Vaše příběhy

Tvého kamaráda je mi opravdu líto. Jen on věděl co viděl a sly?el. Tě?ko říct... Pravda je, ?e asi velká vět?ina z nás by "otevřené dveře" do jiného světa poznat nechtěla a dal?í vět?ině by z toho opravdu přeskočilo...

...?e zde najdu tolik pochopení. Z počátku jsem váhal jestli o tom mám vůbec psát, ale je poznat, ?e se tu scházejí převá?ně ti ... kteří věří. Jak jsem ji? psal, měl jsem okam?iky kdy jsem si o své kamarádce opravdu myslel, ?e jí přeskočilo. Bylo tě?ké poprat se s realitou a začít věřit v nenahmatelné. Moje ?ena b´podlehla rychleji, řekl bych ?e ?eny jsou citlivěj?í a víc ovlivnitelné, ale i tak jsem časem uvěřil a musím přiznat, ?e vědomí "jsou v?ude" jsem musel dlouho vstřebávat. Často na to zapomenu, nesly?ím je, nevidím je a tudí? mě tolik neděsí a nelezou do hlavy. Moje kamarádka je s nimi ale dnem i nocí...prostě ka?dý den, hodinu, minutu... Neumím si to racionálně vysvětlit a u? vůbec né představit. Člověk to nepochopí - dokud neza?ije. Ale tak je to se v?ím, co nás v ?ivotě potká...

...znala jsem člověka, který pro?il něco podobného. Ten příběh, je mu velmi podobný s rozdílem, ?e tenkrát si sám chtěl vzít ?ivot. Nějak pro něj ztratil smysl a on současnému světu přestal rozumět. Kdy? se po svém sebevra?edném pokusu probral v nemocnici, popsal něco co cítil. Měl "najednou" výčitky svědomí, ?e si chtěl sáhnout na ?ivot, kdy? na to nemá právo. Naprosto změnil postoj a pořád něco mumlal o tom, ?e má je?tě co napravovat. Pak začal mít vize, kdy jsem měla najednou pocit, ?e se často ocitá ve svém vlastním světě, ve světě, kterému nerozumím. Propadal do hlubokého mlčení a strachu. Odmítal mluvit o tom co ho trápí a jen se poddával svým představám a "duchům". Říkal : "Jsou v?ude kolem, pořád na mě mluví!" Začala jsem se ho občas bát. Působil svým chováním a? děsivě. Jednou v létě ke mně přistoupil a řekl mi, ?e u? to nezvládne. ?e ví, ?e udělá něco ?patného, ale ?e jinak nemů?e. Prý je má stále v hlavě a stojí v?ude kolem něj. Řekl, ?e si neumím představit ten strach, který celý den pro?ívá. Za týden ho na?li obě?eného u jeho rodičů na chalupě. V?ichni jej odsoudili a řekli, ?e se zbláznil... Já ov?em po přečtení mnoha příběhů (a i tohoto) váhám. Je mo?né se zbláznit? Neexistuje svět, který my vůbec nevnímáme a jen někteří z nás (proč to tak je netu?ím) do něj smějí nahlídnout? Neměli by jsme se víc dívat kolem sebe? Vnímat v?e co nám příroda ukazuje?Jsme otupělý moderní dobou, nevnímáme základy ?ivota, neznáme u? skoro přírodu a vlastně ani sami sebe. Myslím si, ?e můj kamarád tenkrát pro?íval něco co va?e kamarádka ... ale on to neunesl.

Po přečtení tohoto příběhu,i va?ich příspěvků,mi běhá mráz po zádech.Já jsem hodně citlivý a vnímavý člověk,občas vidím a sly?ím zvlá?tní věci(u? jsem něco z toho popisovala v článku),ale nedovedu si představit,?e bych za?ívala něco takového.Musí to být nesmírně náročné,obzvlá??,kdy? vět?ina lidí kolem nás stále nechápe,?e existují věci mezi nebem a zemí.I já jsem si někdy připadala jako blázen,ale pak jsem objevila tyto stránky,kde si mů?e člověk otevřeně popovídat o tom co ho trápí a nikdo ho nemá za blázna.Přeji vám v?em pěkný den.

