    „Přírodní bránu najdeme v hlubokém tmavém lese obklopeného překrásnou pouští. Uprostřed lesa tvoří jilm a jasan klenutou bránu. Říká se, že všechny ženy na celém světě pocházejí z jilmu a všichni muži z jasanu. Tady nacházíme hlubokou vnitřní spokojenost. V této bráně nalézáme všechny šťastné chvíle našeho života ozářené přirozeným světlem.

    Přírodní brána nás podporuje v tom, abychom se vrátili domů k našemu přirozenému rytmu a do našeho vnitřního útočiště. Tady se zamýšlíme nad tím, jak v našem životě docházíme k hlubokému prožitku míru, klidu a vyrovnanosti.“

    Kniha nás provází, asi zejména druhou polovinou života, ale rozhodně bych to nutně neomezovala pouze na střední věk a stáří.

Osm metaforických bran je pro každého

    Četla jsem mnoho knih, které pojednávají populárně psychologicky o čemkoliv, od lásky, po přejídání nebo deprese. A jsou prostě jiné. Lehké a svižné. Tady jsem měla velmi intenzivní pocit, že autorka mimořádně dobře ví, o čem píše. Že je zralá, moudrá… Jakoby vás čtení přeneslo do hlubších rovin vědomí.

    Že poznala moudrost jakéhosi posledního soudu, aby ne, je to také autorka legendární Velké knihy Crowleyho tarotu, takže určitě čerpala z této obrovské studnice lidské moudrosti. Vytvořila osm pomyslných bran, kterými společně s ní projdeme. Jedna je krásnější než druhá a i když nás jedna z nich spojuje s definitivním koncem pozemského bytí, ani ona není děsivá. Naopak. Právě na ní jsem si uvědomila, že mnohé z jejího umění a emočního naladění bychom měli umět ve svých životech. Ve chvílích, kdy jsme nuceni zásadně měnit svůj život… Dokončovat věci, umět se loučit, umět uzavírat, umět si v sobě udělat rituály, přechody. Umět se naučit toleranci a zároveň sebeúctě. Vidět kolem sebe lásku, pomáhat, ale i umět pomoc přijímat.

    Měla jsem u čtení hebký pocit radosti, moudrosti a s každou branou a s každou drobností, kterou autorka probírala mi docházelo, že mnohé z těch bran už znám. Že jsem před nimi stála nebo jimi dokonce už prošla. Pocit uspokojení a pokory, snad i nadšení z toho, že mám vůbec tu čest žít a poznat tyhle bolestivé, leč svým způsobem nesmírné krásy lidského pozemského života.

Autorka také probírá čirou ezoterickou teorii a mne třeba překvapilo několikero druhů lásky mezi lidmi.

Eros - hnací síla, která vede ke spojení, tvoření a množení, naléhavá potřeba, která směřuje k vyšším formám bytí a vztahů

Libido - fyzická touha, sexualita, smyslovost, chtíč

Filie - přátelství, bratrská a sesterská láska

Agapé nebo charita - soucitné srdce nebo kultivovaná touha, zasvěcená blahu druhých, odhodlání neubližovat

    A hlavně, jak tu autorka píše, láska a soucit nejsou žádný luxus, ale nezbytnost. Bez nich lidstvo nepřežije. A vlastně každá z těchto bran je nějakým způsobem spojená s mezilidskými vztahy. A stejně jako na sklonku života víme, proč jsme tu byli a co pro nás kdo znamenal… je tato kniha vzácnou možností se dotknout právě těchto pravdivých a hlubokých pocitů, jež nám osud připravil až na samý konec žití.

O autorce:

Angeles Arrien, Ph.D., (1940 - 2014) vystudovala kulturní antropologii na Kalifornské univerzitě v Berkley. Specializovala se na studium mýtů, rituálů a symbolů všech kultur. Ve své odborné práci spojovala poznání z antropologie, psychologie a srovnávací religionistiky a hlavní důraz kladla na všeobecně platná přesvědčení, která jako lidé společně sdílíme. Přednášela o kulturní antropologii a transpersonální psychologii na univerzitách i ve firmách. Mezi její nejznámější knihy patří Archetypy šamanské tradice a Living in Gratitude. Nakladatelství Synergie vydalo její Velkou knihu Crowleyho tarotu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 09. 12. 2015

Přečetlo: 1216 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)