Duše našich mazlíčků
David Michie

    A je to potvrzené. Zvířátka pro nás mají poslední dobou čím dál větší význam, a tak velké díky za podobnou knihu, která je pro jejich duše doslova požehnáním. Podle statistik máme téměř 30 % jednočlenných domácností, lidé jsou čím dál více sami. A často tím jediným společníkem je zvíře, pes, kočka, morče, nebo jiný mazlíček, který tu je pro uspokojení potřeby lásky a sounáležitosti. Vědomí, že se k němu přece jen vracíme. Tato kniha je milým hlubokým čtením založeným na buddhistickém pojetí zvířecí duše a nesmrtelnosti, díky kterému máme možnost nahlédnout na svět - a na nás samé - očima samotného zvířete. Kolikrát jste asi přemýšleli nad tím, co se honí hlavou kočce, když se vyhřívá na okně? Co běží hlavou psovi, který poslušně šlape domů vylítán do posledního zbytku energie?

    Jedno si z knihy odnese každý: Zvířata mají obecně mnohem méně myšlenek v hlavě, žijí naplno přítomnost, vnímají náš svět jinýma očima, svými zostřenými smysly a intuitivně mnohem víc, než my. Vidí nás jinak, než my sami sebe. V jistém smyslu jsou duchovnějšími bytostmi než lidé.

    Všechno to nám tu autor do posledního detailu vysvětluje, nabádá k pozornému pozorování zvířat a k zodpovědnosti nejen za jejich fyzický blahobyt, ale i za štěstí jejich duše. Psy a kočky a jiná zvířata s námi také chtějí komunikovat, tím víc, když nemají kolem sebe někoho jiného. Když jim lépe porozumíme, lépe s nimi pak navážeme, třeba i ten ryze intuitivní kontakt. Každý ví, že sem tam se objevují i seriozní vědecké články o tom, že zvířata mezi sebou komunikují dokonce snad i telepaticky! Záhad kolem mezidruhové komunikace je spousta a znova si uvědomíme, jak jsme se svými slovy a myšlenkami, často zcela zbytečnými, vlastně tak strašně neefektivní a trapní!

    Naučíme se meditovat, spočívat v přítomnosti, naučíme se vnímat svět kolem sebe jako zvířata. Autor skvěle využil tuto knihu i k pár návodům na zvědomnění svého žití, protože to je něco, co nejen potřebujeme sami pro sebe, ale i pro lepší komunikaci se zvířetem. Meditující člověk je pro zvíře jako magnet, tvrdí David Michie ze své zkušenosti.

Ukázka:

    „Na první pohled by se mohlo zdát, že lidé obstarávají jídlo, přístřeší a případně procházky výměnou za lásku a možná, co se psů týče, i za pocit bezpečí. Nemusíme však zacházet ani příliš hluboko pod povrch, aby se ukázalo, že vztah člověka s domácím mazlíčkem je mnohem složitější. Co když, jak tvrdí psychologové, naše emoční spokojenost závisí na vnímavosti, otevřenosti, velkorysosti, odolnosti a spontánnosti? Neposkytují nám snad domácí zvířata každý den nečetně výborných příležitostí rozvíjet právě tyto vlastnosti? A nezvyšují tím tedy významně naši schopnost spokojeně žít?“

    Zvířata nás přijímají, reagují na nás, a my na ně… umožňují nám být sami sebou, radovat se, vnímat život, chvíli nemít přízemní starosti a čím víc je člověk emočně spokojený, tím víc je také emočně odolný. Trávíme s nimi častokrát víc času než se svými přáteli, nebo partnery ? a v tom má autor pravdu. Hromadu času, kterou jsme po boku našim zvířatům, si často ani neuvědomujeme.

    Tak pojďme do toho, pojďme se díky této knize lépe podívat na to zvíře, které s námi tráví čas - a které si v podstatě svůj osud sdílet život s námi, ani nevybralo. Dalo by se polemizovat, ano, duše zvířat si možná vybírají, kam půjdou, ale… přece jen, většinou si člověk vybere zvíře, ačkoliv to někdy může být i naopak. Jsme ale spolu - a jsme tu od toho, abychom si život udělali hezčí a lepší.

    S každou kapitolou vcházíme do jiných komnat lidské i zvířecí duše, autor se zaobírá i těžkým tématem odchodu zvířat, věnuje se teorii převtělování a i to vědomí, že se se svými zvířátky můžeme sejít ještě jednou, byť v jejich jiném těle, je přece tak krásné… A mnoho lidí by dalo ruku do ohně, že tak skutečně je. A někdy ve formě zvířete vzácně přijde i člověk, který vás má, nebo měl rád. Není pak svět zvířecích mazlíčků o to víc vzrušující?

Tak kdo jsi, můj milý?

Schválně se zadívejte tomu svému do očí a možná vám odpoví…

Poznáme zvíře, když za námi přijde v jiném těle?

    Převtělují se zvířata? Někteří si tím jsou jisti. Možná i vy se někdy díváte na své zvíře a nejste si tak úplně jisti, jestli už se odněkud přece jen neznáte.

O autorovi:

David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou a beletristickou. Jeho série Dalajlamova kočka sklidila celosvětový úspěch a i v České republice ihned vešla mezi bestsellery, další knihy jsou neméně zajímavé: Pes Jejího Veličenstva, Pospěš si a medituj, Buddhismus pro zaneprázdněné a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda, ve kteých se věnuje přínosům meditace, bdělé pozornost a buddhistické filozofie v každodenním životě. Narodil se v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2018,, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 27. 11. 2018

Přečetlo: 593 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)