Vaše příběhy

Ahojky je?tě bych chtěla dodat co přesně prababička tetě řekla..samozdřejmě telepaticky..řekla jí, ?e tělo je jen vězení na du?i a ?e jí máme odpustit, ?e i ona nám odpustila.

Květinko, kdy? člověk umře, tak nějakou chvíli trvá, ne? si uvědomí, co se s ním stalo. A kdy? si to uvědomí, musí si na nový stav zvyknout a poté mů?e navázat kontakt. Jinak du?e zemřelých bolí, kdy? je nám líto, ?e umřeli. Kdy? budete na maminku myslet, myslete na ni jen s láskou. Vím, ?e je to tě?ké (sama jsem si tím pro?la), ale pokuste se o to, je to moc důle?ité. Nevím, jestli jste věřící(nemyslím nábo?enství, ale jestli věříte v to, ?e exisuje něco mezi nebem a zemí, a? se tomu říká jakkoliv, třeba Bůh), ale mohu Vám říci jedno: Bůh je v?em, v ka?dém z nás a proto Bůh nikdy nikoho nezatratí, proto?e by zatracoval část sebe. Tak?e se o maminku nebojte. A a? přijde čas, kdy? si budete přát, určitě se s Vámi spojí, a to takovým způsobem, na který jste připravená (který zvládnete) a budete vědět, ?e to byla ona.

ahojky nevím jestli Ti to pomů?e. Tak se stebou podělím co se stalo v na?í rodině, kdy? zemřela prababička bylo jí u? po?ehnaných 91 let. Moje teta tedy vnucka zemřelé prababičky jezdila hodně často do zahraničí. A pravě tu noc kdy prababička zemřela byla teta pryč na cestách. zrovna někam přejí?děli a prababička se s tetou telepaticky spojila a řekla ?e umřela a ?e se nemusí bát ?e je jí u? dobře teta slzy v očích věděla nejspí? první ?e prababi zemřela. nikdo jí to nevolal nechtěl jí stresovat, ale babi se postarala o to aby to věděla. teta je velice citlivá na tyhle věci skoro by taky mohla napsat knihu. jeden z jejich příběhů jsem napsala a jmenuje se DUCHOVÉ EXISTUJÍ. Někde jsem četla ?e vzdu?né znamení jsou nachýlněj?í k těmto dech beroucím věcem. Tě?ko říci zda je to výhoda či nevýhoda??...tak se u? netrap, ikdy? se stebou maminka nespojí...v?ichni nejsme Ti vyvolení a na tyto věci citlivy.

Ahoj. Je mi to moc líto. Smrt milovaného člověka je to nejtě??í, co se mů?e stát. Bohu?el to čeká nás v?echny. Je mi 22 a můj ta?ka u? není nejmlad?í. Vět?ina z jeho ročníku je u? mrtvá. A mamka...ta něco tají o svém zdraví. Ale nikdo nevíme co :( Kdy? je rozzlobená, tak řekne, ?e stejně brzo umře. Tak?e nikomu nezávidím takové chvíle. Raději mít pouze strach ne? bolest, jakou pro?ívá? ty. A je?tě, kdy? jsi tak mladá. Bohu?el nemů?u vědět, jestli se ti tvá maminka ozve. Kdy? mi před ?esti lety (přímo po mých narozeninách) zemřela babička, tak jsem jen měla "záblesk" pocitů, ?e umřela. Prostě jsem to věděla dřív ne? to věděli ostatní. Jen ta?kovi se zdál sen o ní noc předem. Jen tak lehce to tu?il. Jinak od té doby si myslím, ?e za mnou nebyla. Myslím na ni pořád. A i kdy? se doma děly a dějí divné věci (u? nejen doma), tak si myslím, ?e ona u mě není. Stra?ně mě to mrzí, ale celé ty roky čekám a nic. Nevím, proč někteří se za svou rodinou vrátí a někteří ne. Snad ti aspoň tady ostatní nějak pomů?ou a docílí tvé spokojenosti. Raduj se aspoň z toho, ?e se tvé mamince ulevilo a je jí dobře.

Milá Květinko, je mě moc líto, co se stalo Tvé mamince a věř, ?e jí je u? určtě dobře. O tom ale psali jiní, mnohem lépe, ne? bych to dokázala vyjádřit já. Já pí?u k přání maminky ohledně pohřbu. Pokud to bylo opravdu její přání a řekla to Vám v?em sourozencům, tak ho rozhodně vyplňte, a? se Vám zdá jakkoliv podivné. Poslední přání se mají plnit a du?e zemřelých nejsou spokojené, kdy? se jedná jinak (podobný příběh se stal v na?í rodině, napsala jsem ho na těchto stránkách, někdy v březnu 2007).Mamince to určitě udělá radost a Tobě to přinese klid na du?i, ?e jsi udělala to, o co tě před smrtí prosila.

