Rozjeli jsme se na Krzyztopór. Dnes už je možné svobodně cestovat, proto se záhadologové vydávají na cestě po světě. Polsko leží tak trochu stranou jejich zájmu. Zámek Krzyztopór byl zmiňován v jednom článku Magazínu 2000 jako velmi tajemné místo. Pointa vyprávění ležela v tom, že snad na tomto opevněném paláci postaveném podivínským hrabětem Ossolinskim podle astrologických souvislostí se ztráceli lidé.

Zámek má 365 oken, 52 dveří, čtyři hlavní věže - stavěn a koncipován byl jako obří kalendář. Zvláště efektní byl příběh z roku 1944 o Rudé armádě, která tu hledala poklady a která tu jakousi vyšší mocí se dostala až do tajemné podzemní observatoře, kde pravděpodobně odcestovala do jiné dimenze. Velení rudé armády to nepovažovalo za možné, protože v Sovětském svazu byl uznávány všechny možné zázraky, ale tyto zrovna ne. Jala se tedy nasadit na oněch čtyřicet dezertérů svou tajnou služku NVKD, která zmizela jako předchozí jednotka. Proto Rusové, zcela podle své logiky, jelikož je tato věc přesahovala vzali dynamit a vchod do nepochopitelna prostě vyhodili do vzduchu.

Příběh má až nepochopitelnou přitažlivost, to všechno do sebe zapadá. Jeho přitažlivost mne jednoho rána přinutila sednout do auta a jet 10 hodin až „tam“ ! Hranice jsme překročili v Českém Těšíně a po velmi špatných úzkých a pomalých polských cestách jsme mířili na Krakov, nejvyšší rychlost nikdy nepřekročila 85 km a spíše se blížila 55 km. V Krakově není příliš dobré značení v okrajových částech města, takže jsme kolem hodiny hledali ten správný směr. A pak ještě 150 km na severovýchod na Opatów při stejné kvalitě silnic, ale už při lepším značení odboček.

Kolem páté se před námi zjevila mohutná zřícenina. Nečekali jsme, že se tam dostaneme. Také jsme nečekali vstupné a trhovce. Vstupné 18 Kč bylo příjemným překvapením. Otvírací doba, nevím jestli to tady mohu zveřejnit, protože jistě máte zkušenost z našich památek s vyhozením nepříjemnou průvodkyní, která vám suše sdělí, že památka měla poslední prohlídku v 15:00 a vy 15:01 máte prostě smůlu. Poláci jsou jiní, provázeli dokud byli lidé, a bylo jim úplně jedno, kolik bylo právě hodin. A polští turisté přicházeli nejvíce kolem 7 hodiny večerní, ruch ustal v 9. Trhovci zavřeli krámky, průvodkyně zapnuly televizi ve své kukani a zámek se ponořil do tmy.

A kde myslíte, že v tuto chvíli byli zvídaví čeští turisté. Na zámku, u dělostřeleckého postavení s děly, měli tam stan a v kufru felicie vařili polévku v sáčku. Stanovat se nám podařilo za 25 Kč. Zámek osvětlovaly pouze dvě silné halogenové výbojky, jedna vstup a druhá první nádvoří. Celý zámek jsme samozřejmě už měli prošlý, včetně vskutku obrovského podzemí. Takže teď na chvilku necháme popise naší činnosti tam a raději si popíšeme zámek.

Ten byl vybudován na ploše obrovského pentagramu a je docela možné, že v souladu s tehdejší přírodní magií měl symbolizovat člověka. I my jsme viděli v jednom neoficiálním průvodci člověka do tohoto půdorysu vepsaného. Jestli to byl Ossolinski nebo obživlý Krzyztopór sám těžko posoudit.

Jiné zobrazení vepisuje do stavby orla, jehož zobák byl zahradami. Zámek vznikl někdy v letech 1621 až 1644, architektem byl Senes. Stavba přišla na 30 miliónů tehdejších zlotých. Mělo se tu hrát i divadlo. Krzysztof Ossolinski ale 1645 umírá a přenechává jej svému stejnojmennému synovi, ten umírá v bitvě roku 1649.

Takže teď , když jsem s popisem u konce, řekne si člověk na co to všechno. Pro parádu, stavební sloh se příznačně jmenuje manýrismus. Nebo se zde opravdu něco dělo, přátelství Ossolinského s astrologem Brožkem je známá. Probíhaly tu nějaké experimenty, nebo ne. A co ti ztracení ruští vojáci? Zapomněli jsem dodat, že hned při prvním vstupu na zámek mi bylo potvrzeno, že nějací vojáci tu jsou skutečně ztraceni.

V Sovětském svazu se kdysi vyprávěl tento vtip: - Je pravda, že před měsícem rozdali v Moskvě na Rudém náměstí 500 osobních aut. - Je to pravda, ale s menšími opravami. Nebylo to před měsícem, ale před týdnem, ne v Moskvě na Rudém náměstí, ale v Lenigradě na Něvském prospektu, nebylo to 500 osobních aut, ale 50 kol, a nerozdali je ale rozkradli. Toto není výsměch čtenářům, ale pravda. Událost s těmi Rusy jde totiž přesně v duchu tohoto vtipu, našli jsme vnučku pamětníka oněch událostí, která nám celou věc objasnila.

Celá událost se stala opravdu na konci války, to je ale jediný správný údaj. Nestala se v podzemí Krzyztopóru, ale na jeho předhradí v sídle jeho posledního majitele. Neztratilo se čtyřicet Rusů, ale čtyřicet Němců, nepomohla jim k tomu časová smyčka ani kletba Ossolinského, ale dobře promyšlená partyzánská akce, kdy byl celý zámeček dobře vyhozen do povětří. Němci tam dodnes leží a jsou za svá zvěrstva páchaná zde na Polácích, zde navždy ztraceni. Jenom by mne zajímalo, kde to ten Vašíček o těch Rusech našel...

Vydáno: 17. 09. 2007

Přečetlo: 7148 čtenářů

Zdroj: http://www.jesen.cz

Autor (vložil): Jeseň

Zpět na články..

Komentáře k článku...