Vaše příběhy

Já taky nepatřím k těm,kteří za každým nočním zvukem vidí bubáka.Spousta věcí se dá zdůvodnit racionálně a není důvod se plašit.Spíše dám hodně na pocity a atmosféru a ta je někdy na takových místech prazvláštní i ve dne,což teprve za šera nebo v noci.No ale to už je zas o něčem jiném.

děkuji za reakci:). Rána to byla jen jedna-za asi 6 nocí, kdy se jinak nic zvláštního nepřihodilo. Uklidňuji se, že to bylo jen prasknutí v prastarých trámech, nebo přímo v sádrokartonu- přeci jen střecha není nijak izolována a rozdíly teplot jsou poměrně velké. Nicméně přítelkyni jsem o ničem raději neříkal (klidně spala), asi by tam napříště odmítla jet :).
Když jsme u těch kun a tchořů- teta s manželem (mají ložnici v přízemí, statek má více majitelů a každý má svůj pokoj-samořzejmě pokroví máme jen my) slyšeli před bouřkou z půdy dupání-jako by tam chodil chlap. Také si to vysvětlovali tím ,že tchoř opakovaně skákal z trámu na dřevěnou podlahu. Nevím, asi je lepší říkat si, že to byl určitě tchoř, než si myslet, že na chalupě občas straší.
Náš statek je ještě dost poznamenán tím,že moji předkové z něj byli v padesátých letech z politických důvodů vystěhováni-a pak statek víceméně chátral, než nám byl navrácen. Pouze nějakou dobu v něm obecní kreten pod záštitou JZD choval kozy a kozly- jinak tam bylo pusto. Tudíž možná působí nepřístupněji než ostatní statky, na nichž se žilo bez přerušení. Ale pozor-atmosfera tam není nijak nepříjemná nebo zlá. Je "jiná".Prostě jak jsem se už vyjádřil-jako by tam občas čas plynul trochu jinak než za jeho branou.

Bože,jak jsem ráda,za to,co jste napsal.Když ty statky vidíte,máte trochu pocit jakoby ani moc nestály o to,aby jste rušil jejich klid.Každý,hlavně ty,co jsou ponechány v téměř původním stavu,působí tak nepřístupně a sevřeně.Pak otevřete starou bránu a jste u vytržení.Jakoby v tom prostoru dvora,obklopeném stavením a stájemi se stodolou,byla zkoncentrovaná ta lopota,která provázela obyvatele odedávna.Všichni víme,že Vysočina nebyla a není nijak zvlášť úrodný kraj a ani lidi kteří tam vyrostli a žijí doposud,nemají moc otevřenou povahu,tím nechci říct,že by nebyli přátelští,ale je to jaksi v určitých mezích.Zkrátka,je tam krásně,ale.......Víte,ten zážitek co popisujete,to asi nebyla kuna,samotnou mě tam jednou kuny vzbudily,ale žádné rány jsem neslyšela,jenom šramocení i něco jako mňoukání,jistě ne kočičí,ale to člověka nevyděsí,poznáte hned,že jsou to zvířata.Ale rány?Na to pozor

Také máme starý statek (doložen od roku 1610, nicméně není vyloučeno, že stojí déle- metrové kamenné zdi a klenuté stropy obytných prostor a některých sklepů by tomu napovídaly) na Vysočině, sice na trochu jiném místě (kousek od Polné), ale přesně znám ty pocity, které popisujete jak v příběhu ,tak v komentářích. Je jasné, že se v těch zdech událo dost krutých událostí, takže občas žije možná svým životem. Před statkem stojí kříž-a pod kristem je znázorněna lebka- prý byl vztyčen na místě, kde sedlák zabil dva švédské vojáky... V létě jsem tam byl s přítelkyní, sami v celém stavení, samozřejmě v pokrovním pokoji (cesta na WC přes celou půdu a bývalou konírnu...) a když mne okolo druhé hodiny noční probudil jakoby úder kladivem do sádrokartonové stěny pokojíku, nebylo to moc příjemné. Člověk se pak uklidňuje tím,že to klidně mohla skočit na stěnu kuna nebo tchoř...ale sám cítí, že tato možnost trochu kulhá...

Dobrý den,abych řekla pravdu,tak sama nevím co si mám myslet.Víte,čtete a slyšíte historky o zjeveních a strašidlech,ale téměř vždy je to něco,co nemůžete uchopit a někdy se stává,že si kolem Vás klepou na čelo.Ale tady je cosi,na co si můžete sáhnout....Nevím jaké to je,když se Vám to tímto způsobem definitivně potvrdí.Určitě si říkáte,tak to co jsem viděla ,v jejich případě viděl,byla pravda?Opravdu to existuje?Nedivím se,že se,že jsou z toho tak rozhození,hlavně manžel mé kamarádky.Jeho prastrýc prý stále mluví o prokletí a asi mu taky není dobře na duši,že se to potvrdilo.Mám to ovšem jenom zprostředkovaně takže mé názory nejsou,abych tak řekla relevantní.Ale myslím si,že ať se děje co chce,nejvíce je trápí ta skutečnost,že měli v rodině někoho tak krutého,někoho kdo je zodpovědný za dva životy.A komu to prostě prošlo,jenom proto,že pocházel z tzv.dobrého a bohatého rodu.Osobně se domnívám,že pokud by někdo neměl najít klid,byl by to v první řadě on.No,ale to bych si neměla ani myslet

to je smutné, že stále nemají klid...A to tam pořád straší nebo se rodina s něčím takovým nemůže vyrovnat?Já to chápu musí to být hrozné...A nějaký usmiřovací rituál zkoušeli?Modlitbu apod.?

