Vaše příběhy

Copak nikdo nevidíte, jak je v?e propracované do detailu? Paní Bohumila je buď velmi dobrá spisovatelka, nebo, pokud tomu v?emu snad věří, nemocný člověk.

Jak se bude ta kniha jmenovat?A? vyjde napi?te to sem a já si ji půjdu hned koupit.Tomu příběhu veřím,proto?e i mně se stávají divné věci.

Dobrý den,pozorně jsem si va?e příběhy přečetla,věřím ?e ?ivot nikdy nekončí,tě?ím se na Va?í knihu..jak se bude jmenovat? Rouz mohla by jste mi vyléčit migrénu kterou mám dvacetpět let?

Tato série příhod bych řekl ?e je docela důvěryhodná. Ne ?e bych byl typ člověka, který uvěří ka?dé báchorce, ale tento příběh jí není. Mo?ná je to i tím, ?e se jedná právě na hranici ?ivota a smrti. Osobně věřím v ?ivot po smrti. Kdybych z tohoto příběhu vybral několik odstavců, a? nápadně se podobá tento příběh mému příběhu, který jsem za?il po smrti mého strýce. Napí?u o tom článek, a vy budete moci posoudit, jak se nápadně budou tyto příběhy shodovat. Co se týče kní?ky, budu moc rád a určitě si ji koupím, pokud teda bude.

Moc děkuju paní Bohunce. Kdy? jsem si přečetla v?echny její příběhy, tak sem se tro?ku přestala bát smrti. Ne ani tak svojí, ale mých blízkých.. z toho mám hrůzu největ?í. Ale jestli opravdu někde něco, mezi nebem a zemí, je, tak je to fakt dobře a uklidňuje mě to. Je pravda, ?e o takových věcech se hrozně ?patně mluví nebo pí?e. Já jsem sem také psala Příběh o dědovi, ale to u? je dávno. A kdy? jsem ho napsala a pak si to po sobě četla, tak sem měla hroznej pocit, ?e je to takový nedůvěryhodný.. ale přepisovat sem to nechtěla, proto?e u? by to nebylo ono! Tak?e je?tě jednou moc děkuju paní Bohumile.. a moc se tě?ím na kní?ku, kterou si určitě přečtu ;o)

I kdy? je mi jen 18 let tak si myslím ?e ve vesmíru(na to je moc veliký) nejsme sami a taky ?e posmrtný ?ivot existuje-ta paní Bohumila si to nemohla vymyslet proto?e ne jednou se mi stalo ?e jsem měla takový vtíravý pocit ?e mě někdo pozoruje i kdy? v bytě jsem byla sama-nevím mo?ná to byl vsugerovaný pocit strachu..jsem mladá na to abych vyvolávala duchy ale mamka to dělá a pak se o tom se mnou odmítá bavit proto?e to prý je nebezpečné..kdyby něco nebylo tak se o tom tak nemluví ne??!jo,paní Bohunko pořád čekám na tu knihu..a? bude hotová napi?te to sem a já poletím do knihkupectví proto?e vám věřím..myslím ?e ka?dý věří-třeba ani neví v co ale věří..to mi věřte:)

velmi vas prosim ak tu knihu dopisete v co dufam ze ju dopisete dajte mi vediet ze ste ju uz vidali a kde bude dostupna velmi rada by som si ju precitala, dufam ze ju vydate

Máte pravdu, je to ztráta času, pořád argumentovat něco někomu, kdo Vám stejně nevěří. Vám věří spousta lidí a budou i nevěřící, ale vy tu knihu dopi?te a nehleďte na to, jestli bude kritika a vy se budete chtít obhájit, proto?e víte, ?e máte pravdu a za tím si stůjte. Hodně ?těstí. P.s. Bombastic 1 je nevěřící a jeho poslední komentář jsem taky dost nepochopila. Asi proto, ?e u? neví kudy kam, nejlep?í obrana je útok a tím se asi řídí i on, ale nedaří se.

