Vaše příběhy

Já mám svůj příběh pod názvem Kdy? přijde den-poznání, tak?e jej nebudu celý vypisovat. Ale teď po těch 8 měsících od man?elovy smrti, kdy? jsem si přečetla příběh Olivie, jsem si také uvědomila, ?e jsem úplně automaticky asi druhý den du?i zesnulého man?ela doma říkala, ?e vím, ?e musí odejít a nechci jej tady dr?et, proto?e musí jít do dal?í existence,a ?e mi bude ukrutně smutno, ale ?e se s tím v?ím u? musím poprat sama - něco v tom smyslu - a je fakt, ?e potom jsem měla pocit, ?e se ten dům jakoby vyprázdnil. Také jsem u něj byla v nemocnici asi půl hodiny poté co zemřel, pustili mne na JIP se rozloučit, tak jsem tam pomalu balila jeho věci, a u toho jsem mu povídala jak nám spolu bylo dobře, a ?e se budu starat o zvířata, která máme a tak, vlastně jsem mu toho hodně řekla, občas jsem jej pohladila po ruce nebo po hlavě, připadalo mi úplně přirozené se takhle rozloučit, samozřejmě jsem u toho brečela atd., ale bez nějáké hysterie. Teď kdy? si to zpětně vybavuji, to byl tak nějak přirozený proces loučení nebo jak to nazvat. A v noci se potom dělo to, co jsem popsala ve svém příběhu. Man?el byl budhista, meditoval a asi se uměl na odchod du?e z tohoto světa opravdu připravit. Hezký den v?em C.

Je to prosté.Kdy? člověk umře,tak musí jít na druhý břeh,jinak tu uvízne a nedostane se tam.Moje sestra je médium,tak mi něco o tom řekla.Du?e má na odchod 8 dní.V této době se s mrtvým musíme rozloučit a poděkovat mu,případně mu odpustit.Tys ho hu dr?ela tím,?e jsi na něj pořád myslela a nebo jsi ho volala.Citová vazba k tobě ho tu dr?ela.

Je velice zajímavé, ?e se ti zdá jak o babičce tak opakovaně po dědečkovi. Nic méně v tom nevidím nic paranormálního spí?e tím, ?e naněj tak myslí? tak se ti o něm zdá nic víc a nic míň. Pochybuji, ?e by jsi ho zde nějak dr?ela to se projevuje jinak. Ka?dopádně se těch snů není důvod děsit.

Dr?ela jsem ho tu my?lenkama.Musela jsem naněj pořád myslet i kdy? jsem nechtěla.

by som chcela vedet AKO si ho tu drzala