aneb Jak člověk vypadl z Jednoty a jedna jeho část tvrdě dopadla na do hmoty

Již několikráte jsem to v minulých vstupech naznačil a je na čase to říci naplno. Odpovězme si dnes ještě na jednu velmi důležitou otázku z těch, kterými se v průběhu svého života velmi pravděpodobně nezabýváte. Otázku, která se v souvislosti s dříve uvedeným /v minulých dílech/ nutně nabízí:

Kým že vlastně ve skutečnosti jako člověk jste? Kdo z těch dvou ve vás je tam doma a kdo je cizí? Máte se vnímat jako ta bytost zdola nebo jste tou bytostí shora? A jste-li tou bytostí třetí, duší, jak poznat, kdo právě teď ve vás rozhoduje a určuje vaše chování a jednání? A má vůbec cenu se tím zabývat? Není lépe nevědět?

Ujišťuji vás, že lépe je vědět. Toho, kdo neví, každý podvádí. A vás podvádí vámi jistě více či méně milovaná, římsko-katolická církev už po dva tisíce let.

Ústními otvory /slušně řečeno/ svých představitelů všech úrovní vás přesvědčují, že vy jste těmi hříšnými zdola. Jako obvykle vám říkají jen to, co se jim hodí, aby vás spolehlivě dostali do svého područí.

Ano, jste i těmi zdola.
Ale jste také těmi, kteří přicházejí shora.

Tohle vám už říkáno není, protože to nikdy nezapadalo do dobře skrývaných plánů římsko-katolické církve, té nevěstky v purpuru a šarlatu, krvavé první šelmy z Janova Zjevení.

Přibližme si otázku tzv. pádu do hmoty, o které jste jistě již mnoho slyšeli. Prosím, podávám vám informaci opět s kusem nadsázky. Ta nadsázka ale přesně vystihuje to, co byste měli vědět pro dobrou orientaci ve svém nitru.

Vy, kteří dokážete již dříve doporučeným způsobem rozostřit svůj duchovní zrak za rovinu těchto slov a vět, budete vědět své a už nikdy nebudete slyšet na slova klamu z okolí.

STAV PŮVODNÍ JEDNOTY

Takže si představte, že jste byli původně, na počátku vývoje tohoto duchovního vesmíru jako božská Jiskřička součástí nekonečného oceánu božského Světla a byli jste v nádherném stavu původní Jednoty se všemi ostatními Jiskřičkami a Bohem samotným. Tedy v ráji.

Božské světlo bylo ze všech stran kolem vás, takže jste ani vy, ani ostatní, nevrhali žádný stín, žili jste v pocitu nádherné sounáležitosti s Bohem, obráceni k němu v každém okamžiku tváří.

Jako božská Jiskřička jste podle starých textů měli již tehdy ve svém nitru zárodek své duální podstaty, tedy mužské a ženské energie /muže a ženu/, ale ty byly v prvotní dokonalé rovnováze spojeny nádherně čistými magnetickými duchovními vazbami a neexistovalo nic, v čem by se obě tyto složky vaší bytosti neshodly.

Prostě dokonalé manželství, sen každého muže i ženy. Všechno bylo jasné, krásné, fascinující.

Vaše každodenní činnost spočívala v distribuci nůší se Světlem do nejrůznějších koutů duchovního vesmíru. Lítali jste rychlostí světla spolu ruku v ruce a byla to práce nádherná. Dělali jste ji rádi a dobře. Takže jste byli personálním útvarem tam nahoře jednoho krásného dne vyhodnoceni jako nejlepší pracanti a byli jste požádáni, zda byste nepomohli při prosvětlování hmotných světů.

Taky jste byli poučeni o možných rizicích kontaktu s hmotnými světy a jeho bytostmi /nejez ovoce ze zakázaného stromu poznání!/ a dokonce jste to poučení i na závěr školení vlastnoručně podepsali do své knihy života.

Miliardy miliard Jiskřiček s tím nemělo a nemá problémy. Samy viditelné jen ve svém množství, stále nám distribuují dnes a denně božské světlo k potěše nás bytostí žijících v hmotných světech, abychom z něj čerpali svoji životní energii a sílu.

