Vaše příběhy

Zdravím Vás.Chtěl jsem napsat pár řádek o této velmi nepříjemné-děsivé věci.Hlavně jak tam uvádítě domněnky ?e ?lo o duchy.Tak to v ?ádném případě určitě ne?lo,tady tyto noční utoky ( a nejedná se jen o utoky na ?eny,jsou případy kdy se to stalo a stává i mu?um a dětem) jsou popisovány ji? raného středověku a podle expertu na na démonologii je má na vině skupina těchto bytostí-démonu.Pro v?echny tyto napadení je příznačné velký tlak na hrudi,u ?en i v oblastech kolem pohlav.orgánu,dále hlasy,zápach,v některých případek je i popisován něco jako černý dým a jiné.Návod jak se při tomto utoku zachovat bohu?el není,ka?dy člověk reaguje jinak,ano je jistě nelehké se ubránit ?oku,někdy i panice.. ale nikdy není popsán případ který by vedl k umrtí apod.

Mne sa stáva čosi podobné, hlavne pri zaspávaní. Najprv vidím záblesky, stŕpne mi telo, v najhor?om prípade sa nemô?em pohnú?, kriča? a ani poriadne dýcha?. Prvýkrát to bolo asi pred 2 rokmi. Po vy?etrení u lekára mi zistili tetániu, tá vraj spôsobuje tieto dos? nepríjemné zá?itky.

Přesně tak a navíc, pokud má? nějaké zku?enosti s duchy, alespoň minimální, dá se z toho hodně vytě?it. Přece jen, kolik lidí má to ?těstí, ?e za nimi chodí duch?

Má? pravdu, ublí?it to nemů?e, tak proč se zbytečně stresovat :)

No jo, ka?dý se cití jinak, ale zkus si uvědomit, ?e ti to nic neudělá, pak se mo?ná bude? cítit jinak a také to jinak vnímat, věř, je to dobrá rada. Taky mi to poprvé nebylo moc příjemné :)

Jestli mi to chtělo ublí?it, se nedá s jistotou určit, já si myslela, ?e ano. Rozhodně jsem se necítila v bezpečí a ani jsem necítila ?ádnou pozitivní energii...

uz od malicka sa mi stawa nieco podobne.a stawa sa to tak nejak raz rocne.idem si lahnut a este nespim len oddichujem v posteli,a zrazu citim ako si vedla mna nieco lahne a zacne ma to chytat a ja nemozem ani kricat a ani sa pohnut velmi to chcem ale nejde to.a strasne sa bojim.newiem preco ale pripada mi to ako keby to nebol duch ale ako keby to bol nejaky satan alebo diabol trva to nejake dve minuty a je to strasne myslela som si ze sa to stawa len mne....

To má? pravdu, ale já se tím zabývat nechci, respektuji a vím, ?e se to stát mů?e. Vlastně ani nevěřím, ?e by se něco vyře?ilo, jen by přibylo spousty scestných doměnek. Potkalo mě víc situací, které nejsou dobře vysvětlitelné, ale nikdy nic můj ?ivot zásadně nezměnilo, tak proč tedy něco ře?it. Přijdou a odejdou a k nepříjemným zá?itkům netřeba se vracet a je to i zbytečné. Mo?ná proto ten útěk.

Věci se musí ře?it, útěk je ta nejhor?í varianta.

Hortenzie, vyhýbání není obrana, ale útěk.

taky myslím,?e to třeba nechce ublí?it - i kdy? je nám přitom nepříjemně a za?íváme neuvěřitelný strach. Podle mě je nám přitom nepříjemně proto, ?e je to pro nás něco nového. Ti co to za?ívají pravidelně, tak říkají, ?e to umí ovládat, a někteří se na to i pak tě?í, proto?e přes tento stav se dostavají do astrálního světa. Mě se stalo něco podobného poprvé před třemi týdny, v noci jsem se probudil s pocitem, ?e mi něco sedí na nohou ( o hmotnosti takové vět?í kočky, ale ta v pokoji nebyla), kdy? jsem se chtěl podívat co to je, tak jsem se najednou začal propadat do postele, pak se to změnilo na vytahování z postele a jakoby z mého těla, přitom kolem takový divný zvuk (?um) v?e trvalo tak 2 minuty. nemohl jsem se hýbat, strach hrozný, a v?e bylo tak reálné, ale věděl jsem co se se mnou děje, jeliko? jsem podobné příběhy u? znal. To mi myslím pomohlo a najednou to přestalo.:)

Jak si mů?e? být tak jístá, ?e ti to chtělo ublí?it? Mě se stalo něco podobného vícekrát a ani v jednom případě mi to nechtělo ublí?it, spí?e naopak. A to, ?e jsi se nemohla hýbat, to si nevysvětluj tak, ?e by ti to chtělo ublí?it, např. já jsem se někdy hýbat mohl a někdy ne, ale ublí?it mi to nikdy nechtělo. Vět?inou kdy? to "stvoření" nebo chcete-li duch při?lo, měl jsem pak zvlá?tní energii, najednou jsem u? nepotřeboval spát, byl jsem perfektně odpočatej a na co jsem ?áhnul to se zdařilo.

