Diskusní fórum

Neustále vidím hrad, dobře ho znám i okolní krajinu. je tam dřevěný,zastřešený most a pod hradem roste růžový keř. Myslím tím růžové kvítky ale ne růže a jsou tam i rytíři a obyčejní lidé. Je tam řeka nebo jezero. Moc se mi po tom místě stýská. Jedna známá řekla že leží mezi anglii a skotskem.Také mi řekla že mím přítelem byl druid který mi hodně pomohl. Ale řekla mi že prý jsem dobré médium a že s hodně věcma neumím zacházet. Chtěla bych vidět Stonehenge ale prý tam nemám nikdy jezdit. Již na jednom místě které dřív obývali druidové se mi staly ne moc dobré věcy.

Ahoj Axy. Tak desátého bych se měla nastěhovat do toho domu. Uvidím, jestli se mi něco stane nebo ne. Ale čím blíž to je, tím víc je to nepříjemné. I když se nebojím.

Je fakt dobré věřit, ale ne se k tomu upínat. Víš...někteří mě přímo šokují, že si z toho dělají legraci. To bych nemohla. Udělám si z toho srandu, zasměju se a najednou to mám všechno zpátky. Prostě jako by mi to řeklo "nevěříš? tak tady to máš!" Prostě se mi to vrací i s úrokama. Ale je pravda, že dokud to člověk nezažije, tak nevěří. Moje rodina taky nevěří, ani když jim to řeknu. Bohužel mají takovou profesi, že hledí jen na realitu. Na dejavú moc nevěřím. Ale taky se mi to už hodněkrát stalo. Spíš se mi ale plnily sny. A to mě děsilo. Víš ale stává se mi, že když chci aby někdo se mnou byl, tak si ho přivolám. Ani nevím jak. Prostě se snažím. A pak mě to pronásleduje všude. Ale už dlouho se snažím přivolat babičku. Mám takový pocit, že není duch ani anděl. Že je teĎ v jiném těle. Ale vyvolávat ji rozhodně nebudu, abych to věděla najisto. Takže taky věřím všemu, co třeba jen uslyším, nebo něco se mi mihne před očima. Jen se tomu nepoddávat. Tady mi hodně lidí dost pomohli. Proto si teď už dávám větší pozor a všechno dělám s rezervou.

V životě jsem měl určité mezníky a problémy o kterých vím pouze já. Dlouho jsem si je neuměl vysvětlit, až jsem se pak začal zabývat více duchovními záležitostmi a začalo mi vše do sebe až neuvěřitelně zapadat. Jsou to věci na té Zemi, které lidský mozek není schopný všechny pojmout. Začalo to neobvyklými zážitky dejavú, pak reakcí těla v některých místech a také životními situacemi. Není možné, že tyto věci se nám dějí náhodně, i když je tam vždy nějaká vůle pro vlastní rozhodnutí. Proč bychom měli končit za jeden jediný krátký život, pokud to má mít pro nás nějaké ponaučení a smysl?? Na co to všechno trápení, problémy, bolest, trápení? V každém případě jsme ve fyzickém těle, jako ve škole a je jen na naší duši, jakou zkoušku, lekci si vybere pro svůj růst a zdokonalení. Fyzické tělo není za trest, ale proto abychom mohli cítit lásku, bolest a vše ostatní. Vše má smysl a nic se neděje jen tak, pro nic zanic.

V tom máš pravdu. Nebaví mě proti někomu vést boj. Na těchto stránkách jsem si zkusila svou sílu psychiky a hlavně jsem dokázala z větší části potlačit strach. Mám pocit, že se něco děje v práci, ale snažila jsem se to neřešit. I když mě to trošku rozladilo. Jsem zvědavá, kdo mi co tady napíše. Vlastně je pro mě každý komentář přínosem. I když jsem se ráno lehce poškorpila s Jardou, tak to neberu jako boj. Byl to jen můj názor a pocit, a to on ví. Každý je nějaký a každý se tady prezentuje jinak. A hlavně každý tomu všemu věří jinak.

Nemyslím si,že tu šlo jenom o mě.Jen mi přišlo,že by Axy více vyhovovalo kdybychom se mi ostatní do vaší diskuze nepletli.Tak mě napadlo,že by jste si mohli pokecat přes ICQ tam nic takového nehrozí.Ale na diskuzní forum má přece přístup každý tak se tomu nedá zabránit.Určitě si nemyslím,že by jsi proti mě chtěla vést boj.Když proti někomu vedeme boj ubližujeme tím sami sobě a né tomu dotyčnému.To dělají jen nerozumní lidé a to ty přece nejsi.

Axy, zdravím tě. Nejde o nedůvěru. Spíš o to, že toho na mě bylo moc. Znáš ten pocit, kdy jsi pořád mimo a myslíš jen na to, co je kolem tebe nepřirozeného a nadpřirozeného? To člověk upadá do zvláštní nostalgie a má pocit, že jde ke dnu. Pořád má strach a nejhorší to je v noci. V takových chvílích jsem slyšela všechno moc hlasitě. Každý nepřirozený zvuk dané chvíle mě vyděsil. Každý stín mě vystrašil a před vším jsem utíkala. Realitu jsem nevnímala. Pořád jsem čekala, co se stane. Hlava mě bolela čím dál víc a strach se stupňoval. Stávalo se, že jsem nemohla vůbec spát. Vnímala jsem prostě všechno jinak než ostatní. Nebylo to příjemné. Pak se ale něco stalo...obrat. Teď mám pocit, že mám neskutečnou sílu a nic mi nemůže ublížit. Maximálně realita. Ta mi taky dost ubližuje, ale je to něco jiného. Já chápu, že píšeš co ti přijde. Teď ale dokážu už jen čekat a jestli všechny ty informace, co ti přišly byly pravdivé (nemyslím to, že by jsi ty lhala - to si vůbec nemyslím), tak mě to opravdu vyšokuje. Ale už budu vědět, co s tím dělat. Jestli se nic nestane přítomnému panu domácímu, který jde na operaci a dům koupíme, tak ti do konce roku povím, jestli se tam něco stalo nebo ne. V sobotu sjem však poprvé ten dům viděla uvnitř a něco mě táhlo ke schodům a nahoru. Jestli se to všechno opravdu stane, tak ti poděkuju už kvůli tomu, že jsem na to byla připravená. Jestli ne, tak bych to rozhodně nebrala jako tvou chybu.

A taky mi nic neděláš, tak opravdu nemám důvod proti tobě začít boj. Naopak tady začínám vnímat každého člověka jiným pocitem v tom, že každý je něčím vyjímečný a tyto věci, které se zde řeší, vnímá každý člověk jinak.

Nic proti tobě nemám. Nemusíš si pořád myslet, že tu jde o tebe. Teď nemám nic proti nikomu. Realita je teď pro mě důležitější, takže nic jiného neřeším. Ani nikoho jiného.

Prominte,že se vám do toho zas pletu.Ale nechcete zkusit ICQ ,tak si přece můžete popovídat aniž bychom se vám do toho mi ostatní pletli.

Ahoj Julie, nejsem nastvana, to ne, to nemam v povaze. Jenom me trochu zamrzelo nekolik veci zde, napr. neduvera a pochybnosti, ktere zde vznikly ... a to i presto, ze jsem ti zde hned na zacatku rekla nekolik skutecnosti o tobe, treba ohledne tveho zdravotniho stavu nebo odkud pochazis, coz vse "sedelo", atd. ... ackoliv (jiz po nekolikate znova opakuji) te vubec neznam. Pouze zde pres pismenka :-). Jenom jsem ti psala spontanne informace ohledne tebe tak, jak mi prisly. Takze sama ses presvedcit mohla, ze si nevymyslim. Proste to tak vse prislo. A dale do toho jiz nechci nijak zasahovat. (A to i proto, ze mezi nas zasahuji jini lide). Jsem dosti vnimavy a zaroven citlivy clovek a najednou jsem dostala pocit, ze nebude dobre, kdyz se tu budu poustet do dalsi diskuse i s nekym jinym. Proto jsem na ostatni lidi ani nereagovala. Nic jineho v tom nebylo. Nechci nikomu nic vyvracet ci potvrzovat. Ja nemam patent na rozum, abych davala rady. Mohu pouze rici svuj nazor. Uz tak mam z toho vseho nedobry pocit a to me mrzi. Proste u tebe to bylo vse takove spontanni, tak, jako kdybych te znala sto let. Mej se hezky. Zdravi Axy.