Ne všem se však zdařilo zůstat Jiskřičkami v oceánu Světla do dnešních dnů. A nebylo jich málo, těch Jiskřiček, které zapomněly na varování a zatoužily ochutnat ze stromu poznání. Nestačila jim pouhá distribuce Světla do hmotných světů. Zatoužily po samostatné aktivitě v souvislosti s děním tady dole. Ozvala se v nich touha poznávat a znát. A později i se tady dole na tom všem podílet.

Kdybych to měl navázat na předchozí výklad, i vy jste postupně v průběhu výstavby duchovního vesmíru v různou dobu odešli za bráchou Satanem tvořit hmotné světy. Ne sice celí, jak si dále ukážeme, ale svojí jednou polovinou zcela určitě.

CO ZNAMENÁ PÁD DO HMOTY?

Mohl bych vám tento děj pádu do hmoty přiblížit tisíci způsoby a každý by byl pravdivý. Já volím pro jeho srozumitelnost tento: Na své možná už miliardté pouti s nůší Světla onomu broučku či travičce někde na louce jste se jednou stali svědky toho, jak tehdejší tyranosaurus dovádí se svou tehdejší družkou.

Při jejich nadváze to bylo jistě fascinující divadlo a Země kolem se třásla. Vaše ženská polovina neodolala a na rozdíl od naprosté většiny jiných ženských polovin ostatních světelných Jiskřiček se na poprvé alespoň ohlédla, co to tam ti dva činí. I vrtalo jí to její jistě blonďatou hezkou hlavinkou a ona poprvé zatoužila poznat a okusit, co to ti dva dravci s tak nádhernou živočišnou divokostí pášou.

A protože ten dinosauří samec byl samcem s velkým „S“ a vy jste měli to štěstí, že jste létali kolem té dvojice blízko víc než by bylo zdrávo, toužila ona „žena“ ve vás po poznání a tím i ochutnání „zakázaného“ ovoce stále více a více. Marně ji její mužská polovina napomínala, ať neblbne, že bůh se bude zlobit a vyžene je z ráje /oceánu Světla/.

Vy všichni, pánové, kteří jste měli to štěstí, že jste neměli platební kartu pouze jako vycpávku vaší peněženky, jako ji mám já coby český důchodce v tomhle totálně rozkradeném státě a měli jste tam obnosy srovnatelné s pány Kalousky, Nečasy a Sobotky po vydařeném pobytu ve vládních funkcích, vy jistě víte, jak je nezodpovědné tuto platební kartu svěřit vlastní pozemské ženě. Její touha zkoumat luxusní i méně luxusní butiky, salóny krásy a další zdroje požitků a zajímavostí pozemského prostoru je pro vás stejně šokující, jako pro ni těžce zvladatelná.

No a tohle se projevilo tehdy poprvé. Jak se tak ohlížela — ta vaše ženská polovice vás samotných /tedy dosud jednotného duálu/ — začala se stále více a více při odletu z oné louky loudat s pohledem upřeným na zdroj své tužby poznávat. Samozřejmě při pohledu směrem dolů stále více odvracela tvář od Boha / od Zdroje / a stavěla se k němu zády. To jste ale činil i vy, jako ona mužská složka, když jste se za ní neustále ohlížel a pobízel ji, loudalku jednu, ke spěchu.

A tak se to stalo

Marné bylo vaše další a další varování a jednoho dne se ta vaše ženská polovička definitivně zasekla, dupla si spodní pacinkou a řekla: Já neodejdu, dokud nezjistím, oč se jedná, když jim to oběma tak šmakuje. To přece musí být něco úžasného.

A to byl konec. Nedala si říci a přednesla vám návrh: Hele, já se svou částí perispritu ducha spojím s onou samičkou a ty s tím samcem. A tak zjistíme a vychutnáme si, oč tady vlastně jde. A basta, jestli mne máš rád, tak to pro mne uděláš.

