Vaše příběhy

Mě a mé sestřence se stávají podobné věci. Třeba si povídáme a jedna z nás něco řekne, a to slovo řekne po chvíly i postava v televizi. Nebo že řekneme obě tu samou větu v té samé chvíly. Nevím jak to sformulovat, no, dělám něco co by nikdo neměl vidět třeba tajnej dokument, a mám pocit že někdo příjde a že bych to měla uložit a zavřít. A za chvíly vážně někdo příjde. Stává se to nám oběma (i mé sestřence). Atd...

Ahoj.Mě se to stává dokonce často. I ve filmech i tak. Třeba si píšu s jedním klukem. Něco mu napíšu a čekám na odpověď. Řeknu si ,že mě odpoví něco typu ,,jasně :),,.A on opravdu napsal ,,jasně :),,. O tom klukovi, se mě to stává asi nejvíc. Prostě to co je o něm odhadnu pokaždé. I naše sázka :). (Svým schopnostej sem ještě nevěřila, a tak jsem se radši nesázela, ale v mysli jsem si něco myslele) ... A co si myslíte? On byl 100% jasný, že má pravdu. Já jsem si myslela tu druhou možnost. A pravdu jsem měla já. Teď jak ti toto píšu,tak sem měla pocit, že tu někde je. Měla jsem pravdu, asi po celém měsíci a půl se objevil na FB. Sice sem to chtěla, ale vlastně ne. Jsem ráda, že nejsem jediná, co se mi toto děje. Ráda bych se s tebou i později o tom pobavila. ICQ: 597866446 skype:veronika1lipova FB: Weronika Lipázo Lípová

No nevím... mo?ná to má něco společného s ?estým smyslem. Málokdy vím tak jistojistě, ?e spadne strom.

Ale k tomuto příběhu...
To není náhoda. Kdy? tu kní?ku otevřu (v případě, ?e ji otevřu na stejné stránce jako např. minulý týden), tak okam?itě poznám, kde jsem přestala, i kdy? si to přesně nepamatuji. Je to jako ?estý smysl.

ahojky, já si myslím, ?e má? prostě takový schopnosti a není na tom nic divnýho nebo nenormálního. taky se mi například stává, ?e se vrátím k rozečtený kní?ce, někam mi padne zrak, začnu číst dál, ale pak si v?imnu, ?e tohle jsem je?tě nečetla a začnu pátrat nazpět, kde jsem skončila. samozřejmě to bývá věta, po který jsem začla číst - tak?e místo, kam mi náhodně padnul zrak, je to správný. asi to popisuju trochu kostrbatě, ale rozumí? ne.. :) asi je to nějaká intuice a projevuje se v případě, kdy jednám jakoby automaticky. čili kdy? moc nepřemej?lím a jsem tak nějak spontánní a uvolněná. lidi bohu?el vět?inou postupem věku takovou uvloněnost ztrácej, maj tendenci se pořád kontrolovat, nevědomky, a nad v?ím moc přemý?lej. :) racio je doménou hlavně mu?ského pokolení. je někdy lep?í věci brát, jak jsou, třeba ty tvoje schopnosti a nechat to plynout, nezhodnocovat, nesoudit, nesna?it se to uchopit rozumem, kterej nesahá tak daleko jako intuice a cit. :)
p.s.: četla jsem i tvuj druhej příběh s náramkem. přijde mi hezký, ?e tak komunikuje? s bohem, někomu to mů?e znít infantilně, ale to je blbost. při?lo mi to z tvý strany takový čistý a bezelstný, lep?í ne? odříkávat naučenej otčená?. (nemám nic proti otčená?i, jen jsem chtěla zdůraznit, ?e je mo?ná lep?í být ve vztahu k bohu otevřená, spontání, důvěřivá a svá, ne? se sna?it dr?et nějakých pravidel, který kdosi kdysi vymyslel..) pí?u to trochu abstraktně, snad tomu rozumí?.. zkrátka od tebe bylo hezký, ?es dala něco, na čem ti zále?í, i kdy? nebyl racionální důvod si myslet, ?e se něco stane (to neznamená, ?e důvod nebyl). a jak se náramek vrátil - nevím, nemů?u posoudit.. ale mo?ná si ho má? nechat. :) dokázala si, ?e se ho vzdá?, a ?e se ti vrátil chápu jako "hezký gesto". :)

