Vaše příběhy

Rozhodně, mě se to také v?dy nelíbí, ale to je tak v?echno co s tím mů?u udělat :)

se mi moc nelíbí... Je to asi o názoru.

Nu já jsem měl spí?e na mysli pláč z bolesti. Smát se začnu té absurditě, tomu ?e vím, ?e to tak mělo být, ?e si to mám pro?ít tímhle způsobem.

Nejsme ale ?ádné loutky, máme svobodnou vůli a volíme si, jakým způsobem nám budou zá?itky přicházet. Mů?e to být lehké a nebo tě?ké, mů?eme při tom trpět a nebo to mů?e být s radostí. Platí, ?e čím více se bráníme, čím vět?í klademe odpor, tím hor?í a tě??í ten průběh je.

Jak u? jsme psal, vytváříme si svět kolem sebe svými představami. Je dobré toho vyu?ít a ten svět si vytvořit příjemný. Nemů?eme zůstat stejní, proto?e věci se prostě mění, ale mů?eme se úpěnlivě bránit, kopat a křičet.

Kdybych měl tu mo?nost, hned bych se dal se svou přítelkyní zas dohromady. Ale to není v mých mo?nostech. Musí to chtít také ona. A ona se musí naučit být sama a postavit se na své nohy. To si uvědomuje, ví ?e to je jedna z příčin jejich dlouhodobých problémů. A proto?e u? dostala spoustu kopanců, rozhodla se dělat i tě?ká rozhodnutí, která pro ni jsou sice bolestivá, ale cítí to jako nutnost. A také cítí, ?e to někam směřuje. ROzhodla se odhodit staré věci, kterých se doteď dr?ela zuby nehty, aby mohli přijít věci nové. Je klidně mo?né, ?e spolu opět budeme. Ale je nutné tomu dát čas.

A i kdy? se mi to moc nelíbí, také se mi to neděje náhodou, také mne to něco má naučit. Trpělivosti například. A také se mohu naučit dělat věci jen čistě pro sebe. Pro svou radost, nejen tu sdílenou. Je toho samozřejmě více.

Před časem jsem poprosil o lekci, chtěl jsem se něco důle?itého naučit. Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval, ale kdy? u? to při?lo, tak bude opravdu lep?í z toho získat maximum, ne? se vztekat, kopat a křičet. Takový svět je pro mne toti? daleko příjemněj?í. Neztratil jsem přítelkyni, ale otevřeli se mi dveře k tomu, abych získal něco mnohem vět?ího. Třeba je i ona toho součástí. A třeba ne. Je to jedno, v?dy to bude posun k lep?ímu.
Ale to ?e se budu trápit, mi nijak nepomů?e. To co mám je přítomnost a je jen na mně, jakou si ji udělám.
Tak co myslíte? skutečně nemů?eme nic změnit, nebo naopak mů?eme změnit v?echno.

k tomu pláči, abych to je?tě dopsal do konce.

Mů?ete být svědkem ?ádosti o ruku, kdy ?eně vytrysknou slzy a přesto se usmívá a směje, cítí teplo a krásu v srdci a přesto pláče. Ale ?těstím ;)...

které se bojím, je právě popsána ve va?em příspěvku. V?e co se stane, se stát mělo. Nemáte za co bojovat, je rozhodnuto. Vy nemáte mo?nost do toho zasáhnout, proto?e to tak chtěl bůh a vy, vy u? máte jasný verdikt, který nejde zpochybnit, nebo změnit. Jak si mů?ete být jistý, ?e právě vá? rozchod s partnerkou (pokud k tomu nemáte očividně nějaké jasné důvody, nebo pokud nemáte jasno v tom, co chcete a co nechcete a i přesto se mo?ná máte k tomuto problému postavit čelem, a? u? se jedná o jakýkoliv problém) není zkou?kou toho, ?e za ní máte přijít a usmířit se? Nevím, opravdu nevím, jak to bylo ve va?em vztahu a upřímně, nebudu se o to zajímat. Ov?em pravda se mi jeví taková, ?e jste se smířil s tím, co se stalo, berete si to, co vám rozchod dává, ale nekonáte nic proto, abyste to vrátil zpět. A mo?ná proto, ?e to nechcete vrátit (tak trochu z va?ich zpráv stále cítím optimismus, tak?e jste si mo?ná oddychl a jste plný radosti ;)).

Kdy? se smíříte s tím, ?e u? někdo rozhodl za vás, prohrajete. A je správné vůbec bojovat? Raději nebojovat... Ale to zase nevyře?íme otázku č. 1 :)

Vidíte těch otázek? Odpovím si 10x na 10 otázek a stejně zbude otázka ...

V?dy? někdy pláčeme ?těstím, je tomu tak? Spojení smíchu a slz je na bě?ném pořádku.

máte pravdu, emoce by se neměli skrývat.

Jak říkám, to co popisuji je finále a to přijde a? po určité cestě. Chtít něco takového nyní, či se tím pokou?et řídit, je nesmysl. To cesta je ten cíl, jak říká zen. Pro?ít si bolest i smutek je stejně dobré jako pro?ít si radost a ?těstí.
Důvod proč mluvím o tom, co mů?e být, je jen ten, ?e to někomu mů?e pomoci překonat tě?kou chvilku, kdy? mi na chvilku uvěří, ?e to v?e má nějaký smysl. Ale kdy? pak tu víru opět odhodí a bude si na to chtít přijít sám, budu mít radost o to vět?í. Proto jsou dobrá i nábo?enství. Třeba?e jsou ty výklady často velmi pokroucené a hrozí nám zatracením, takse v nich dá najít i útěcha. A i v církvích jsou lidé, kteří konají předev?ím skrze své srdce. A to je opravdu to důle?ité.