Axy, proč neodpovídáš? Chtěla bych vědět, co ještě víš. Pravda...vystrašila jsi mě. Proto jsem i takhle reagovala. Přestala jsem věřit všemu, co píšeš. Z části je to pravda, ale je tu hodně věci, nad kterými visí velké otazníky. Jsi naštvaná? Ty říkáš, že to zapadá do sebe, ale kvůli tomu, že toho víš mnohem víc. Já nevím nic. Právě proto jsem tomu přestala věřit. Teď konečně nic nevidím (jen bývám lehce paralizovaná), neslyším, nevnímám. Protože nechci. I když mi to chybí. Tak co se děje? Jestli jsem se tě nějak dotkla, tak mě to mrzí. To jsem nechtěla. Ale řekni...kdo by se takhle nezačal hroutit, když zjistí možnou budoucnost? Jsem dost citlivá, všechno si beru hodně k tělu a srdci. Tohle mě právě proto tak vyděsilo, že jsem se bála každého kroku - i ve dne. Teď si myslím, že už jsem připravená na všechno. A jestli výjdou mé plány, tak do konce roku ti řeknu, jestli jsi měla pravdu nebo ne. Prozatím z větší části ano. Přišla totiž ke mě jedna důležitá informace. Bohužel jsem si ji nemohla nijak ověřit, protože jsi mi na hodně otázek neodpověděla. Zatím se měj hezky a jestli se tě to dotklo, tak mě to fakt mrzí. Papa

Ahoj Axy. Co je s tebou? Konečně se cítím dobře. Vůbec na nic nemyslím a všechno beru s nadhledem. Prostě realita je teď pro mě důležitější. Ale proč jsi mi neodpověděla na některé mé otázky? Spousta věcí mi totiž do sebe už nezapadá. Hlavně s tím věkem té ženy. Zjistila jsem totiž pár informací, které tady prozatím psát nechci. Možná, že víš víc, ale nechceš mi to říct, protože se bojíš, že by ses mýlila? Pokud se budeš mýlit, tak se nic neděje. A jestli budeš mít pravdu, tak se z toho budu asi dlouho vyhrabávat. Prostě...nechceš mi říct, co všechno se vůbec děje? Říkáš mi všechno jen ve znameních a co ti přichází za informace, ale...vím, že víš víc. Klidně povídej. Vše si vyslechnu a pak jestli se vše stane nebo k tomu dochází, tak pak ti vše povím a dám ti za pravdu. Je to totiž na mě až moc fantas. Denně čekám, až něco udeří a prozatím jen pocity. Naštěstí teď už ne. Nějak jsem se z toho dostala. Povíš mi k tomu něco? Nebo radši budeš mlčet a čekat? Měj se zatím fajn a hezký víkend přeji. Papa

koukám, podle všech komentářů, že je tady spousta otázek nedořešených a bez odpovědí. Co se to děje s axy? Proč neodpovídá ani saře? mějte se

Ahoj Axy. Tak nevím, co na to říct. Pravda je, že nevím, čemu už věřit. Na čas se tady radši neukážu, protože mi tu nehraje pár věcí. Radši to nechám plavat a až se stane, tak se stane, pokud se stane. "Miroslavě Kowalcze" věřím až moc. Má velmi dobrý instinkt. Prozatím ale nechci řešit, proč ti nevěří. Mě zatím nikdo nijak zvlášť nekontaktoval. Teda aspoň jsem si toho přímo nevšimla. Teď ale ani nechci, aby mě kdokoli vyhledával. Jen bych ráda jednu informaci. Ty víš, jak ten dům vypadá, že víš, kdo tam je? Nebo kdo by se se mnou měl setkat? Jdu teď žít realitou. Musím. Mám dost věcí na práci a myslím, že se příliš zaobírám duchařinou. Takže na chvíli sek...konec... Ale přesto díky moc. Zatím se měj hezky

moja otázka na teba nebola položená zo zábavy ani zo zvedavosti. je to pre mňa dôležité, neodpovedala si mi pretože nemôžeš, alebo nechceš?

děkuji, máte pravdu, neříkám, že vám nevěřím, jen mám z vás divný pocit. Přeji krásný večer a další dny.

Dobro, Buh - ano. K pocitum se vsak vyjadrovat nebudu (nic ve spatnem, opravdu), jenom mohu rici ..., myslim si, ze Vy ze me zrovna nejlepsi pocit nemate. Hm, neda se nic delat. Hezky vecer.

Ahoj Julie, vracim se k te zene. Neni se ceho bat, ta zena je tva ochrankyne, zna te dlouho a cekala na spravnou dobu se s tebou setkat. A vubec neni dulezite, jakym zpusobem se ti prihlasila. Ona jiz vi, ze ty o ni vis. A co bude dal, do toho mi neproslusi zasahovat a ani to nechci. A pak - jenom muj nazor - zij zcela normalnim beznym zivotem a snaz se moc neupinat k vecem, ktere si nedokazes v dany okamzik vysvetlit. To pouze cloveka zbytecne vycerpava a pusobi vnitrni zmatek. Odpoved na sve otazky vzdy dostanes, at tak ci onak, vzdy prijdou ve spravnou chvili. A jiste vis, ze to, co vysles, to se ti vzdy vrati. I kdyz clovek casto nechape, proc kolikrat zakousi spatne veci, proc se na nej nekdy lepi smula, proc?, kdyz on sam zlo nekona. Jsou to otazky, na ktere se hleda odpoved cely zivot. Nekdo tomu rika Buh, nekdo Nejvyssi dobro, ja tomu rikam Nejvyssi inteligence - a ta nejlepe vi, jak cloveka v zivote vest a ridit, i kdyz se nam to opravdu nekdy nelibi. Clovek si z minula nese svou karmu a pokud je nekdo na vysi, tak jako ty, se spoustou veci se lepe vyporadava. Kazdy vecer pred usnutim podekuji za dnesni den, nastolim si pres noc ozdravujici "program" pro muj organismus (jiz po mnoho let tak cinim) a rano se probouzim do noveho dne s dalsimi otazkami :-). Julie, mej se hezky, jsem rada, ze jsem te poznala a preji ti hodne stesti v tvem kazdodennim zivote. Zdravi te Axy.

věříte v dobro? V Boha? jaký pocit máte ze mě? A Není to zvědavost, prosím odpovězte.Děkuji

mohla by si vidieť kto je pri mne? ja ich nevidím,len občas cítim

Ahoj Axy. V noci jsem kvůli tomu nemohla spát. Nevěděla jsem, jestli mě přijde zkontaktovat nebo jestli se mi zjeví. Měla jsem trošku strach. Ne z ní, ale z toho, že se setkám zase s něčím nadpřirozeným. Nevím, jak budu reagovat. Stejné šaty, co jsi popsala, měla moje babička. Ale ta umřela hooodně stará a taky neměla dlouhé vlasy. Proto přemýšlím, kdo by to měl být. Viděla jsi ten dům? Nebo víš o jaký jde? Myslím z tvých informací. A ty znáš důvod, proč mě chce kontaktovat? Já vím, je to moc otázek. Ale nediv se mi. Je těžké tomu uvěřit naplno. Pořád mám pocit, že se mi to jen zdá.

Je to zvláštní. Od mamky z rodiny myslím nikdo tak mladý neumřel. Když jí má být kolem 50, tak nevím. Pořád nad tím přemýšlím. Neznám akorát rodinu od mého taťky. Ale jinak...ten popis může sedět na kohokoliv. Od mamky z rodiny znám všechny akorát z fotek. Prozatím v tom mám trochu i chaos, ale myslím, že brzy se to vyřeší. Jsem hrozně zvědavá, jestli pro mě budeš mít ještě nějaké informace. Žena, kterou jsem viděla v bdělém snu byla trošku jinačí. Viděla jsem jen obličej a vypadala, že má kratší vlasy. Začínám nechápat, co se to kolem mě děje. Ani nevím, jestli to chci. I když možná, že to bude něco příjemného. A když říkáš, že se ti zjevila, tak snad bude opravdu hodná. A neřekla ti jméno nebo nemáš ještě nějaké informace? Mám strach, že jí nebudu umět naslouchat. Že já nebudu ten člověk, co jí bude rozumět. Nechci tě s tím obtěžovat, protože určitě máš dost starostí, natož ještě vidět duchy jiného člověka. A víš jistě, že tento duch byl pro mě? Že by tě kontaktoval místo mě?