...jsem moc rád, ?e Vás příběh mé kamarádky zaujal. Jen je?tě přidám pár maličkostí. Kdy? nám prozradila co se s ní vlastně děje, nějak jsem si to nedokázal připustit. Prostě člověk v něco věří, ale ?e by a? tolik? Měl jsem smí?ené pocity a něvěděl jak se stouto informací poprat (váhal jsedm zda se opravdu nezbláznila). Jednoho večera jsme u ní seděli spolu s mou ?enou a je?tě jedněma kamarádama. V?ichni jsme o "NÍ" věděli... Probíhal normální přátelský rozhovor, který se týkal přípravy společné dovolené. Smáli jsme se a vtipkovali, kdy? "opět" zvá?něla a stále těkala pohledem za mě do rohu místnosti (jakoby ke stropu). Asi po 30 minutách (této razantní změny v jejím chování) pohlédla na mou ?enu a ti?e řekla. "Do?aduje se, abych Tě poprosila o odpu?tění", v?ichni jsme se na ní překvapeně podívali a nikdo netu?il o čem mluví. Ona znovu zopakovala svou větu a ti?e dodala "Tvůj otec". Má ?ena chvilku jen překvapeně seděla a náhle se rozplakala. Mou ?enu ve 13 letech opustil otec a ode?el k jiné rodině. Nikdy se nestýkali, ona mu to nedokázala odpustit a tak, kdy? se před půl rokem dozvěděla, ?e zemřel ne?la mu ani na pohřeb. Věděl jsem jak moc tím trpí, viděl jsem jí v noci často plakat, ale před okolím byla neoblomná a tvrdá. Náv?těva rázem skončila a ?ena mi cestou domu řekla, ?e cítila jakoby ji hladil po vlasech a v?echny emoce, které tak dlouho ukrývala, jakoby náhle vypluly na povrch. Řekla, ?e se jí hrozně moc ulevilo a ?e poprvé v ?ivotě necítila tak silnou nenávist a zlobu. Vím, ?e kdy? to takhle popí?u, není to nijak dramatické, ale p?edstavte si, ?e Vám na náv?těvě řekne ?ena, která vnímá tajemno "je tu Tvůj otec a chce abys mu odpustila" (mluvila o věcech, které málokdo znal do hloubky)...bylo to opravdu mrazivé... Jinak k dotazu Terky, kamarádka mi řekla, ?e oni při nás stojí, sledují nás a stále jsou nablízku, ale upozorní na sebe "jen kdy? chtějí oni". Ona je vnímá stále, ale "MY" obyčejní (a já tvrdím zapla? Pán Bůh za to), je doká?eme vidět jen ve chvíli, kdy se nám chtějí ukázat, či kdy? chtějí, aby jsme je cítili. Myslím si, ?e by dokázala s tímto darem dělat ú?asné věci a ?e by pomohla spoustě truchlících lidí. Ov?em je to sice u? osm let, ale ona se doposud nes?ila s tímto cejchem. Prohlásila, ?e se sama kolikrát vyděsí, ?e se občas stane , ?e "ty dveře" jen přivře a oni jí náhle stojí za zády. Neumím si to představit a i kdy? tomu věřím, stále to mozek neumí vstřebat... Je to pro nás tak nepochopitelné, a? to mrazí...

I mě po přečtění tohoto článku běhá mráz po zádech. Já u? jsem tu psala o tom, jak se mi zdálo o smrti mé tchýně. Po její smrti mě tak po dva roky chodila připomínat, ?e ji máme přijít zapálit svíčku na hrob. Dělo se tak vět?inou v noci nebo nad ránem. "Něco" mnou třáslo nebo mě dloubalo jakoby prstem do ruky či do ramene a? do té doby ne? jsem se probudila. Nikoho jsem kolem sebe neviděla, jen jakési "povědomí" mě řeklo, ?e je to tchýně a "zlobí se". Nikdy se mi v?ak nezjevila ve snu a u? tři roky mě ani nechodí budit ze spaní. K tomu co se stalo Va?í kamarádce musím napsat, ?e já bych se z toho určitě zbláznila. Já doká?u dopředu říct, jak věci dopadnou, jak kdo bude jednat nebo co udělá, co se s ním stane. Je to jakási pro mě "bě?ná" předtucha, předzvěst. Proto?e si ale nikdo z mého okolí nechce připustit, ?e věci dopadnou tak jak jim řeknu, i kdy? se tak stane, nechtějí to sly?et. Pamatuji si z dob dětství,kdy jsme bydleli u hřbitova, ?e jsme se nikdy nebáli chodit na hřbitov nebo hrát si u něj ani tehdy, kdy? přivezli do márnice mrtvého a druhý den měl být pohřeb. Ale jednou mi maminka vyprávěla, ?e byla opět na hřbitově a viděla tam stín nějakého mu?e. Zamrazilo ji, ale nic se nedělo, tak ?la domů. Druhý den ráno jí ten "mu?" seděl na posteli u nohou. A kdy? jsem se s man?elem přestěhovala do na?eho starého domku, viděla tu maminka procházet starou paní v sukních. Tchýně mi pak podle popisu řekla, ?e to byla její prababička, která ná? dům stavěla. Já jsem na?těstí nikoho neviděla, mám spí? jen pocity něčí přítomnosti ale na hlasy nebo zjevení nejsem připravená