Jak u? jsem říkal, pro mne jsou ty tě?ké okam?iky o kapánek snadněj?í, kdy? si toho v?eho jsem vědom. Ale kdy? mám chu? brečet, tak prostě brečím a kdy? mám chu? nadávat, tak nadávám. Vět?inou se tomu je?tě pořádně zasměju, kdy? si uvědomím ty souvislosti, někdy brečím i se směju najednou. je to velmi uvolňující :)
Proto?e kdy? u? nějaké emoce přijdou, je dobré je uvolnit.
Na svých stránkách mám jeden moc hezký citát:
Od emocí a my?lenek se učím a mám velkou radost, kdy? jim porozumím. Neignoruji je, ale ani je nenechám ovládnout domácnost.

si někdy trochu notujeme v názorech a to bez mích emocí a projevů, tak va?í verzi bych přijal pouze v ?ivotě bez starostí ;)... Kdy? zapomenu na to, čím a kdo jsem, jak najdu svoje já, kdy? jsem vlastně nic a nemů?u se popsat?

Aplikujete metodu "Co se má stát, stane se." a ano, já ji naprosto rozumím a tak trochu i vyznávám. Ale pokud by zemřel někdo blízký, jak si mám odpovědět. Pomstít se, či nepomstít se. Při?la vra?da, abych se pomstil a abych se dostal do vezení? Víte otázka tvoří odpovědi a odpovědi tvoří otázky a tak tento koloběh nikdy nejde zničit. Otázek a odpovědí bude v?dycky tolik, ?e ani plán, který proberete ze v?ech úhlu s 10 jinými mozky a s 10 různými zálo?ními východy, jednodu?e nevyjde.

To je mi jasné, ?e budu já. Ale, co pak? Nezabývat se tím? Zreinkarnuje se ka?dá du?e, nebo jen ti, kteří hře?ili? Zreinkarnují se, aby napravili to, co nestihli? Co potom ti, kteří jsou u? jen to "já", poctivé, moudré a spravedlivé. Bude nějaký důvod k reinkarnaci? Mo?ná pomoci ostatním, vést je na správnou cestu. Ano, to ano. Po smrti objevené du?e, tedy kdy? du?e byla nalezena a nalezne v?e, co nalézt měla, mo?ná u? dal?í ?ivot nebude. Tak?e ka?dý spor, utrpení, bolest, pomsty, vra?dy... To nám dovoluje stále ?ít... Vracíme se v jiný čas do jiného těla se stejnou du?í abychom vyře?ili to, co vyře?eno není.

Ale kdy? vyře?íme v?e, co bude pak? Nechá si nás snad bůh v nebi, jak by řekl věřící?

Co ze mne bude, kdy? objevím své pravé já? Budete sám sebou, nic dal?ího není potřeba. Vlastně odhodíte v?e, abyste v?e mohl získat.

Víte, zabývat se teď tím, co bude pak, je jen odvádění své pozornosti od přítomnosti. Doporučuji vám to neře?it a brát věci tak, jak přichází. Uvidíte sám, jaký to má vliv na vá? ?ivot.

Sám na sobě vidím, jak moc doká?e pouhá změna postoje, za poslední dva roky jsem se toho naučil opravdu hodně a to co by mne před dvěma lety rozlo?ilo na několik týdnů, teď propluji během chvilky. Například rozchod s partnerem. Uvědomuji si, ?e to má svůj smysl a uvědomuji si ?e mi to přiná?í i mnoho pozitivního. Třeba?e to odloučení bolí, tak vím, ?e kdy? se naučím být ??astný jen sám se sebou, budu konečně plně otevřen i společnému pro?ívání. A kdy? mi teď "osud" přivál takovouto příle?itost, tak nejlep?í co mů?u udělat, je vytě?it z ní maximum a nebránit se tomu.
Pokud se budu zabývat tím, co bude za 3 měsíce a nebo naopak co bylo před touto dobou, nijak mi to nepomů?e a jen se budu u?írat věcmi, které nejsou vůbec důle?ité a předev?ím, nemů?u je nijak ovlivnit. Ale to co mů?u ovlivnit je tady a teď.

trochu jsme odběhli od tématu. Ale kam jinam zařadit tuto specifickou debatu? Snad jen do fóra -> pokec ;)... nebo "My", či snad "Na?e existence". Jak jste psal...

Víte, nemohu s vámi souhlasit. Nikdo není dokonalý. Někdo o to usiluje, někdo si řekne "Jsem takový a makový." a nemění se. Přesto bychom se měli stále zdokonalovat. V mezilidských vztazích, v práci a oborech, ve výchově potomků a tak dále. To je praxe, která nás učí celý ?ivot. Bez ní to nejde. Je zvlá?tní ten koloběh ?ivota... Narodíme se proto, abychom poznávali. A kdy? jen trochu poznáme, umíráme. Neseme si důle?ité do dal?ích ?ivotů, ale celý nyněj?í ?ivot strávíme zji??ováním těch minulých...

A pak jen otázky přímo na vás.
Co ze mne bude, kdy? objevím své pravé já? Rozlu?tím své minulé ?ivoty, naleznu klid a mír, moudrost a porozumění, centrum v?eho, vesmír, pokud chcete...? Co si odnesu do dal?ího ?ivota, kdy? u? budu jen "čisto, dobro, duchovno"?