Vcera, kdyz jsem ti tu psala, tak se mi ta zena ukazala. Byla stihle postavy, lehky prijemny usmev na tvari a strasne dobro z ni vyzarovalo. Mela dlouhe bavlnene saty v tmavsim hnedem odstinu(takova silnejsi bavlna, ale kvalitni) s nejakou modrou ci svetle fialovou nitkou v te hnede tkanine. Saty sahaly ke kotnikum, v pase prevazane paskem ci stuhou dozadu - v jednobarevnem odstinu, vlasy hnede, vlnite, zcesane dozadu jako do drdulku ci do zapleteneho copu a stocene do drdulku. Ruce sepjate pred sebou (mirne nad urovni pasu)a pak mi to najednou pripadalo, jako ze v nich drzi svicku, ktera nehorela a ta se premenila v malou motlitebni knizecku. Pisu ti tu detaily, ale tak jsem to videla a je az tezko pochopitelne, jak jsem to vnimala. To neco signalizuje, jeste nevim co. Zena schazela proti me z drevenych schodu a ten usmev, dobro,laska, to bylo tak silne, takova zaroven prosba v neco. ??? Proc my dve se potkaly, v cem ti mam pomoci, co za tim stoji? Nijak jsem jeste nad tim nepremyslela, ale to, co se deje, co me s tebou propojuje, co tu vidim, aniz bych te znala, to se nedeje jen tak pro nic za nic. V tom bude vetsi zahada. Vse do sebe zapada jako do stavebnice. Nechci se poustet do nejakych spekulaci, to ne, ale neco vice za tim je a me to nyni pripada jako nejaka detektivka. Skoda, ze nejsme pobliz sebe. Ale ma to tak byt. No, poptej se v prve rade doma, treba si vasi z vypraveni na neco vzpomenou. Jinak, neprijde mi, ze by te kontaktovala dlouho, tak nanejvice 14 dni. Strach z toho vubec nemej, ba naopak. Avsak v beznem zivote bud na sebe hodne opatrna. A k tomu muzi, cos videla, k tomu se prozatim nemohu nejak vyjadrovat, myslim, ze nic podstatneho pro tebe neznamena, jenom me ted napada, nejspise to bude nekdo "z druhe strany", ktery nechce, aby ses o zahadne zene dovedela neco vice, protoze on se k ni za jejiho ziti nechoval hezky.

Mám ještě pár dotazů. Pokud se jedná o mou "příbuznou", proč je právě v tom domě? Předky tam nemáme. Ale přesto mě to do toho domu něco táhne. A táhlo vždycky. Máme chalupu pár metrů od toho domu, která je v prodeji, ale ten dům se nám hodně nabízel a byl můj vysněný, i když vypadá děsivě. Proč právě mě to tam tak táhne a proč vyhledává právě mě? Proč se mi v tom "vidění" objevil i muž? A hodně děsivý. Podíval se mi i do očí a to nebylo dvakrát příjemné. Přitom jsem měla jen zavřené oči a nespala jsem. Proč to všechno chce po mě? Stalo se snad něco krutého? Ty jsi jedinná, která mi může aspoň částečně pomoci a klidně na to budu čekat i roky. Nevím co mám dělat. Pomoci jí? Vyslechnout? Snaží se mě kontaktovat už dlouho? Pokud mi nemůžeš teď odpovědět, nevadí. Časem na to možná přijdu, ale mezitím se tady asi strachy............ Hodně jsi mě tím zaskočila. Hlavně tím, že víš kdy asi tak umřela atd. Musí to mít nějaký důvod, proč právě já...

Moc ti děkuji. Jestli se mě snaží kontaktovat, tak to asi byla ta žena, která se mi zjevila, když jsem zavřela oči. Psala jsem o tom tady v Magii do "Duchové". Vypadala jako moc hodná a milá paní. Nad 40 let. Vlasy a obličejem mi připomínala mou tetu, ale ta prozatím žije. Nevím, jestli to byla jen náhoda, ale prozatím to do sebe dosti zapadá. Jen nevím, jestli z toho mám mít strach nebo naopak. Připadá mi, jakoby se kontaktovala i díky tebe, abych věděla, že existuje. Je to tak? V tvé práci straší? Co všechno se tam děje?

K te zene ti snad napisi vice, ale az o neco pozdeji. Myslim k te zene z "tveho" domu :-). Jiz ted te vyhledava, kontaktuje ... . Nechci delat ukvapene zavery, ale poptej se v rodine na tvoji prababicku ci nejakou pratetu (pokud si bude jeste nekdo z rodiny vybavovat). Vek kolem 50let, kdyz zemrela. Velice hodna, ale smutna utrapena pani, ktera i ve chvilich pro ni zivotne nejtezsich mela vzdy srdce na dlani. A take si zkus vyhledat nejake informace ohledne te vilky. Jinak u nas v praci take strasi. Hlavne v zime po ranu, kdyz je jeste tma a ja jsem v praci jako prvni, tak mam takove trosinku bojacne pocity :-). Je to budova stara kolem 100 let a ma co do cineni s mnichy. O kus dale stoji zamek (tam oni zili) a tam pravidelne strasi do dneska.

Jak je možné, že si myslíš, že jsi to ty? Může to být kdokoliv. A na tomhle webu kdekoliv. Tak proč myslíš, že právě ty? Nikdo na tebe neukázal, ne?

Co se týče toho člověka který to tu narušil.Je to člověk co se zeptal dostal výhabavou odpověď a tak si na to udělal svůj názor.Jestli se vás to dotklo tak se omlouvám.Nikoho nesoudím jen jsem napsala svůj názor. Když se se mnou nebavíte mohli by jste mě vynechat ze svých rozhovorů?Nebo stačilo říct nemáš pravdu je to tak a tak.To mi příde lepší než si tu vysvětlovat jak ze mě máte špatný pocit.Já potom z vás nemám o nic lepší pocit.

Drahá Axy, mám ještě jeden problém a žádám tě o pomoc, jestli můžeš. Nevím, jestli víš, co mě trápí. Pracuji v kanceláři. Nedávno jsme změnili sídlo. Moc se mi to tady líbí a mám to tady ráda, ale přesto se tu něco děje. Na chodbě je to tmavé. Ale já se tady cítím optimálně. Kanceláře jsou moc krásné. Ale...něco tu není v pořádku. Doufám, že nejsem paranoidní, jen mám pocit, že někdo tady je, nebo něco mi nedá pokoj. Něco, co zde nemá být. Jednou vím, že jsem zde sama a jednou zase, že někdo na mě někde za dveřmi čeká, nebo stojí za mnou. či jde za mnou. Někdy ten pocit opravdu je silný. Většinou se ale neotáčím, protože si říkám, že nic takového není. I když tomu sama nevěřím. Teď mám celkem normální pocit, ale není to ještě ono. Nemáš o tom nějaké informace? Někdy se tady do kanceláře bojím chodit. A to jsme tu ani ne měsíc.