A bylo to. Eva podala muži jablko a muž, tehdy ještě v podobě jedné ze složek jednotného duálu, rezignoval a kousl do něj. Ostatně, pánové, kdo z vás touží přijít o klid domácího krbu kvůli hádce s ženou, když si tato něco umane?

Problém je v tom, že bytosti ducha mají v sobě čistý magnetismus, bytosti Země pak jsou elektrické. Člověk sám z hlediska magické teorie a praxe je duch i tělo — a je proto svými orgány jako jediný — jak elektrický, tak magnetický a zčásti i elektromagnetický.

Napojení se na elektrické pozemské bytosti přepálilo jemné magnetické vazby zajišťující Jednotu duálu, jeho poloviny se oddělily, žena a muž se stali z jednoho dvěma. Jak je řečeno v bibli, uvědomili si před Bohem svoji nahotu a chtěli zakrýt to, že už jsou jiní.

Biblický Bůh však nebyl žádný blbec, poznal to a Eva byla s Adamem /který za to ani nemohl/ vyhnána z ráje vysokých vibrací směrem od Boha, tedy ve vibracích směrem dolů. Ostatně, copak se porušením jeho pokynu /nemíchat se mezi ty dole/ sami nepostavili k němu zády? Jak bylo řečeno již v oné vizi v předchozím díle, je to nevyhnutelnost dle jejich volby...

Obě poloviny původně jednotné Jiskřičky tak byly vyloučeny z oceánu Světla k samostatné existenci. Když se to stalo, žena pak po počátečním zděšení z té změny začala jednat podle dodnes známé zásady „kdo jednou zkusí, ten pak už musí“.

Zatímco mužská část duálu neschopna akce konsternovaně seděla na pomezí duchovního světa, kde jí nakonec ti kluci s mečem dovolili zůstat, žena se nezastavila a pokračovala jemnohmotnými a hmotnými světy dolů. Tu čichla k pampelišce, tu ochutnala to či ono, poznávala a užívala si, až se z ní kouřilo. No a tohle vše nezůstalo bez následků.

Stále více a na stále delší dobu se nořila ve vibracích směrem dolů a byla stále těžší a těžší ulpíváním na nízkých vibracích hmotných světů, takže po čase se už nedokázala vracet tam, kde ji čekala její věrná mužská část...

Nějakou dobu na sebe ještě shora dolů a zdola nahoru volali, ale pak i tento kontakt byl přerušen. A tak obě části duálu vypadly z vlastního rozhodnutí z Jednoty a přijaly dualitu. Začaly žít odděleně. Mužská část zůstala na pomezí duchovního světa spící, neschopna bez svého ženského protějšku dalšího vývoje, žena upadla postupně k úplné strnulosti v hmotě.

Ženská část duálu udělala bác do hmoty naplno, až takřka k úplné ztrátě hybnosti v onom močále /viz vize v předchozích dílech/. Nasytila se hmotných požitků doslova až k zalknutí a bylo jí z nich hodně zle. Neustále hluboce zraňována v místním systému pozemské Satanovy říše typu „sežer, nebo budeš sežrán“ začala vzpomínat na muže nahoře a svět, který opustila. A přesně v intencích vize, kterou jsem vám dříve předložil, začala pracovat na tom, aby se dostala z onoho močálu ven.

Zdaleka ne všem se to podařilo či daří. Mnohé ženské poloviny původních duálů jsou již pro návrat do duchovního světa ztraceny. V praxi to znamenalo, že jako padlá část původního duálu musela na cestě zpět projít přes pobyt v minerální a rostlinné říši, přes stav zvířete, až do vtělení ve zvířecím člověku /v naší historii to byl třeba neandrtálec/.

NOVÝ POKUS O SOUŽITÍ A ZNOVU-SJEDNOCENÍ

Nakonec se nějakému promile oněch ženských částí bývalých duálů podařilo prodrat až na pokraj přechodové zóny mezi temnou a světelnou částí Stromu života a vyslat směrem vzhůru vůči svým spícím mužským partnerům volání o pomoc. A poté — když byly zprovozněny Bohem jemnohmotné světy — muži shora se probouzeli, začali shazovat světelná lana a poutat se ke svým nevěrným polovičkám.