Ahoj Bohunko, zajímala by mne jedna věc - proč někdy jsme schopní zachytit přítomnost jiné osoby v pokoji, kde právě jsme a jindy celý čas nevnímáme nikoho? Pokud jsou kolem nás, proč je permanentně necítíme? Je to proto, ?e pokud chtějí být vnímáni, vnímáme je a naopak? Děkuji za odpověď. Tě?ím se na tvou knihu, proto?e stále mi unikají souvislosti. Měj se hezky.

Je to tak, jak pí?ete a děkuji, ?e jste to sem napsal, mě se toti? taky ulevilo, ?e to co vím já a čemu se bráním uvěřit na 100%, někdo pro?il. Nedějí se mi sice tyhle věci, jako va?í kamarádce, ale vím to, od du?í mých blízkých a je toho mnohem víc, ne? jsme schopni vůbec pochopit a představit si. Jsem ráda, ?e jsem schopná komunikace bez toho, abych to viděla a věřím tomu, ?e na to nejsme připraveni, co? dokazuje ji příběh va?í kamarádky, která měla opravdu velkou smůlu, ?e se ji po dlouhém stavu v bezvědomí ?nezavřelo třetí oko?, co? je právě zrak na?í du?e, který umí pou?ívat jen lidi na vy??í psychické úrovni, kteří mají tento DAR ji? od narození a postupem času se jej naučí pou?ívat tak, aby jim byl ku prospěchu. Někomu se ?oko? otevře právě ve stavu bezvědomí, nebo při pro?itku klinické smrti, ale vět?inou ihned při nabytí vědomí se zavře a vět?inou si tito lidé jen matně vzpomínají na to co pro?ili a viděli kolem sebe nebo mimo své tělo. To vím z vlastní zku?enosti, dvakrát jsem pro?ila klinickou smrt, co? bude popsáno v připravované knize. Pokud se k vědomí tento člověk probere náhle, kdy jeho du?e je překotně vrácena zpět, zůstane ?oko? otevřené a vidí kolem sebe paralelní svět ni??í úrovně du?í, které nepro?li dosud ?branou bla?enosti? do vy??í úrovně, která se nachází nad námi, tedy v úrovni prvního patra, zde setrvávají na?i blízcí, kteří branou pro?li, ale přesto nám chtějí být po del?í čas na blízku, prostě zatím nechtějí postoupit vý?e, nebo je svým steskem na této úrovni zadr?ujeme my a v podstatě se odpoutají a? potom co se s jejich odchodem vyrovnáme, ale za to se na nás nezlobí, naopak jsou potě?eny, ?e je chceme mít v na?í blízkosti. Ne? mě bylo vysvětleno mnoho věcí o ?ivotě du?í, taky mě du?e mého bratra odpovídala na otázku: Kde jsi teď, v které části místnosti?, prostě mi napsal ?nahoře nad tebou?. Proto v?ichni říkáme ?tam nahoře?, ale jen málo kdo ví, ?e jsou i vedle nás a je jich kolem nás opravdu hodně. Buďme rádi, ?e nemáme schopnost je vidět a sly?et a ani se o to nepokou?ejme.

No, po přečtení tvého příběhu mi opravdu běhá mráz po zádech. Při představě, ?e jsou "v?ude kolem" a vlastně člověk ani není sám i kdy? si myslí, ?e je, mě opravdu mrazí. Zdá se mi ale divné, ?e by nevěděli, ?e zemřeli. Jestli?e existuje něco jako vidina vlastního těla kdy? ho du?e opou?tí, tak snad jim poté musí být jasné, ?e to není bě?ný výjev ze ?ivota, nýbr? stav po smrti. Myslím, ?e Bohumila ve svých článcích "Du?e se vracejí" uváděla, ?e du?e projdou jakousi branou bla?enosti, ale jen za určitých podmínek - kdy? za ně jejich blízcí zapálí svíčku (tím jim odpustí). O tom jí informoval její bratr, který zemřel - je tedy jasné, ?e bratr věděl, ?e zemřel. Proč by tedy někteří lidé po smrti nevěděli o tom, ?e zemřeli a jiní ano? Ka?dopádně tvému příběhu věřím - díky vlastním zku?enostem. Měj se hezky.