Nechápu to, ale všechno co jsi teď napsala, tak jsem tušila. Dost mě to vyděsilo, že mi to píšeš i ty, že to není jen v mé mysli a intuici. Vyděsilo mě to ještě víc. Ale i přesto jsem ráda, že se mi můj pocit potvrdil. Ten dům jsem si vyhlídla už dávno. Vypadá strašidelně, ale něco mě k němu táhne. Je to stará vilka, ale obrovská. Pořád je kolem koupě boj. Všude se najde nějaký problém. Rve se to ve mě, ale zkouším to nevzdat, protože ten dům z nějakého důvodu opravdu potřebuji - přesně jak píšeš, že s ním budu dýchat. Mám jen jednu prosbu. Mohla bys mi něco o té ženě říct? Třeba jen malou indicii, která by mě k ní nějak dovedla nebo proč se s ní setkám zrovna já. Nechci radši nic moc takhle vědět, ale jen...kdo je ta žena a proč je právě tam? Jestli už to půjde, tak se s ní chci nějak v poklidu domluvit a nemít válku. Možná, že mi na ní bude nějak záležet, že udělá nějaký zlom v mém životě...nevím. Nemám z toho ale přímo špatný pocit. Naopak se na ni částečně těším. A to s tím člověkem, že to tady někdo narušil...tak měla jsem stejný pocit (možná vím o koho jde, ale je to jen jeho věc), ale nechávám to tak. Mám špatný pocit z více lidí. Z tebe mám jiný...zvláštní. Třeba z Miroslavy Kowalcze mám klidný pocit, plný bezpečí a bezestrachu. Kdykoliv mi přijde na pomoc či mi dá radu. A z tebe zase zvláštní. Jakobych viděla dlouhou prázdnotu, ale plnou tepla. Přitom mám pokaždé strach, co mi ještě napíšeš. Jakobych padala do neznáma, ale věděla kam dopadnu jen díky tebe. Dobrý pocit, ale s nevědomím. Nedá se to popsat slovy. Je to prostě dobrý, teplý pocit. Teplem a chladem vše pociťuji a někdy se stane, že vidím nějaký ten obrazec, který mi tento pocit popíše. Tak nějak bych to řekla. Ale rozhodně nejsem dobrá jako ty, abych věděla jaký kdo je a co se děje či bude dít. Jsi jedna z vyjímečných osob, jejíž slova pokládám za pravdu, protože říkáš vše, co si myslím a co se opravdu děje. Jen kdybych věděla, jakou cestou jít, aby se nic hrozného nestalo. No, tak se měj moc hezky a děkuji za všechna ta slova. Moc mi to pomáhá.

Na nejaky cas jsem se odmlcela ... mela jsem jaksi nedobry pocit z toho, ze nam do nasi diskuse zasahl nekdo jiny (jina), nekdo, kdo nicemu z toho, co jsme si tu mezi sebou vymenily, nerozumi a osvojuje si tu nejake pravo druheho cloveka hodnotit. Spise soudit. Ale jiz ten nedobry pocit je pryc. A pokud znovu dana osoba vstoupi (jako, ze asi ano), tak uz to jde mimo me. A pak dalsi duvod me pauzy byl ten, ze jsem tu mela na navsteve dceru z ciziny. Jinak tezko se tady na verejnych strankach pise o vecech soukromych, osobnich a tudiz se jim budu snazit vyvarovat :-). Co se tyka toho "tveho" vyhlidnuteho domu, je to dum, ve kterem neni vse tak, jak ma byt. Je to dum, ve kterem zazijes setkani s nekym, kdo tu jiz neni. Poznas tam na vlastni kuzi urcite zazitky, ktere ti nikdo z blizkych zpocatku nebude chtit verit. Zprvu to budou pouze zvukove vjemy a mam pocit, ze i nejake premistovani predmetu se bude dit (ale to jenom malo, to jenom proto, aby byla upoutana tva pozornost) a pak to budou vjemy viditelneho razu ... . Setkas se tam s "zenou". Dale se radeji touto otazko jiz zabyvat nebudu, citim, ze bych nedelala dobre, jelikoz opet do toho vidim. Vis, ono to ted mozna vyznelo podivne, ale nemohu si pomoci, bude to tak. Ty jsi takovy zlaty clovek a take takovy clovek, ktery na sebe tahne veci, ktere druheho ani nenapadnou, jsi takova pomocnice pro druhe. A ver, ze pokud v tom dome budete, hodne se ti casem ulevi, ac to zni nepochopitelne. S tim domem budes dychat. Pokud dum nekoupite, tve trable budou odeznivat trochu dele. No, radeji opravdu jiz pomlcim. A co se tyka tveho pritele, jste ve fazi, kdy se tve myslenky napojuji na jeho. Myslim, ze drive tomu tak nebylo. A take si myslim, ze je to pouze prechodna faze a vse se zanedlouho vrati do starych koleji. Nic spatneho to vsak neni. Mej se hezky.

A ještě jsem chtěla říct jednu věc. Poslední týden, co jsme byli s přítelem někde venku, tak na cokoliv jsem myslela, to on řekl a nebo napsal. Je to jen náhoda nebo ne? Myslela jsem třeba na nějakou věc či činnost a on hned o tom začal mluvit.

Milá Axy, omlouvám se, ale dlouho jsem na stránky nepřišla. Nějak jsem neměla dobrý pocit z toho všeho. Nebo spíš strach. Často jsem teď bývala doma sama, takže jsem se už vůbec v ničem nechtěla vrtat. Z tvého článku jsem pochopila, že tvá dcera má stejný dar jako ty. Jak jsi myslela, že se doplňujete? Dost by mě to zajímalo, protože jsi dokázala, že nejsi jen tak obyčejný člověk, co se týče tvého vnitřního já. Možná, že bych nějaký takový dar chtěla, a je pravda, že hledám kolem sebe, ale někdy mám strach, že si to jen vnucuji a nic kolem mě není. Spíš se bojím, že nejsem normální. Mé sousedky už toho taky dost zažily. Jedna je sice zvědavá, ale hrozně se toho bojí. Chce pořád o tom mluvit, což jsem moc ráda, protože mi rozumí a taky ona na to všechno věří. Je moc hodná a má taky zajímavé pocity. Možná, že právě ona je na tom úplném začátku najít sebe samou. Nevím proč, ale když cokoli dělám, tak nevnímám realitu. O to mi hlavně jde. Proto jsem ti psala o té mlze. Jakobych vnímala jen sebe a "jiné" okolí, které doopravdy neexistuje. Máš na to nějaké vysvětlení nebo už se vznáším trochu víc ve fantazii? Je pravda, že se bojím tmy, ale...něco pořád hledám a nemůžu to najít kvůli mému strachu, že to bude něco špatného. Učitel...nevím, kde ho hledat. Myslím, že jsem ho našla v kamarádce, kterou jsem poznala právě na těchto stránkách a už jsem ti tady o ní psala. Ale není čas se za ní vůbec dostat. Nedávno jsem jí i psala, že budeme s rodiči kupovat dům - už dávno jsem si ho vyhlídla, protože právě skoro naproti něj máme chalupu. Vlastně už nebudeme. No a ten dům je velký a strašidelný. Přitom pro mě je tak hezký! Doufám, že ta koupě výjde, protože tohle bude pro mě obrovský krok k mému psychickému naplnění a taky čekám, jestli mě tam něco potká. Důvod, proč jsem ti napsala, proč jsem tady nebyla...je to ten, který jsi věděla nebo jiný? Těch důvodů je hodně, ale tenhle je hlavní. Prostě strach, obavy, zvláštní pocity a taky ne moc času. Je to tak?

To nebyla zvědavost, ale nedůvěra.Jsem ráda,že jsem se ve svém úsudku nemýlila.Nemýslím si, že by jsi znala odpověď na mé otázky.A ty jsi mi to lacinou výmluvou potvrdila.Díky za odpoveď.

Andy, do nikoho se nevcituji, o tom to vubec neni, vse je zalozene uplne na jinem principu. Je to o "napojeni" se na podvedomi druheho cloveka. Ze zvedavosti ci jen tak pro zabavu - tim se nezabyvam. To opravdu ne. A to, cos ses docetla nize, ... ve strucnosti receno - vysles myslenku a znas behem vterinky odpoved. Nekdy odpoved prijde i bez vyslane myslenky. A tak to bylo i v pripade Julie. Ja ji jinak vubec neznam, v zivote jsem ji fyzicky nevidela, nikdy jsem se s ni nesetkala. A to, proc tu ted delsi dobu nereaguje, jaky ma k tomu duvod, to vim take, ale ne od ni. Vim to od sebe :-). Respektive od ni na dalku .... od ni, ale bez ni :-). Tezko se vysvetluje. Samozrejme, dalo by se i k tobe rici, mohla bych rici, ale neudelam to, protoze je to ze zvedavosti, vis. Julie me o nic nezadala, jenom jsme tak spolu mluvily a ja ji rekla to, co "se mela dozvedet, co mela slyset". Ale pouze cast z toho vseho. Ostatni zatim zustava nevyrcene :-).

