Informační témata

Je vědou studující jevy hypnózy, ( zvláštního stavu, vyvolaného hypnotickými prostředky ). Slovo hypnóza je odvozeno z řeckého „hypnos“ - spánek. Sugesce je pochod, který vzniká v jednotlivci vyvoláním určité představy jím samotným ( autosugesce ), nebo osobou cizí ( heterosugesce ), což je vlastně vnucení nějaké představy. Posthypnotická sugesce znamená udělení sugestivních rozkazů tak, aby osoba, která je přijímá, jich uposlechla až později, tedy v době určené hypnotizérem.

K čemu lze hypnózu použít? Samozřejmě při fyzickém nebo psychickém strádání pacienta ( zlozvyky, fóbie, strach ), pro motivaci, regresí do libovolného věku, minulého i budoucího života. Můžete bez anestetik podstoupit operaci, odnaučit se kouřit či zvýšit sexuální výkonnost. Seznam je to nekonečný a neuvěřitelný.

V některých zemích se k léčení hypnózou používá i formulí nahraných na pásce. Tím je dokázáno, že o úspěchu vůbec nerozhoduje osobní kontakt s pacientem. Hypnózu je rovněž možné provádět telefonicky, rádiem nebo televizí.

Francouzský badatel Emil Coué (1857-1926) věřil, že on neuzdravuje lidi, ale spíše umožňuje, aby se uzdravili sami. Jeho výroky jsou známé: „Každý den se vším způsobem stávám lepším a lepším“, nebo „Hypnóza neexistuje, je jen autohypnóza“ a „Představa je vždy silnější než vůle.“ Poslední můžeme demonstrovat na příkladu: Když požádáte někoho, aby přešel dřevěné prkno na podlaze, obvykle nezakolísá. Když jej ovšem požádáte, aby zavřel oči a představil si, že je prkno zavěšeno mezi dvěma budovami, vysoko nad zemí, obvykle se vychýlí.

Zajímavý je také „placebo efekt“, lék bez vnitřní hodnoty, jehož síla spočívá v sugesci - pacientům je řečeno, že dostávají lék, který je vyléčí. Zdá se, že zatímco léky nejsou vždy nutné k vyléčení, víra nutná je!

Sugerujeme-li pokusné osobě, že je v prázdné místnosti a má přes ní přejít, nevnímá třeba stůl uprostřed místnosti a namíří si to přímo přes něj, jako by tam nebyl. Podobně lze osobě sugerovat, že je v místnosti sama. Při tomto pokusu se tam ve skutečnosti nacházeli dva lidé, kteří chvíli zůstali potichu. Když si pak mezi sebou začali házet vzduchem polštáře, pokusnou osobu to tak rozrušilo, že museli pokus přerušit. Když se trochu uklidnila, sdělila nám, že se tak vyděsila proto, že najednou bez zjevné příčiny začaly létat vzduchem polštáře - a přitom tam nebyl nikdo, kdo by je házel.

Chcete-li ovládat jiné, musíte ovládnout sami sebe. Pro odstranění vašeho problému (také pro uvedení jiné osoby do hypnózy), můžete použít tuto formulku:

Takto jste navedli příjemný stav pro nějaké pozitivní prohlášení. Pokračujte sami, vaše formulace bude mít větší sílu. Mějte na mysli, že až ovládnete své emoce, budete schopni ovládnout jiné.

Tuto schopnost by měli mít všichni dobří hypnotizéři. Jde o to vytvořit jakýsi pocit porozumnění u druhých, budou si jisti, že vás znají a že máte mnoho společného a snáze vzbudíte důvěru. Výsledky psychologického výzkumu ukazují, že 55% interpersonální komunikace spočívá v mimice a jazyku těla, 38% je podíl melodie hlasu a pouhých 7% obsah, čili slova sama. Tím se také potvrzuje stará pravda ve rčení: „Nejde o to, co říkáš, ale jak to říkáš.“ Slova jsou kostrou sdělení, mimika a důraz je činí tělem.