Mo?ná ?e pak, u? nebude nic. Je snad tato cesta k poznání cestou nám určenou, po které bychom měli jít a hledat její dal?í části a to v mnoha ?ivotech? Za jeden ?ivot, 1 km cesty. Za jeden ?ivot se rozhodnete, kudy jít na kři?ovatce osudu. A má tato cesta konec? Pokud ano, co následuje pak? "Osvícení"? Odpočinek du?e?

Ptám se sám sebe. Proč umírají nevinní a pře?ívají pře?iv?í? A odpovědí je mnoho. Kterou si vyberete vy?

PS:
Nevím proč, ale nějak mi zde chybí odpovědi pana Zbyňka... Zajímavé, ?e se je?tě nepřidal.

v momentě kdy musíte něco tajit, tak kdy? to prozkoumáte, dostanete se rovnou k va?im zraněním. A ty jsou viditelná na energetické úrovni. Tajemství neexistují, přesně jak pí?ete.

Tou svou otázkou, jak se vyhnout vzniku problémů, jste mne zaskočil. Popravdě řečeno, nevím. Mo?ná zde nará?íme na samou podstatu na?í existence.

Ze své praxe si uvědomuji, ?e vět?ina věcí, které ře?íme, mají své kořeny často v hodně vzdálené minulosti. Svět je na?těstí zařízen tak dobře, ?e se nám v?echny problémy postupně zobrazují i v tomto ?ivotě.
Víte, kdy? přestanete na nepříjemné události pohlí?et jako na nepříjemné, ale začnete je brát jako výborné příle?itosti k posunutí se kupředu a cestu k vědomému pro?ívání přítomnosti, tak čemu pak vlastně předcházet?

Vnímám tyto "problémy" jako to, co je podstatou ?ivota a na?eho růstu. Dokud potřebujeme vidle, které nás píchají do zadku, abychom se hli z místa, tak jakkoliv to je nepříjemné, jsou ty vidle to nejlep?í co jsme vůbec mohli dostat. S tím málem, co jsem prozatím pochopil, u? bych ty vidle nevyměnil za ?ádné sebevíceluxusněj?í křeslo.

Ale myslím ?e u? bylo dost chválení. Sám si jsem vědom je?tě spousty věcí, které nemám zpracované a i kdy? o nich vím, tak se často nedonutím něco s tím dělat, dokud se neobjeví nějaké ty vidle.

Děkuji vám za va?e otázky, pomohli mi si uvědomit mnoho dal?ích věcí ve svém ?ivotě.

mám spí? pocit, ?e ře?íte odstranění problému, ale né jeho vznik. Říkáte, ?e kdy? odstraníte nepříjemné, u? se nebude nikdy vracet v této zále?itosti a v mnoha podobách. Ale co třeba poradit lidem, kteří to čtou, jak se vzniku těchto problémů vyhnout?

Na?těstí problém s tajemstvím u? nemusím ře?it. Víte proč? Nikdo je nezná a tak je taky nikdo neřekne.... přesto je to v?echno jedno, proto?e na?e tajemství nikdy nejsou tajemstvím.

přál bych v?em, aby to dopadlo tak, jak pí?ete, pokud se odloučí...

a je?tě k tomu ublí?ení ostatním. Stejně jako oni podv?domě vnímají va?e zranění, tak vy vnímáte jejich. A budete je na to upozorňovat stejně jako oni vás. Hodně tu funguje jakési přitahování.. tzn. budete si navzájem projevovat zranění v sobě takovým způsobem, aby to do sebe zapadalo.

příklad:

Vy na kamarádku nechtěně prozradíte její tajemství a to ji zraní. Ona se rozhodne se s vám přestat bavit.. va?e, do té doby, nejlep?í kamarádka, vás najednou opustí kvůli něčemu, co jste nechtěně vypustil z pusy. Pro vás to nastartuje pocity opu?tění. zranění, které ve vás dříme ji? od dětství, kdy se vám v pěti letech velmi dramatickým způsobem rozvedli rodiče. Tenkrát vám to ani nikdo nevysvětlil a vy jste to tenkrát vnímal jako svoji chybu, ?e za to mů?ete vy. Zůstáváte s mámou, kterou prakticky nevidíte, proto?e stále pracuje a tátu vidáte jednou do měsíce. Pocit viny a opu?tění se ve vás usazují a tato příhoda s kamarádkou je opět vyná?í na povrch.

A co je an tom nejlep?í je, ?e tím ?e vy jste tímto působem kamarádce "ublí?il", tak pro ni je to to nejlep?í, co jste pro ni v tu chvíli mohl udělat. Ona má toti? příle?itost, se s těmito nepříjemnými pocity vypořádat. Stejně tak její následné rozhodnutí vás opustit, vám dává jedinečnou příle?itost si v sobě zpracovat rozchod rodičů v dětství.
A kdy? si to oba zpracujete, padnete si do náručí a je?tě se té hloupé příhodě společně zasmějete. U? v ní toti? nebude nic zraňujícího.

Změna je snad jediné ve vesmíru, co je neměnné :)

Ono to skutečně vypadá tak, ?e kdy? v?e přijmu, tak to pak znamená pasivitu - pawsivní přijímání v?eho co přichází. Ale to je právě to úskalí. Nelze toti? vycházet ze současného pohledu na svět, kdy nejsme smířeni. Ono to je pak právě naopak. Je to aktivní přijetí v?eho, co přichází. Pokud bych měl parafrázovat jeden známý vtip, pak se nezabýváte věcmi, které nejdou změnit a naopak měníte věci, které změnit jdou. A předev?ím mezi nimi rozli?ujete.

