Rok 2006 nachází se nyní na dohled svému závěru. Nesmírně mnoho událostí odehrálo se v letošním roce. Tisíce velkých i malých příležitostí prošlo kolem každého z nás. Ano, každý z lidí a také i lidstvo jako celek mělo v tomto roce, na jehož konci se nacházíme, nachystáno nesčetně příležitostí prokázat své chtění k dobru, projevit své úsilí ke vzestupu. Největší část těchto příležitostí zůstala však nepoznanou, anebo sice poznána byla, ale chyběla vůle k jednání, k činu. Mnohem více prostoru k působení měly tak u lidí opět jen sobectví, lež, pomluva, křivda, násilí. Pamatujte však, že vše vzniklé z těchto negativních projevů chtění se opětně vrátí již v příštím roce, anebo ještě v letech těsně následujících.

Tak mnohý myslí nyní, po přečtení těchto řádků, na známou, lákavou sebeomluvu: „Co já, jako malý jedinec zmůžu s tímto stavem světa?“

Uvažujme tedy jednou: na Zemi žije zhruba šest a půl miliardy lidí. Co k tomuto počtu zmůže jediný člověk? Nic? Málo? Nebo naopak hodně? Vezměme si zde jeden příklad: organizmus lidského těla je složen až ze sta bilionů jednotlivých živých buněk. Buněk, které, stojíce jako samostatné, jednotlivé živoucí celky, jsou v soustrojí našeho organismu nuceny trvale smysluplně spolupracovat. Je tedy v tomto počtu třeba i jen jedna buňka našeho těla ve své činnosti nějak nedůležitá? Jak to vnímáme v tomto vztahu? Bude nám jedno, když si jedna buňka našeho těla bude dělat, co se jí zlíbí? Když bude sobecky bujet na úkor ostatního tělesného organismu? Netoužíme snad právě my sami, aby buňky našeho těla spolupracovaly a žily spolu v tomto směru trvale v míru? Neobáváme se úzkostlivě okamžiku, kdy by byla tato spolupráce narušena? A jeden každý člověk je přece v lidském společenství na Zemi mnohem více, než jedna buňka v našem těle. Je z hlediska celku Stvoření mnohonásobně cennějším, důležitějším svojí osobností, svými dary a schopnostmi ... pokud ovšem on sám neučiní ze sebe bezobsažnou trosku lidství. Je tedy čisté a poctivé jednání a myšlení jednoho člověka vůči šesti a půl miliardám obyvatel Země, ve srovnání se sto biliony buněk našeho těla, málo, nebo hodně?

Lidská společnost na Zemi musí se naučit hledat cesty vedoucí ke spolupráci, k harmonii, k poznání Vůle Toho, jenž dal vzniknout Stvoření, jehož jsme nedílnou součástí. A k tomu bylo předchystáno právě v letošním roce všem lidem množství příležitostí - abychom pochopili, poznali smysl naší existence na Zemi.

Toto poznání a pochopení, vedoucí ke změně ve společnosti, odvíjí se nutně od jednotlivců! Jiná cesta není možná! Jak zoufale pozadu jsme ještě v tomto úsilí. Kolik příležitostí bylo promarněno! Země zůstává tak stále jen těsně nad hranicí, za níž nachází se její pád do stavu nepředstavitelných přírodních, klimatických i vesmírných událostí. Tyto události se stále více přibližují. Ale to vše přitom nemusí nutně nadejít ... pokud se však ještě vzchopíme a začneme usilovat o vznešené, ušlechtilé hodnoty čistého lidství ve svém každodenním životě.

Myslete na to vše v těchto prosincových dnech obzvláště často, neboť v tomto čase je zakotveno požehnání veliké, láskyplné pomoci člověku na Zemi. Blížící se rok 2007 bude pak vyžadovat vše zmiňované ještě mnohem silněji a důrazněji.

Vydáno: 24. 12. 2006

Přečetlo: 2564 čtenářů

Zdroj: http://www.ao-institut.cz

Autor (vložil): m.s.

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)