Mrkni se sem:
http://zahady.mysteria.cz/stories.php?id=2723

Spánková obrna to ani být nemohla, je?tě jsem nestihla usnout a stalo se mi tak i ve chvili, kdy? jsem se dívala na televizi. Myslím, ?e to bude v něčem jiném, v čem, to nevím ani po ničem nepátrám. Na?těstí se to stalo asi třikrát za ?ivot a dceři jen jednou a doufám, ?e se to ani u? vícekrát opakovat nebude.
S dcerou jsem následně o tom v?em mluvila, ale dál se k tomu nevracíme. Sna?í se tomu místu vyhybat a své my?lenky k pocitu nevracet. Taková určitá obrana.
Co se týče mě, nikdy jsem se na?tvat nedokázala spí? jsem se sna?ila své my?lenky soustředit, ?e nic takového nevnímám, konečně nabrat sil a odejít co nejdříve pryč, za někým blízkým.
Myslím, ?e poslední zá?itek byl tak kolem 25 let a od té doby je klid. Jsem tomu ráda, ten strach a strnulost mám stále na paměti. Přeji v?em jen hezké dny i sny.

Děkuji za Vá? příspěvek, jsem ráda, ?e nejsem jediná, které se to stalo. Pokud de o va?i dceru, myslím, ?e byste měla s ní o tom mluvit. Napadlo mě, ?e kdy? se Vám to znovu stane, nebo dceři, tak se zkuste uvolnit, uklidnit, přestat bát. Kdy? se mi to stalo, zpočátku jsem měla velký strach, ale pak jsem se přestala bát a spí? jsem se na?tvala, co to na mě leze :) a pominulo to.

pravděpodobně si protrpěla spánkovou obrnu, více se dočte? zde(doporučuju přečíst hlavně komentáře): http://zdravi.doktorka.cz/spankova-obrna/

no je to opravdu hrozny,ja uz chapu,proc tenkrat lidi si davali v domkach na zdi krize s Jezisem a ruzne svate obrazky a taky napisy,jako Buh nas ochranuj....
Bylo to asi proti takovymto pripadum.Asi by bylo zapotrebi si to zase na zdi davat,treba to ty zle duchy odradi.
Ja jsem jednou kdyz me bylo 22 videla jak se mi prohnulo kreslo pod osobou jak si sedla vedle me postele a do rana jsem spala,tedy spis nespala pod pokryvkou.Ona totiz ten den umrela babicka a tak se sla s nama rozloucit,ale to jsem tenkrat jeste nevedela,ze si s toho nemam nic delat,ze je to normalni,ted na ni cekam,az se mi telepaticky ozve,uz jen tak prijit nemuze.
Takze ten duch u vas se treba uz taky neukaze.Co kdyz to byl duch nejakeho sexualniho maniaka,co vime...

Chápu, tě. stalo se mi to v dětství několikrát. Stejný pocit, stejná bezmoc cokoliv udělat, jen se vůbec pohnout. Sly?ela jsem i jako, kdy? někdo dýchá a pocit blízkosti něčeho co jen zdánlivě bylo na peřině znát. Dnes je mi téměř 40 let. Věkem v?e ustoupilo, ale dodnes si pamatuji tu bezmoc a strach. Nikdy jsem o ničem podobném s nikým nemluvila, zaregistrovala jsem se a? tprv ted, abych Vám mohla napsat. Nemluvila jsem o tom ani s dcerou, které se před rokem stalo něco podobného a odmítá u? chodit na to místo spát. Chápu ji. Kdy? za mnou při?la s tím, co se jí tenkrát stalo, byla stra?ně vystra?ená a zároven se bála, ?e se jí vysměju, opravdu se nikdy o těhle věcech nebavíme...Je zajímavé, ?e je to v?dy spojeno s probuzením, či usínáním..Mohu Vás jen ujistit, ?e se nikdy, krom toho pocitu strachu, nikomu nic nestalo a časem v?e zmizí, nebo postupem věku přestanete vnímat. Hezký den a ?ádné nepříjemné zá?itky.