Diskusní fórum

Cim sem starsi .. a cim vic si uvedomuju vlastni existenci a svoji konecnost, tim vic me tizi vedomi toho, ze na konci sveho zivota, vtom zlomku sekundy kdy budu umirat a postavim se pred sebe sama, pred jedineho spravedliveho soudce, vten okamzik kdy si uvedomim, kym jsem byl, kym jsem a cim jsem byt chtel, tim vic se bojim, ze sam pred sebou neobstojim. Bojim se, ze vsechny ty neopakovatelne momenty, vsednosti kazdodeniho zivota, jsou ztraceny a nepochopeny. Mam strach, umiram, v kazde sekunde sveho absolutne zbytecneho - presto naprosto dokonaleho zivota. Pomalu se blizi moment, kdy si i ja si zatancim posledni tanecek se svoji vernou kamaradkou. Mam strach. Smrt se blizi a ja stale neprisel na smysl sveho uboheho a smesneho zivota. Nebojim se smrti, mam strach, ze pri nejvetsi zkousce sveho zivota - pri konfrontaci se sebou samym si uvedomim, ze sem to nedokazal. Zemru, stejne jako Ty, stejne jako vsichni ostatni, to jedine nas spojuje. Vsichni zemrem a jedine vcem se odlisime, bude nas posledni tanec.