Vaše příběhy

Vežmi pekne ďakujem za tento príbeh, konečne som na?la niekoho, kto za?il niečo podobné ako ja. Pred rokom umrela vežmi stra?ným spôsobom na?a 18-ročná dcérka Kristínka. Na?li ju utopenú v nezakrytej ?umpe, ktorá sa nachádzala priamo v centre mestečka, v tesnej blízkosti ?koly a ná?ho sídliska. Prirodzenou preká?kou prístupu k ?umpe bolo asi 30 čerstvo vyrúbaných vysokých ihličnanov, preto sme od začiatku odmietali teóriu, ?e dcérka cestou z blízkej diskotéky ?zablúdila?, ale sme presvedčení, ?e ju niekto donútil uteka? schova? sa medzi stromy zo strachu pred útočníkom. Tri dni po pohrebe nás na?a dcérka nav?tívila v tele svojej priatežky Ady. Ada, spolu s ďal?ími dvomi známymi vonku v meste s plačom spomínali na Kristínku, keď sa zrazu Ada začala správa? úplne ako na?a dcérka. Čudovala sa, prečo ostatní plačú, keď je ona tam, ?ivá a zdravá. Rozbehla sa ?domov?, teda k nám domov, ?e sa predsa musí vychysta? na diskotéku, veď je u? čas. Nereagovala na svoje meno, ale na meno na?ej dcérky! Pri domovom zvončeku sa ohlásila ?oci, otvor, to som ja, Kika?, vbehla do bytu a začala sa s nami víta? s nefal?ovanou rados?ou ako po tý?dňovom výlete. Na moju prekvapenú reakciu reagovala:? Mami, čo ma nepozná?? Veď to som ja, Kika!? Gestá a slovník patrili rozhodne na?ej dcérke. Začala sa chysta? na diskotéku, brala si kabelku, zo skrine oblečenie, pýtala si peniaze. Jej dvaja ?okovaní spoločníci nám medzitým stihli situáciu vysvetli?, tak?e sme boli v obraze. Na?a mŕtva dcérka bola s nami a nevedela o tom, ?e je mŕtva! Bolo to hrôzostra?né a krásne zároveň. Po chvíli nám to v?ak s man?elom nedalo a začali sme sa dievča?a opatrne pýta? na samotnú stra?nú udalos?. Mo?no to nebol najlep?í nápad, ale chceli sme predsa vedie?, čo sa v osudnú noc stalo. Vtedy Ada-Kika zvá?nela, zosmutnela. Povedala len tožko, ?e k ?umpe ís? nechcela, ?e sa tam vežmi bála ís? a ?e mňa, mamu, volala na pomoc, ale ja som nepri?la /pochopitežne, na danú vzdialenos? som volanie poču? nemohla/. To nás utvrdilo v presvedčení, ?e za celou udalos?ou niekto stojí, dcérka v?ak jeho meno nepovedala. Neskôr nám renomovaná jasnovidka povedala, ?e mŕtvy mô?e o sebe oznámi? ?ivým len tožko, kožko mu dovolia vy??ie mocnosti. Záver bol rovnako dramatický. Ada sa ?alostne rozplakala a po chvížke upadla cca na 10 sekúnd do bezvedomia. Keď sa prebrala, bola ?okovaná. Vôbec netu?ila, ako sa do ná?ho bytu dostala a absolútne si nepamätala, čo sa s ňou poslednú polhodinu dialo. Vežmi dlho sa z toho zá?itku spamätávala a dodnes sa jej s na?ou dcérkou snívajú vežmi ?ivé sny. Rozhodne to nehrala, v?etko bolo vežmi presvedčivé a rýchle. Navy?e Ada so svojimi rodičmi rozpráva nárečím a vyká im. S nami sa rozprávala ako na?a dcéra: čistou slovenčinou a tykala nám. Inak, vy?etrovanie zatiaž nie je ukončené, ale aj vďaka tejto udalosti s istotou vieme, ?e na?a dcérka si túto neschodnú cestu domov rozhodne nezvolila dobrovožne.

viděla jsi film duch? Je to mo?ná částečně podle pravdy a tam se duch mohl vtělit do ?ivé osoby. Aly být tebou, tak u? to raději nezkou?ím. Potom by se přes tebe chtělo spojit i více lídí a více!

Obě uváhy či názory jsou v celku pochopitelné a naskytujíse přímo k objasnění. Nicméně by bylo opravdu dobré se sna?it tomu vyhnout tak jak to pí?e Vladimír. Bylo by dobré nav?tívit hrob, vyměnit kytičky a vodu, zapálit svíčky aby "dědeček" věděl, ?e ho má? stále ve svém srdíčku a ráda. To by mělo bohatě postačit, aby se to neopakovalo..

Vladimíre naprosto souhlasim

Ka?dopádně nezkou?ej, aby "Ráďa" vstoupil do Tvého těla, ani kvůli Tvé sestře, kvůli nikomu. Jsem přesvědčený, ?e onehdá děda do Tvého těla nevstoupil. Mrtví se takto vracet prostě nemohou. Napodobuje je ZLO, které se jen sna?í vyu?ít Tvé psychické fixace na ony osoby. Přiznám se, ?e těmto věcem nijak zvlá?? nerozumím (jako ostatně NIKDO), ale něco jsem za?il a dost jsem se o tyto jevy zajímal. Ani jim komplexně porozuzmět nelze. Ka?dopádně, mrtví, kteří Tě navíc měli rádi se takto nevracejí. Nemají důvod v Tobě působit strach nebo zmatek.

Moc pěknej PŘÍBĚH!:) Já to vidim takhle... nejspí? do tvýho hmotnýho těla vstoupilo astrální tělo tvýho dědy a tvé vlastní astrální tělo tím nějak "vyřadilo z provozu". Myslím, ?e přesně vím co myslí? tím třepáním. Kdy? se já jednou za čas pokou?ím o astrální cestování a kvůli vybracím přestanu vnímat tělo, samozřejmě se vylekám a nechám toho:D Po procitnutí cítím to samý. Třepu se, ale neni mi zima. Kdosi mi tu vysvětlil, ?e je to následek "?oku" z toho, co se právě stalo:)