Vaše příběhy

nevim ono je to vse takove tajuplne a rozhodne bych to neradila k nejake nemoci.Mela jsem podobny zazitek s babickou,kdyz mi bylo devet let umrel deda a babicka se bala spat sama pres to ze jsme my s rodici spali vedle a ja musela tenkrat spat s babickou a pamatuji jak se po pulnoci sama otevrela skrin a nenormalne vrzaly parkety,to vse prestalo asi po mesici po odchodu dedy.Pak az odesla tato babicka to me uz bylo 22 let,tak pamatuji,ze v noci se mi zdvihla bez nejakeho duvodu zaclona a slysela jsem jak si nekdo sedl na moje kreslo a dokonce jak zavrzalo a ja jsem se bala a cela spocena jsem zalezla i s hlavou pod deku a rano jsem to rikala rodicum a oni se mi smali.Ja osobne se tomu nesmeju a vim ted s odstupem let ze oni chteli na sebe upozornit a tim taky rict,ze existuji,ze nezemreli.

Vá?ená, přesto?e oba příspěvky přede mnou mají své opodstatnění a také svou váhu, tak přesto si dovolím také zde zjevit svůj názor. Je ale třeba míti na paměti, ?e toto je ryze má subjektivní domněnka.
Je známo, ?e staří lidé mají, více či méně, strach. Tento pocit se je?tě vystupňuje v noci, tedy v době, kdy je v?ude ticho a tma (nejhlub?í tma je právě okolo půlnoci, nebo? i různí "o?ralkové" uléhají). Rovně? i "odchod" partnera tento stav také umocňuje tím, ?e ten dotyčný se navíc cítí býti sám a osamocený, tedy jakoby bez "zdánlivé opory", na kterou byl navyklý, tedy na oporu zesnuv?ího partnera. To, ?e ostatní rodina přebývá o poschodí vý?e, to se v tomto případě nebere v potaz. Pro tuto osobu je to příli? daleko. Mám dojem, ?e ty postavy nejsou skutečné, ale ?e se vytváří jen a jen v mysli Va?í babičky. Toto bych mohl nepřímo podlo?it argumentem, ?e se nikde nezmiňujete o tom, ?e by pes, kočka či jiné zvíře u Vás (?) se atypicky reagovalo. Domnívám se, ?e v tomto momentu je třeba:
a) aby jste babičku jakýmkoliv způsobem zabavovali (od slova bavit) a to i přes den, aby nepřemý?lela o svých blízkých, ale zesnulých
b) vzíti babičku na nějakou dobu k Vám do bytu (aby tam i spala), a aby měla jistotu, ?e s ní někdo stále je. Časem by se to mělo v?e uklidnit a dostat do "normálu".
c) nebylo by marné pokusit se zjistit, zda-li náhodou není něco (mezi babičkou a zesnulým dědečkem), co by bylo třeba tzv. "narovnat". Mám zde na mysli to, ?e třeba mohly býti mezi nimi nějaké "sváry", nevyře?ené okolnosti, které by mohly na babičku doléhat.
V ka?dém případě si vá?ím Va?í babičky za to, ?e byla natolik pevná a statečná, ?e nepodlehla volání dědečka. Z doslechu vím, ?e dosti lidí z man?elství "odchází na druhý břeh" za volajícím hlasem svého dříve zesnuv?ího partnera. Přeji hezký den. Zbyněk P.

zku?enost mám i s mojí babičkou,která je ji? déle po smrti,i u ní vypukl po smrti dědy Alzheimer a měla stejné vidiny a problémy,popisovala přesně to samé jako zmiňujete.Je jen otázkou zda je to příznak choroby a její následek tedy halucinace v mozku,nebo naopak nemocí či stářím vyvolaná,,schopnost vidět,zdravým lidem neviditelné".

neviem kolko ma vasa babicka rokov,ale podobne sa stavalo mojej babicke po umrti dedka. Videla postavy najprv v noci, potom aj cez den.... postupne sa to vsak zhorsovalo avidela aj ine veci... a nakoniec bola diagnoza viac ako prozaicka ... Parkinson plus Alzheimer k tomu. Lekari nevedeli presne povedat diagnozu. Trvalo asi 2 roky az sme zistili,ze je to choroba. Nevravim,ze je to pripad Vasej babicky,ale vylucit sa to neda.Ukaze cas.