Vaše příběhy

Moc děkuji za va?e příspěvky, ale omlouvám se, ?e va?e dotazy nezodpovím zde. Budu se sna?it podat vysvětlení a? v knize, kde budou i reakce na va?e otázky z těchto stránek. Mám pocit, ?e by pak nemělo cenu tu knihu dopisovat, kdy? bych to v?e vyzradila předem. Děkuji vám v?em za pochopení.

Ahojky Bohunko.Taky se jmenuji Bohumila.Říká se,?e ač by to rodiče věděli,dávají svým dětem jméno,které jim přiná?í jisté dispozice do "vínku".Potvrdila mi to i jedna lékařka,?e je to tak.Ale já z toho nejsem moudrá.To co ty popisuje? se k Tvému jménu hodí Bohu-milá Tudí? citlivá na projevy od jinud.Já taková nejsem.Jsem taková tvrd?í.Nevím,jestli je to dáno výchovou,nebo zá?itky ze ?ivota,ale nikdy jsem nedala na vnitřní varování.Byla jsem rebel a dělala spoustu věcí naschvál.Nyní jsem jiná.Změnilo mě hlavně to,?e jsem v?dy pro?vihla odchod blízkých.Například můj děda.Byl dlouho nemocný.Byl po několik mozkových mrtvičkách a nikoho nepoznával.Máti mi řekla,?e se máme připravit na jeho odchod.Ka?dý den jsem na něj myslela.Tak to ?lo víc ne? rok.Jednou odpolednesem si na něj nevzpoměla a u?ívala si se svou rodinkou(přítelem a dětmi) grilování na terase.Byla jsem ??astná a spokojená,kdy? zazvonil telefon a máti mi oznámila dědovu smrt.Byl to stra?ně divný pocit.Nemohla jsem z té pohody grilování a skotačení dětí přejít do smutku.Nějak to ne?lo,nedokázala jsem si plně uvědomit co se stalo.Do půl roku zemřel i můj druhý děda.Myslívala jsem na něj taky denně stejně jak myslím na ostatní blízké.Ale ten den ho měli pou?tět z nemocnice domů a já na něj jaksi nemyslela.Zrovna jsem byla s dětmi u léřky na očkování.S úsměvem na rtech jsem pozorovala děti jak si hrají v čekárně a byla jsem ??astná,jak se baví a v tom telefon.Smrt dědy.Opět ten divný pocit ?e to nejde dohromady,?e jsem přeci ??astná,?e smutek tu nemá místo.Navíc jsem byla v čekárně plné lidí,tudí? jsem nemohla nic dát na jevo ani před dětmi ne. Zatím poslední umrtí bylo dva roky po té,kdy? umřela babička.Taky byla dlouhodobě nemocná,taky jsem na ni myslela denně.Ale ten den jsme vyrazili s přítelem na nákupy a cestou domů jsem se radovala z nových věcí co jsme si pořídili.Doma mě čekal vzkaz o skonu babičky.Opět se ten pocit opakoval. Chci tím říct,?e vět?ina lidí má při takové situaci tu?ení,varování jak jsi měla Ty ve svém bratru.Já zas právě naopak.Jsem v ten moment spokojená a ??astná a nijaké varování necítím.Někdy si myslím,?e za jejich smrt mů?u já tím,?e jsem na ně ten den nemyslela.Vím,?e to tak není.Ale občas mě to přepadne.To si pak musím promluvit s "Tím".Nevím jak to nazvat.Uvedu se do klidu a mluvím v duchu s něčím o čem nevím co to je."To" odpovídá v mých my?lenkách mojím vědomím.A v?dy prohlédne lest.Kdy? třebas ospravedlňuju nějaký svůj čin ?e sem to musela udělat,tak jako nějaké ?patné svědomí mu napovědělo ?e to tak není a do my?lenek mě to sdělí.Jeho odpovědi jsou jako bych si odpovídala sama.Prostě mě o své pravdě přesvědčí.Mě je pak tak nějak líp.Něco jako po zpovědi a rozhře?ení.Ale né tak jak je to v kostelech,kde ze sebe člověk něco rychle vysype a neosobní hlas faráře mu udělí odříkat pár otčená?ů. Doufám,?e jsem to napsala tak abys to pochopila.My?lenky mi toti? předbíhají ruce a nestíhám to formulovat. Jinak můj druhý děda mě nav?těvuje.Nemluví se mnou,nevidím ho,jen vím ?e je se mnou.Po prvním pocitu ?e vím ?e je se mnou a ?e je to on jsem měla nutkání se za něj pomodlit.To jsem taky udělala ač on nikdy nechodil do kostela a nebyl věící. Od té doby se modlím ka?dý večer.Není to přímo modlidba,ale prosba Boha o to,aby mi na v?echny mé blízké a to ?ivé i zemřelé dával pozor.A taky nikdy nezapomenu poprosit i za ostatní zemřelé.Nevím proč,prostě se to ze mě řine.Před první náv?těvou mého dědy jsem se nikdy neodlila.Nenapadlo mě to. A taky jsem taková,?e nikdy na pohřbech nebrečím.Prostě mi to nejde.Nevidím k tomu důvod.Jen vím ?e jsou mí blízcí prostě jinde. Nevím co si o tom myslet.Rozhodně nejsem médium jako Ty,proto?e jak jsem psala jsem taková tvrdá a tudí? se se mnou nelze asi spojit.Jen můj druhý děda to doká?e.Posílám po něm vzkazy i prvnímu dědovi a babičce,ale nikdy mi nedojde ?ádná odpověď.Nebo ji neumím "přečíst".Docela mě to mrzí,ale sna?ím se na sobě pracovat. Měj se krásně. Bohumila Koníčková

