Vaše příběhy

Dobrý den, krásný článek. Musím říct, že Váš barvitý a živý způsob vyprávění je opravdu chytlavý!
I já si občas vzpomenu na nějaké události z raného dětství (není to zas až tak dávno, je mi 23),ale spíš je vzpomínka navozena nějakým zvukem, písničkou nebo pachem. Občas těsně před usnutím se mi velmi živě vybaví i nějaký zážitek nebo výjev z dřívější doby, (tedy ne uplně z let batolecích), ale to tak živě a přesvědčivě, se všemi smyslovými vjemy, jako bych to opravdu znovu prožívala. Mozek je pěkný kujón, dokáže si s námi hezky pohrát:)

já si také pamatuji zá?itkky asi kdy? mi byl rok... le?ela jsem s ply?ovým klaunem velkým v té době jako já a oni mi ho tam pořád dávali-moje rodiče-ale já jsem ho tam nechtěla-v postýlce. Pamtuji si jejich obličeje jak se na mne dívají z vý?ky.

Kdy? jsem byla malá zdál se mi často sen,tedy dnes jako dospělá jsem přesvědčená,?e to byl sen,?e v na?em domě ?ije ukrytá stra?livě o?klivá čarodějnice a v?dy vnoci vyleze z pod mé postele.Měla jsem z toho panickou hrůzu,odmítala jsem chodit spát,často jsem byla i kvůli tomu tro?ku bita,dělala jsem před spaním stra?ný drije,velmi ?ivě si to pamatuju a pamatuju si i to,?e jsem byla o její REÁlnÉ skutečnosti přesvědčená a věděla jsem ?e mi to nikdo nemů?e věřit a o to hor?í to bylo.často se mi taky zdálo,?e na stropě nad postelí v noci visí hák.Byly mi asi 3a? 5 let a dodnes si tu hrůzu z noci pamatuju.Nevím na kolik je dětský mozek schopen vybájit si takový nesmysl,nebo jak daleko se růstem a dospíváním necháme přesvědčit o tom,?e co jsme za skutečné pova?ovali pravda není.Tě?ko říct.Je to zajímavé.

No vidí?, také jsi se přiblí?ila o stupeň více k poznání. Ov?em indikátor pocitů je velmi důle?itý. Má?-li strach, pak to nech plavat a zatím vyčkej. Strach není o zbabělosti, ale o tom, ?e je?tě na něco nejsme připravení a na?e poddvědomí nám jasně posílá zprávu. Jsem na tom podobně. Nedokázal bych zatím astrálně opustit tělo, proto?e mám strach. Není problém ten strach překonat, ale problém mů?e být v následcích - pokud vypadne člověk z "ků?e" dřív, ne? je na to připravený, pak mů?e mít později problémy psychického i fyzického rázu v podobě nemocí. Jde i o to, ?e se pak na nás zřejmě rádi při?iví jiné entity, tak?e vystupovat z těla jen tehdy, kdy? máme znalosti a zku?enosti, jak se útokům na na?i energetickou bilanci mů?eme bránit. Upřímně - jenom pí?u, co jsem četl a jak cítím, ?e to tak je, ov?em sám zku?enosti nemám, ani zatím po takové zku?enosti doopravdy netou?ím, tak?e je jasné, ?e je?tě nejsem připraven.

z tvých zá?itků mi připoměl ten můj.Kdy? mi bylo asi 15-16,zajímala jsem se hodně o téma ?ivot po ?ivotě,reinkarnace ap.V nějaké knize,myslím,?e to bylo od Moodyho,jsem na?la jakýsi relaxační postup,sebehypnózu,kterou se lze uvést do stavu,kdy si vybaví? zá?itky z minulého ?ivota.Nahrál jsi uvedený text tenkrát je?tě na magne?ák a v hlubokém uvolnění jsi měl poslouchat.Udělala jsem to,bylo to odpoledne a začla jsem poslouchat s volkmenem na u?ích.Pamatuju si,?e jsem se propadala někam stále hlouběji,v?echno jsem vnímala úplně jinak,nedovedu to přesně popsat,bylo klolem mě spousta barev a zvuků,přestala jsem vnímat svoje tělo,jako bych ho ani neměla,jen otevřenou mysl a v?echno bylo neznámé, nové,barevné.Jako by moje mysl byla náhle sama za sebe,bez těla,bez my?lenek.Nedovedu to dost dobře popsat.Trvalo to velmi krátce,moje spolubydlící se vrátila domů a vytrhla mě z toho stavu buá?ením na dveře.To probrání bylo jako se?up na horské dráze,ale ne jako zvrchu dolů ale obráceně.Nikdy jsem se o to znovu nepokusila.Dostala jsem z toho strach i kdy? dodnes nevím proč,nebylo to nic nepříjemného spí? naopak.Asi jsem se bála toho kam a? to mů?e zajít,nebo ztráty kontroly nad svými činy a my?lenkami.Nevím.Ka?dopádně si ten pocit dodnes velmi ?ivě pamatuji i kdy? u? je to někde zasunuto.Tvůj příběh mi to připoměl.A jinak díky za příjemné čtení.Na chvíli mě vrátil i do mého dětství:)

počtení... ?koda jakýchkoli komentářů které by to kazily...

Taky sem u? dvakrát při pokusech o astrální cestování za?il "umrtvení těla". Věřim, ?e kdybych se nevylekal, dokázal bych ho i opustit:) Jednou, byl jsem u babičky v bytě, o kterym si myslim, ?e tam na nás pořád nějakym způsobem dohlí?í děda. Né ?e bych tam jeho přítomnost nijak cítil, ale prostě je to jen má domněnka:) Mimochodem jsem tu jednou četl jeden příběh, jak někdo zkrze své tělo dovolil "duchu", myslím svýho dědy, aby se s někým rozloučil nebo tak nějak... Tak?e v tom bytě u babičky jsem si dal ?lofíka a asi ve snu jakobych říkal dědovi, at "vleze" do mýho těla (?ílenost!). Najednou jsem snad kvůli neskutečným vibracím vyletěl z lehu do sedu! A vůbec nevim, co bylo dál. Probral jsem se o něco později a nevim, jestli se mi to jen nezdálo:) Je?tě si vzpomínám, kdy? jsem byl malej, zdávalo se mi, jak v noci za okny bytu lítá vodporná čarodějnice! Nedalo se jí utíct do jiných místností (v?dycky byla za ka?dym oknem). Taky jsem si představoval, jak v mym těle "působí" hafo takovejch malejch čarodějnic a ovládaj mě:) O hafo let pozdějc na učnáku jeden kámo? říkal (jakoby z legrace), ?e ho ovládaj pajduláci uvnitř jeho těla. Tak mi to moje mládí připomněl:D