Koukám,že za tu dobu co jsem tu nebyla se tady diskuze hezky rozvinula.Skoro to tu vypadá jak v poradně.Tak bych se Axy taky ráda zeptala.Dokážeš se do mě vcítit?Dokázala by jsi mi poradit jak dál?Jaké mám problémy?

Váš blok jsem objevila čirou náhodou. Něco o reinkarnaci, přvtělování duší vím. Prožila jsem si jeden z mých minulých životů nedávno. Otřáslo to mou psychikou, ale alespoň jsem zjistila že už pět let jsem na dobré cestě k sebepoznání a k vyššímu "já".

Koukam, ze me to v predeslem mem clanku nepodepsalo :-).

Děkuji za další informace. Ty víš, že máš pravdu. Je to tak? I s tím věkem. 22. Vlastně se vším, co píšeš. Nemáš ale pocit, že třeba žiješ v jiném světě? Jakoby kolem tebe něco bylo. Nevidíš svět pestře, ale naopak jak v mlze. Nemáš někdy chuť vypnout? A nevyužila jsi někdy svého "daru"? Teda jestli se tomu z tvého hlediská dá říkat. Pro mě by to byl dar, ale jen v nutných chvílích. Jinak bych jej radši ztratila, aby mi nekomplikoval život. Jak dlouho už vlastně tuto schopnost máš? A jak se objevila? Nevadí, že se ptám? Jen mě to zajímá. Je to pozoruhodné. Jsme od sebe tak daleko a přitom tak blízko. Je pravda, že nedávno jsem tak trochu podvědomě hledala způsob, abych se dostala zpátky do reality a hlavně žila spokojeně. Málo komu můžu něco takového říct, aniž by si ze mě nedělal srandu nebo si nemyslel, že jsem divná. Jen už zmiňovaná "Miroslava K." mi rozumí. Ani nevím, jak je to možné, ale i tato mladá paní je hodně intuitativní a založená na spiritismu. Máme toho hodně společného, i když ona to ještě netuší, neboť si můžeme napsat až příští týden. S tou regresí to je problém. Buď na ni nemám vůbec čas a nebo prozatím nemám možnost s kamarádkou ji provézt. Ona je totiž taky hodně citlivá na tyto věci. A hlavně v ně věří. Je to sousedka (vlastně tam jsou dvě), ale ta druhá (i když taky má své zážitky) mi připadá, že se každou takovou věc snaží zatlačit zpátky a přestat na ni myslet. I když je taky citlivost sama. Jednou to zkusím. Hodně mě to láká. Ale musím tomu dát čas. Když píšeš o tom papíru...myslíš, že by se něco dělo? A cítíš i svou dceru? S mou sestrou je to pravda. Nechce se mi o ni mluvit. Jednou totiž mám z toho dobrý pocit a jindy špatný. Je to nadlouho. Musím radši teď končit. Mám divný pocit. Jakobych všechno teď viděla z dálky. Asi mi už oči za dnešek dosluhují. Přeji tedy pěkně strávený víkend!!!

Hm, hm, tak i takovy je zivot :-). Tim myslim ten muj, tim myslim to, co ke me prichazi v podobe "toku informaci" na rovine (pro druhe)logicky zcela nepochopitelne. Ja uz jsem se s tim naucila zit, i kdyz nekdy je to opravdu tezke, a to z toho duvodu, ze se prave dovidas veci, ktere ani nechces vedet a natoz jeste druheho cloveka o nich informovat. Nikde ve svem psani se nevyjadrujes zadnym dialektem, ktery by smeroval do oblasti, kde zijes. Takze me podvedomi zapracovalo, a to jsem se nijak vnitrne neptala. Sup a uz tu byla informace. A i dalsi informace ohledne tebe tu byly. Prislo mi to tak, ze tve "ja" na dalku zadalo o radu a zasahlo to zrovna me. Proste, vybralo si to me :-). A kdybys tu vedle me tehdy toho 21.5. sedela a mela v ruce papir a tuzku, tak bychom se asi nestacily divit obe dve :-). To bylo prave v ten den, kdy jsem ti psala (velice strucne) o tom, ze te boliva hlava, krcni pater atd. a z ceho ty potize prameni. Pokud pujdes do hypnoticke regrese, mela bys tam poprve jit s nekym, kdo te bude vest a ridit tok informaci. Vis, tim myslim cloveka, ktery by ti tu regresi udelal. Ne sama. Sama bys v tom zbytecne tapala a byla by to jenom ztrata casu. Respektive zbytecne plytvani energii. Ale vse zalezi jenom na tobe, jakou formu zvolis. A jenom neco malo k tve sestre (neprislusi mi nijak do jejiho ani tveho zivota zasahovat), ale je tu problem, problem, problem ... a ten vidim v tom, ze ta zavislost neni ani tak citova, jako spise energeticka. Sestricka te potrebuje proto, ze ty ji dobijis. Tvoji silu si bere ona sama pro sebe. A opet jsme u toho, jako v zacarovanem kruhu - ona o tom logicky nevi, a ty take ne. Ale pricinu bolesti hleda v ruznych jinych oduvodnenich. Samozrejme, koho by napadlo, ze hlava ji boli proto, ze jaksi nema z tebe "potravu". Ale jiz zase STOP, STOP, neprislusi mi nikoho soudit a ani do niceho zasahovat. A pak jeste jedna malickost, jen tak naokraj, opravdu jenom takova mala zminka. Myslim si, ze budes v pribliznem veku me dcery +,- ... 21 - 25 let, nekde v tom rozmezi, ale vice ne. I kdyz prvotni informace byla byla trosinku jina. Ale co, to neni podstatne. A pak, mas strasnou vyhodu v tom, ze zijes v blizkosti svych blizkych, kdezto moje dcera zije nekolik tisic km odtud. Tak hezky vecer ci hezky zacatek patecniho dne :-).

Tak teď nevím, co na to napsat. "Miroslava K." mě zná a je pravda, to co říkáš. Jak jsi věděla, že jsem z Ostravy? Používám snad ostravská slova nebo...já nevím. Fakt si to nedokážu vysvětlit. Čím dál víc mě mrazí. Mám pocit, jakobys nademnou stála a věděla kdo jsem. Mám pocit, jakobys u každého cítila něco víc. Já třeba rozeznávám už ze psaní pocity, jako jsou teplo a chlad. To mi řekne spoustu informací. Ale ne původ člověka. Když jde o tu regresi, od Mirky jsem dostala velmi dobrý tip a řekla mi spoustu informací. Každou chvíli se to pokouším zrealizovat, ale většinou usnu. Ale ne jak vždycky - pomalu se strachem nebo pocitem úzkosti. Prostě lehnu, přestanu myslet a najednou už o sobě nevím. Spíš mi to pomáhá právě v dobrém hlubokém spánku. Stejně jako u Mirky K. jak jsme si psaly. Když chci usnout, tak se uvolním. Včera mě neskutečně bolela hlava. Nevěděla jsem, čím to je. Šla jsem s přítelovou rodinou na brusle a po chvilce bylo po bolesti. Jsem se uvolnila a přestala být nervózní. Radovala jsem se z každého kousku života. Užívala jsem si každou vteřinu a říkala si, že jsem ve svém životě, kde žije jen málo lidí (pár přátel, přítel, moje a jeho rodina). Zdálo se mi to v tu chvíli jinačí. Takové hezčí a hned jsem se cítila mnohem líp. No, abych neodbočovala...Axy...překvapuješ mě - hlavně v tom, že "víš" jaká jsem. Popravdě...setkala jsem se s hodně věcmi. Jsem ryba a abych byla psychicky vyrovnaná a klidná, tak jsem si dokázala cokoliv vnutit. I těm snům věřím - hlavně když jde o ty s minulými životy. Všechno, co jsem si vnutila nebo na co jsem věřila, se stalo skutečností, která mě teď užírá. Stává se mi i hodně neuvěřitelných věcí. Když nevím jakou cestou jít, tak mi vždy něco nebo někdo napoví. Už od mala to tak u mě je. Cítím správnou cestu i špatnou. Horší je, že mám pocit, že žiju jako svázaná a nemůžu se pohnout. Pořád jedno a to samé. Stereotyp mám v práci, ale s přítelem to je v pohodě. Bych řekla, že teď v naprosté. Jak tak to píšu, tak mi dochází, že všechno je díky práci. Mám teď takový pocit. Sama sobě se nevěnuju. Jen druhým - pouze v práci. Snažím se najít si čas na přátele a na přítele. Na rodinu skoro čas není. Ale jestli se odstěhuju, tak to bude mnohem lepší. Asi jsi mě nakopla. A se sestrou moc nebývám. Je pořád na chalupě a když je doma, tak přijdu z práce a ona že ji bolí hlava. Vůbec spolu nemluvíme. Jen možná o víkendech a snaží se mi psát na icq. Možná, že to tím bude. Je na mě od malička závislá. Řeknu ale hlavně jednu věc. Když jsem byla hodně psychicky unavená, sousedka mi půjčila knížku, která sloužila něco jako psycholog. Neskutečně mi to pomohlo. Díky toho se člověk raduje z každé maličkosti a i z toho, že se třeba rozpršelo. Každý se dívá na pochmurné počasí s nervama. Ale v té době jsem se na to dívala z jiné stránky. Bylo to s radostí, že na mě spadla kapka vody. Smála jsem se pořád. Neměla jsem strach. Psychika je u člověka hodně důležitá. Jenže teď už je to zase jiné. Aspoň že mám ty přátele (M.K. :o)), rodinu a přítele. Asi jsem to tu teď psala trochu chaoticky. Jen jsem psala co jsem si myslela v tu chvíli. Fakt nevím co na to říct. Jedině asi to, že dám na všechny rady (jak tvé tak od "Miroslavy Kowalcze") a uvidím, co bude. Díky

