Odložený vesmír
Michal Čagánek

    Odložený vesmír je něco. Opravdu něco. Něco, co má tak obrovský náboj, že vás pěkně smete, ale je otázkou, jestli to vydrží, když vstanete, obléknete se a půjdete si za svým. Ta fantazijní bublina je tak zvláštní, že mizí a zaniká společně s tím, co se vám samotným honí v hlavě. Zvláštní, pevné, jemné a různými liniemi prošpikované psaní Michala Čagánka. Ale ano ? ta stopa je po této knize obrovská. Ač má zvláštní příchuť a skutečně, jiná bude pro ženy, jiná pro muže. Možná.

Odložený vesmír je o každém z nás

Někdo je na této straně barikády:

    „Ale já nejsem pitomec, vy pitomci! A tohle je můj dům! Moje vila! Můj bazén! Moje nablýskaný fára! Můj vycpanej lev, kterýho jsem sám voddělal těmahle svejma rukama! Všechny vás můžu nakopat někam, stejně ste přišli akorát za chlastem a za babama. Čtyřicet dva sexy koček na oslavu mejch podělaných čtyřicátých druhejch narozenin, které nejspíš nepřežiju. Pěkně děkuju.“

A někdo na této:

    „Víš ty vůbec, jaké to je, půjčovat si peníze od dítěte z kasičky? Hladit dcerku den co den do krve rozpraskanými prsty, když celé odpoledne nevytáhneš ruce ze dřezu v hotelové kuchyni?“ pustila se do mě mladá žena. Oči měla plné slz, ve tváři vepsáno tolik bolesti, že jsem téměř sám zaplakal.

    „Dokážeš si představit chodit půl roku s bolavými zuby, protože si nemůžeš dovolit si je nechat spravit!? Usmívat se mile na hosty v restauraci, když se ti ve skutečnosti chce brečet? Dívat se, jak se všichni nacpávají, zatímco tobě kručí v břiše? Mít tři zaměstnání, a přitom nemít pomalu ani na to základní, zatímco otec dcery nemá na práci nic jiného než rozhazovat peníze za totální nesmysly!?“

    „To opravdu nevím,“ zasáhla mne její bolest. „Promiňte, co s tím mám ale společného já? Vždyť já vás ani neznám!“

„No právě!“ vyhrkla žena opovržlivě a vylila mi na hlavu kbelík fekálií.“

    A teoreticky je tu ještě mnoho dalších postav, pozic a úhlů pohledu, který celý příběh dokreslují a vedou hlavního hrdinu snad k dokonalému pochopení, snad k nápravě, snad k novým začátkům?

    A ještě s jedním bych souhlasila. Kniha donutí přemýšlet nad tisícem věcí a je tedy jednou z těch, které když si přečtete poprvé, jsou nějaké….

Když podruhé… jsou jiné.

Potřetí… ještě jiné.

Každý má svůj odložený vesmír

    Kniha je jako všechny od Michala Čagánka opravdu silnou kávou pro duši. Zdánlivě jsou to příběhy jednoduché, možná i lehce pochopitelné, ale já si nemohu pomoct, mne vždycky vniknou hluboko do duše a tam ryjí a ryjí.

    Podrývají emoce, drnkají na bolestivé strunky, na dávno (ne)zahojené rány a probouzí i soucit s největšími darebáky celého příběhu, protože tyhle stránky v sobě také každý máme. A mísí se ve mně lítost, slzy, dojetí stejně jako závist, zlost a vztek a vůbec. Kniha je navíc ještě tak úžasná, že záleží na tom, v jakém rozpoložení ji čtete. Tím vás osloví.

    Proto se znovu dostávám k tomu, že příběh v různých vrstvách, velmi úsporně psaný (jednoduchý dialog vám řekne víc než tisíc slov), má mnoho podob a hodí se pro opakované čtení. V každém z nás probouzí jeho odložené vesmíry.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2021, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 10. 03. 2021

Přečetlo: 455 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)