aneb jak se Bůh a Satan stali pedagogy ve velké škole života.

Než se vydáme do hlubin lidské duše a tedy do hlubin sebe sama, pozvedneme spolu zrak ve vibracích tak trochu výše nahoru a tak trochu více do minulosti. Pokusím se vám tam ukázat, co předchází našemu zrozování do této reality a ujasníme si, kým jsme, čím jsou tato lidská těla a co je vlastně smyslem našeho pobytu zde.

Ujasníme si také fakt, že dění kolem nás, zdánlivě chaotické a ničím neřízené, má svá jednoduchá a přesná pravidla /manuál/ a že pokud se s nimi jako lidé seznámíme, může se již náš život vezdejší stát tak trochu procházkou růžovým sadem. Nemluvě o „investici“ do budoucnosti po odchodu z této reality.

Zjistíte také, že tato pravidla fungovala před dvěma tisíci lety stejně jako fungují dnes a přesvědčíte se, že dnešní člověk jim díky určitým aspektům organizace vlastní společnosti rozumí ještě méně než před oněmi dvěma tisíci lety. A ukážeme si také, kde je příčina tohoto stavu a jak dosáhnout nápravy, budete-li chtít.

Naprostá většina informací, se kterými vás seznámím, má svůj zdroj mimo tuto realitu a je výsledkem dlouhého období kladení otázek a příjmu odpovědí mezi mnou a entitou mého pravého „Já“. Buďte proto shovívaví, když se vám jako člověk pokouším v několika málo odstavcích vysvětlit to, co mi mé „Já“ cpalo do hlavy horem dolem po léta.

Netvrdím vám, že je to přesně tak, jak vám to předkládám. Ale je to možný scénář, jehož přijetí a pochopení vytvoří osnovu pro správné zařazení mnoha jevů v dění v člověku a kolem něj. A to je podstatné. Mám-li obraz toho, jak to funguje, mohu s tím něco dělat. Otevírá vám to prostor k vlastní aktivitě.

Říkají vám přece občas, že byste měli vzít svůj život do svých rukou?

Kromě toho vás opět vzhledem k tématu prosím i o to, abyste se odpoutali od tyranizující nadvlády své mysli, která se pravděpodobně už nyní mobilizuje roztrhat na kusy cokoli, co vám bude řečeno či předáno.

Mysl ve spojení s rozumem /intelekt/ jsou totiž danajským darem vám i dnešnímu lidstvu jako celku — ovládly naši společnost a i nás samotné a prakticky zcela vyřadily srdce, cit a intuici z řízení našich životů. Proto to tu vypadá tak, jak to vypadá.

KDYŽ NÁM STAVĚLI VESMÍR

Vraťme se na počátek všeho. Ve vyšším duchovním vesmíru vibrační úrovně „m+1“ bytost zvaná Stvořitel /jednotlivec či případně civilizace, která už zcela vyřešila uspokojování svých energetických potřeb a dokonale ovládla svůj životní prostor/ řeší využití svého volného času. Vytvoří proto jakési obecně prospěšné sdružení, eseróčko či akciovku, soustředí prostředky v podobě sady tvůrčích energií a vyšle ji do prázdného prostoru mimo vlastní vesmír s cílem vytvořit duchovní vesmír řádu „m“ jako své vlastní tvůrčí dílo.

Pamatujme si, že každá, i nejnižší vibrace energií ve vesmíru „m+1“ je vyšší než nejvyšší vibrace vesmíru „m“. Pokud se týče oněch tří energií vstupujících do budoucího vesmíru „m“, nazvěme si je česky spravedlnost, čistota a láska. Pokud vám znalým přichází možná souvislost s třemi kabalistickými sloupy, není náhodná.

Etapa 1

Práce s tímto energetickým vstupem se ve vesmíru „m“ ujímá hlavní projektant se svým rozsáhlým týmem duchovních projektantů a živlových pomocníků, kteří se sem hrnou a hlásí v konkursním řízení ve velkém počtu ze všech již existujících okolních bublin vesmírů typu „m“. Přitahuje je možnost se tvůrčím způsobem vyřádit na nádherném projektu vytvářeném v dosud prázdném prostoru. Projektanti pozemští tomu říkají stavět na zelené louce.

