Diskusní fórum

přežila jsem 8 krát svojí smrt ,mám ochraného anděla metatrona ale ta poslední smrt byla úmyslně na mě vyslaná magickou skupinou 10 lidí,ale pamatujte si vaše víra vás ochraní,já už nepochybuji mám to za sebou.

Zdravim vsechny, chystam se jakmile bude trosku tepleji vyjet a prespat na hradě Houska, myslim že hrad nemusim predstavovat. Pokud ma nekdo zajem ozvete se na d000@seznam.cz

Já jsem šla do hypnózy pod vedením mé duchovní učitelky Reiki. Musela jsem nejdříve několikrát chodit na terapie. Potom mě vzala do hypnózy, do mého podvědomí - lehla jsem si a ona vedla moji duši do vnitř mého podvědomí, kde jsem otevřela dveře k jednomu z mých minulých životů. A ptom jsem jen prožívala nejdůležitější chvíle mého minulého života až do smrti. Po probuzení jsem byla docela otřesená. Nebyl to zrovna nejrůžovější život. - Tady je hodně důležité, jít do hypnózy pod vedením někoho, komu důvěřuješ a kdo to umí. Nikdy to nezkoušej sama, pokud nemáš dostatek stupňů v Reiki a pokud se na to nebudeš cítit. - Jinak v hypnóze jsem byla zhruba 2,5 hodiny.

Můžu se tě prosím tě zeptat jak taková hypnóza vypadá.Teda myslím jak se při ní postupuje.

Teoreticky se dá říci, že jsem přežila vlastní smrt díky hypnóze. Měla jsem být dávno mrtvá, jelikož jsem měla nádor v břiše, ale tím že jsem si prožila svůj minulý život v hypnóze, zachránila jsem si život. Šla jsem na operaci a ta dopadla dobře. Ještě teď se se svým minulým životem vyrovnávám.

Jojo, mě se také stalo, že už jsem se viděla s hlavou rozseknutou pod schody. Scházela jsem ze schodů a podklouzla mi noha, neměla jsem kam šlápnout, ale nakonec jsem to ustála zvláštním způsobem. Ve vzduchu jsem cítila pod nohama podporu a tím jsem druhou nohou mohla došlápnout na druhý schod a tím jsem nesletěla. Byl to zvláštní pocit. Děkovala jsem síle, která mi poskytla podporu. Věřím, že to byl můj strážný anděl. :-)

Já bych řekl, že to byl tvůj strážný anděl.

Když jsem chodila na střední jsem cestou do školy přestupovala. Musela jsem přejít širokou silnici. Měla jsem na uších walkmana a poslouchala hudbu. moc jsem se nerozhlížela a už jsem měla našlápnuto,když mně někdo za batoh chytnul a strhnul zpátky a mně těsně minul autobus.Ohlídla jsem se a nikdo tam nestál.

Nevím, jestli jsem přežila vlastní smrt - hodně mi hrozila, ale jinak...už dlouho čekám, že mě navštíví moje babička. Za ty roky se to ještě ani jednou nestalo. Zemřela s úsměvem na rtech a spokojeně, proto si myslím ,že ji nikdy nenajdu. Ale hlavně jí chci dát posmrtný klid.