Články

- Kontakty se záhrobím -

Představa nebo skutečnost?
Jerry Decker z Texasu nám napsal a řekl, že asi před rokem prověřoval a nalezl důkaz, že mozková šišinka, když je zásobena krví bohatou na kyslík, je citlivější a může si zřejmě uvědomit i jiné kmitočty, které nejsou viditelné.

Dětská lebka, když se vyvíjí, není příloš tvrdá až do věku 8-10 let, což znamená, že mozek je nepřetržitě zásobován krví bohatou na kyslík. Tyto mozkové kovadlinky zdá se dýchají tak, jako krevní řečiště.
Dave Oester napsal: Zdá se, že děti jsou přirozeně citlivější k mozkovým stimulacím a mohou si všímat toho, co my nazýváme smyšlení kamarádi. Mezi nátlaky od rodičů a dalších dospělých lidí, kteří jim říkají, že si jen vymýšlejí, protože jsou malí a jejich lebeční kosti rostou spolu s nimi, děti skutečně ztrácí časem schopnost všímat si těchto jemných vibrací.

BRATRŮV NEVIDITELNÝ KAMARÁD.

Je mi 24 a mám tříletého mladšího brášku jménem Pavlík, který žije s mou nevlastní matkou. Asi před 4 měsíci si začal hrát se svým neviditelným kamarádem (aspoň jsme si to mysleli), kterému říkal Michale. Mysleli jsme si, že je to od něho jen nějaká hra až do doby, kdy se začaly dít podivné věci. Bráška měl starého, dřevěného, houpacího koníka, který se začal houpat sám od sebe. Byli jsme udiveni a ptali se ho, kdo se to tam houpe. „To je přece můj kamarád Michal“, řekl udiveně malý Pavlík.

Jednoho dne můj nevlastní otec hlídal sousedovic holčičku Katku stejného věku. Obě děti po chvíli usnuly na gauči. Když otec té holčičky si ji přišel vyzvednout, vstoupil předními dveřmi a připomínám, že nic nezavázelo v cestě. Potom, co spolu chtěli opustit pokoj, najednou se začal houpat malý, dřevěný koník, umístěný přede dveřmi a bránil jim odejít. Malý Pavlík se náhle probudil a řekl svému imaginárnímu kamarádovi, aby nechal Katku odejít.

Myslel jsem si, že to byl nějaký způsob, jak mě vystrašit. Ale několik dnů před Velikonocemi jsme měli všechny děti pospolu a ony malovaly velikonoční vajíčka. Potom si všechny hrály v Pavlíkově pokoji, když jsem zaslechl, jak hovoří ke svému smyšlenému kamarádovi. Zvědavost mi nedala a já nakoukl škvírkou mezi dveřmi.
Uprostřed pokoje stála Katka a natahovala ruku, aby mohla uchopit nějakou knihu. Kniha se vznášela volně ve vzduchu. Kniha upadla na zem a já vstoupil, abych ji zvedl. Náhle jsem ucítil, jak se kniha vyprostila z mého sevření a vylétla přes pokoj. Začal jsem běhat po pokoji, kde nikdo cizí nebyl, protože jsem se nacházel ve stavu šoku.
Nevlastní matka se zeptala Pavlíka, co se stalo a on odpověděl: „To nic, to jen můj kamarád chtěl knihu.“

Všimli jsme si, že náš soused měl dvě vyřazené nemocniční postele ve staré boudě u domku. Zvláštní je, když byla bouda otevřená, často se Michal zjevoval a když byla zavřená, malý Pavlík říkal, že Michal je doma.

Vydáno:   19. 01. 2006

Přečetlo:  4677 čtenářů
Zdroj: http://www.ghostweb.com/

Autor (vložil): Dave Oester



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ ?
17. 05. 2009 14:12
angellinoo
¤ ***
9. 07. 2006 21:34
Bára
¤ představa nebo skutečnost
28. 04. 2006 9:33
jity
¤ .
7. 04. 2006 16:43
Srb
¤ jé
17. 02. 2006 18:36
tere
¤ VN
15. 02. 2006 16:54
Nikola
¤ Názor
10. 02. 2006 9:53
Tigi