Ona kupodivu ne,ale její muž.Jeho matka na to místě vyrostla,pak se vdala a spolu se svými sourozenci ten statek prodávala.No a on jej koupil,jen na vysvětlenou,matka se svého podílu vzdala v jeho prospěch....Ale abych se dostala k jádru věci,barák byl dost dlouho opuštěný,skoro taková ruina a když tam poprvé sám přijel,cítil,že tam tak není sám.Seděl na dvoře a představoval si jak to dá do pořádku,když v tom koutkem oka zaznamenal nějaký pohyb v otevřených vratech stodoly.Vstal a šel se podívat,kdo ho přišel navštívit a v tom pološeru uviděl nějakou postavu,jak tam tak tiše stojí a dívá se na něj.Promluvil a nikdo nikde,je to chlap jak hora ale říkal,že mu přeběhl mráz po zádech a pak se tam nijak dlouho nezdržoval,bylo toho víc,ale je to na samostatný příběh.Jeho žena se mu smála,že je strašpytel a já vlastně taky trochu,no řekněte něco takového za bílého dne....

Zajímalo by mne, jestli ta Vaše kamarádka zažila to co vy ještě před vaším příjezdem.

Já taky děkuju za pochvalu,ale když jsem mluvila s kamarádkou,co je u nich nového,tak byla spíš utrápená.Je vidět,že není v lidské povaze odpouštět a to co se jim stalo,jim rozhodně nijak neprospělo.Teď to mají denně na talíři a je po klidu a míru.Jak říká staré anglické přísloví,staré hříchy mají dlouhé stíny.A to mají i ty stromy co kolem statku rostou.....

za krásný a pěkně tajemný příběh!!Takový tady nebyl velice, velice dlouho...taky mám ráda staré stromy a hluboké, tiché lesy.

Víte já si myslím,že je to hlavně o pocitech z krajiny.Některá místa člověka prostě zasáhnou a ani neví proč,v těch místech je i trochu smutku a zádumčivosti,ale možná právě proto je tam tak krásně.Možná je to i o tom ,že je Vám blízká krajina která má stejnou povahu jako Vy.Zdravím

urcite jsem nemyslela adresu,ja totiz jsem jiz dlouha leta v IL a tak Cesko uz pomalu neznam,ale zajimalo me v kterem kraji se to nachazi a ze vubec v teto dobe neco tak uzasneho existuje.Ja jsem puvodne z Brna.Proc,ja myslim ze to sem taky patri,vzdyt jde o kouzelne prostredi a toho uz je v dnesni dobe malo.

Asi nečekáte že Vám dám přesnou adresu,co můžu říct je to ,že je to v okolí kláštera Želiv.Tam jsou lesy jako z pohádky,velké staré stromy,pod nimi zelený mech,místy prostupují sluneční paprsky,a ticho až Vás mrazí,jak na to není člověk zvyklý.Já taky žiju ve velkém městě a ráda vypadnu.No a teď to vypadá jako reklama na cestovku a asi to sem ani nepatří,ale nemusíme snad tak striktně dodržovat konvence

ja zazila taky svoje s rodici,jeste,ze ziji mimo stat,tak jsem nevidela jak trpeli,hlavne otec,ale nebrala bych si to tak,oni se ted na jinym svete maji dobre a to me uklidnuje.Ale tu prirodu bych chtela videt,kde pak to je?To musi byt nadhera,me vzdycky tyto kraje lakali.

za kladný komentář.Máte pravdu,je to tam jako ve filmu.Ten statek vypadá jako středověká tvrz,samozřejmě v menším měřítku a ta příroda....můžete se toulat v okolí celý den a nepotkáte ani živáčka.A proč jsem se bála?Můj bratr zemřel před 6 lety,vlastní rukou a od té doby se dějí zvláštní věci,tak proto jsem měla strach

to je krasny pribeh!Ja bych od tam nesla,to je jako z filmu.A proc jste se bala,vzdyt Vas se to vubec netykalo a tak by Vas nikdo neohrozoval.No tohle by se mi libilo a ta priroda by me taky lakala,aspon bych si tam uklidnila svoje nervy od hlucneho mesta.Je to zazitek...

měla jsem to zmínit hned na začátku,ale jaksi jsem se do toho zamotala,nechtěla aby to bylo dlouhé.A kdybych mohla už jsem tenkrát byla pryč,to mi věřte.Už tak jsem se před kamarádkou pořádně ztrapnila

to jsem netušil. Jenom mě překvapilo, že je někomu v danné situaci zatěžko jít hodinu pěšky na autobus.

Je mi skoro 50 a jsem po operaci kolena

Žádný sebevětší strach z neznáma nedonutí dnešní mladou generaci k tomu, aby přemohla lenost a šla 1 hodinu pěšky na autobus.