Bohunko, právě jsem přečetla v?echny Va?e články Du?e se vracejí a jsem moc ráda, ?e o tom pí?ete a ?e chcete vydat knihu. Mám hodně podobné zá?itky jako Vy. Mluvím s du?emi zemřelých, ale i ?ivých, s anděli .... I obličeje jsem viděla jako Vy, jen ne na fotkách, ale jako kdyby mi je "někdo promítal před obličejem", jen nemluvili. Vídám také i jiné bytosti a u? jsem bohu?el viděla i ty "černé". Dávejte na sebe pozor, proto?e ti černí se v?dy sna?í vyu?ít jakéhokoliv kontaktu, aby se k člověku dostali. A doká?ou se i vydávat za někoho jiného, abychom si mysleli, ?e mluvíme s někým koho známe. Kdy? k tomu dojede, okam?itě "zaseknou drápek" a pak ?ijí z energie člověka. Vím o čem mluvím a zbavit se jich není vůbec jednoduché. Chraňte se. Dr?ím Vám palce, a? knihu dokončíte a aby se k Vám černí nedostali.

Bohunko, děkuji ti za odpověď. Ka?dopádně je?tě trochu rozvinu svou otázku - znají se tam nahoře v?echny du?e? Doká?í se tam mezi sebou najít? Komunikovat spolu? Děkuji ti za odpověď. Měj se krásně!

Bohunko,mohu tě poprosit zeptej se bratra proč jsou některé du?e zlé a co jsou zač ti kteří nejsou du?e lidí.Jestli to bude mo?né napi? prosím na můj mail ben@seznam.cz. Děkuji

no Nany tak to je hodně zajímavé,co pí?e? hlavně o těch du?ích před branou,ale je to logické.Na kní?ku se taky moc tě?ím,myslím,?e se to bude číst jedním dechem.

Jinak na kní?ku od Bohunky se taky moc tě?ím.Jsem zvědavá na pohled někoho jiného. I cestu na onen svět má asi ka?dý jinou...

Podle mne to ka?dý bude vnímat jinak. V?dy? kdy? se zeptáte 10 různých lidí z různých míst na Zemi, jaký je ná? svět, ka?dý odpoví úplně jinak.Na?e babička řekla, ?e je to tam nekonečně velké, ale rodiny se dr?í spolu. V?echno má krásné jasné barvy - tak modré nebe jsme prý nikdy neviděli. Jsou tam nádherné kytky a také zvířata, co se nebojí a jsou přítulná...Ale ne v?ichni jsou na takovém místě. Jeden ná? příbuzný tam s nimi není. Ten je je?tě za branou a to u? je 7 let po smrti!!! Musí se prý naučit myslet hlavně na druhé a to mu nejde. Byl za ?ivota hodně zlý člověk..A taky příbuzní na něj nevzpomínají s láskou a to mu ubli?uje. Tak toto je prý místo plné smutku a beznaděje a tam nemají du?e sílu a energii.Ti z ráje je mohou nav?těvovat(bůh jim prý nezakazuje nic - jsou sami sobě odpovědní) ale obírají je tam o jejich energii a stejně jim to nepomů?e projít do bla?ennosti.Tak?e za nimi moc nechodí.No a jinak co celý den dělají nás taky zajímalo...Tak?e nav?těvují se mezi sebou a vzpomínají, co pro?ili, potom nav?těvují nás ,,dole" Noc nemají, tam se prý světlo nikdy neztrácí, jinak by nemohli existovat a spát nepotřebují dobíjejí se jinak..Tak jste z toho moudří? Já stejně moc ne :-))