:-) ... co rici? Mezi nebem a zemi je mnoho nevysvetlitelnych veci. Veci takovych, co lidsky rozum tezko chape a ony se presto kazdy den v nasem zivote deji. Nekdo odpoved najde, nekdo ne a nekdo pochopi jenom z casti to, co k nemu prichazi. Vse je prenos energii, informaci. A jakym zpusobem tyto veci prichazi ke me ... je to jenom a jenom prace s podvedomim ... Nekdy zcela rizene a jindy ne. Je to o napojeni se na podvedomi druheho cloveka. PS : Nejsem z Ostravy, jsem priblizne 55 km SV od Prahy. Hezky vecer.

Taky jsem podstoupila hypnózu dvaktrát. A musím říct, že to byl nepopsatelný zážitek, všechno jsem viděla tak jasně. Prostě ´žasné. Nahlédla jsem i do mých minulých životů a bylo to opravdu zvláštní, také jsem viděla svou smt, jak jsem byla vojákem,ale to jsem všechno už tady psala. Tak si to můžete přečíst a ráda bych věděla, jestli i o mě dokážete něco říct. Je to úžasné a jsem z toho vážně mimo. Máte dar, ale od koho nebo čeho, tak to nevím, snad to víte vy?

No páni, já zírám, tak to jsem zvědavá, co k vašemu poslednímu příspěvku bude říkat Julie, protože, všechno asi sedí,známe se a musím říct, že mě to překvapilo asi i za ní. Vše, co tady říkáte je hodně pravdivé. Jak to děláte? Chtěla bych se dozvědět i já něco od Vás, ale zatím si budu číst příspěvky týkající se vás dvou. Určitě ovládáte i telepatii, že? Jsem taky toho názoru, že by se Julie měla podrobit regresi, určitě by pochopila víc. A odkud pocházíte vy? Díky za opdovědi.

Ahoj Julie, no ... ke tvemu zdravotnimu stavu a pak hlavne k tomu, co dnes a denne tizi tvoji hodnou, bolavou a posmutnelou dusicku, bych mohla rici treba mnohem vice, ale sem to opravdu nejde. Citim, ze mas tech trabli trochu vice nez se na jednoho cloveka slusi a patri :-). A kdyz si myslis, ze uz to konecne bude dobre, ze uz se "blyska na lepsi casy", tak ejhle a jsi zase dole. A co rici k tem tzv. "osvedcenym metodam" ... vis, hodne a mnoho let se zabyvam nasim lidskym podvedomim a ackoliv te vubec neznam (jak take :-)), tak proste to z tebe citim a nejenom z tebe. Kdybys bydlela nekde pobliz me, nebyl by problem do te regrese zabrousit. Hodne by ti to pomohlo. (Ale ty nejspis budes ze severni Moravy, snad Ostravsko :-).Kez bych se mylila.) Tezko se tady vyklada, proc a jak to vse predesle, o cem jsem psala, z tebe citim, jak to mohu vedet atd. nebo jak muzes prijit na pricinu svych zdravotnich potizi, jelikoz slova by zde nestacila. Ale jak jsem rikala, kdyz clovek odhali pricinu, potize zmizi. A vzdy je pricina psychicka. At to jsou skutky ci myslenky. A vidis, sem to opravdu vysvetlit nejde, jak na to, i kdyz bych rada. Jeste me ted napada malickost - zkus, az budes mit klid, zamyslet se nad tim, co v tvem zivotnim stereotypu je to nejstereotypictejsi :-). A take pozor na lidi ve tvem okoli, protoze ty jim dodavas energii, kterou potrebujes hlavne sama pro sebe a pak se citis "vycucana". Tu energii jim nedavas vedome, oni si ji z tebe berou. A sestru, pokud boli hlava, tak si troufnu rici, ze je to prave tehdy, kdyz vy dve zrovna nejste spolu moc v kontaktu. Tak uz vis, proc ji boli hlava? Napovedela jsem ti :-).

Po tom tvém článku jsem trochu zkoprněla, protože přesně všechno co píšeš je pravda. Odkud toto všechno víš? Cítíš to nebo máš vyzkoušené metody, které se osvědčily? 1) Opravdu se cítím, že nemám podporu. Sice ta podpora tu je, ale nevěřím jí jak bych měla. Možná tak akorát od přátel a od jednoho člověka ji vnímám. Jinak jsem prvorozená, proto jsem dávala takovou odvahu atd. jen druhým a ostatní si mysleli, že ji asi nepotřebuju. Hlavně moje sestra. Proč tě ale napadlo, že záda jsou spojená s citovou podporou? 2) krční páteř - pravda. Pracuju tam, kde nemůžu říct svůj názor. A taky se mi ten úraz stal na lyžáku, kde jsem byla se střední školou a cítila jsem se tam jako černá ovce. Byla to vina druhých (nehoda), ale z nepochopitelných důvodů máš fakt pravdu.A taky...právě tato nehoda mi pomohla mít chvíli od těchto lidí klid. Ještě k tomu mi vrátili i peníze. Což je pozitovní. 3) bolest hlavy - žiju stereotypně a když už mě začne bolet hlava vím jistě, že musím vysadit a tolik se nehnat. Jinak mě nikdy nebolela hlava tolik, jak teď. Mám pocit, že to je stresem. Moje sestra na to trpí a lékaři jí nic nezjistili. Jak vždycky přijdeš na důvod tvé bolesti? Máš opravdu zajímavé poznatky. Nikdy mě toto nenapadlo. Sice prášky taky moc neberu, ale bohužel teď musím aspoň jednou za čas. Jinak máš nějaké poznatky i k reinkarnaci? Každý večer chci vyzkoušet tu hypnózu nebo apsoň se uvolnit. Ale stále to nejde. Když lehnu, tak najednou usnu hrozně hlubokým spánkem. Stávalo se mi, že se mi zdálo o dívce (rusovlasá, kudrnatá) a věděla jsem, že to jsem já. Byla jsem v tom těle šťastná. Nevím, jestli je to jen chtíč vypadat tak jako ve snech a nebo to má něco do sebe. Věříš na sny?

