    Přiznám se, že takhle jemně utkanou knihu bych čekala spíše z pera ženy, než muže. Ale autor si opravdu velmi dobře pohrál s tou nejjemnější částí lidské duše a vznikla tak zvláštní kniha, která se táhne jako jemná pavučinka čtenářovou duší. Užasla jsem nad jeho uměním rozebrat život do nejjemnějších detailů, snad až do atomů. A vše propojit s lidskou duší i Vesmírem nebo jakýmkoliv jiným zdrojem toho našeho univerzálního bytí.

    Nachází otázky, na které potom nachází ještě postupněji odpovědi. Vymezuje pojmy a nechává nás o nich přemýšlet.

    „Utrpení pramení z našeho odporu vůči tomu, co je. To nám způsobuje psychické nebo emoční trápení. Bolest je nevyhnutelným důsledkem života. Občas zažíváme docela bolestivé věci. Jsou lidé, které celý život provází chronická bolest. Mluvil jsem s lidmi, kteří žijí s chronickou bolestí a prošli hlubokou introspekcí. Přitom jsem zjistil, že ti z nich, kterým se daří s bolestí vycházet nejlépe, nevěří ničemu z toho, co si o své bolesti myslí. Nevěří myšlenkám, které se týkají budoucnosti, a nezabývají se pokusy svoji bolest nějak racionálně vysvětlit. Všichni mi říkali, že čím více dovolí své mysli, aby se bolestí zabývala, tím větší strach z ní mají a tím je bolest silnější.“

    Často se vrací k principu, že je třeba se smířit s minulostí, vzít ji jako fakt, poté se zastavit v čase a přestat hrát tu roli, kterou jsme se pro náš život naučili. Spočinout v tom okamžiku a v tu chvíli se nám rozsvítí svět kolem a budeme vědět kudy kam. Naprosto jinak - nebo stejně, ale s jinými společníky, kdoví… Na mnohých příkladech pak vysvětluje, jak se zastavit a začít vnímat přítomný okamžik jinak.

    „Když bojujeme, vytváříme „kontrakci“, která je pro naši zkušenost v egoistickém stavu vědommí zcela příznačná. Kontrakce představuje určité zúžení. Pokud kdekoliv v těle pocítíte kontrakci - stáhne se vám žaludek, sevře srdce, nebo vnímáte tlak v hlavě - , znamená to, že se tím omezujete, zužujete vlastní prožívání…

    ….Je to určitý pocit, zvýšené napětí, s jakým proti něčemu vyvíjíme protitlak. Můžeme se dostat do opozice vůči jinému člověku, instituci nebo také vůči sobě samým - často svádíme boj sami se sebou. Chceme být jiní, než jsme, a usilujeme o to, abychom naplnili své ideální představy. Jakmile v naší mysli dojde k takové rozpolcenosti začneme bojovat.“

    Kniha je to velmi hezky a něžně napsaná, dokonce až natolik, že jsem se v ní občas ztrácela. Jako by to byla jen taková něžná pavučinka, po které jsem se klouzala, ale záchranné lano ne a ne nalézt. Je asi pravda, že autor psal tuto knihu jako inspiraci, nikoliv jako tvrdý návod. V úvodu knihy píše, že cesta každého z nás je jiná a že jeho cílem je donutit čtenáře přemýšlet, meditovat a sám přicházet na řešení. Ne vždy jsem s Adyashantim souhlasila, ale třeba jsou to věci, ke kterým dospěji až časem. Co je v té jeho jemnosti? Předběhl dobu? Nebude jeho kniha plně pochopitelná za patnáct, dvacet let, kdy už stavu „milosti“ a plně prožívaného okamžiku budeme více schopni?

    Myslím si, že pro tuto dobu ještě autor probírá velmi těžké téma, které je sice možná logické, ale v dnešní přestresované době ještě velice obtížně praktikovatelné. A to, že jsem se během čtení občas vnitřně zlobila, naznačuje jen to, že jsem se cítila v pasti - ano, tohle, o čem tady můj milý, píšeš, to bych, chtěla, ale nemůžu, protože /milion protože/.

    Tak vám přeji, kdož tuto knihu s radostí a peříčkovou lehkostí přečtete, abyste v ní našli maximum inspirace a pohlazení po duši.

O autorovi:

    Adyashanti (jehož jméno znamená „prvotní mír“) vyzývá všechny, kdo hledají mír a svobodu, aby si uvědomili, že dosáhnut osvobození v tomto životě je možné, a aby to vzali vážně. Učit začal v roce 1996 na žádost své zenové učitelky, u níž studoval čtrnáct let. Od té doby se jeho působením probudilo už mnoho duchovně hledajících lidí do své skutečné přirozenosti.

    Je autorem řady knih (Emptiness Dancing, The Impact of Awakening, True Meditation, The End of Your World, My Secret is Silence), které zatím v češtině nevyšly. Nabízí v nich přirozené a přímé nedualistické učení, které bývá přirovnáno k učení prvních zenových mistrů a k moudrosti advaita-védanty.

    Adyashanti, který se narodil v severní Kalifornii, žije se svou ženou Annie (Mukti) u sanfranciského zálivu, kde také učí, vede satsangy, víkendové semináře a tichá soustředění. Více informací najdete na adrese: www.adyashanti.org

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com