Nemáte pravdu, vám jsem psala, ?e jsem nikdy nečetla LITERATURU na toto téma, co? znamená knihy, které o této problematice pojednávají a to nemá nic společného se zá?itky lidiček, kteří pí?í na tyto stránky své příběhy, které čtu mimochodem velmi ráda a tě?ím se na ka?dý nový příběh. Mo?ná je spousta lidí, kteří si zde pročítají příběhy, ale i kdy? tomu nevěří, autory příspěvků nenapadají a nehrají si na chytráky, spí?e se sna?í poradit a povzbudit. Určitě si udělají svůj názor na příběh, který čtou, ale vět?inou nemají potřebu se k němu vyjadřovat. Mě by víc zajímalo co jsem vám udělala tím, ?e jsem se zde svěřila se svým příběhem? Pokud máte jiný úhel pohledu jak pí?ete, já vám ho rozhodně neberu a nic vám nevnucuji. Mě tyto stránky velmi pomohly, u? jen tím, ?e jsem se mohla svěřit s tím co se mi přihodilo a pokud je to napsané emotivně, ?lo to z mého srdíčka, tak jak jsem to pro?ívala a vůbec není jednoduché napsat v kostce to, co se odehrávalo v průběhu asi tří let, chtěla jsem sdělit jen podstatné věci a pak to vypadá trochu chaoticky. Právě proto se sna?ím napsat v?e souvisle v knize. Za názory v příspěvcích jsem v?em vděčná a vá?ím si toho, ?e na?li odvahu připojit svůj názor, by? by byl negativní, ale vy mě napadáte a urá?íte a já nevím proč. Pro mě je ztráta času se tady s vámi dohadovat o va?em názoru na můj příběh, klidně si vá? názor ponechte, já proti němu nic nemám, ale urá?et se nenechám. Já jsem zde napsala po pravdě co se mi stalo a rozhodně se nestydím za to, ?e jsem se s tím svěřila. Tyto stránky jsou ú?asné právě proto, ?e si zde v?ichni navzájem mů?eme diskutovat o věcech mezi nebem a zemí. Proč nám raději nenapí?ete vá? úhel pohledu na toto téma? A je?tě mám dotaz: co myslíte tím, ?e se z toho stává nesmysl? To jsem opravdu nepochopila. Nevím zda tyto věci znáte jen z vyprávění va?ich známých a nikdy jste nic podobného neza?il, ale já jsem to za?ila a vím své, nic nemám z doslechu ani z knih. Přečtěte si vá? poslední příspěvek ?názor- a zjistíte, ?e nemá hlavu ani patu, ale zá?ti je tam plno.

nechci se nikoho zastávat, ale nechápu v čem vidíte rouhání. Já v ničem. Urá?íte a pak přejete pěkný den. V?dycky bude desetina či více lidí, kteří nebudou věřit. Ale to je ?ivot. Nemyslím si, ?e je p. Bohumila blázen.Někdy člověk napí?e něco, co si později uvědomí, ?e to asi nebylo to nejlep?í nebo, ?e to mohl podat líp a pak se někdo jako vy toho chytne a je tvrdohlavý a stojí si za svým názorem. Je to va?e věc, myslím si, ?e kdybych se setkala s p. B., tak to podá opět tro?ku jinak a hlavně řeč mezi čtyřma očima dá mnohem víc a člověk pozná, jestli si ten druhý vymý?lí nebo ne. Alespoň já to poznám, nevím mývám takový pocit.Přeji pěkný den i Vám.

Paní Bohumilo,já kdy? pročítám příspěvky lidí co jsem pí?ou tak z 90% jsou lidi kteří by rádi Vám věřili proto?e je postihla tragédie jako Vás.Víte odpověď na můj první příspěvek jste napsala ?e jste ?ádné příběhy nečetla aby Vás to neovlivnilo a teď pí?ete ?e jste přečetla ne těchto stránkách spoustu příběhů........Víte,já si myslím ?e zatím je bolest a pokud pomáhá Vám a těm 90% lidem co Vám tady pí?ou děláte u?itečnou věc a Bůh Vám ?ehnej.Tu knihu si zajisté také přečtu ale dívám se na v?e z jiného úhlu.V jistých chvílích pí?ete věrohodně ale pak do toho vlo?íte emoce které vezme ten smysl a stává se z toho nesmysl.Určitě chcete důkaz.Podívejte se co lidí nav?tívilo Vá? příspěvek a kolik jste dostala ohlasů.To nejsou procenta ale jejich desetiny.Ostatním nestojíte ani za názor proto?e vědí ?e je to u Vás ztráta času.Věřím na du?e na telepatii na posmrtný ?ivot ale Vám ne Vy z těch blízkých děláte si ?a?ky a je?tě tomu věříte ?e se jich a Boha nebojíte.Je to můj názor a právě ?e v mém okolí ?ijí lidé co klinickou smrt pře?ili a sami se vrátili,nikdy se nerouhali.Je tolik tajemna přoč do toho tahat lidé co nám byli blízcí. Přeji hezký den.

