Vaše příběhy

Geopatogenní zóna? Nebo stará postel, na které spal/umřel bůhvíkdo? Koupila bych si novou postel a umístila bych ji někam jinam. A pak uvidíš, jestli to bylo postelí či umístěním, anebo jestli je to všechno v tvé hlavě a straší tě to dál...

Pořidˇsi postel s úložným prostorem. Bubák nebude mít šanci. :-D
Já se jako malá taky bála bubáka pod postelí, že mě chytí za nohu, když nebudu přikrytá. Ten strach máš prostě vsugerovaný z dětství.

Nic tam není, a ujeté to taky není... jednoduše ti to zůstalo od mala, je to sugesce, možná když dáš přes okraj nohu, žádný chlad prostě necitíš, žádný tam není! Je to jen tvá sugesce od mala, je to jen v hlavě :) A víš jak to odstranit, prostě okolo té postele v noci projdi, postav se tomu čelem a říkej si, že to máš jen v hlavě a ve skutečnosti tam nic není. Za nohu tě nic nechytí, uvidíš ;) a pak to bude pryč a pokud ne, tak to každý večer opakuj, postupně se toho zbavíš :) Hodně štěstí.

Bude mi pětadvacet a podobných pocitů jsem se zbavila až v době soužití s expřítelem - chlap přeci zmákne i "bubáka" :-D Taky jsem měla strach přespávat sama někde v penzionech, hotelích nebo i v obývácích mých přátel, měla jsem dojem, že když zhasnu, ze všech koutů se rozlezou stíny a půjdou po mně :-) Můžu teda říct, že když jsem naposledy spala sama v cizím prostředí (je to dva týdny zpět), původně jsem si rozsvítila na chodbě, ale po minutě jsem vstala, zhasla a poslouchala zvuk z ulice, protože usnout při světle nebo rámusu televize už se jeví v "mém věku" jako docela obtížné a díky tomu už nemám strach z toho, co je pod postelí, za dveřmi nebo za oknem... :-)

přesně tenhle pocit mám já. nikdy nespím odkrytá i když je horko. když si jdu lehnout,bojím se že mě něco chytí za nohu. nevím co-ruka?strašidlo? je to zajímavé-strašpytel nejsem. ale tenhle pocit mám od mala.nevím proč. sednout si v noci na postel-radši ne. vím že tam nic není.ale ten pocit zůstává.

A co si koupit postel bez noh?.-D

reknu vam na zaver pripad naseho ratlika.Ten kdyz nejaci vcoci venku strili rakety,(coz tady v IL je kazdou chvili nejaka svatba...)tak vzdycky hleda ukryt prave pod moji posteli,takze neco na tom bude,jak rika pan Grush,vyzkouset si pobyt pod posteli a zjistime,ze je tam bezpeci,jak to zjistil nas uklepany ratlik...

a podobnými pocity je potřeba něco dělat, ne je pěstovat, pokud si v tom člověk tedy nelibuje. Což si takhle vlézt pod postel místo báglů a dát si šlofíka? Nebo je člověk méně než nějaká taška? ;-)

Souhlasím s Houbou, také si myslím, že je to jeden z nejrůznějších druhů strachu, které jsme se "naučili" v dávných dobách - ať už na stromě nebo jako neandrtálci v jeskyních. Osobně si prostě myslím, že takový ten strach mít nohu nebo ruku volně pověšenou z postele plyne ze skutečnosti, že v pravěku nebylo zrovna bezpečné volně vystrkovat končetiny do prostoru, člověk nemohl vědět, jaké zvíře mu ji ukousne :)... to se tedy týká spíše obav v noci, ve tmě mít takto nastrčenou končetinu.
Ty "denní" obavy autorky článku, že něco je pod postelí a podobně mi už trochu zavánějí sugescí. On je člověk schopný si toho namluvit, vsugerovat strašně moc a je velice dobrý v tom, vyděsit sám sebe.

