A Bůh pravil, musíš mi pomoci!
Hans Rath

    Existuje Bůh? Představte si, že za vámi přijde a bude po vás chtít pomoc. A kdyby jen jednou, ale on už přijde potřetí. A to se jednou, dalo se tak říct, schovával za tvář ďábla. Tak to už by i psychoterapeut měl pocit, že by měl nějakou tu odbornou pomoc u kolegy vyhledat. Navíc ten samý člověk, kterého v předvánoční čas spatří v ulicích Berlína, je přece už rok mrtvý! Okrade vás Mikuláš, s exmanželkou budete mít spor o ukradené neskutečně cenné hodinky a to pak není divu, že nemůžete usnout.

Na krku Vánoce a zdá se, že klidná představa svátků je pryč.

Tak tohle tady máme už potřetí

     Román Hanse Ratha se stejnými postavami, s podobnými náměty a s další dávkou pořádně lehkého svěžího vtipu, nadhledu a báječných dialogů a příběhu, ve kterém se snoubí realita dnešního světa, témata všedních dnů, a do toho těžká a smysluplná témata duchovní. Zejména o smyslu světa. A zejména to, které ten prokletý Abel Baumann zase chce: Musíš mi pomoci zachránit svět! Kolikrát už!

    Nemůže ten Abel už konečně zmizet a dát mi pokoj, myslí si Jakob Jakobi, jelikož se svou krachující praxí má víc práce, než aby mohl myslet na strádající slepice v klecovém chovu nebo opice ve výzkumném ústavu. Nebo na krásné slečny ve věku jeho dcery. No a přesto, letošní Vánoce v klidu nebudou, protože tohle všechno se mu do života přimotá s razancí, kterou nebude moci odmítnout. Možná část knihy trávíme společně s ním v jakémsi opojení, které je trošku jiné než všechno to, co jsme zažili v předchozích dílech.

    „Vrátím se do kuchyně, upíjím čaj a chvíli pozoruju protější fasádu. Ve světle vycházejícího zimního slunce dostává jen pomalu trochu barvy.

    Necítím se odpočatý, ale na spánek už nemám ani pomyšlení. Tak se osprchuju, obléknu se a rozhodnu se jít do ordinace. Vlastně tam nemám skoro nic na práci, zvlášť, když dneska nejsou ordinační hodiny… Obléknu si kabát a otevřu dveře bytu. Přede mnou stojí Abel Baumann.“

    Tak to nechcete zažít. Aby tam stál starý přítel, jež má být už dávno mrtvý, a ještě po vás něco chtěl. Něco tak podivného.

    Příběh plný napětí, chvějivé zvědavosti, vtipu i důvtipu míchaného s hlubokomyslnými otázkami. Super čtení na jaro, léto, podzim i předvánoční a povánoční čas.

Vzhůru do ulic zimního Berlína

    Tak si uvařte čaj a vydejte se s Jakobem na jeho smolný adventní trh, kde ho okrade dvojice Mikuláš a čert a rozjíždí se příběh, který se snad může opravu stát jenom v předvánoční čas. Ač musím říct, dějem a intenzitou je tu mnohem víc akce, než v předchozích dílech (A Bůh pravil: Musíme si promluvit a Ďábel je taky jenom člověk), pro mě třeba trošku na úkor vánoční nálady, ale zase jsem poznala Jakoba Jakobiho z jiných stránek a pronikla do jiných částí jeho života, mysli a jiných částí zimního Berlína.

    Takže, máte-li chuť na mlsání pro fantazii, šlehačkový dort s pořádně poctivým piškotem, prosím…

    Bůh potřebuje pomoci, takže jsem zvědavá, jestli se budete zuby nehty bránit stejně jako Jakob.

O autorovi:

    HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.

    Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.

    Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.

Vydalo nakladatelství Anch-Books, 2017, www.anch-books.eu

Vydáno: 18. 02. 2019

Přečetlo: 758 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)