Místem setkání bylo nově geneticky vytvořené tělo člověka páté rasy, které umožňovalo ono propojení zvířecího nosiče přes duši k duchu. O přípravu těla se postaraly mimozemské civilizace.

A začali se tak scházet /Eva a Adam/ postupně v mnoha inkarnacích zde na Zemi v rámci společné duše a snaží se, ti dva ve vás, spolu nějak vycházet a dostat společnými silami tu ženskou půlku přes onu přechodovou zónu Stromu života nahoru.

A protože je to muž, který se obětuje a sestupuje ke spojení s nízkými vibracemi ženy ve vás /vnitřní žena je naopak v těchto vibracích jako doma/, jsou v počátečních inkarnacích duše lidé této Země mnohem blíže ke své zvířecí podstatě padlé ženské části než ke své podstatě duchovní. Proto se lidé páté rasy vyvíjejí od vysokého podílu ega /vědomí těla/ ke stále sílící pozici ducha ve společné duši.

Milí přátelé, z obou mých předchozích alegorických výkladů plyne, že si můžeme ztotožnit vaše duchovní vědomí s vědomím muže a tedy mužskými energiemi, vaše vědomí fyzického těla pak s vědomím ženy a tedy ženskými energiemi ve vás. Dále si uvědomme, že žena a muž ve vás se kdysi dávno rozešli a nyní se opět pokoušejí o soužití a nalezení souladu v jednom těle.

Také jsme ale konstatovali, že jim to moc nejde a že to „že jim to nejde“ je příčinou fakticky všech vašich psychických a fyzických potíží. Vy, kteří máte tady na Zemi již s manželstvím zkušenost, si jistě dovedete představit, že — díky rozdílné hladině vibrací vědomí — obě ty půlky ve vás vyznávají rozdílné hodnoty a to je vede ke konfliktům.

A když dva žijí pospolu a nemají na něco stejný názor a nedokážou se dohodnout, jak se žije v takovém manželství? Stojí to za zdrávas královno a oba v manželství trpí. Když se nemají ti dva ve vás uvnitř rádi, vy — jako ta součtová duše žijící tady na Zemi — se cítíte mnohdy pod psa.

Ptáte se, jak se může stát, že duch /muž/, který se rozhodne sejít na rozhraní temné a světlé části Stromu života a hozením světelného lana /veden láskou k oné ženě/ ji nabídnout svou pomoc, selhává a nedokáže ji mít rád?

Jak jednoduché pro vás, kteří znáte životní praxi mezi mužem a ženou tohoto světa! Když se kdysi rozcházeli, držel si ji /muž ženu/ ve svém vědomí jako nádhernou bytost, krásnou, čistou, milující, vstřícnou, prostě nej nej.

Ale po těch eonech věku, kdy ona žena pobývala ve špíně nízkých vibrací, se muž ve společném domečku duše setkává s ženou-egem, která je jen stínem oné bývalé nádherné ženy. Setkává se mnohdy s vrásčitým, vulgárním a arogantním stvořením, které si nechce dát říct a přijmout dobrou radu a stále si chrochtá v blátě nízkých vibrací tohoto světa. A myslí si, když jí byl dán přístup skrze ducha k myšlenkovému /mentálnímu/ astrálnímu tělu, že sežrala moudrost celého vesmíru.

Odráží jeho snahy jí pomoci, snahu muže jí pomoci považuje za slabost, které se dá dobře využít a snaží se ho ovládnout a citově vydírat. Prostě se chová tak /sobecky/, jak se to naučila tady dole. Muž se proto zraňován jejím chováním od ní odvrací a nemá ji rád, byť tady sešel dolů, aby udělal přesný opak.

V tom je prokletí lidstva nejen jednadvacátého století!
A jen lehce načrtnutá pravda o vás. O tom, co tady prožíváte.

Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí -

Vydáno: 07. 08. 2014

Přečetlo: 1295 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Pavel Karpeta

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)