Já v to věřím, podvědomně cítím jiný svět, no na?těstí nic takového jsem neviděla. Stalo se mi v ?ivotě pár událostí, které jsou záhadné, ale ducha jsem neviděla a ani vidět nechci. Děkuji a nedejte se odradit od své knihy. moc se na ni tě?ím. Opatrujte se a přeji hodně ?těstí.

Mirko, nebojte se rozhodně si z nikoho neutahuji, nečestné jednání nesná?ím. Ale jak to tak vypadá budu se muset smířit s tím, ?e pokud knihu vůbec dodělám, bude spí? vět?ina těch co tomu nebudou věřit, ale bohu?el hmatatelný důkaz nemám. Přiznám se, ?e kdy? sepisuji v?e co jsem pro?ila, začínají některé věci dávat smysl a? teď s odstupem času a já si taky dávám otázky, jak je to mo?né. Například v mém ?ivotě hraje významnou roli číslo 14, v?e co se dá označit jako zázrak se přihodilo v?dy 14., nehledě na měsíc či rok, prostě to začalo tím, ?e jsem 14. ledna, pro?ila klinickou smrt a v podstatě jsem se znovu narodila, to mi bylo třicet let. Od té doby se takových malých zázraků spojených s tímto datem přihodilo víc, například i první kontakt du?e mého bratra proběhl 14. března, je pravda, ?e zemřel den před tím, ale stejně mě vrtají hlavou i takové věci. A poslední zázrak se mi stal toto pondělí 14.5., kdy? mě syn po?ádal abych mu řekla 10 čísel do jednoho sloupku na tiketu, tak jsem mu je nadiktovala a on si tiket vsadil. Večer zjistil, ?e na moje čísla vyhrál dost vysokou částku. Měla jsem velkou radost, proto?e studuje vysokou ?kolu, tak se mu to bude moc hodit. Ani jsem si nev?imla kolikátého je, a? druhý syn řekl: mamko, nediv se, je čtrnáctého, tvoje ??astná 14.. Ale stejně jsem se je?tě nedopátrala co to číslo znamená. A je?tě bych vás chtěla ujistit, ?e ne? si člověk zvykne na věci mezi nebem a zemí o kontaktech ani nemluvím, je to fakt trochu děsivé a ?okující.

Hororová pohádka? Ne, to je FAKT. Z vlastní zku?enosti vím, ?e je velmi tě?ké svěřit se komukoliv, kdy? pro?ijete něco co se vymyká normálu a to se nejednalo jenom o du?e. Děje se toho tajemného a záhadného kolem mne celý ?ivot víc ne? dost a v?dy jsem se k tomu stavěla s respektem, jednodu?e řečeno nikdy jsem neměla potřebu někomu cokoliv svěřovat, za prve by mi nikdo nevěřil, za druhé bych byla pova?ována za blázna a za třetí nějak podvědomě jsem věděla, ?e mám brát v?e tak, jak se to děje a nemám o tom přemý?let, a tak jsem to i dělala. Některé zá?itky mě sice ?okovaly, ale naučila jsem se s tím ?ít. Ani kontakt du?e mého bratra mě o ničem nepřesvědčil, spí?e naopak jsem si začala myslet, ?e jsem se z jeho smrti zbláznila. Důkaz o tom, ?e du?e existuje jsem dostala asi rok a půl po jeho smrti a po kontaktech s ním, kdy? se urgentně do?adoval kontaktu ? viz. příběh Du?e se vracejí V.. A? mě to trochu přebolelo, uvědomila jsem si o kolik lépe jsem se vyrovnala se smrtí maminky, kdy? vím, ?e du?e existuje dál. V té době jsem na?la na internetu tyto stránky, přečetla jsem si řadu příběhů a rozhodla jsem se podělit s ostatními o své zá?itky. Neměla jsem potřebu, jak pí?ete ?naivně se ventilovat?, prostě jsem se chtěla svěřit s tím co jsem pro?ila a hlavně jsem měla pocit, ?e kdy? budou lidi vědět to co já, bude pro ně mnohem snaz?í se vyrovnat s bolestí, která přijde po úmrtí blízké osoby. A jestli se vám to zdá napsané naivně, připou?tím, ?e jsem to nepsala jako slohové cvičení, ale chtěla jsem to napsat, tak jak jsem to cítila a co nejstručněji to popsat, ale není to vůbec jednoduché. Ov?em příběhy, které jsem zde zveřejnila jsou pravdivé a je to jenom zlomek toho co bude obsahovat kniha, kde se sna?ím zpracovat v?echny tajemné zá?itky a zázraky, které se mi přihodily, tak jak ?ly mým celým ?ivotem, jen doufám, ?e se mi to podaří. P.S. Taky jsem ráda, ?e jsem normální. Mějte se hezky.