Vážená kolegyňko, a zde je onen "zakopaný pes". Na straně jedné by jste chtěla se zbavit určitých bázlivostí a strachů, ale hned na straně druhé se sama velice ráda strašíte. Nevidím vůbec důvodu, proč by se tam u Vás (či kdekolivě u kohokoliv), z podpostele, měl vyrojit nějaký UFO-man a strašit právě Vás. My jsme jako jednotlivci pro ně zcela nezajímaví. Promiňte mi mou razanci, ale čím by jste měla býti vyjímečná, že by Vás, a právě jenom Vás, chtěli strašit?
Bohužel, všechen strach jsme si sami dobrovolně nainplantovali z filmů. O ničem jiném to není. Ano, na jedné stránce nám ty filmy rozšiřují obrazytvornost, ale daleko více nás zanášejí různými fóbiemi, bázlivostí, strachem a násilím. Bohužel, touto formou byl vypuštěn démon "Džin" z lahve, a nyní rozsévá to nedobré, co on tak velmi dobře umí. Přeji hezký den. Zbyněk P.

V pohodě. Však já jsem se neurazil a hádat se taky nechcu :-) Možná jsem to jenom špatně napsal a teď to tak zní. Jenom jsem si nebyl jistý, jak jsi to myslela. No hlavní myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit je, že ten strach je prostě přirozený, už se s ním rodíme a (stejně jako ten strach z pavouků a hadů) vzniknul v době, kdy ještě existoval přirozený výběr a tedy jedinci (ať už to byli lidi nebo opice :-) ), který ten potřebný strach neměli často zemřeli (např. zkusili sníst jedovatého pavouka, protože jim nepřipadal dostatečně odporný) a nepřenesli genetickou informaci o tom, že není třeba mít strach, na své potomky. Takový iracionální strach je tedy podle mě přirozený důsledek evoluce. Kde by se jinak vzal? Proč se nám hnusí pavouci a hadi, když u nás žádní nebezpeční nejsou? (zmije se nepočítá :-D) Něco jiného je pak strach na základě děsivého, nebo negativního zážitku. Ten vzniká až za života. No, sama říkáš, že lidi se "aklimatizovali" - tzn. na evoluci věříš jestli to dobře chápu. A evoluce rozhodně nevylučuje, že prvotní život byl někým stvořen. O tom jestli jsme se vyvinuli z opic nebo byli vždy lidmi se ale fakt hádat nechcu. Myslím, že už se to tu řešilo. Věř čemu chceš :-)

se stane,ze s pod postele se vam najdenou vystrci draap nejakyho UFOna a jsme v haji! :)
Ne,vazne,to zase me premohla bujna fantazie,ale je fakt,ze ten pocit,ze nas nekdo capne za nohu je porat,taky jsem si rikala Jitko,neblbni,vzdyt tam nikdo neni!!A je to porat zbytecne!Takze se te autorce clanku nedivim,jsem na tom stejne.

ja jsem te nechtela urazit a blbej urcite nejsi,je to jen debata a ruzne nazory takze je dame dohromady a nebudem se na sebe nikdy zlobit,ne?
No,co se tyce pavouku,tech se aji ja bojim,ale spis bych rekla hnusim,mys klidne vezmu do ruky ,ale zouzel...fuj a aji hadi jsou hnus(aspon pro me).
A co se tyce nas,myslim,ze po vysazeni na teto zemi jsme urcite se aklimatizovali a zapadli do ruzneho okoli,nekdo ztmavl,nekdo zesvetlal...

