Vaše příběhy

Mohla to být samozřejmě jen nějaká sugesce, ale také nemusela. Mně vyprávěla známá, která dělala průvodkyni na Švihově o průvodci, který tam léta dělá a zemřelé bytosti tam vidí. Za dobu, co tam pracuje, mu dokonce asi 3 návštěvníci řekli, že tam vidí tyto lidí také vidí. Někdo je zkrátka citlivější a může být jakési "medium". Jinak pokud lidé, které jsi viděla, byli "skuteční", jsou nejspíš zbloudilé duše, které nenašly svůj klid a nejspíš ho ještě dlouhou dobu nenajdou :-/

Terezín je opravdu působivé místo, citlivější lidé to musejí vnímat, tu všudypřítomnou tíseň, úzkost a strach, ty zdi tam jsou tím přímo nasáklé... Já sama jsem nic neviděla (hovoříme-li o zrakových vjemech), ale v prostoru samovazebních cel v bloku B jsem po opuštění jedné kobky uslyšela jakoby výkřik trpícího člověka... Byla jsem tam sama, tou dobou nebyl nikdo ani venku, bylo to už ke konci otevírací doby a celý areál byl skoro pustý, a tam ty prostory jsou zvlášť tísnivé a nepříjemné... To utrpení prosakuje ze zdí na každém kroku, člověk má často dojem, jako by ty lidi viděl, třeba když vejdete tam do těch umýváren a vidíte ty sprchy, umyvadla, řady zrcadel, vykachlíkované zdi... Snadno si představíte zubožené nahé postavy tísnící se jedna na druhou v tom příšerném studeném prostoru... Opravdu chmurné místo ten Terezín...

Tak k tomu je jen jediné vysvětlení ,chtěli ti něco naznačit a co ,to nevím to bych tam musel být ;-)

_________________
VE SVĚTĚ JSOU NEVYSVĚTLITELNÉ VĚCI PRO DNEŠNÍ LIDSKOU PSYCHIKU ,AŽ NA NĚKTERÉ VYJÍMKY ,RÁD ODPOVÍDÁM NA OTÁZKY ,MÉ ICQ - 638188863

S takovým přístupem se není co divit. Musíte tam jet s tím, že je to prostě památka. V terezíně jsem byl (bohužel jen jednou) a nijak zkleslej jsem nebyl (ne proto, že bych schvaloval zvěrstva, co tam Němci prováděli). A věřte mi, že jsem tam taky viděl víc než bych chtěl. Tohle bych přisuzoval nějaké formě sugesce. Zrovna tak špatně by se Vám mohlo udělat kdekoliv jinde, kde se v historii odehrálo něco nechutného.

Chtěla jsem,aby moje vnoučata poznala,co lidé v té šílené době prožívali.Při prohlídce jsem se ještě silou vůle ovládala,ale když nás vzal průvodce na cestu chodbou k popravám,musím se přiznat,že jsem drapla holky za ruce a utekla ven.Tam jsem zvracela a třásla se asi půl hodiny a nemohla to zastavit.A moje tenkrát 1Oletá vnučka mi řekla,babi to bylo hrozný tam někdo plakal.Byly jsme z toho pěkně rozhozené,a když pak měly jet děvčata do Terezína ze školou,reději se omluvily.

Tolik bolesti, trápení a též lidské nesoucitnosti a zrůdnosti, to musí citlivější lidi na těchto místech naprosto vyčerpávat. Osobně jsem navštívila Lidice, žádné vidiny jsem sice nezažívala, ale ten smutek a tíseň byly neskutečné. Navíc jsem nedávno zjistila, že maminčina rodná vesnice měla být vyhlazena jako první, ale němci se pak rozhodli pro Lidice... strašný pocit...