Ach, pardon. Myslela jsem, ?e ta otázka patřila mně...
Názor na lilagangeru:
Je mo?né, ?e to místo je něčím divné. Zkus se podívat a třeba se tam něco stalo. Nebo má? schopnosti, které umo?ňují vidět něco dříve, ne? se to stane, bez jakéhokoli důvodu. Třeba ?e to místo Tě nějak nadchlo, nebo děsilo, nebo to byl silný zá?itek, který jsi třeba za?ila v minulém ?ivotě a teď se Ti vzpomínka vrací. Nebo naopak - není to z minulosti, ale z budoucnosti. Třeba má? dar předvídavosti.

Nejsou to ?ádné vize. Tedy, najednou mě to napadne, ale jako bych to věděla u? dávno, instinktivně. Není to nijak u?itečné. Ve snech se mi ani nic podobného neděje. Nevím, k čemu to je, pochybuji ale, ?e je to nějaká situace, která mi poví budoucnost nebo něco podobného. Přijde mi to ale jako čarovná chvíle, nikdy se tomu v?ak nedivím. Vize je něco, co obvykle něco znamená nebo předpovídá, co se nám náhle zjeví v hlavě. Tohle je něco jiného: je to něco, co nás napadne, ale nedivíme se tomu, přijde nám to přirozené a nic to neznamená. Mo?ná to někomu připadá stejné, ale věřte, ?e kdybyste to cítili, spatřili byste ten obrovský rozdíl.

je pěkné, co jsi nám zde napsala. Skromně se Tě ale zeptám: "Zpracovala jsi nějak tento zá?itek, nebo jsi jej nechala padnout do "propadli?tě dějin"? Mo?ná se zeptá?, co tím chtěl autor říci? Jde mi o to, ?e je třeba, kdy? u? má někdo takové vjemy a vize, aby je nějak zpracoval. Tedy: Co Ti bylo touto vizí naznačeno? Proč se Ti to promítlo? Jaké dopady či povinnosti k tomu místu (a? kladné či záporné) to pro Tebe vyplývaly, či vyplývají? Co má? s tím místem společného, ?e se Ti toto místo ukázalo? Proč se Ti neukázalo nějaké jiné místo? Podobných otázek je celá řada. Je třeba nespokojovat se pouze s nějakými vizemi či vjemy a pouze konstatovat, ?e se nám to dělo. Je v?dy třeba to rozanalyzovat. Teprve vlastní analýza daného aktu nám přiná?í to správné ovoce. Proč se nechat (svým způsobem) takto něčím stra?it či děsit? Proč nechávat ve svém ?ivotě "černá", tedy nevyjasněná místa, která by, při trochu dobré vůli, mohla býti nahrazena plnohodnotným, jasným a zjevným obrazem, který navíc bude obsahovat na?í aktivní energii z na?eho aktivního zji??ování příčiny?! Není nic náhodné, tudí? není ani náhodné to, ?e člověk má takové vjemy či vize. V?dy je to třeba odhalit, odkrýt. Z toho v?eho mů?e tudí? vyplývat i to, ?e po odhalení oněch aktů zjistíme, ?e jsou nám ku prospěchu a ulehčí nám ná? ?ivot. Co kdy? si tím, ?e ony akty neodhalíme, ?lapame po ?těstí, nebo po rychlej?ím duchovním vzestupu a nalezení sama-sebe? Přeji hezký den. Zbyněk P.

Někdy se opravdu objeví někdo, kdo má takovéto schopnosti. Mně se například v mých 11 letech zdál sen o místě v lese s obrovským balvanem, kde jsem nikdy nebyla a po pěti letech jsem jela s přáteli do Nového Jičína a nedaleko jsme stanovali. ?li jsme se kouknout do lesa a bylo to toto místo, hned jsem si jej vybavila. Myslím, ?e tvé schopnosti mohou být skutečné.