Dívka, která upíjela měsíc
Kelly Barnhillová

    Každý rok obětují lidé v Protektorátu jedno novorozeně čarodějnici žijící v hlubokých lesích. A jednoho roku půjde o trošku netypický rok, netypické novorozeně a znáte to - jednoho roku se to všecko nějak zvrtne. Začátek příběhu jak vyšitý. Na konci jsem tento román sama pro sebe nazvala takovým hebkým čtením, které si šetřete a čtete pomaličku - spíše jenom tak mlsejte.

Ano, je to knižní mlsanda.

    A namlsala jsem se už od anotace...Odnepaměti slýchali, že jen tak ochrání město před jejími zlými čáry. Jenže čarodějnice Xan není krutá. Naopak, o opuštěné dítě se postará, nakrmí je výživnou hvězdnou září a najde mu novou, milující rodinu na druhé straně lesa. Ale jednou dá novorozené holčičce omylem napít svitu měsíce a té začne v krvi kolovat magie. Xan se rozhodne děvčátko vychovat sama, pojmenuje je Luna a jeho kouzelné schopnosti zapečetí do doby, než bude Luně třináct let a zmoudří. Jenže jak se blíží dívčiny třinácté narozeniny, kouzla začínají vyplouvat na povrch. Nad lesem se shlukují obrovská hejna hrozivých ptáků, pod zemským povrchem se probouzí sopka a kolem obchází žena s tygřím srdcem. A z Protektorátu míří k lesu muž odhodlaný Xanu zabít. Brzy bude muset Luna bránit ty, kdo dosud chránili ji. A postavit se skutečnému zlu.

A jak to je s příběhem ve skutečnosti?

    Měsíční svit mne velmi ovlivnil a pamatuju si ho z knihy jako jeden z nejsilnějších vjemů, ovšem to je možná dáno také tím, že mne kniha doprovázela při večerním čtení pod svitem posledního dubnového úplňku. No vážně, doporučuju se alespoň myšlenkově nebo vizuálně spojit s měsícem nad hlavou, protože čtení pak dostává naprosto x rozměrný obrázek a emoční náboj.

    Ty zmiňované třinácté narozeniny a spousta tajemství, která vyjdou na povrch, jsou velmi spletitou dějovou linií, je to na půl mystické čtení, napůl fantastické a sem tam okořeněno akčností nebo vtipem - nakonec lze říci, že si autorka svá literární ocenění skutečně zaslouží. Každý čtenář si najde to své, na mne nejvíc zapůsobila kombinace nevtíravého vtipu, ženské moudrosti a zároveň příběhu, který díky své naivitě, zároveň však realistickému vykreslení prostředí, v němž se odehrává, zaujme beze zbytku i děti.

    Dokonce si ho umím představit velmi živě i jako animovanou nebo i hranou pohádku. Jako materiál, do kterého scénárista nebo i pak samotný herec má potenciál vložit něco svého, svůj druh moudrosti, své lidské poslání.

    Protože i když budeme v Dívce, která upíjela měsíc, v pohádce - jsme jednou nohou také ve skutečném světě, uprostřed lidí, kteří stejně jako jsou tam, jsou takoví i zde, mezi námi. S jejich přáními, chtěními, lpěními, dobrem i zlem.
A jak snadno se může stát omyl. Jak snadno můžeme odsoudit někoho, protože se nám na první pohled jevilo tohle nebo tamto?

A spousta dalších otázek a uvědomění.

Jak jsem řekla - báječné čtení pro večery pod měsíční nocí... pro maminky i děti.

O autorovi:

Kelly Barnhillová je autorkou pěti knih pro děti a mládež, napsaných v žánru fantasy. Ačkoli se i první čtyři setkaly s vřelým přijetím kritiků a získaly několik ocenění, teprve pátá - Dívka, která upíjela měsíc - přinesla Barnhillové doslova famózní úspěch. Byla oceněnou význačnou Cenou Johna Newberyho, čímž ale výčet cen a chvály nekončí. Spisovatelka žije v Minnesotě s manželem a třemi dětmi.

Vydalo nakladatelství Vydalo nakladatelství Argo, 2018, www.argo.cz

Vydáno: 01. 06. 2018

Přečetlo: 790 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)