Ano, kazdemu cloveku, ktery se zde ne nej obraci o radu, rika, aby ho zkontaktoval, ze si spolu domluvi schuzku a provedou regresi. Je to pouze o penezich. Tech lidi mi je opravdu lito, protoze jenom "odevzaji" penize a hotovo. Nic dal se nedeje. Vlastne deje, pozve te na dalsi sezeni, protoze pri prvnim sezeni dle jeho slov se jeste nic nevyresi. Takze on bere a ve skutecnosti nepomaha. Aspon tak jsem to vnimala a vnimam ja. A ke tvemu problemu : 1)zada - tvuj popis s problemy se zady signalizuje, ze ti bude nejspise chybet pevna citova opora v zivote a casto mivas pocit, ze ti lidi moc nerozumeji. 2) krcni pater - problemy souvisi s tim ... jelikoz nechces nikomu slovne ublizit, tak si sve zaporne emoce vuci druhemu, i kdyz mas pravdu, ponejvice nechavas sama pro sebe a ve finale vse ublizuje hlavne tobe. Urcite by stalo za povsimnuti prozkoumat, proc jsi mela ten uraz. Nebylo to samo sebou. V tom vidim zakopaneho psa. Dovolim si rici, ze jiz v te dobe ses mezi lidmi necitila dobre. 3) bolesti hlavy - snaz se odstranovat stres a bolesti zmizi. Pokud me nekdy neco boli (coz musim zaklepat, je opravdu jen velice sporadicky), tak se snazim prijit na kloub tomu, co jsem asi udelala spatne, byt nevedome a jakmile se dostanu k jadru problemu, bolest zmizi. Jiz vice jak deset let jsem nepozrela zadny prasek a anií bych nepozrela. Muj nazor je ten, kdyby prasky lecily, tak po svete chodi sami zdravi lide. Je to jenom muj subjektivni nazor. Mozna ti to prijde vse trochu podivne, ale tak to funguje. Jinak tu nechci davat zadne rady a delat ze sebe "chytrou", ale za zamysleni to urcite stoji :-).

Máš pravdu. Ve všem. Asi máš podobné zkušenosti jako já, jen se tím více zabýváš. Mám kamarádku, se kterou jsem se seznámila díky těchto stránek. Už mi říkala (a přesně to samé co ty) o hypnóze atd...Řekla mi způsob, jak se člověk nechá zhypnotizovat nebo i sám sebe. Lidi kolem mě mají z toho strach a já u toho nechci být sama. Tak fakt nevím. Když jde o ten byt...máš pravdu. Sama tam nejsem. Mám tu pár příběhů, které se u mě doma děly. Naštěstí už to částečně vymizelo. Spíš se všechno děje teď mimo ten byt, ale stále kolem mě. Ještě když jde o tu hypnózu... Možná znám člověka, který by toto uměl, ale kvůli rodinným důvodům ho nesmím navštívit. Jinak by se naši všechno dověděli. Znám hodně psychiatrů a psychologů a nejen je. Jenže mi zbývá jen zkouška na vlastní pěst a musím čekat na toho, kdo mi s tím pomůže. Záda...mám revmatický zánět v kyčlích a páteři, takže problémy mám velké. Krční páteř...to mám z úrazu. A bolesti hlavy díky stresu. Já mám snad všechno. Ale většinou to vyplynulo z dědičných genů. Tak nevím, jestli na to něco krom prášků zabere. Jak to teda dopadlo s tím chlápkem? Když jsi mu pomohla, tak co bylo dál? Vyhrabal se z toho aspoň? A tohle používal jako možnost dostat se z finančních trablí?

Omlouvam se za nektere gramaticke chyby v predeslem - jsou to pouze preklepy :-).

Pokud mas moznost, tak vyhledej cloveka, ktery se zabyva hypnotickou regresi, a ktery ma po teto strance opravdu zkusenost a na ktereho si hlavne predem zjistis reference a pak ... uz se niceho neboj :-). "Nic to neni", jak se rika, neni se ceho bat. Pokud regresi podstoupis, hodne se ti postupem casu ulevi (uleva vsak muze nastat jiz behem nekolika hodin). Ulevi se tvemu podvedomi a s tim ruku v ruce jde i uleva po strance fyzicke (prestane te treba bolet hlava, prestane te bolet krcni pater a zada. Myslim si, ze i nejake takove potize mas. Netvrdim to vsak, pouze se domnivam). Ja jsem nedavno navstivila jednoho cloveka, ktery se tim zabyva, jelikoz sama se timto zabyvam mnoho let. Proste ze zvedavosti, jak to u nekoho ciziho chodi. Nasla jsem si ho zde na netu, ma tu sve stranky, stranky vypadaji celkem dobre, a to, co tu pise a jeho odpovedi "klientum", take vypadaly zajimave, ale presto neco mi tam neco nesedelo. No, nedalo mi to a jelikoz jsem to nemela daleko, vypravila jsem se za nim. Jaka vsak byla ma rozcarovanost, kdyz jsem ho v Praze navstivila. Tzv. svou kancelar mel ve sklepe paneloveho domu, velice neutulne, neosobni. Ale nejhorsi na tom bylo to, ze ten clovek sam potreboval pomoci. Uz to na nem bylo znat pri prvnim pohledu. Nakonec to dopadlo tak, ze jsem pomahala ja jemu a vyplulo napovrch tolik jeho osobnich trabli, vcetne jeho soucasne neutesene financni situace atd. Takze pozor na sarlatany, kteri se prezentuji jako velci znalci. A jinak k tem snum ... take mivam sny, ktere se plni a take "vidiny", ktere se plni. A nebo najednou mi prijde informace a ja vim, co bude, co se stane a co se treba zrovna ted deje nekolik tisic km ode me (tyka se nekoho z rodiny, tak volam a ejhle, je to skutecnost.) Zvlastni, proste prijde informace, ktera se do puntiku splni. Jeden cas me to velice obtezovalo, jelikoz se tykalo nejenom blizkych lidi, ale i lidi zcela cizich, jako bych do nich videla, ackoliv me to vubec nezajimalo, ja to nechtela. Ale bylo to tu. Ted jsem jaksi trochu odbocila ... No, jinak k tomu tvemu pocitu AC. Myslim, ze tve pocity se na skutecnosti AC zakladaji, ale pouze castecne, protoze jsou jeste prokombinovane s zcela beznymi sny. V byte, ve kterem zijes, vypada to, ze tam nebudes sama. Prijde mi to, podle toho, jak povidas ze tam s tebou je nekdo, kdo te ochranuje a neni to clovek fyzicky. Nekdo, kdo se s tebou potrebuje zkontaktovat, nekdo, koho se nemas bat. Ty se mas ted neco od nej dovedet, na neco te chce upozornit. Nemohu k tomu vice psat, protoze uz by to bylo velice osobni, a toto jsou verejne stranky.

S tou citlivostí máš pravdu. Už jsem toho viděla, cítila, prožila dost, abych se nebála každého dne i noci, kdy jsem třeba i na vteřinu sama. Snažím se přejít do reality, ale už jsem z toho tak mimo, že si i na noc všechno zavírám a bojím se usnout.To u mě pěkně dlouho nebylo.Už nejsem malá a tak nechci vypadat jako blázen.Čím víc myslím na AC nebo na své nereálné okolí, tím je to horší. Včera jsem zjistila, že jsem asi náměsíčná a nebo moje duše tu jen tak chodí. Mám normální sny, které se ale už hodněkrát staly a já díky tomu zachránila své rodiče od nechtěných finančních nákladů. Jen ta náměsíčnost mě děsí. Je to čím dál horší a jakákoli vzpomínka nebo dejavue, které jsem ještě v tomto životě nezažila, přitom ji znám, mě děsí. Kamarádka mi doporučla hypnózu, ale pořád mám strach ji zkusit a kamarádky taky tak. Mám strach, že se něco stane. Ale když se soustředím a jen tak se chci dostat do svého podvědomí, tak usnu. Jenže pak mám samé zvláštní sny a ráno se probudím s novou věcí na posteli nebo na mě a nebo zjistím, že jsou odemčené dveře, které se zamykaly. Nevím, jestli jsem to já nebo i někdo druhý. A mám obavy to zjistit.

