Čarodějnictví není pouze legendou, bylo a je skutečné. Nebylo vymýceno, je živé a vzkvétá. Od té doby, co byly poslední zákony proti čarodějnictví zrušeny ( teprve v 50. letech 20. století ), čarodějnice mohou vystupovat veřejně a předvádět se takové, jaké jsou. A jaké jsou?

Jsou to inteligentní, společenští, rozvážní mužové a ženy dneška. Čarodějnictví neznamená krok zpět, ústup do pověrčivější doby. Zdaleka ne. Je to krok vpřed. Čarodějnictví je náboženství mnohem lépe svázané s dobou než většina velkých tradičních náboženství. Je spojeno s přijetím osobní a společenské odpovědnosti. Je to uznání holistického vesmíru a prostředek k pozvednutí uvědomění. Rovná práva, feminismus, ekologie, harmonie, bratrská a sesterská láska, péče o Zemi - to všechno jsou součásti čarodějnictví, starého, a přece nového náboženství.

Určitě to není to, co si průměrný člověk o čarodějnictví myslí. Nesprávná interpretace je hluboce zakořeněna v důsledku staletí nepřátelské propagandy. S rozšiřujícími se informacemi o čarodějnictví - co to je, jakou má dnes ve světě platnost - přichází „Hledač".

Pokud existuje tato alternativa ke konvenčním náboženstvím, tento moderní, kupředu pohlížející přístup k životu známý jako „čarodějnictví", jak se člověk do něj začlení? Zde je pro mnohé háček.
Obecné informace o tomto starém náboženství - spolehlivé informace od samotných čarodějnic - jsou dostupné, ale vstup do tohoto kultu nikoliv. Velká většina sabatů (skupin čarodějnic) je ještě dost opatrná, takže nemají dveře dokořán a nevítají všechny. S radostí napravují omyly, ale nezískávají stoupence pro svou víru. To vede mnohé rádoby čarodějnice k tomu, že se z pouhé frustrace samy prohlašují za čarodějnice a zahajují vlastní praxi.

Přitom přitahují některé, a časem všechny dostupné zdroje. Je zde nebezpečí, že nevědí, co je spolehlivé a důležité a co ne. Bohužel nyní existuje spousta takových sabatů provozujících mnohé z ceremoniální magie spolu s amatérskými projevy satanismu a drobnostmi z voodoo a lidového učení amerických Indiánů. Čarodějnictví je velmi „volné" náboženství, pokud jde o rituální praktiky, ale má určité základní principy a rituální zvyklosti, které je třeba dodržovat. V křesťanství existuje mnoho církví (například episkopální, římskokatolická, baptistická, metodistická).

Podobně je tomu v čarodějnictví. Stejně jako neexistuje jedno náboženství, které by vyhovovalo všem lidem, není jedno vyznání čarodějnictví, které by bylo vhodné pro všechny čarodějnice. A tak by to také mělo být. Jsme různí. Náš původ - etnický i sociální - se značně liší. Často se říká, že existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu.

Vydáno: 29. 04. 2007

Přečetlo: 3391 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Linda35

Zpět na články..

Komentáře k článku...