Pokud jste například ?ena, kterou znásilnili a tu hrůzu si nosíte stále v sobě. I po letech máte potí?e navázat intimní vztah, proto?e v momentě kdy má k něčemu dojít, objeví se stejné pocity jako při znásilnění před lety. Vět?inou je to i tak, ?e chlapy s násilnickými sklony se kolem té ?eny budou vyskytovat a vlastně ji prohlubovat ony pocity.
V momentě kdy tato ?ena "zpracuje" to znásilnění v minulosti, tzn. bude ho moci popsat bez jakýchkoliv nepříjemných pocitů, přijme to jako událost která se stala a nelze ji změnit, tak v tom okam?iku se transformuje svět kolem ní. Sblí?ení s mu?em u? nebude ?ádný problém.. nepříjemné pocity toti? nebudou mít odkud přicházet. Mu?i s násilnickými sklony se kolem ní přestanou vyskytovat, nebo se přestanou tímto způsobem projevovat.
Tohle lze vysvětlit psychoanalýzou, regresní terapií, nebo na jemněhmotných energiích a jejich proudění. V?e to koresponduje, opírá se to o stejný základ.

Napadl mne jeden zajímavý příklad. Pokud máte auto, které má rozbité boční okénko, tak jízda s ním je pro vás nepříjemná. Je vám zima, lítá vám dovnitř havě?, kdekdo vám mů?e z auta něco ukrást a navíc vás stále zastavují policisté a dostáváte pokuty. V okam?iku kdy okýnko necháte spravit, tak v?echny tyto jevy zmizí. Přestanou vás zastavovat polisté, proto?e u? k tomu nemají důvod. A i pokud vás zastaví, nedostanete pokutu.
Představte si, ?e toto okýnko je jakési neviditelné znamení, jakási rána ve vás, kterou si sebou neustále nosíte. To rozbité okénko představuje nepříjemné pocity.
V?ichni lidé na podvědomé úrovni o tomto "zranění" ví. Vědomě si to neuvědomují, ale podvědomě s ním naplno počítají. A co je je?tě lep?í, budou vás na toto rozbité okénko upozorňovat. Vědomě se to projeví například tím, ?e vás kamarádka pomluví, vykecá na vás to, s čím se jí svěříte. Je jedno zda to udělá schválně či neúmyslně, pro vás to znamená zjitření starého zranění.. pokutu od policisty. A bude vás to potkávat a zraňovat tak dlouho, dokud si to okénko nespravíte.

Myslím ?e lépe u? to popsat nejde, asi mi po včerej?ím večeru a noci nefunguje pořádně hlava, tak?e snadněji pí?u co cítím, kdy? se mi do toho mysl tolik nemotá :)

Asi vám nerozumím.

Napsal jste:
,, V okam?iku kdy se přijmeme se v?emi svými "nedokonalostmi", přestávají nás zatě?ovat a nikdo nám u? nemů?e jejich prostřednictvím ublí?it."

Ale mů?eme svými nedokonalostmi ublí?it ostatním, nebo ne? Zále?í na tom, co si pod pojmem "nedokonalost" představujete. V momentě, kdy se přijmu, jak vy říkáte, tedy zapomenu na své nedokonalosti. To se pak ale nikdy nebudu měnit k lep?ímu, kdy? si budu připadat "v pohodě" a "neměnný"...

Nikoli kdo obstojí, v?ichni jsme hodni svých schopností, v?ichni jsme dokonalí, ne ka?dý si to v?ak uědomuje. Ale pokud nás zraňuje okolí pokud nás zraňuje kritika, pak to znamená ?e se nebereme takoví, jací jsme. Chyba není v lidech okolo nás, ale je třeba ji hledat v sobě. Klademe si na sebe nesmyslná očekávání, nejsme sami sebou, abychom uspokojili ostatní, či si myslíme ?e by nás okolí nemělo rádo, pokud bychom se jim ukázali opravdoví. To v?e srá?í na?e sebevědomí.
Ale pravda je taková, ?e v tomto okam?iku jsme dokonalí. Pokud by to tak nebylo, nikdy bychom nemohli být spokojení sami se sebou. V okam?iku kdy se přijmeme se v?emi svými "nedokonalostmi", přestávají nás zatě?ovat a nikdo nám u? nemů?e jejich prostřednictvím ublí?it.

Proto?e kritika ostatních je jako sůl. Pokud nemáte rány, nic neucítíte.
V?e je to ale slo?itěj?í (či jednodu??í?). V okam?iku kdy nám přestane vadit kritika, najednou ostatní přestanou mít potřebu nás kritizovat. Je to provázané a dokonale to funguje. Uchopit hlavou to nelze. Zkuste si představit vodu obtákající kámen. V okam?iku kdy kámen dáte pryč, voda se uzavře, jakoby tam nikdy ?ádný kámen nebyl. Jakkoliv to zní hloupě, nevím jak lépe to vysvětlit, mo?ná je nejlep?í věřit (cítit), ?e v?e je pro na?e dobro a čím dříve se smíříme s přítomností, takovou jaká je, tím lehčí to v?e bude.

Občas se zamý?lím nad něčím (úmyslně to nedokončuji) a v poslední době i nad tímto problémem. Mluvit o sobě, nebo nemluvit. Kdy? někdo o sobě mluví před někým jiným, vystavuje se kritice, posměchu, odmítnutí, zranitelnosti. To vás oslabí, změní va?e schopnosti na pasivní a nebudete je moci pou?ívat, budete se bát (vnitřně?). Je to test va?í odolnosti, vůle a víry a kdo obstojí, je hoden svých schopností. Souhlasíte? Myslím si v?ak, ?e hlavním problémem je připravenost ka?dého z nás. Kdy jsme připraveni o sobě dát vědět a prozradit na?e tajemství? A nejsou náhodou vlastnosti, které máme být zachovány a utajeny? Pomáhat, ale neprozradit... Vám se to takto zdá nevyhovující? Nevím jak vy, ale kdy? o sobě někdo mluví, dost často mů?e být odrazen, nebo zrazen...