Kdy? jsem poprvé četla du?e se vracejí, tak jsem si taky řekla, jo je to stra?ně zajímavé a fakt k uvěření, ale tro?ku mě zará?elo, ?e jestli to v?e existuje, tak proč by to měla být právě p. Bohunka, která nám to má v?e vysvětlit? Mo?ná je to ona ta vyvolená a mo?ná je jedna z těch, kteří se s tímto darem chtějí podělit a opravdu usilují o to, aby lidé věděli, co je na druhé straně. Tak?e je to asi věc názoru, nicméně si myslím, ?e kdyby to neza?ila, tak by to tak krásně nevyprávěla. Já ji to věřím, mo?ná ?e se mýlím. Vá? kamarád to bral jako trest, ale proč by měl být takto potrestán? To u? vám asi neřekl, já bych tento dar taky nechtěla. Musí to být děsivé, hodně nezvyklé. Snad si z nás p.Bohunka neutahuje, to by mě mrzelo a nejen mě.

Je to u? 30 let co jsem měl kamaráda který měl schopnosti které jsi dodnes neumím vysvětlit.U? jako kluci ve ?kole jsme ho obdivovali proto?e byl v?dy vyrovnaný,upravený a věděl jak se má zachovat.Jak jsme dorůstali tak jeho schopnosti se zvy?ovali.nejdřív dokázal otevřít knihu polo?it na stůl a otáčet zrakem stránky buď na jednu nebo na druhou stranu.Dokázal rozezvonit zvonek a přitom nikdo nestál ze dveřmi,?li jsme po ulici a dorá?el na nás pes za plotem .?la mu pěna od tlamy.Zastavil se otočil k psovi ten jen zakňučel a doslova se odplazil.Koukali jsme na něj jak blázni proto?e tak tvrdý pohled jsme u něj nikdy neviděli.Kdy? jsme byli u odvodu na vojnu tak jsme to ?li společně oslavit.Seděli jsme před hospodou a chovali se jak napitý puber?ci.?la mladá paní asi 30 a mi nani pokříkovali a dělali ji návrhy no puber?áci.On nás okřik a? jsme s ticha.Bylo nám to nepříjemný a začali jsme si ho dobírat ?e je měkký atd.Kdy? byla od nás asi dvě stě metrů tak se za ni stále díval a pak řekl ti?e te? a ona se otočila jako by ji někdo volal.Tak to udělal je?tě dvakrát a mi zírali a? jsme s toho vystřízlivěli.Pak nám řekl,ta to má tě??í ne? si to umíte představit.Pomalu jsme se rozcházeli a večer jsme tam zůstali jen tři.Zeptal jsem se ho co to mělo znamenat a on se dal do vyprávění.V?echno se doví?.Za týden rukujem a my tři u? se nikdy nesejdem.Kluci já Vám stra?ně závidím ?e jste úplně normální,?e nevidíte to světlo v lidech i ?edý a? černý,víte to co umím a vidím není přednost ale trest.A já mu říkám Ty vidí? budoucnost? jen trochu spí?e přítomnost a minulost.A co du?e?Ne tady nejsou du?e jsou na druhé straně,zde je jen ?eď a černo,jen zblodilé.Du?e se nevracejí,jen kdy¨? něco dlu?í.Kecá?!Ví? s černou magii si nehrajte ta mů?e pohltit i Va?i du?i.Kámo? mu skočí do řeči a říká mu,tak říkej vymej?lej si.A on z ledovým klidem mu odpověděl,nikdo v ?ivotě kdo vidí víc ne? má nikomu nic neřekne a ty sám brzo uvidí?.Ten den jsme tam seděli a? do půlnoci a moje slova zněla kluci za dva roky. Kdy? jsem rukoval procházel jsem Jičínskou bránou a na ni vyselo parte s fotkou.Něco mě tam táhlo.Poznal jsem tu mladou paní na kterou jsme pokřikovali a zkazilo mi to celý den.Po roce a půl jsem se dověděl ?e kamarád byl na vycházce.Vedl dva opilé kamarády a porazilo je auto.On jediný to nepře?íl a zůstal po něm holčička Terezka(dnes u? maminka)no a ná? kamarád,co předpověděl se zatím vyplnilo u? jsem ho nikdy neviděl ale potkal jsem lidi jako byl on a nikdy neřekli víc.Víte proto si myslím ?e v?ichni co říkají ?e vidí duchové tak kecají proto?e to je taková moc a du?evní síla ?e o tom se opravdu nemluví. Já si taky přečtu kní?ku od Bohunky ale budu to brát jako hororovou pohádku nebo ?patný scifi proto?e kdyby to pro?ila nikdy by to tak naivně neventilovala.Doufám ?e se na mě nezlobí.Já neříkám ?e du?e neexistují já jen tvrdím ?e kdo má tu smůlu snimi komunikovat tak to nechává ve svém nitru.Jsem rád ?e jsem normální

