Nakonec všechno dobře dopadne
Christina von Dreien

    Jak si můžeme sami vytvořit dokonalý svět? Když svět kolem nás je neměnný? Skoro se chce zeptat a zpochybnit tak podtitul této knihy. Ptala jsem se stejně, ale to velmi jemné čtení, ze kterého si snad jakkoliv naladěný člověk vezme to své, mne přesvědčilo o tom, že celý základ té proměny světa jednotlivci je jednoduchý jako evoluce sama.

    Čím víc budeme spokojení, naladění a v rovnováze, tím víc takoví budou i lidé kolem nás a v kruzích se pak roznese naprosto jiná nálada než je agrese, soutěžení a negativita. Ona se totiž i ta negativita a skepse roznesla stejným způsobem.

    V podstatě tu jde o probouzení pocitu životního štěstí, nebo pocitu, že náš život má smysl. Umět pracovat s informacemi, což je dnes velmi důležité ? a také informace jsou tím, co nás nejvíce uvádí v chaos, zmatek, ubírá energii a… jak to skutečně všechno je, kdo to ví? Můžeme jen použít svůj rozum a zkušenosti a pokusit se kriticky myslet. Přijmout to, že jednotlivé skupiny lidí žijí ve svých vlastních bublinách. Mít ze života radost, upravit si svůj maličký život tak, abychom z něj měli radost. A štěstí přijde do duše… a štěstí si nás najde.

    A mne se třeba velmi líbila tato část knihy, protože o téhle dětinské radosti (a z pohledu dospělého dělání nesmyslů) se skládá moje duše. A já Christinu naprosto chápu!

    „Kupříkladu já bydlím ve Švýcarsku na kopci, a kdykoliv je nutno něco vyřídit, musím sjet autobusem dolů do údolí. Cesta na spodní zastávku trvá asi dvacet minut a já si ji opravdu užívám. Proto někdy, když se doma trochu nudím nebo když si všimnu, že právě nemám obzvlášť dobrou náladu, nasednu do autobusu a jedu dolů ? jenom proto, že se mi ta jízda tak moc líbí a že se mohu kochat výhledem z autobusu. Dole počkám na nejbližší spoj domů a vrátím se zpátky. Rozum by nyní mohl namítnout: „To přece nedává žádný smysl“ ? a má pravdu. Jemu to nedává žádný smysl, ale mně přijde jízda autobusem hezká, tudíž to dělám. Dělá mi dobře, a to je již dostatečně smysluplné.“

    Každý z nás má svůj kopec, svůj autobus, svůj rituál… a své kochání. Proč se za to stydět? Za to, že potřebuju vypnout? Že se nudím? Že potřebuji prostor pro sebe samotnou?

    To už dávno nedělám, ale ta potřeba samoty se hlásí o to vydatněji, ale také přináší vydatnější výsledky.

    Není špatné mít špatné dny, nebo týdny… to patří k životu. Ale je špatné ustrnout v nich a zahořknout.

    A tak se dostávám zase k tomu důležitému: O tom to všechno je. Základem je spokojenost. Takže? Pojďme se rozpomínat. Číst Christinu a procházet se přírodou. Třeba.

O autorce:

Christina von Dreien (2001) se narodila s výrazně rozšířeným vědomím a řadí se ke generaci mladých evolučních myslitelů. Jak najít pozitivní potenciál ve světě, kam směřujeme? Ukazuje nám ve svých dílech, jak můžeme pomocí síly svého vědomí měnit svět. V letech 2017, 2018 vyšly dvě knihy (Christina, Dvojčata zrozená jako světlo a Vize dobra) napsané její matkou, Bernadette von Dreien, které vyprávějí její životní příběh a začátky její práce pro veřejnost.

Tato kniha je první, výhradně sestavená z vystoupení a publikací v rámci semináře v Salcburku, konaného dne 29. srpna 2020, doplněné výňatky z jiných seminářů a bulletinů. A kde knížku najdu: www.christinavondreien.ch

Vydáno: 07. 06. 2021

Přečetlo: 422 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)