V okam?iku kdy se vy změníte, změní se svět okolo vás. Přitahujete k sobě věci, které vám vadí. Počátek toho mů?ete sledovat v energiích, pokud jste dostatečně vnímavý, nebo to mů?ete sledovat ve fyzickém světě okolo sebe. Je to propojené. Vy uva?ujete o světě jak ho znáte ze svého vnímání. To je pro vás realita. Je ale přímo závislá na va?em úhlu pohledu, na tom co je ve vás. Tak?e kdy? vy měníte svůj pohled, své pro?ívání, mění se tím i realita kolem vás. Poté je pro vás ka?dá věc, která vás potká, jen příle?itostí pro posunutí se kupředu. Přestanete ?ít v minulosti i budoucnosti a začnete pro?ívat přítomnost naplno. V tom tkví tajemství ??astného ?ivota, ale tím se teď nezabývejte. Jen si zkuste uvědomit, ?e mo?ná existuje i jiný svět ne? ten, který teď vnímáte. ?e věci které teď pro vás mohou být nepříjemné, pro vás ve skutečnosti mů?ou být to nejlep?í, co vás mohlo potkat. ?e kdy? uklouznete a zlomíte si nohu, je to znamení pro to, se na chvilku zastavit. Pak mo?ná zjistíte, ?e těch znamení bylo mnohem více, jen jste jim nevěnoval pozornost a proto nakonec muselo přijít to pořádné nakopnutí ve formě zlomené nohy.
A pokud vám lidé ubli?ují, nemů?ete se svěřit s tím, co opravdu máte v sobě, pak to má také svůj důvod. Máte si něco uvědomit. Ale určitě to není zpráva: "nikomu nevěř", spí?e bych se podíval, co je napsáno na rubu. A v okam?iku, kdy se sám přijmete takový jaký jste, budete na sobě milovat v?e, od křivého nosu, po mírně ?pekaté bří?ko, přijmete své "?patné my?lenky" a postavíte se čelem ke svým stínům, tak se v?e transformuje. U? vás nebudou vláčet jednotlivé události, je? se zoufale sna?íte kontrolovat, ale naopak přirozeně budete uná?eni přítomným okam?ikem s otevřeností ke v?emu, co vám v tuto chvíli přiná?í.

To jsem se ale rozpovídal. Tohle je jen filosofie, mů?ete si tím něco uvědomit, ale cestu si musíte projít sám.
Zkuste si udělat malou meditaci. Stojíte u řečnického pultu v obrovském sálu a začínají se tam scházet v?ichni lidé, které znáte. On va?ich nejbli??ích a? po posledního kolegu z práce. A kdy? se v?ichni sejdou, začněte mluvit. Mluvte o sobě. O tom, jaký opravdu jste uvnitř. mluvte o věcech, které byste nikdy nikomu neřekli. Mluvte o svých nejhor?ích stránkách. Vykecejte na sebe ty nejzranitelněj?í místa.
A pak si uvědomte. Jak vás tato událost změnila, jak se cítíte. A kdy? se vám bude chtít, zkuste mi sem o tom napsat. Přeji vám krásný večer.

To zní krásně, pane. Ale víte jaká je slabina snad ka?dého, kdo někdy miloval? Přátelé a rodina? Nikdo nemusí útočit přímo na vás, ale mohou útočit na va?í rodinu. To tedy pak útočí i na vás ;).

Vysvětlete mi prosím, kde berete tu jistotu, ?e pro prozrazení nějaké schopnosti (př. empatie, levitace, telekineze a pod) se vás někdo nebude chtít zmocnit, nebo vás umlčet (nesčetně způsoby).

ji? poněkolikáté zmiňujete strach z lidí a jejich reakcí. Chápu vás a rozumím, ?e to je naprosto oprávněné. Zkuste si ale uvědomit, ?e lidé vás mohou zranit jen tam, kde vy sám máte zranění. Zraněno mů?e být jen va?e ego. Kdy? na sobě pracujete a začnete se zcela bez výhrad přijímat, přestanou vás zraňovat cizí lidé, ale předev?ím se vám to u? ani nebude dít. Nebude k tomu toti? ?ádný důvod.

Je?tě bych doplnil co se týče vyu?ití empatie. Nejen, ?e ji vyu?ijete u lidí, ale i u ostatních bytostí. Například u zvířat. Doká?ete poznat, co od vás chtějí, jako byste s nimi komunikovali. Pokud u?ivatelko "Polly" máte doma zvíře, nebo se hodláte věnovat veterinárním oborům, trénujte i na zvířátkách. A ?e s námi komunikují...

Je?tě bych doplnil co se týče vyu?ití empatie. Nejen, ?e ji vyu?ijete u lidí, ale i u ostatních bytostí. Například u zvířat. Doká?ete poznat, co od vás chtějí, jako byste s nimi komunikovali. Pokud u?ivatelko "Polly" máte doma zvíře, nebo se hodláte věnovat veterinárním oborům, trénujte i na zvířátkách. A ?e s námi komunikují...

