    Sladký příběh vonící čokoládou, hlubokým a vnímavým dějem zasazený,… hm… řekla bych, až do vitange literárního stylu. Milujete-li knihy, které mají dar ve vás probouzet ryze šťastné pocity a dojem, že autor knihu psal s obrovskou dávkou lásky a nadšení, pak tady neuděláte chybu. Nebude trvat dlouho a napadne vás, jak by asi tento zvláštní příběh vypadal zfilmovaný. Byla by to romantika?

Možná ano, a možná by někdo dokonce řekl, že to je „limonáda“

    NO a co… Dle mého názoru by to bylo velkolepé, leč komorní dílo. Mělo by to všechny atributy stát se lahodným filmem, jež bude připomínat filmy pro pamětníky. Herců by moc nebylo, ale jejich postavy by musely být mimořádně hluboké.

    Alba, hrdinka tohoto románu se po životním krachu dostala náhodou do zvláštního domu na konci ulice, kterou ještě nikdy neprošla. Zvláštní dům, ve kterém je paní domácí stará paní Peggy, stará, moudrá a šarmantní. Alba se dostává do domu, kde čas nemá žádné omezení. Přesto - máš na svůj pobyt přesně 99 dní a nocí, abys mohla posbírat střípky svého života a vydat se po své životní cestě dál.

Bez jednoho sto dnů - čas změnit svůj život!

    To vám zůstane v hlavě napořád, protože to možná platí i v životě. Protože je to právě tak, aby sis odpočinula, nasbírala síly a vymyslela, kudy se vydáš dál, ale přitom jsi neusnula na vavřínech a nezlenivěla. Abys své rozhodnutí nemohla donekonečna odkládat, tvrdí kniha. Ony tři měsíce je čas, kdy se smíříš s minulostí a uvidíš budoucnost.

    „Aha, fajn,“ řekla Alba a pomyslela si, že je nemožné, aby posbírala kousky svého rozbitého života a složila je dohromady za tak krátkou dobu. O tom, že by se všechno navrátilo do starých kolejí, už nemohla být ani řeč.

    „Je to možné,“ řekla Peggy. „To ti slibuji. A nebudeš na to sama. O tom to je. Dům ti pomůže. Je celý tvůj, až na věžičku, která patří jenom mně. Tam nesmíš nikdy vstoupit. To je moje jediné pravidlo. Rozumíš?“

Kouzelný dům…

    A tohle bylo na celé knize jako nádherné mlsání. Nejenže to tu hříšně voní skořicovými sušenkami a čokoládou, která kypí na sporáku a paní domácí je milá stará žena… Ale také v tomto domě Alba zažívá setkávání s duchy žen, slavných žen (mimo jiné třeba Agatha Christie nebo Daphne du Maurier), které k ní promlouvají z obrazů visících na stěnách. I tyto ženy totiž v minulosti prošly domem v ulici Hope Street a byly zde ve chvílích, které byly pro jejich životy mimořádně těžké.

    Anotace slibuje úžasnou náplň této i po grafické stránce mimořádně zdařilé knihy. Byla to pro mne kniha, nad kterou jsem strávila množství večerů a pozor…

Četla jsem ji pomalu, abych si nevyčetla moc brzy!!!

    Měli jste někdy takovou zvláštní knihu? Mrzelo mne, když jsem ji dočetla. Ona se vůbec hodí pro pomalejší čtení. Menna van Praag vždycky psala celkem dobře odsýpající knihy (Štěstí, láska, čokoláda a Nejšťastnější na světě), v tom porovnání se tato kniha nedá číst rychle. Ztratili byste se v postavách a ději. Často jsem měla pocit různých podobenství. A to byl autorčin cíl. Alba opravdu projde třemi měsíci svého života, ve kterém si opravdu posune své životní záležitosti jinam. Kniha je plná i bolestivých částí, zvláštní pohnuté atmosféry střídané s hrnečky plných čaje, kávy, čokolády s růžovými kytičkami… chvílemi příběh moderní a chvílemi jakoby se čas vracel v minulosti…

    Kniha je úžasná, prolnutá a doporučuji ji přečíst a pak se k ní vracet. Náhle, jakoby se při dalším čtení rozevíraly významy a informace, které jste tam poprvé neviděli.

Protože právě tak, jak říká Peggy, domácí tohoto domu, to v životech bývá…

    „Pokud zůstaneš, můžu ti slíbit jedno,“ řekla Peggy. „Tenhle dům ti možná nedá to, co si přeješ, ale dá ti to, co potřebuješ. A ta příhoda, která tě sem přivedla - nejhorší událost tvého života říkáš? Až odsud budeš odcházet, uvědomíš si, že to byla ta nejlepší věc, která tě mohla potkat.“

O autorce:

Menna van Praag vystudovaa Oxfordskou univerzitu, pracuje jako novinářka a miluje čokoládu. Jejím snem bylo stát se spisovatelkou a jako cíl si stanovila, že dřív než jí bude třicet, musí vydat první knihu. Deset let pilně psala, šest rukopisů jí různá nakladatelství odmítla, a tak se rozhodla, že vezme osud do svých rukou. Knihu Štěstí, láska, čokoláda napsala během dvou týdnů a sama ji vydala - stalo se to dva měsíce předtím, než oslavila třicáté narozeniny. O rok později podepsala smlouvu s nakladatelstvím Hay House a knížka byla postupně přeložena do 26 jazyků. Sen se jí vyplnil hlavně proto, že e nebála vykročit za ním sama, s odvahou a odhodláním, jak říká.

Největší inspirací Menny van Praag je její život s jeho vzestupy a pády, a možná proto jsou příběhy, které píše, tak oblíbené čtenáři po celém světě. V nakladatelství Synergie již vyšla kniha Štěstí, láska, čokoláda a její pokračování Nejšťastnější na světě.

Vydala Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 08. 04. 2016

Přečetlo: 1018 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)