V?em bych Vám chtěla velmi poděkovat, za Va?e slova útěchy a podpory. Ani? by jste museli a ani? by jste mě znali, tak jste mi velmi pomohli. Začínám opravdu věřit, ?e je mamince dobře a ?e je občas se mnou, kdy? na ni myslím. Ona si klid zaslou?í, byla velmi hodný, pracovitý a skromný člověk. Lidé ji měli rádi. Do poslední chvíle věřila a bojovala. I přes to musela za?ít chvíle, kdy se pomaloučku v samotě smiřovala se smrtí a s neznámem. Velmi chci také poděkovat Bohunce za její slova. Ani jsem Va?i reakci nečekala, tím více mě překvapilo, ?e jsem měla dojem, jak kdyby ke mě maminka mluvila. Jednou, v době, kdy jsme je?tě o té nemoci nevěděly jsme si s maminkou povídali o smrti. Poprosila jsem jí, jestli by mi dala nějakým způsobem vědět, a? se to stane. A ona řekla....Květinko nedala, Ty by jsi se bála. Ale myslím si, ?e ka?dý člověk v takové chvíli za?ívá mrazení, má husí ků?i apod. Je to strach z neznáma. Navíc, teď musí vědět, jak moc by mi to pomohlo. Dnes večer, ji zkusím po?ádat. Výsledek nechám osudu a na mamince. Nebudu nic hnát do krajností. Mám před sebou je?tě jeden velký úkol. Asi za týden musím vyzvednout urnu. Maminka měla jedno přádní co se týče pohřbení. Mám tři sourozence a řekla nám to v?em. Ale já si pořád nejsem jistá, jestli je to správné. I na to bych se jí moc potřebovala zeptat. Pořád nad tím přemý?lím. Vím, ?e to bylo její přání, ale ta nejistota je tam pořád. Mám na to týden, tak snad se rozhodnu správně. Je?tě jednou Vám chci poděkovat...přeji Vám krásné dny.

Milá Květinko, je mi moc líto co se stalo, ale uklidni se a netrap se. Ne? jsem dostala důkaz já, ani? bych o něj ?ádala pro?ila jsem to co ka?dý a cítím s tebou. Důkaz či znamení jistě dostane?, ale musí? si v?ímat ka?dého neobvyklého zvuku, pohybu nějakého předmětu apod.. Prostě začni vnímat to co se ti zdá třeba i nepodstatné, nad čím by jsi dříve mávla rukou. Tvoje maminka, tedy její du?e, je teď je?tě stále u tebe, věř ?e je to pro ni tě?ké úplně stejně jako pro tebe. To ?e si s ní povídá? je moc dobře, ona tě sly?í a dokonce tě i vidí, v tom má výhodu. Mů?e tě i pohladit, kdy? ji po?ádá?. Musí? být vnímavá, zavři oči, uvolni se a popros maminku, aby tě pohladila. Uvidí?, ?e to bude? cítit. Hlavně se přestaň trápit, tím myslím neplakej a nedr? tu její du?i déle ne? je nutné, ji? v těchto dnech musí odejít, ale za krátký čas jí bude? mít zpátky kdykoli si s ní bude? chtít povídat a zavolá? ji k sobě. Říká se, du?e v?echno vědí a vidí kdykoliv, ale není tomu tak, vidí jen to kam je "pustíme", prostě ony taky nemohou poru?ovat pravidla a chodit sem jak se jim zachce. Přesto mů?e? s její du?í mluvit kdy tě napadne a v?dy kdy? ji po?ádá? příjde. Věř, ?e důkaz není třeba, to prostě bude? cítit, ?e je u tebe. Tvojí mamince je teď u? dobře, to ti mohu potvrdit s jistotou. Přeji ti aby jsi měla dostatek sil a kdy? si tak přeje? mít důkaz, tak si přeji, aby ti maminka dala znamení, které tě uklidní.

Ahojky tě?ko ti tady mů?u vykládat jak ti rozumím co pro?ívá?....Chci ti jenom říct,?e se ozve uvidí? jen musí? věřit a nedoufat v takovou odezvu jako?e se ti sand zjeví nebo něco takového...pokou?ela jsem se to samé kvůli známímu který umřel taky na rakovinu ale krve...Myslela jsem si to také ale pak jsem jednou seděla venku a přemý?lela a zrovna kdy? my?lenky padly na toho člověka spadlo jablko a hvězda...nemusí? se s ní spojovat stačí vědět ?e ona ví o tobě...přeju ti abys na zármutek zapomněla,to si ona určitě přeje nejvíc

drahá Květinko, to co za?ívá? si nemů?u a ani nechci nikdy v ?ivotě za?ít. Myslím, ?e pokud tvá maminka pozná, ?e jsi příli? vyčerpaná a slabá, určitě tě jakoukoliv formou přijde nav?tívit. S jednou krutou skutečností tě ale musím seznámit. Nikdy se nikomu nepodaří, aby se s někým z druhého břehu jakkoliv spojil těsně potom, co jej stratil. Ne? se tomu stane, musí? se bez té osoby naučit ?ít a dál se vyvýjet. Jen tak se ti otevře brána do jiného světa a maminka tě bude moci nav?tívit. Ona se na tebe dívá a věř, ?e zato, jak statečně to nese?, je na tebe velice py?ná.