Vážení a milí diskutující, vidím, že světem vládne strach a děsy, a to i v takové oblasti, jako je náš osobní život. Podle mne je to pocit, který je zcela naimplantovaný a naší psychikou zcela podporovaný. Promiňte mi mou nynější myšlenku : „Není nic takového, čeho bychom se měli bát!“
Bohužel, některé ne-dobré zážitky a vjemy si neseme od dětství, kdy jsme něco podobného JAKOBY prožili, a neměli jsme tu odvahu to s našimi rodiči prodiskutovat, aby se nám náhodou nesmáli. A tím, že jsme to nedotáhli do konce, tedy do zdárného vysvětlení, tak se nás ten „strach z něčeho“ stále drží jako klíště, a nechce nás opustit. Ba naopak!! Teď je to bázeň z pozapostele, a později se k tomu budou přidávat další bázně a strachy. A dopadne to tak, že neuděláme krok, aniž bychom se neza-štiťovali různými talismany, aj. zbytečnostmi. A jak vždy uvádím: “Není se čeho báti, leda tak svých úvah a myšlenek!!“
Chlad pod postelí: Pegi-ho otázky jsou na místě. Pouze bych přidal jednu úvahu, která by mohla býti klíčem (ale také nemusí). Viděl bych to na určitý průvan ve Vašem pokojíčku, který má za následek ten, že chlad se zdržuje především v místech se zákoutími, kam se pohyb vzduchu moc nedostává. Je třeba si věřit a bojovat s takovými předsudky !!!! Já osobně bych ve Vašem případě provedl následující:
1.) Rozhodnoutí v sama sobě, zda-li s tím chci bojovat, či nikoliv.
2.) Jestliže bych se rozhodl, že budu s tím strachem a bázní bojovat, tak je třeba se na to psychicky srovnat a připravit se na ten velice těžký, a dlouhý boj
3.) Jakmile budete trošičku s tím budoucím bojem srovnaná, tak bych započal. V létě, a hlavně za dne,( abych byl klidnějším a měl také podporu ve světlu) bych si lehl na postel, a v klidně bych položil nohu na zem, tedy z postele (dejte si tam třeba nějaký polštářek, aj.), aby jste nebyla nohou na té zemi, ale na polštářku. A snažil bych se tak vydržet co nejdéle. Paralelně s tímto úkonem bych musel držet svou bujnou fantazii na uzdě. Tento postup bych opakoval, např. každou sobotu a neděli; a následně bych četnost tohoto opakování zvyšoval. Později bych si odňal onen polštářek ze země, aby jste si pomalu zvykala i na tu zem. Toto vše konat za světla, tedy za dne.
4.) Odvážit se začít ony pokusy vykonávat blíže k večeru, až se nakonec odvážíte provést jej již za tmy, a pak i v noci.
5.) Stále si musíte věřit, že se Vám nic neděje, a nic se nestane, a že není nic, coby Vás mohlo, či mělo vystrašit
6.) Po takto prováděných „operacích“ zjistíte, že strach se zmenšuje a zmenšuje, až zcela zmizí.
7.) Nakonec zjistíte, že není nic, co by Vás mohlo vystrašit.
Ale jak uvádím vždy: „Je třeba si věřit, býti odhodlaným s tímto nešvarem bojovat, a hlavně si býti jista tím, že není žádných strašidel, které by mne mohly zasahovat do mého života. Přeji hezký den. Zbyněk P.

zdravím,
sugesce je mocná věc a psychického rázu to také může být. Vše má své vysvětlení. Pokud ti je chladno na nohy, tka to klidně může mít spoustů důvodů.

1.máš pokoj v patře ?
2.máš pokoj na západní straně ?
3.je to stejné v zimě i v létě ?
4.studený vzduch se drží na zemi !!!

Podle mě hledáš něco co je naprosto normální. Nehledě na to, že ženy mají nižší teplotu než muži a je jim větší zima. Jsem realista, ale tady bych neviděl nic nadpřirozeného.

