Vaše příběhy

tak se člením do vašich řad...až na to, že je prožívám přes den, kdykoli, v práci při činnosti, při chůzi, (nejednou jsem se ve čtyři odpo plazila po čtyřech domů)...v noci je to samozřejmě horší..respektive není, protože od 18 už odmítám v noci spát...prostě spím přes den, nebo taky vůbec..ničí mi to život..kdyby jste prosím měli jakéhokoliv doktora, který se v tomto vyzná, prosím o kontakt..

Spánkovou paralýzou také trpím, podle toho, co si pamatuji, tak asi od dětství. Není to nijak neobvyklá porucha spánku. Před pár lety jsem měla období, kdy jsem ji prožívala poměrně často a prožila jsem několik opravdu děsivých až hororových "záchvatů". Ty mě donutily si o tomto jevu něco načíst. Jedním z průvodních jevů skutečně můžou být i halucinace. To proto, že ta část mozku, která obstarává sny, pořád funguje. Osobně jsem naštěstí halucinace nikdy neměla. Jen hučení, brnění, pocit, že padám, že mě něco vtahuje někam do "jiné dimenze" odkud se nikdy nemůžu vrátit a proto se snažím probudit, což samozřejmě jen tak nejde. Od té doby, co vím, oč jde, už to taková hrůza není. Prostě se tomu poddám a usnu. A nebo si řeknu, že chci aby se mi zdálo to a to. Někdy to funguje :-) To bude asi ten obohacující zážitek.
Myslím, že už jsem tu o tom někdy psala, ale dlouho jsem tu nebyla a nemůžu si vzpomenout na můj předchozí nick. V mém případě paralýza přichází, když mám nepravidelný spánkový režim, třeba hodně spím přes den, protože jsem zničená z práce a nebo jsem obecně hodně ve stresu.
Většinou taky můžu hýbat alespoň prstem nebo zatínat pěst, takže mám s mužem dohodu, že když to zase přijde a mě se to nebude líbit, budu se snažit do něj "dloubat" tak dlouho, až se probudí a potom probudí i on mě. Zkuste to.

Mně se to občas stává taky a ze začátku mě to pokaždé hrozně vyděsilo, až tady jsem zjistila, že by mohlo jít o spánkovou paralýzu, kdy tělo jakoby ještě spí, ale já už vnímám... vím, že vedle mne leží manžel, slyším ho i dýchat, ale pohnout se nemůžu. Už jsem vypozorovala, že se mi to stává, když chodím spát "přetažená", pracuji do noci u pc a jdu spát psychicky vyčerpaná. Ve chvíli, kdy jakoby usínám najednou zjistím, že sice ještě nespím, ale nemůžu se pohnout. Pamatuji se, že když se mi to stalo poprvé, lekla jsem se a chtěla se dotknout manžela, nebo promluvit, aby mi pomohl, nešlo to. Nelíbí se mi to, nevím, jak by mě to mohlo obohatit, jak tu psal grebena... :-(

Dobrý večer,omlouvám se.Zkuste okoliskova@seznam.cz,tenhle už funguje.Já vím,že jsem vždycky měla zavřené oči a snažila jsem se ze všech sil probudit,měla jsem šílený strach,ale byla jsem absolutně paralyzovaná,nemohla jsem vůbec ovládat své tělo a když se mě nhodou podařilo otevřít jedno oko,viděla jsem třeba jak se otevírají dveře,slyšela jsem jak na mě někdo mluví,nebo mě hladí,měla jsem těch halucinací víc.Většinou se mě to stávalo,když jsem byla sama doma,takže nevím jak jsem v takovým stavu vypadala.Však napište a proberem víc.

Zprava mi na vas mail nejde dorucit.

Dekuji pani Walterova,mail urcite napisi.No a radeji bych se toho zbavila,mam v tom stavu opravdu neovladatelny strach.Naucila jsem se postupne se probudit,ale presto to trva moc dlouho.Zajimalo by mne jen jestli pri tom ma clovek otevrene oci,nebo jak ho vidi ostatni,co dela?

Dobrý večer,před víc jak rokem jsem psala podobný příběh jak popisujete,akorát já měla nepříjemné halucinace a měla jsem to opakovaně.Trvalo to asi víc jak půl roku.Jestli chcete napište mě e-mail o.walterova@seznam.cz.Já si pomohla sama a odeznělo to samovolně.Možná Vám pomůžu,ale ted se mě nechce rozepisovat co máte dělat,bude lepší přes e-mail.

zažil jsem to jednou. Nepříjemné, ale říkám si, že bych to chtěl zažít znova. Je to totiž velmi zajímavý stav. Pokud to zažíváte pravidelně - zkoušel bych s tím nějak pracovat - může to být totiž velmi obohacující (myslím) :)

Diky Finito,uz jsem na to take prisla.A dokonce i na to,ze u me zalezi na poloze lehu a svetle a na tom na jaky predmet se u usinani podivam.

Nedávno jsem zažila něco podobného. Napůl jsem se probudila ze snu a nemohla jsem se pohnout, měla jsem pocit, že mi něco tlačí hlavu do polštáře a drží mě, abych se nemohla pohnout, navíc jsem měla silný pocit, že vedle mě něco leží, pak jsem i něco viděla... Ale bylo mi jasné, že je to právě spánková paralýza, není to moc příjemný pocit, ale když člověk ví, o co jde, tak ho to pak zklidní... já jsem za chvíli zase úplně usnula a všechno bylo v pořádku...