Mnoho vyhlášených expertů se domnívá, že bloudící a posmrtní duchové jsou dvě rozdílné skupiny. Bloudící duchové jsou odsouzení k potulkám po Zemi, zatímco posmrtní stoupají do vyšších úrovní a nesetrvávají déle na Zemi.

Nechceme vyvracet tuto myšlenku, která zaujímá pevné stanovisko, že když člověk zemře, setká se s milovanými osobami, kteří pobývají ve vyšší úrovni a nemohou se vrátit na Zem. Avšak tato myšlenka není založena na faktech, ani nijak potvrzená.

Milovaná osoba, která projde na druhou stranu se může pohybovat směrem nahoru k vyšším sférám, ale také se může vrátit ze své vůle zpět na Zem, aby navštívila své milované. Je důležité si povšimnout, že jestliže osoba má nevyřešené problémy, nebo negativní citové břemena, potom není schopná stoupat výše, ale musí setrvávat na Zemi až do té doby, než se oprostí od negativních vlastností, které ji poutají k této sféře.

Zatímco zde, k Zemi svázaní duchové mohou být považováni jak za duchy bloudící, tak za ty posmrtné. Termín duch může být snadno použit k pojmenování nějakého démona, který pobývá na Zemi, bez ohledu na důsledek takového jednání. Důležitá věc není to, jestli je to duch, nebo démon, ale co chceme provádět. Chceme pomoci duchovi zbavit se jeho negativních vlastností, aby mohl pokračovat do úrovně, kde by měl správně být?

Toto rozhodnutí musí být učiněno samotným duchem svázaným k Zemi, nikoli Vámi. Jestliže jsou to negativní charakterové vlastnosti, kterých se duch musí zbavit, vysvobodit se z těchto pout je pouze na něm. Jak těžké je něčeho takového dosáhnout pro nás, tak těžké je to i pro duchy.

Můžeme je povzbudit, ale v konečném důsledku „práce“ musí být udělána duchem. Mnoho lidí je uvedeno v omyl myšlenkou, že mohou osvobodit duchy sami a oni se stanou volní. Duchové jsou jako my, jen nemají tělo. Tak jako se my rozčilujeme a udržujeme si své negativní vlastnosti, je pro nás obtížné obrátit naše postoje tak, abychom mohli růst a sílit, i když nám chce někdo pomáhat.

Jedna z nejlepších rad pro všechny smrtelníky je odpustit a zapomenout tak, aby se nestali po smrti věčnými poutníky, bloudící po Zemi. Lidé si udržují zlobu a tento hněv je spoutává a znemožňuje stoupat vzhůru.
Jen láska nás chrání před posmrtným touláním a přináší prospěch všem, kteří s ní přicházejí do styku.

Vydáno: 02. 02. 2006

Přečetlo: 2830 čtenářů

Zdroj: http://www.ghostweb.com/

Autor (vložil): Dave Oester

Zpět na články..

Komentáře k článku...