Děkuji za radu :) Ví to naprosté minimum lidí, ale určitě by mě nenapadlo, to takhle někomu říkat, kvůli bezpečnosti, ale asi by mi to při?lo i trapné. Psát anonymně na internet je přece jenom tro?ku něco jiného ne? říct to někomu, kdo ví kdo jste.

já jen, pokud dovolíte, je?tě poradím...
Jestli někdo pozná to, ?e máte podobné pocity, hlavně nezačínejte stylem:
,,Jo to ví? Leni, já ovládám Empatii."
Důvody? Strach, ?árlivost, závist, nenávist. Je toho hodně. Člověk vám mů?e být nakloněný, ale ze dne na den z něho mů?e být nepřítel. Nepřátel je mnoho, ale který z nich zná va?e slabiny (empatii)? Raději nebudu stra?it, kdybych tu psal tak bych se bál i já v?ech lidí a to nejen s empatií :X. Raději na?í imaginární Lence řekněte, ?e vás to prostě napadlo a pro ní mo?ná bude jednodu?í smířit se s větou "Asi jsme nějak my?lenkově spojeni... Jsem ráda, ?e jsme kamarádky." :-) :X :DDD xD

Ano, to co popisujete je právě součástí empatie, vcítění. Pokud se tomu otevřete, mů?ete vlastně vycítit ka?dou my?lenku. Někdo tomu říká telepatie, ale vychází to právě z vcítění se. A jako u v?eho, tréninkem se to zlep?uje. To co je u toho ale důle?ité, je nijak to netlačit, nesna?it se o to, ale naopak se zcela uklidnit a nevkládat do toho nic ze sebe. Jen procítit spojení které máte mezi sebou (ideálně skrze srdce či čtvrtou čakru) a uklidnit svou mysl.

Napadlo mne, ?e byste mohla zkusit absolvovat seminář reiky. Mohlo by vám to pomoci zvědomět to čím procházíte a předev?ím byste se naučila jak s tím mů?ete pracovat.

Přeji vám krásné svátky.

Co člověk to názor:) Chtěla bych se je?tě zeptat na názor na jednu věc. Je mo?né, ?e člověk má nějaký pocit a na základě toho pocitu ho napadne určitá my?lenka a člověk, který ten jeho pocit cítí má pak taky ten pocit, tak?e ho mů?e napadnout stejná my?lenka? Omlouvám se, ?e je to tak krkolomně napsáno, ale nedoká?u to asi líp vysvětlit. Často se mi toti? stává, ?e ze sebe vyhrknu nějakou větu, co mě jen tak mimochodem napadne a pak sly?ím stí?nosti, ?e jsem zrovna řekla něco ,co chtěl ten člověk říct. Tohle je asi normální, přesto by mě zajímalo, jesli to mů?e spolu nějak souviset ?

To naprosto respektuji, je dobře, ?e se ka?dý umíme učit tou cestou, kterou si zvolíme. Ani jedna není hor?í nebo lep?í.

na to odli?ný názor, nezlob se.

Není dobro ani zlo. Je jen úhel pohledu. To co nám dnes mů?e připadat ?patné, mů?e být za 20 let něco, co nás nejvíce posunulo kupředu.
Zkus si uvědomit, ?e právě ten pocit ohro?ení je to, čím se teď mů?e? zabývat. Jak u? jsem psal dříve, zranit je mo?né pouze ego, nikoliv to, čím jsme.
Nicméně je třeba to tak opravdu cítit, tedy postupně k tomu dojít a cítit to uvnitř, ne jen vědět. Tohle je jen filosofování, ale i to nás mů?e posunout, pokud jsme připraveni naslouchat.

Tak to se zabruslilo trochu jinam. Nejde o to schovávat se před sebou! Jde o to poznat se, ale neprozrazovat svojí schopnost. Pokud stále věříte, ?e na světě není zlé osoby, je mi líto. O schopnostech se v?dycky mlčí.

To je právě ono. neustálé schovávání se. nesmím nikomu ukázat jaký jsem, aby mě měli rádi. To je právě ta cesta k absolutnímu nepřijetí sebe samotného, ale i ostatních. V okam?iku kdy začneme být sami sebou, tak u? není třeba nic dal?ího hledat. Ale sám sebou není téměř nikdo. Skoro ka?dý něco musí schovávat. Vidím to moc dobře na sobě. Uvědomuji si, jak to je, ale někdy prostě jednám podle dlouholetých návyků, nebo nemám odvahu říci jak to je doopravdy uvnitř mě. Prostě to udělám tou "lehčí" cestou. Bohu?el ta lehčí cesta znamená jen to, ?e utíkám před sebou samým. Ale dá se to změnit a postupně na tom pracuji.
Uvnitř nás samých se skrývá jen láska a ?těstí - bla?enost.. či Bůh, chcete-li.

Ne nadarmo se říká, ?e jen člověk, který se naprosto miluje, zcela se přijal, nikdy nemusí lhát a mů?e se ostatním ukázat přesně takový, jaký je. Dokonalý v tomto okam?iku. Stejně jako jsme my v?ichni. Ale uvidíme to, a? kdy? se přestaneme schovávat.

Ale co kdy? se pustí lana a u? nikdy nenajde cestu zpět? Cestu domů, cestu ke svému já?

Proč to neříkat, no proč. A? několika lidem řekne, co doká?e, bude se asi divit, co se mů?e stát.

Polly: Ka?dá cesta je správná a to o co jde, je jít za tím, co sama vnitřně cítí?. Tím se mů?e? zřejmě nejvíce naučit.

