Zvířata jsou velmi senzitivní a citlivá stvoření. V tomto jsou daleko lep?í ne? lidé. sepětí páníčka a jeho oddaného přítele mů?e býr opravdu tak silné, ?e jeden bez druhého nechtějí být. Já mám doma jezevčici, která se ode mne v době vá?né nemoci témeř vůbec nehnula, v?dy mi zalehla místo nádoru a vydr?ela se mnou nehnutě le?et několik hodin. Já jsem se vyléčila, ale ona onemocněla a nádor se jí udělal přesně na tom orgánu, jako mě. Několikrát jsem o tom ji? četla, ale teď vím, ?e mě mo?ná třeba zachránila ?ivot??!! Teď bojujeme stejně, ona se u?ásně dr?í i kdy? má ji? po?ehnaný věk a je to ji? 5 let.

Dagonet

Pes

25. 11. 2006 11:32

Je mo?ný ?e ten pes zemřel ?alem.

Mi?ka

24. 11. 2006 14:01

Ahoj, je to smutné, ale nic záhadného na tom není. Staří lidé prostě umírají, to se nedá nic dělat. A pokud tvoje prababička měla tak krásnou smrt, ?e umřela ve spánku, tak?e se netrápila, mů?e? být jen ráda. Někteří lidé se před smrtí moc trpí. A ?e s babičkou ode?el i její pejsek? To se také tak stává, zvířátka si ke svému majiteli vytvoří tak silné pouto, ?e i na "onen svět" odejdou často společně. Toto je mo?ná trochu výjímečný případ, ?e obě zemřely ve stejnou chvíli, vět?inou pejsek odejde pár dní po svém majiteli. Ale i tak je to na jednu stranu moc smutný příběh, na druhou stranu je zde ale patrné, jak silná mů?e být láska člověka a zvířátka a to je moc krásné.

Zpět k příběhu..