Jakýsi člověk seděl na břehu moře a s obdivem pozoroval lovící volavku. Pták chytil rybu naplocho do zobáku, pak ji vyhodil kolmo do vzduchu, hbitě nastavil rozevřený zobák a úlovek mu vklouznul přímo do jícnu. Člověk vytáhl z torby placku, kousek z ní utrhnl, vyhodil do vzduchu, nastavil ústa a snažil se sousto polknout. Napoprvé se mu to nepovedlo, a tak znova pozoroval volavku, uvědomoval si přesnost jejích pohybů a zkoušel jí napodobovat tak dlouho, až uspěl.
Povzbuzen úspěchem se rozhodl, že toto umění ovládne dokonale, cvičil, a protože cvičení činí mistra, zanedlouho dokázal polykat střepy skla, nože, nůžky i břitvy. Zvykl si sklízet obdiv diváků - a usídlila se v něm pýcha.
Jednou se někdo zeptal, od koho se tomuto umění naučil. „Od nikoho,“ odpověděl artista samolibě, znovu vyhodil nůž do vzduchu, a ten mu probodl hrdlo.

POKORA KRIŠNY SANDÍPOVI.

Krišna byl proslulý svým kuchařským uměním. Jednoho dne k němu přišel na návštěvu jeho učitel Sandíp s družinou tisíce žáků. „Jdeme ocenit tvou příslovečně známou kuchyni,“ řekl, „těšíme se, že nám vlastníma rukama připravíš hostinu.“
Polichocený Krišna se pustil do vaření. Dal si záležet, a když předložil vybrané pokrmy před svého satgurua, v skrytu duše očekával pochvalu. Sandíp vzal do úst první sousto a zamračil se: „Čím větší reklama, tím horší zboží.“ Krišnu bodla u srdce uražená ješitnost, avšak vzápětí pročistil mysl od nepěkných myšlenek a šel znovu vařit, tentokrát s větší pokorou.
S druhým pokusem to nedopadlo lépe a Krišna připravil jídlo potřetí. Teprve nyní byl Sandíp spokojen. Po chvíli odpočinku zavolal Krišnu a řekl: „Musím se vydal na zpáteční cestu. Připrav kočár a zapřáhni se do něho se svou ženou; odvezte mě domů.“ Krišna bez meškání vyplnil mistrův příkaz, hluboce vděčen, že mu dopomohl pročistit mysl od pýchy a ješitnosti.

Vydáno: 01. 06. 2005

Přečetlo: 3339 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ moudré

4. 09. 2006 6:55

Hawkey

Číst komentáře