    „Když jsem hledal v diáři týden volna pro pobyt ve tmě, ukázaly se mi dny okolo Velikonoc. A to se mi líbilo. Pobyt ve tmě a symbolika znovuzrození. Navíc mi jeden kamarád věštec v prosinci 2012 předpověděl, že do pěti měsíců obdržím významný dar. Říkal jsem si: „Třeba to bude ono!“ Pobyt ve tmě byl pro mě skutečným darem. Mohl jsem si uvědomit, jak jsme vzájemně zachytáváni do společné hypnózy, zakódováni do dohodnuté reality. A jak je to omamné, přirozené, až strašidelně přirozené v běžné realitě. Ve tmě si uvědomuješ, jaké by to bylo vydávat se do živého pole skutečnosti bez zajištění. Bez předem dohodnutých záchytných bodů, plout volně proudem Života, kde vždy někoho potkáš. Najednou tě začne tenhle způsob života přitahovat a porozumíš tuláctví lidí, kteří se vymanili ze stereotypu, sebrali se a putovali.“

    Sám Jaroslav Dušek asi nejlépe vystihl to, o čem se v této knize píše. Následuje dva roky po knize Země, a když si přečtete obě knihy naráz, uvidíte zajímavý posun v myšlení a vyjadřování Jaroslava Duška. Anebo to posun nebyl, a jenom se mi to zdálo a obě knihy byly záměrně psány nějak jinak… Ale mne osobně se zdálo, že Země je víc syrová, jde do nepříjemné hloubky a autor se občas opravdu rozčiluje nad stavem dnešního světa, je naléhavý, hlasitý… Má ve všem pravdu, o tom žádná… ale občas ve mne budil pocit viny za to, že jsem člověk. Tady zjemnil. Stejně jako byl naprosto úžasným zážitkem jeho pobyt ve tmě, zdá se mi, že i všechna ostatní témata jsou Ves-MÍRNÁ… vše bere mírně až opojně.

    Jeho text je nesmírně čtivý až strhující, otvírá témata, která jsou v každém z nás ukrytá, ale za běžného života nemáme příliš času řešit. On má totiž znamenitý dar povídat a povídat a vy máte dojem, že se vznášíte nikoliv v jeho slovech, ale ve své vlastní duši. Zároveň se čtením této knihy pracuje něco ve vás a výsledek? Najednou víte, co chcete a i když jsem knihu začala číst jako unavená a vyprahlá a téměř bez chuti jí vůbec číst, skončila jsem oživená, veselá a věděla jsem s neutuchajícím nadšením, co právě chci dělat.

    Tvarytmy je kniha, která mne velmi pozitivně očarovala a milý lidský výsledek dotvářejí ještě krásné drobnosti. Kresby od akademického malíře Dina Čeča, které tvořil buď sám nebo společně s jeho nevidomými a handicapovanými svěřenci. Takže tady se prohlubuje ta tma, vidění ve tmě, vnímání ve tmě. Každý obrázek je jako fantazie, jako horečné snění, jako něco, co se právě vylíhlo z úplného nevědomí a teprve dostává nějaký realistický základ. Myslím si, že v tomto případě sáhl Jaroslav Dušek naprosto přesně, a to nejen proto, že Dino Čeča také absolvoval pobyt ve tmě.

    Apropó, pokud o pobytech ve tmě chcete vědět víc, hledejte na netu. V knize je psáno, že nabídka je široká a tak jsem zkusila hledat a ejhle, Tvarytmy nelhlaly… A je to věru zajímavé čtení.

O autorech:

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

    Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů - Goromomo goroló - vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana - vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló - Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem. Poté nsáledovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge - Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová - štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová - Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2012 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název ZEMĚ. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2014, www.eminent.cz

Vydáno: 11. 04. 2015

Přečetlo: 1453 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)