Dostat se do minulych zivotu neni zase az tak nic sloziteho. Aspon pro me ne, protoze behem nekolika vterinek tam jsem (pokud tedy chci). Myslim, ze zalezi hlavne na tom, jak je clovek citlivy a vnimavy k temto vecem. A myslim, si, ze ty citliva na toto budes, a proto by ani pro tebe nemel byt zase az tak velky problem poznat se po teto strance mnohem vice. Myslim tim, vstoupit do svych minulych zivotu. Samozrejme, poprve to muze trvat nejakou dobu a pak, dostanes se tam take pouze za predpokladu, ze jsi na to jiz dostatecne vnitrne pripravena (nesouvisi to vubec s logikou) a veci, ktere se dovis, maji k tobe prijit. Pokud tomu tak jeste neni, je potreba jeste nejaky cas pockat. A ty tvoje sny se neobjevuji pro nic za nic, neco ti maji signalizovat. Treba to, ze si mas vice chranit sve zdravi. A neni to o jedeni prasku, tzv. leku. Je v tom mnohem vice. Hezky den.

Ještě si pamatuju jednu maličkost, která mi spíš dala optimismus - jakobych byla ráda, že můj boj ve "válce" skončil. Když jsem měla ten nátělník, tak jsem si při pádu do bahna (po zastřelení zezadu) řekla něco ve smyslu, že jsem si kvůli tomu bahnu a špíně neměla brát to bílé tilko. Nevím proč právě tohle. Cítila jsem se v tu chvíli jako nafintěný panák, který věděl ve vteřině, že umře a srovnával se s tím černým humorem. Aspoň tak to chápu s pocity. Jinak nevím, co na to jiného říct.

No jak to tak čtu, tak musím říct, že asi hodně lidí má zkušenosti s minulými životy. Chtěla bych se někdy dostat do takového stavu (možná v něm bývám, protože mám pocit, že jsem náměsíčná nebo prožívám AC - nevím, no), kdy zjistím své minulé životy. Měla jsem několikrát už stejný sen, ve kterém jsem třikrát umřela. Jednou jsem byla muž - zabili mě. Na ty další si už nepamatuju. Vím ale, že to byly jen tři životy a vždy jsem zemřela na násilnou smrt a mladá. Myslím že v jednom případě to byla nemoc nebo co. Už fakt nevím. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem si tehdy myslela, že to byl jen sen, ale jak se to vrátilo podruhé, tak jsem se tím začala zabývat. Teď mám zdravotní potíže a doufám, že to jsou jen maličkosti díky genům. I když smrt si mě už jednou taky skoro našla. Nejvíc si ale opravdu pamatuju jen ten jeden život, kdy jsem byla mladým mužem - krásným, v bílém nátělníku, ale bojovala jsem. Nakonec mě zabili nějací "partyzáni" na nějakém ostrově, kde jsem ucítila tlak a padla na místě hlavou do bahna. Pak jsem měla pocit, že stále žiju. Viděla jsem své tělo a já zatím stoupala výš. Pak už vím, že jsem byla v těle asi sedmiletého dítěte. Nakonec (po všech smrtích) jsem se "probudila" (pořád ve snu) jako mé pravé já ve výtahu. Ale nevím proč, někdo mě hledal a utíkala jsem před ním - bála jsem se ho stejně, jako na tom ostrově toho mého vraha. Nevím, jestli to s něčím souviselo, ale pro mě to byla velmi zajímavá zkušenost.

Je to vse slozite presne vyjadrit slovy. Jenom vim, ze to zacalo, kdyz jsem byla mala. Najednou jsem vedela veci, na ktere mi nikdo z rodicu nedokazal dat odpoved. A bylo jich hodne. Mela jsem take utrzkovite vzpominky na udalosti, ktere nezapadaly do meho tehdejsiho veku a presto jsem vedela, ze se staly. Tezko se vysvetluje. Treba na jednu vec si vzpominam. Kdyz mi bylo pet, sest let, porad jsem se ptala, kde mam ty sve nausnice (a pritom jsem nemela propichle usi). Nausnice byly zlate, takove drobne, se svetle modrymi kaminky. Nasi mi rikali, ze jsem nikdy nausnice nemela a proc take, kdyz nemam dirky v usich. Jak me to mohlo napadnout, znela vzdy odpoved. A ja jsem porad rikala, ze jsem je mela. Tak jsem po nich touzila. O mnoho let pozdeji v hypnoticke regresi jsem se dostala do meho predesleho zivota, a tam jsem umirala jako sestnactilete devce v koncentracnim tabore (v plynu), byla jsem zidovka a v tom plynu jsem v ruce svirala presne tu stejnou nausnici, o ktere jsem hovorila vyse. Byla to jedina vec, kterou jsem si tehdy, zcela potajmu pred Nemci uchranila ...

Ten zivot si vybira kazda duse pred vstupem do tela, musi to tak byt, protoze v minulem zivote mela kazda duse nejake poslani a prodle toho si smi vybrat dalsi telo - zivot, napr. duse sebevraha, ktery se zabil spolikanim prasku na spani si musi vybrat zivot, kde nebude moci tolik spat, je to nejjednodussi priklad na pochopeni, ten sebevrah totiz nedokoncil sve poslani a musi ho dokoncit v zivote pristim, prespristim, proste dokud ho nedokonci. Tvuj pristi zivot tedy muzes ovlivnit nynejsim zivotem, budes - li v tomto zivote nekomu cilevedomne ublizovat, budes od teto duse v zivote pristim terorizovana a stejne tak ti bude ublizovano. Proto ma nekdo zivot pod psa a jinemu se vede dobre, je to tak danne a urcite si to ten dotycny zaslouzil, protoze jako duse si to dobrovolne vybral, aby splatil to spatne s zivota minuleho. A ted k tomu, jak Axy vi, ze nepatrila do tohoto sveta. Nektere duse se nechteji az tak dobre smirit s tim, ze musi neco vratit do puvodniho stavu a to musi udelat v tomto zivote, vis, neni to tak jednoduche. Navic si v podvedomi ta Axy duse uvedomovala, ze zila nekde jinde, ona uplne nezapomnela kousky z zivota minuleho, to ma zase i prakticke vysvetleni. Jde o mozek, prumerny lidsky mozek pracuje na 15-20% a to uz je i s tim, co dela clovek automaticky - dycha, polika, mrka, atd. Jsou jedinci, kteri vetsinou nevedomky pouzivaji mozek na par procent vic a tim dokazi vnimat veci ktere ti jini nevnimaji, tak jako Axy, nekde ve vzpominkach mela ulozenneho, ze tady neni doma, ze to doma je nekde jinde. Napr, jako male dite jsi umela nejakou pisnicku a leta na ni nemyslis, ale kdyz se nejakym zpusobem s tou pisnickou setkas, umis bez rozmysleni text i po dlouhych letech, vyvolalo to v tobe vzpominku, ktera uz byla hodne hluboko zahrabana, ale pokud si vzpomenes, vrati se ti i jine vzpominky ktere s touto vzpominkou souviseji, citis opet ty pocity, jako male dite atd. Dal musi clovek umet vnimat zaroven i srdcem, pocity a city jsou jedna z nejdulezitejsich veci, ktere potrebujes na ceste zivotem. Srdce je vzdy to prvni, co te varuje pred nebezpecim. Je to docela tezke neco takoveho vysvetlit, protoze s reinkarnaci je toho hodne spojeneho a dohromady je to slozita smesice.

Jak ses k těm životům dostal? A jak o nich víš? A Axy...jak jsi přišla na vědění, že nepatříš do tohoto světa? Píše se, že "malé" děti ještě někdy vnímají svůj minulý život a jsou s ním propojeni. Byl to i tvůj případ?

Muzes aspon trochu nastinit, jak v tvem pripade probihalo vybirani si sveho soucasneho zivota? Do svych sedmi let jsem vedela, ze sem nepatrim, vedela jsem, ze jsem zila jinde. A jelikoz nebylo s kym o tom mluvit (byla bych ostatnim pro smich), tak jsem to nosila v sobe a sama se pozdeji o reinkarnaci zacala hloubeji zajimat.

pamatuju si jak jsem si vybíral život taky si pamatuju kousky z jiných životů :)