Osobně když jdu do sklepa jsem "vystrašen" ale co ? Nakonec tam jdu vezmu věci a zas vylezu. Prostě nic. Je to jenom v hlavě :)))

No je to samozřejmě jenom teorie a nevymyslel jsem ji já, ale už někdo přede mnou. A psal jsem "pokus o vysvětlení" :-) Tzn. netvrdím, že to tak je. Taky se mi zdá lehce ujeté. Ale strach z pavouků je taky ujetý tak proč z nich teda má tolik lidí strach? Nejsou nebezpeční, ani to není strach z neznáma. No, jsem asi blbý, ale co konkrétně se Ti na tom nezdá?? Myslíš, že jsme byli stvořeni Bohem rovnou jako lidi, nebo jsme se podle tebe vyvinuli z něčeho jiného? Díky za odpověď.

mas smysl pro humor,opravdu :) ,ale je fakt ze my jsme opice nikdy nebyli.
Spis to prameni s toho,ze mame porat strach pred necim,co neni videt...

Ahoj. Strach z toho, že je něco pod postelí je velmi častý. Kdysi jsem četl pokus o vědecké vysvětlení. Údajně by ten strach měl pocházet z doby, kdy jsme ještě byli "opice" a žili na stromech (doufám, že se do mě teď nepustí fanatičtí křesťani a odpůrci evoluce :-D). Proto se prý bojíme toho, že nebezpečí je dole, něco nás stáhne apod. Taky podle nějakého průzkumu zjistili, že většinou strach z toho, že je něco pod postelí mají nebo měly spíše ženy a muži zase mívají spíš strach z toho, že je něco ve skříni, za dveřma apod. Což by zas mělo souviset s rozdělením rolí v té době. Tzn. muži - "opičáci" :-) většinu času trávili na zemi sběrem nějakého jídla apod, takže se tak nebojí nebezpečí číhajícího pod nima, ale spíš někde v okolí. Takže u většiny lidí se jedná o stejně iracionální strach jako např. strach z pavouků. Zkrátka kdysi opodstatnění měl. Dnes je k ničemu, ale stále ho má spousta lidí v sobě.

me se jednou stalo,ze jsem v noci spala a nekdo me chytil za nohy(normalne na posteli),ja jsem se ulekla a hned jsem se probudila a pak az do rana jsem nemohla spat a premyslela kdo to asi byl.Manzel vedle me klidne chrapal(takze on neprichazel v uvahu) a moje dcery spaly take ve svych pokojich.No mela jsem po spanku a taky bylo zajimave,ze ty nohy jsem mela stuhle a studene,coz ja nemivam,jsem spis tepla ze mam vys.tlak.Takze se ti nedivim,ze mas takovy pocit,nikdo nevi kdo nas kdy sleduje a my ho nevidime...

Na jiných postelích, i když stojí na nohou, tenhle pocit nemám. Ani v jiných postelích, nikde jinde mě to nemrazí. Jinak se tmy nebojím, ani nejsem strašpytel, nebo tak něco. Proto se právě divím sama sobě, že mám strach z tohohle. Něco odsud jde...

Myslím, že to je psychického rázu.Už to prostě očekáváš a tak si to přivoláš.

Pri nejhorsim si muzes poridit postel, ktera nestoji na nohach, ale lezi celym povrchem na zemi. Ulozny prostor je potom ve vnitrku postele (vrsek se da odklopit).

myslim si,ze tento pocit ma dost lidi a ja jsem jedna z nich.Jsem zenska ve strednim veku a tento pocit mam taky uz od detstvi.Myslim,ze te to taky uz nikdy neopusti,je to proste jen takovy hloupy pocit...nic si s toho nedelej a smir se s tim neda se nic delat,na to neni zadna rada.Proste nemame duveru k tmavym koutum,ktere obzvlast jeste obklopuje tma a noc.Aji moje dcera skace s dalky do postele a to ma 16 let...

A zkusila jsi tu postel přestěhovat do jiné části pokoje? Máš tyto pocity jen na téhle posteli nebo i na jiných´(například na dovolené atd.)?