Jak poznáme osoby, mezi kterými probíhá tato komunikace? Např. zkříží nohy a o chvíli později totéž udělá druhá strana. To je klíč - zrcadlení. Rozlišujte však shodu a napodobování. Shoda je mimo naše vědomí. V opačném případě si toho druhá osoba všimne a urazí se. Podívejme se na příklad. Jestliže někdo během rozhovoru poklepává na mé rameno, mohu v rytmu onoho poklepávání kývat hlavou a synchronizovat se tak s jeho pohyby. Další taktika je kopírování postoje těla, nebo hlasu. Někdo kráčí sem tam po místnosti a je nervózní. Následovat ho by bylo směšné a třeba by se nám odvděčil za naši snahu ostrou nadávkou, nebo fackou. Na druhé straně, můžeme si poklepávat prsty v rytmu jeho chůze - tohle je ten správný postup.

K docílení snadného hypnotického spánku se přiblížíme k subjektu v době jeho normálního spánku. Posadíme se tiše v blízkosti jeho boků a mluvíme opatrně, polohlasně, ale zřetelně, skoro šeptem:

Uveďte pokusnou osobu do hluboké hypnózy a zadejte jí pak tuto sugesci: „Vše, co vám nyní říkám, proniká hluboko do vašeho podvědomí. Budete se tím vším zcela přesně řídit, Zapomenete nyní na číslo 5. Na toto číslo si teď už nemůžete vzpomenout. Také už to číslo nemůžete vyslovit. Nyní už existují jen čísla 1-2-3-4-6-7-8-9-10. Na to jedno číslo si teď už nemůžete vzpomenout.“ Pokusná osoba by měla číslo 5 ignorovat i přes to, kdyby jste se ji na to číslo ptali, bude vám tvrdit, že ho nezná. Nezapomeňte zadanou sugesci zase zrušit!

Při tomto testu pokusné osobě sugerujeme, že určité slovo, např. své jméno, nyní nemůže vyslovit. Bude si tedy své jméno po celou dobu zřetelně vybavovat, ale nebude přitom je schopna vyslovit. Zadejte takovou sugesci: „Váš klid je hluboký a pevný. Vše, co vám nyní říkám, proniká hluboko do vašeho podvědomí, a vy se tím budete zcela přesně řídit. Budu teď počítat do tří. Potom nebudete moci vyslovit své jméno. Budete se sice moci na své jméno zcela zřetelně rozpomenout, ale nebudete je už moci vyslovit. Jakmile napočítám do tří, nebudete už moci vyslovit své jméno. Jedna - dvě - tři. Teď už nemůžete vyslovit své jméno. Zkuste to, ale nejde to. Čím více se snažíte, tím míň se to daří...“

Za otce moderní hypnózy se považuje Franz Mesmer. Vytvořil teorii „animálního“ magnetismu a jeho tahy k navození tranzu byly a jsou zajímavé (dnes trochu zdlouhavé). Vliv psychického magnetismu pro vyvolání hypnózy demonstrujme na tomto příkladu.

Při vystoupení byl hypnotizér požádán osobou z obecenstva, aby uspal jeho přítelkyni (pouze na krátkou chvíli). Podíval se na slečnu a zeptal se: „Jsem vám sympatický, či nejsem!“ Odpověděla: „Ještě byste mi tak byl.“ (Sympatie vyvolává kontakt k úspěchu). Proto ji vyzval, aby přišla na jeviště. Podal jí židli, aby se posadila. Slečna se obrátila do sálu a žádala, aby jí drželi palce, že stejně neusne. Aby se pojistil, použil svého magnetismu. Slečna usnula. Aby se přesvědčil, že nepodvádí, velkým špendlíkem ji dvakrát píchl do stehna. Nereagovala. K vyzkoušení její obrazotvornosti jí pravil: „Pohleďte na toto krásné jezírko, jak se od jeho hladiny odráží měsíc.“ Uspaná: „Ano, vidím, a tam dvě labutě, zde lodička, pojďte, dojedeme k nim.“ Sedli do loďky, já vesluji. Ona: „Jste špatný veslař, půjčte, já pojedu.“ Když dojeli k labutím, žádala rohlík, že bude labutě krmit. - Náhle vstala a pravila: „To je krásný večer, zazpívám vám.“ Začala zpívat tak krásně, že po skončení zpěvu obecenstvo stále tleskalo. Když jí probudil, obrátila se do sálu a vítězoslavně zvolala: „Vidíte, že mě neuspal!“