Když jsem byl malý, bylo mi cca asi 10 let, šel jsem jednou v noci na záchod. Když jsme z něj odcházel a chtěl zhasnout světlo zadíval jsem se na svůj stín a strnule se na něj díval. Vím, že jsem se ani nepohnul, ale ten stín na mě mával rukama. Trvalo to možná minutu, nebo jen pár sekund, mně to přišlo ale hrozně dlouhé, když jsem přišel k sobě, s úlekem jsem utekl ke svojí mamce. Vždycky, když si na tuhle noc vzpomenu, tak mě mrazí po těle a když se o tom někomu chci zmínit, sevře se mi hrdlo a stěží můžu mluvit.

Maxim

Zkou?et to mů?ou

6. 02. 2008 18:58

Ahoj Agáto,chci reagovat na tvůj článek a Anupa komentář.I kdy? p.Anup napadl můj článek a já s ním v tomto nesouhlasím ,v případě tvého problému,mu musím dát zapravdu.Duchové zemřelých si opravdu občas tropí ?prýmy a to myslím velmi vá?ně.Čím víc je člověk vnitřně zranitelněj?í,tím více je přístupný jak positívním tak bohu?el i negativním vlivům.Přesto věř ?e ti tu citlivou stránku tvé du?e trochu závidím.A neboj se nemají nad námi moc,tu má jen....

Sylvie

ti druzí

5. 02. 2008 18:06

Mně se dějí obdobné věcy. Někdy je to jen stín jindy zřetelně vidím postavy. Vidím je u? od dětství. Nic příjemného to není

Anup

Taky bych to delal

3. 02. 2008 21:30

V mnoha pripadech se jedna o znameni, ci varovani. To uz mame prokazane z vlastnich zkusenosti. Ale vezmeme si to z jineho pohledu. Ja osobne kdybych byl mrtvy a ma duse by zustala na tomto svete a ja bych o tom vedel. Musim se priznat, ze kdybych videl partu mladych lidi, jak couraji po hrbitove a vylozene se boji, zcela urcite bych vyuzil situace a pro sprijemneni cekani bych je kapanek postrasil.:-) Vlastne to musi byt zabava.....Proto kdyz vidim nebo slysim ducha nebo jiny jev na hrbitove, neprojevuji strach. Neni ceho se bat. Oni nam nic neudelaji, popripade po nas neco mrsknou:-) Ale co se s nimi parat, vzdyt jsou jako my, akorat bez fyzicke schranky.

Zpět k příběhu..