ja mam otazku ako ti tvoj brat odpoveda...hovoris ze pise na papieri ale s ciim?moze chytat predmety??alebo pise pomocou tvojej ruky?

Ahoj, mě by zase hodně zajímalo jak vypadá jejich svět, jak si tam nahoře ?ijí a co tam dělají. Nemů?u se dočkat na tu kní?ku, hned si ji půjdu koupit ;-)

milá Bohunko, já se připojuji k dotazu. babička opravdu řekla mamce, ?e z nich se nikdo nevracel znovu do ?ivota. Také řekla, ?e její zlo bylo tak nepatrné, ?e vůbec nečekala před branou a cestu do nebe měla otevřenou. Se?li se tam s dědou po 50 letech a jsou prý spolu. Nav?těvují mamku denně. Řekli, ?e mohou kdykoliv, mají prý hodně síly. A mohli by se i ukázat, ale cítí prý, ?e má mamka zatím stále z toho strach (hlavně se bála, ?e by byli průhlední, nebo tak něco...) Ale babička ji ujistila, ?e je uvidí i s tělem a a? bude připravená, tak je bude moci vídat, kdy bude chtít... Tak co ty na to?

Bohunko,přeci jen si vám dovolím polo?it otázku.Vá? bratr nám vzkázal,?e v?e co pro?íváme jsme si naplánovali.Chápu to tak,?e jsme si to naplánovali je?tě před na?im narozením.A do tohoto světa jsme se narodili s ji? daným a námi vybraným osudem.Na jednu stranu to chápu,ale na druhou stranu si říkám,?e např. posti?ený člověk si přeci nemohl vybrat dobrovolně,?e na tomto světě bude ?ít v nevědomosti-tedĄ mluvím o mentálně posti?ených lidech upoutaných na lů?ko a závislých na pomoci druhých,o lidech,kteří si ani neuvědomují svou přítomnost na tomto světě. A pak bych chtěla je?tě vědět jak je to s lidma du?evně nemocnýma.To jsou lidé,ktěří jsou fyzicky skoro v pořádku a jedná se u nich o nemocnou du?i.Jaký názor máte na takové du?e a co na to říká vá? bratr?Mám představu,?e pokud je člověk nemocný na fyzickém tělě,např. má rakovinu tak a? své tělo opustí,elví se mu a jeho du?e jde "zdravá" na onen svět,ale co se děje s nemocnou du?í?Nevím jestli jsem to vyjádřila tak ?e jste pochopila,na co se vás vůbec ptám,ale to byly první otázky,které mě napadly,v souvislosti s větou va?eho bratra.Zkrátka si říkám proč by si člověk vybral takový osud.Říká se,?e v dal?ím ?ivotě jsme budĄ potrestáni nebo odměněni za ?ivot,který jsme ?ily v ?ivotě minulém.Myslíte ?e to s tím má spojitost?A co myslíte o převtělování?Někdo tady v reakcích na va?e příspěvky psal,?e se ptal du?e zemřelého příbuzného na reinkarnaci,jestli existuje a du?e odpověděla,?e jsou tam spolu a nikoho komu by se to stalo,neznají.Děkuji předem za va?i odpověd´,hrozně ráda bych si přečetla,jak se na to díváte vy popř.vá? bratr.

ahoj Bohunko,musím vám napsat,?e se u? hodně tě?ím na va?i knihu,myslím,?e mi(a nejen mě) zodpoví spoustu otázek.Dr?ím vám palce,jsem moc ráda,?e se se svými zá?itky podělíte s námi.Myslím,?e jste vyjimečná ?ena a jsem ráda,?e jsem se s váma prostřednictvím těchto stránek mohla "seznámit".Mějte se krásně a přeji hodně ?těstí v ?ivotě.