nestalo nedávno...uplně jsem na ten stav zapomněl...taky jsem si všimnul, že mi na čele svítí takové modravé světýlko...:) to jsem se tak lekl, že jsem radši pomyslel na návrat a hned jsem byl zpátky v těle. A ted bych chtěl zase 20 let pauzu...:) není mi to uplně příjemné lítat po pokoji bez těla.

ja ti reknu muj pripad.Ja jsem si vsimla ze astralne cestuju az jak me odesli rodice a to je po 45 letech meho veku.Drive jsem si toho nevsimla nebo to nebylo.Nemyslim si,ze se to da natrenovat,musis mit na to vlohy,a reknu ti,ja jsem o to sama nikdy neusilovala,spis jsem truchlila po rodicich,kteri me odesli oba za sebou a tak aby me to tolik nebolelo,chodim za nimy a myslim,ze je to z jejich pomoci.Moje rada je,neusiluj o to prilis,treba to prijde samo.A taky myslim,ze to ma neco s virou,jinak s tim nehnes,ale ne fanatismus!

Pagi: Je mi 18 a věku bych se tak nebála... (ne, opravdu si nemyslím, že vím všechno :)) )
Houba: Pauzy u mě byly zkoušeny na maximum cca třičtvrtě roku, myslím, že to asi stačí na totálně zapomenutí celého předchozího průběhu, což se taky stalo :D A jsem od přírody optimista a tyto...pokusy vůlí jsou u mě v opačném smyslu na denním pořádku :) Tím myslím..."toto a toto zvládnu naprosto v klidu" a podobně... Kvantitu a kvalitu jsem vcelku vyrovnala, doufám :)
Děkuji oběma za milá slova :)

Ahoj, nemyslím si, že by to souviselo s věkem. Spíš mám pocit, že si podvědomě říkáš, že když to 1000 krát nevyšlo, tak teď to taky nevyjde. Udělala sis z toho nejspíš zvyk. Dopředu to očekáváš a pak se tak i chováš. Být tebou, zkusil bych toho třeba na pár týdnů nechat a celou dobu se připravovat na ten jediný pokus, který už bude uspěšný. Zkrátka neříkat si: "tak to jdu zas zkusit, třeba to tentokrát vyjde". Ale udělat to, až když budeš vědět, že to vyjde. Zkrátka kvantitu nahradit kvalitou :-) Jinak já jsem nikdy astrálně necestoval, takže ode mě ta rada zní asi komicky :-) Ale jsem si jistý, že tyhle principy o očekávání něčeho fungujou obecně a někdy je velmi těžké to ovládnout vůlí.

Velice jednoduchá odpověď, pokuď to děláš už několik let a nejde ti to, tak nejsi k tomu mentálně připravena. Ale rád bych věděl tvůj věk ?? Myslím, že to bude kámen úrazu ... Děti do 20let si myslí, že vše znají a vše umějí. Ale opak je pravdou.