Lykantrop: opravdu nerozumím tomu, proč by to neměla nikomu říkat. Stejně tak poznámka o chlebu. Vím ?e jsi to myslel dobře, ale ve výsledku to znamená, ?e se člověk neustále dr?í něčeho za sebou. Pak se nemů?e rozvíjet. Právě naučit se pustit toho lana (drobečků chleba), je velmi důle?itá lekce, bez které se nemů?eme prakticky dále rozvíjet.

poslední rada, neříkej o tom nikomu ;)

je správná... jen?e najít sama sebe je někdy cesta na několik ?ivotů ;)... dr?ím palečky a lámej si na cestě chleba, a? ví? kudy nazpět.

Děkuju v?em za komentáře, příspěvky, nápady co s tím dělat, podporu...Dlouho jsem teď byla nemocná, tak?e sama jsem chtě nechtě byla. U? odmala se zajímám mimo jiné o psychologii, tak?e jsem tro?ku hrabala, studovala a hledala o tom víc informací. Údajně je to prý spojené hlavně s podvědomím a hlavně intuicí, tak?e u? chápu asi proč to mám. No a tak nějak mě napadlo, ?e se čas od času budu sama sebe ptát, jak se zrovna cítím. Docela to funguje, předtím to bylo pořád, takové spontánní, teď se sna?ím naučit to nějak kontrolovat, proto?e jsem si uvědomila, ?e by tím asi ?lo pomoct ostatním, ale nejdřív musím poznat sama sebe, jestli tenhle způsob není nesmysl a bude fungovat, uká?e jen čas :)

jen?e kdy? je člověk sám, nemá od koho přebírat názory a pocity. Pak teprve pozná kdo je. A je?tě by to chtělo pár dní klidu, aby vyprchal v?echen zbytek, co si člověk vezme od ostatních. ;)

z tvého pravopisu mám fakt bobky.

jasně ?e si to přečtu, kdy? jsi to psala pro mne :)

Pokud by autorku zajímalo, co je příčinou, jistě by se zeptala. Myslím ?e jsem ji v prvním příspěvku napsal v?e potřebné. Dostala mo?nost a mohla ji vyu?ít.

A to co pí?i není v rozporu. Nabídl jsem ji, ?e pokud s tím chce něco dělat, pokud u? to tak nechce mít, tak ?e regresní terapie nabízí ře?ení. O zbavení se empatie neříkám vůbec nic. Empatie vychází z na?í podstaty, v?ichni jsme jedno.

Ona nemá problém s empatií, ale s tím, ?e nad tím nemá ?ádnou kontrolu. ?e si neumí nastavit hranice. To má svou příčinu a jednu z mo?ností proč by to tak mohlo být jsem nastínil v dal?ím příspěvku.

Role jakou předávám informace ostatním není náhodná. je to jedna z věcí se kterými se vypořádávám, tak?e děkuji za to připomenutí. Také si ale uvědomuji ?e mi tato pozice umo?ňuje nevytvářet si kolem sebe kult uctívačů, co? mi pomohlo zvládnout ego alespoň v tomto směru. Postupně se toho zbavuji a učím se přistupovat k tomu jinak.
Tak?e ano, je to součást mého ega, vím o ní, nejsi první kdo mne na to upozorňuje a sna?ím se to krotit.
Toto není obhajoba ega, jen odpovídám, jak to teď v sobě mám. Prostě nejsem dokonalej a nedělám z toho vědu. :) určitě si nemyslím ?e duchovnost je o suverenitě či aroganci. To ?e k ní někdy sklouznu, jen ukazuje na to, ?e si mám také co zpracovávat. Díky své minulosti toho o "duchovnu" hodně vím a informace mi prostě přicházejí. "bohu?el" je nejprve pro?enu přes hlavu, ale bez chyb není ?ádný pokrok a je to lep?í ne? sedět na zadku a fňukat.
Sakra to jsem to ale napsal suveréně, co? :) Vlastně jsem si ze své nedokonalosti udělal zbraň a masíruju si ego tím, jak na sobě mů?u makat. No paráda. :)

na mne zaútočit nemů?e?, ale na moje ego ano, tak?e hurá do toho, takové útoky mi nevadí a vítám je.

Myslím ?e mi nikdo nemů?e upřít, ?e si ze sebe umím udělat alespoň srandu. A také u? umím být docela upřímný.
Dá se psát sebejistě(zevnitř) a zároveň pokorně. Myslím ?e můj druhý příspěvek takový je. Přesto?e to je obhajoba toho proč doporučuji regresi.

To ?e mistr zná odpovědi na v?echny otázky (kromě kombinací k sejfu) ukazuje jen na to, ?e vím kde ty odpovědi hledat. A kupodivu u? jsem se naučil i říct, ?e odpověď na něco neznám. Kdy? ji ale znám a najde se člověk, který prokoukne mou stěnu arogance a pýchy, tak mu to mů?e být k u?itku.

To je blaho, pochválit to svoje ego, jak to pěkně napsalo. Ale kdo čte srdcem, najde co v tom textu patří mému srdci. A kdo srdcem nečte, tak tomu a? se jeho ego nafoukne a praskne :)

Věřím ?e spoustě lidem to připadá jako pohádka... cítit co cítí ostatní, umět číst my?lenky a dal?í podobné věci. Kdy? pak ale něco takového máte a nemáte nad tím kontrolu, tak najednou nevíte co je va?e a co není. Neumíte si vytvořit vlastní názor, v?e vás mů?e snadno rozhodit. U? jsem se s tímto problémem setkal a není to skutečně nijak rů?ové.
Regresi doporučuji, proto?e s tím skutečně mů?e pomoci. Díky ní najdete příčinu, proč máte zbořené hranice vnímání a tak snadno se nalaďujete na ostatní. Například jste mohli v minulosti způsobit hodně utrpení, proto?e jste naopak ?ádnou empatii neměli. A pro pochopení dostanete takovýto "dar", či si o něj sami řeknete, abyste u? podobnou věc neopakovali. Je to jen příklad, ale u podobných případů z toho vět?inou něco takového vyleze.