Jsem rada, ze jsem nasla tento web, pred 2 dny mi zemrel otec, jsem z toho dost spatna, desim se pohrbu. Moc rada bych se s nim chtela zkontaktovat a rict mu veci ktere jsem nestihla. Doufam, ze se mi to nejak povede. Dekuji Bohunce za jeji clanky, ktere mi davaji silu a viru. Tesim se na knihu.

Velice zajimavy pribeh. Z vlastni zkusenosti vim, ze o vecech mezi nebem a zemi se neda jen tak s kazdym hovorit. Podelim se tu castecne o jeden z mych pribehuu. Muj otec, kdyz zil, byl takovy kutil, dosti sikovny clovek. Jednou vlastnorucne vyrobil hodiny a ty visely nekolik let u mych rodicu v obyvaku a byly zcela funkcni. Kdyz otec tezce onemocnel a jiz se " mu pocitaly dny", prisla jednou dopoledne maminka do obyvaku a zarazilo ji to ticho, co slysela, ackoliv v tu chvili nemela ani poneti, co je to za zvlastni ticho. Behem pul hodiny zvonek a dorucovatel s telegramem, ze otec v nemocnici dnes dopoledne (s udanim casu) zemrel. Kdyz prisla maminka znova do obyvaku, uvedomila si, co to je za ticho. Hodiny prestaly tikat, zastavily se v ten cas, kdy otec odesel z tohoto sveta. Dodnes ma mamka tyto hodiny s casem, na kterem se zastavily, ulozene ve skrini. A cas bezel. Ubehlo nekolik let. Jednoho dne jsem prisla z prace domu a jak vchazim do bytu a jsem v predsini, jen tak otocim hlavu smerem k loznici a tam vidim, ze stojan s kytkou, ktery stal u zdi, je posunuty ze sveho mista asi o 15 cm dal. Rikam si, dcera asi luxovala. No, nedalo mi to a za chvili do te loznice jdu a co nevidim. Na zdi, za tim stojanem s kvetinou mi asi pul roku visely na zdi dva svatebni obrazy mych rodicu. A ty obrazy byly oba dva spadle na zemi, avsak hacky ve zdi byly netknute. A jeden z tech obrazu prave jak spadl, odsunul stojan s kvetinou. (Dcera neluxovala a ani nikdo jiny.) Rikam si, co se deje? Neco s mamkou? A tak ji volam a ptam se, zda-li je v poradku a ona, ze ano. Tak ji tedy vypravuji, co se u me prihodilo a ona mi rekla, pripomnela : "Dnes je to prece trinact let, co tata zemrel". Takze tata se prihlasil. A od te doby tu za mnou chodi domu, od te doby po ctyri roky mnohokrat a ja z toho jiz byla zoufala, protoze stale jenom stoji a diva se, diva se a diva. Je to vzdycky nekolik vterin a pak zmizi. Obcas jsem vnimala, citila ci jak to nazvat, ze mi rika, ze se nemuze odtud odpoutat. Ptala jsem se ho, jak mu mam pomoci a nic, jenom zase stoji a diva se. Jednou, loni na podzim, si privedl "s sebou jeste jednu dusicku" a oba dva zadali o pomoc. O pomoc dostat se odtud. Nevim, proc to tak bylo, proc tu tak dlouho bloudili. Jiz mam ale temer pul roku "klid". Formou hypnoticke regrese, kdy jsem se dokazala s otcem spojit ve dvou z minulych zivotu a hodne veci s nim rozebrat a pochopit, od te doby je jiz klid. Klid myslim tim, ze ho jiz nevidim, ale nekdy mivam pocit, ze ho citim, jako kdyby me prisel zkontrolovat.