Probuďte se a povstaňte, služebníci světla. Všichni máme svůj úkol a cíl a když jej budeme provádět a následovat, budeme šťastní a spokojení. Naše duše bude zářit a my také. Neznamená to však, že budeme obklopeni jen dobrými lidmi a situacemi. Jsou zde dobří i špatní lidé stejně, jako se střídá den s nocí. Nemůžeme spasit svět, ale můžeme pomoci mnohým, kteří hledají a potřebují naší pomoc.

Objevte svou cestu. Sám neuznávám spolky a skupiny lidí, kteří v něco věří a musejí se kvůli tomu scházet a dokazovat si, jak pomáhají ostatním. Často uznávají jen tu svou víru a to vykazuje všechny znaky sektářství. Buďte proto pozorní a pokud bude někdo tvrdit, že jeho cesta je ta jediná a správná pro vás a pro všechny, tak vězte, že již z pravé cesty sešel.

Naše duše je svobodná a nezapomeňme, že jsme jedineční, nemůže na všechny působit stejné učení, ne každému je po chuti daný směr, kterým jdeme my. Můžeme nabídnout pomoc, ukázat cestu, ale rozhodnutí nechejme na jedincích. Nesnažme se ovlivňovat pomocí psychologie, případně magie jiné, nechtějme rozhodovat za duše, které jsou dokonalé samy o sobě. Jakmile budou připraveny přijmout pravdu, pochopí.

Jsou mezi námi lidé, kteří ještě nedospěli k takovému vývoji, že by rozumněli tomu, co jim chceme sdělit. Alespoň ne teď. Na druhou stranu je většina těch, kteří hledají odpovědi na své otázky a naslouchat chtějí. Začnou sami hledat a na základě vlastních zkušeností, ne těch vašich, nebo načerpaných z knih si vytvoří pohled na svět.

Jedna z možných chyb, kterých se dopouští mnozí je, že se příliš oddávají své víře. Prosí různé bytosti z astrálu, aby jim pomohly, což je jistě správné, ale nevěří v sebe a sami nechtějí o ničem rozhodovat. Raději se zeptají svého kyvadla, co mají dělat a spoléhají se na ty „druhé“. Kdyby to tak Bůh chtěl, stvořil by nás všechny stejné, podobali bychom se jeden na druhého jako vejce vejci a měli bychom stejné schopnosti. Zavolali bychom si anděla, odevzdali mu své problémy, sami se usadili do křesla a seděli a čekali. Víme však, že to tak není, proto uplatňujme svobodnou volbu rozhodování a přitom využívejme pomoci z astrálu. Tak je to správné a je úplně lhostejné, zda-li se tážeme o radu sami sebe, své zesnulé babičky, andělů, nebo bytostí přírody.

Chci upozornit na ty, kteří jsou již dost daleko, dá se říct, že stojí před branou, ale potkalo je nějaké neštěstí, nebo opakovaně je potkává na cestě nějaká smůla a oni se zastavují. Alespoň tak to vidí oni. Jejich víra je slabá a pokud toto trvá delší dobu, rány se opakují pořád dokola. Je to varování. Pokuste se překonat tyto problémy a s vírou vykročte vpřed. Obavy a strach vás nemohou posunout na cestu k poznání.

I ten nejvyšší mistr, pobývající na Zemi, zažívá situce, které bychom my klasifikovali jako rány osudu, ale on je dovede přijmout a jít dál. Nezmenší to jeho víru, naopak ho to posílí, ať už je ta situace jakákoli. Vím, že je to někdy velice těžké, ale máte možnost buď zůstat stát v bahně a pomalu se propadat, nebo se vyhoupnout na břeh a pokračovat v cestě. Jste si vědomi, co se stalo, ale jdete dál... dál po cestě, kterou jste si vybrali a v kterou věříte. To je ten pomyslný průchod branou, který jsem zmiňoval výše.

Rozpomeňme se na svůj původ a na cíl, který je před námi. Všichni jsme součástí vesmíru a vesmír se nachází i v každém z nás. Pomozme v této těžké době těm, kteří naši pomoc potřebují a sami přitom pozvedávejme svého ducha.

Vydáno: 12. 09. 2007

Přečetlo: 5335 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...