A pro ka?dého kdo po něčem takovém tou?í, dobře zva?te zda je to opravdu to, co vás udělá ??astné. Se správným tréninkem toho lze snadno dosáhnout, otázka je, jak s tím pak nalo?íte.

No jo, to jo, kdy? někdo radí a nic o tom neví, tak je to hor?í, ne? lep?í...

Nikdy není na ?kodu jít za vlastním pocitem intuice a srdcem.

Vůbec ne, to, ?e se takto vci?uje? do lidí pomáhá k jejich snadněj?ímu pochopení a v ?ivotě se ti to mů?e hodit.

ahoj, to je bezva. jestli to chápu správně, cítí? pocity ostatních lidí tak nějak automaticky, ani? by ses sna?ila na ně naladit, a ani? byste spolu třeba mluvili, stačí, kdy? třeba stojí? vedle někoho v autobuse, přená?í se to jako třeba vůně? to je hodně hezká schopnost a dost ojedinělá schopnost. ?koda, ?e takových lidí neni víc. teda, musí to bejt někdy nepříjemný, ale kdy? praxí doká?e? v těch pocitech identifikovat a rozli?it sama sebe, je to vlastně výhoda, ne? jsi víc v obraze ne? ostatní. děje se ti to taky, kdy? s lidma komunikuje? nepřímo, třeba na internetový diskusi? pozná? třeba přetvářku? ..jinak s těma tělesnýma pocitama zamilovaný kamarádky - pocity tělesný a du?evní spolu souvisí, nic jinýho bych v tom neviděla. ale musí to bejt síla, takhle v reálu. :)
rozhodně bych se toho tedy nezbavovala, naopak bych se s tím naučila pracovat. někdo tu doporučoval regresi.. nevidím důvod proč. regrese není lék na v?echno, zvlá??, kdy? není potřeba něco léčit. pokud se toho daru chce? vzdát, zkus ho vnitřně vrátit do "vy??ích sfér", ale osobně z týhle mo?nosti nemám dobrý pocit, jako bys blokovala součást sebe sama.
jinak je?tě úplně na okraj mi přijde docela vtipný, jak, kdy? se tu jednou za čas ozve někdo s opravdu reálnýma a vyjímečnýma schopnostma, mu v?ichni zasvěceně radí a tváří se, jako by o tom věděli v?ecko, a dávaj jako?e mimochodem najevo, jak je to pro ně naprosto nepřekvapující bě?ná zále?itost a sami maj takovejch schopností aspoň padesát dva. :) ve skutečnosti, kdo něco umí, se nepotřebuje, ani nepřímo chlubit.
ty jsi vyjímečná, tak toho, pokud chce?, vyu?ij k dobru. kdy? pochybuje?, obra? se na svůj vnitřní hlas, svoje srdce, nebo nějakou vy??í sílu, který věří?. nenech si nic nabulíkovat od "odborníků", ono radit je tak lehký a příjemný..

Ahoj. to co popisuje? není ojedinělé, při správném vedení to dovede ka?dý člověk. V regresi se s tím bě?ně pracuje.
To ?e nemá? nastavené mantinely má také svůj důvod. Kdy? s tím bude? chtít něco vědomě dělat, tzn u? to takhle nechceě mít, kontaktuj mne nebo nějakého jiného regresního terapeuta. www.svetlovdusi.cz

Z nějakého důvodu ti byla odhalena tato schopnost. Není to náhoda, konej s ní dobro a vyu?ívej ji...

Jak vysvětluje EMPATII věda?
Jedinec, který ovládá empatii aktivuje stejné části (centra) mozku jako osoba, chcete-li bytost, kterou sleduje.

To v?ak nevysvětluje v?e. Nevysvětluje to pocity, které se v těch, kteří empatii mají odehrávají. Pocit hřeje na srdci z lásky nevyvolá ?ádné cetrum v mozku, doufám tedy. Pokud se pletu, tak mne opravte.

Co vyřídit autorce?
Empatie je schopnost, která má stejně jako jiné schopnosti své stinné i světlé stránky. Dávej si pozor, jak ji vyu?ije?. Uč se s ní pracovat, av?ak jedna velmi cenná rada! Ne? začne? nějak aktivně trénovat, poznej sama s sebe. Jak jsi psala, hledá? se. Tolik pocitů, ?e tě?ko pozná?, který je tvůj. K tomu ti pomů?e samota, kterou musí? tak jako tak přijmout pro nalezení svého "já". Dávej si opravdu pozor na to, co od jiných přijímá?. To proto, aby jsis pak nemyslela, ?e jsi něco jiného, proto?e to tak cítí? a přitom cítí? jen pocity někoho jiného... Lidé s empatií se hodně naučí a tě?ko rozli?í, čím vlastně jsou. Mů?e dojít i k omylům. Je to velmi nebezpečné... Ale neboj se toho. Kdo se bojí, nesmí do lesa a odvá?nému ?těstí přeje.

Emoce tvojí kamarádky způsobily, ?e její tělo začalo reagovat jinak. Tělo je zřejmě naprogramováno, aby při určitých emocích reagoval určitým způsobem. No a pokud jsi přejala její emoce tak na ty převzatý emoce zareagovalo tvoje tělo stejně jako její :-) (můj názor)