Vaše příběhy

Takové pocity ze zrcadel a ze tmy mám taky.někdy,když se koukám do zrcadla tak mám pocit jako by se tam měl někdo oběvit,ale nikdo se noběví.

Kam chodím pořád na ty rady? Odpověď zní:"To jsou mé zážitky, prožitky a poznání! Nic víc, nic míň." Stačí si jen uvědomit to, co se se mnou děje, jaké procesy a pochody kolem mne probíhají, mít snahu je správně vysvětlit, a hlavně, nebát se ničeho. A jestli si dobře přečteš můj vstup, pak dozajista zjistíš, že o nějaké kočce (z mé strany) nebyla žádná zmínka. Přeji hezký den. Zbyněk P.

Já vim že jsem byla probuzená úplně, dokonce sem si na nohu šmatala jestli tam něco neni ale nikde nic. Zajímalo by mě proč se okolo mě takové věci dějí, jestli to má nějký význam a jak bych se měla zachovat. Snad mi na moje otázky odpoví někdo, kdo se tímto zabývá.

Asi před půl rokem jsem se v noci probudil, přesně jak popisuješ, s tím jako by mi ležela kočka na nohou. Ale mělo to dohru, když jsem se chtěl na ni podívat, že je to ona...nedokážu to popsat, ale začlo mi hrozně houkat - šumět v hlavě a nemohl jsem se ani hnout, hlavně jsem měl pocit , že jsem z ničeho nic vyklouzl z těla...ale spíš jako by mě někdo z něho vytáhl. zážitek trval snad minutu a měl jsem během něj nejvíc nepříjemnej pocit v mém životě, takovej divnej nepopsatelnej strach, kterej byl k zbláznění. A pak jsem s tim začal bojovat a nějak jsem se "vrátil" zpátky do těla a probudil se doopravdy. Dodnes je mi to záhadou...nechtěl bych to už zažít. Po probuzení kočka v pokoji nebyla a byly zavřené dveře. Takže to na nohou nebyla kočka i když ji máme! Zbyňku kam na ty rady pořád chodíš? :)

dovolím si rovněž nastínit svůj názor na Vaše zážitky a prožitky. Vycházím z toho, že vše je v nás a ne mimo nás. Z toho tudíž by se dalo vydedukovat, že pocity či prožitky jsou reakcí na Vaše vnitřní pochody, a to jak fyzikální, chemické, či psychivké. Vězme, že vše, co prociťujete či vnímáte není náhodné, ale že to má svůj původ a důvod. Uvedu příklad: "Píšete, že jste byla probuzena podivným tlakem na nohou. A právě na dnešek jsem rovněž i já měl podobný pocit a rovněž i já jsem byl probuzen s týmiž pocity. Když jsem ale potom vstal, tak se vše vysvětlilo. Měl jsem jakoby křeče v meziprstových svalech na noze. Při snaze o chůzi to bolelo. Toto neuvádím kvůli sobě, abych se pochlubil bolestmi, to ne. Uvádím to proto,že vskutku všechny stavy mají své vysvětlení, a není třeba do všehjo "strkat" chudáky duchy a jiné astrály. Oni za nic nemohou. Vždy je třeba rozvážit okolnosti a možnosti, zda-li náhodou mé tělo mi o něco nežádá, či mě o něčem informuje, či upozorňuje. Třeba jste si nechtěně přilehla deku, a tím si bránila volnému uložení obou noh.
Sny také zobrazují naše vnitřní psychicko-duchovní rozpoložení. To, že u některých se cítíme nádherně, že létáme, zpíváme či slyšíme zpěv, ale že i pláčeme, tak to vše zobrazuje blažený stav volnosti vnitřního těla, a to se pak přenáší na naše fyzické tělo.
A nyní to nejpodstatnější: Vás strach ze zrcadel. I tento stav je zcela a snadno vysvětlitelným, aníž bychom opět do toho museli "montovat" duchy. Tento Váš strach ze zrcadel nepramení z ničeho jiného, než-li z Vašeho vnitřního rozpoložení, tedy, že neznáte sebe-samu. A Vy zatím z takového poznání sebe-sama máte strach, neboť se bojíte toho, co objevíte ve Vás za vlastnosti, povahové rysy, či jiné oblasti. Zatím se tomu bráníte. Mohu-li poradit (a nyní mi prosím odpusťte mou lidovou formulaci): vyserte se na city a na strach, a s odvahou vykročte na cestu poznání sebe-sama. Jakmile započnete s tímto poznáváním, tak záhy uvidíte a pocítíte obrovské úlevy a změny, a to jak na sobě, v sobě, tak i na svém chování a vystupování. Dovolím si Vám dáti (touto cestou) "křišťál" (tedy základní úvahu-pravdu) od kterého se můžete odrazit. Takže:"Člověk nikdy nepozná nic jiného, než-li jen to, co je v něm samotném." Z toho tudíž vyplývá, že vše, co poznám, či poznávám.... je ve mě, nebo-li: to jsem já, takový jsem já. Toto neplatí jen pro svět fyzický, ale platí to i pro světy jiné (duchovní,...) Držím pěsti. Přeji krásný den. Zbyněk P.

Po přečtení tvého příběhu se mi okamžitě vybavil téměř stejný zážitek, jako jsi měla ty, a to probuzení ze spaní. V mém případě to jsou však zážitky, protože to probuzení ze spaní jsem zažila, bohužel, vícekrát.
Je to příbližně rok a půl až dva roky, co mě ze spaní probudil strašně silný tlak na paži. Jako kdyby mě někdo za tu paži držel a zároveň mi ji vší silou tlačil do postele. Jiné noci mě ze spaní zase probudil velice silný paralizující tlak na nohou. Ten tlak byl až bolestivý. Dalo by se to přirovnat k tomu, jako kdyby si celou svou váhou na ty mém nohy sedl či lehl hodně těžký člověk a nebo se vší silou o ně opíral. A poslední zážitek byl ten, kdy jsem se v noci probudila, bez zjevného důvodu a okamžitě po tom probuzení jsem citila, jako by si mi „někdo“ sedl na postel, přibližně v úrovni pasu a ten „někdo“ se pomalu sunul ke mě. Jakmile jsem to ucítila, okamžitě instinktivně jsem se odtáhla pryč a „tomu někomu“ důrazně oznámila ať okamžitě odejde. Dvakrát jsem si to v duchu řekla a zmizelo to. Tyto nepříjemné zážitky jsem měla vždycky na začátku usínaní a nebo chvíli po usnutí .

Paní Marios jsem kontaktovala a požádala ji o přečtení méhó čláčku, uvidím jak se ohledně toho vyjádří, ale byla bych vděčná i za osobní zkušenosti či rady ostatních uživatelů

Možná by neškodilo zkusit více úhlů pohledu na věc. Ale možná paní Marios by si věděla rady...

Že bych měla epilepsii si nemyslím. Nikdo v rodině tuto nemoc nemá a ani nemám žádné příznaky této nemoci. Navíc se mi to děje už od mala, když to začlo mohlo mi být tak šest možná méně. Takže že se jedná o nějakou nemoc bych neřekla. Potřebovala bych hlavně radu od někoho, kdo se těmito věcmi zabývá a pomohl by mi to všechno pochopit. Nebo alespoň řekl proč se to děje. Snad se ozvou nějací lidé, co mají podobné zkušenosti :-)

Velmi zajímavé, běhá z toho mráz po zádech. Ale i přes všechny podivnosti - není to o tom, že bych Vám nevěřila - zkoušela jste se svěřit psychologovi? Moje známá s podobnými zážitky to zkusila a diagnostikovali jí začínající epilepsii. Naštěstí se nerozběhla plně, lékaři nemoc podchytili včas a tak má šanci na normální život. Jen nerada připouštím, aby se to stalo i někomu dalšímu... Promiňte.