Hlavní projektant, který má tohle všechno pod palcem, funkčně i vibračně nejvyšší duch v dané části vesmíru, je za další běh věcí v tomto rodícím se novém světě zodpovědný Stvořiteli, podobně jako je generální ředitel pozemské akciové společnosti zodpovědný předsedovi správní rady. Jednají ve shodě, konečné slovo v případě sporu má ovšem Stvořitel.

Výstavba duchovního vesmíru probíhá od zabydlení a „industrializace“ vysokých vibračních rovin směrem dolů ke stále nižším vibračním rovinám až ke spodní hranici duchovního vesmíru, za níž pro nízké vibrace /a tudíž „ochladnutí“ duchovní hmoty/ další vývoj není možný. Zbytek duchovní hmoty se na hranici duchovního vesmíru hromadí jako jakási spící duchovní sraženina neschopná tam už dalšího vývoje /viz spící mužské poloviny rozdělených duálů v předchozích dílech/. Rozšiřování bubliny duchovního vesmíru se zastaví.

Nyní si představte, že v průběhu této „industrializace“ duchovního světa, ne příliš časově daleko od jejího prvopočátku, navštíví Stvořitel svou novou akvizici a svolá spolu s hlavním projektantem velký mítink tvůrců. Stvořitel na rozdíl od generálního projektanta, který je ve vesmíru „m“ doma, se při své návštěvě musí ponořit mnohem níže ve vibracích, než je mu milé. Proto vesmír „m“ osobně navštěvuje jen výjimečně a pouze v klíčových momentech jeho vývoje.

No a jak tam tak sedí všichni dohromady, Stvořitel se zasní a pronese ona památná slova dochovaná ve starých spisech /viz např. Tolkien: Silmarillion, archetypální dějiny Země/ o tom, že má v úmyslu přivést do právě kultivovaného prostoru jednou člověka jako své božské dítě stvořené k jeho obrazu.

Jiní autoři vám to stejné řeknou z trochu jiného úhlu pohledu. Třeba vám osobně k lepšímu pochopení pomůže další pohled na Projekt Země: http://www.pentablue.net/temata/07005.html

Po chvilce překvapeného ticha se zvedá ze svého jistě skvěle polstrovaného křesla jeden z podřízených členů suity, který se také na projektu podílí jako odborný poradce a vznáší námitku. Něco jako: Šéfe, to přece nemyslíš vážně, abychom my, nádherné a čisté bytosti, někdy utíraly zadky těm tvým utřinosům!

Těžko říci, zda šlo o skutečný spor nebo se ti dva jen domluvili na rozdělení rolí. V každém případě, Stvořitel názor nezměnil, a tak se sebral ten, kterému se někdy nesprávně lidově říká Satan a s tlupou svých kumpánů odešel na opačný konec vesmíru „m“, kde začal budovat hmotnou „trucříši“ jako protiváhu vyprojektované říše duchovní.

Etapa 2: VYTVOŘENÍ KONKURENČNÍHO PROSTŘEDÍ

Jeho odchodem končí první část vývoje vesmíru, který se ubírá původně jednotně stejným směrem. A začíná druhá část jeho vývoje, část duální, kdy existují v jedné bublině vesmíru „m“ dva protikladné vesmíry jdoucí proti sobě /hmotný a duchovní/. Stvořitel nechal situaci tak, nebyl a zřejmě ani dnes není žádný blbec a věděl své.

Tak to šlo znovu po eony věků až do chvíle, kdy se rozpínání obou vesmírů proti sobě v oné bublině prakticky zastavilo. Duchovní říše už nemohla dál, protože se příliš ochladila. Hmotná říše také vibračně stagnuje, protože by se při dalším vzestupu vibrací začala se vypařovat.

Stvořitel si mnul ruce, spokojen s tím, jak se krásně oba vesmíry přes snahu těch z temna přibližují ve vibracích a míří ke znovusjednocení. Ovšem v tuto chvíli se objevil problém: Mezi oběma částmi vesmírů po zastavení jejich dalšího rozšiřování zůstala nepřekročitelná mezera. Malá, ale důležitá. Přibližování obou částí vesmíru se zastavilo.

Stvořitel se na situaci znovu přijel podívat, nepatrnou chviličku uvažoval, trochu rozpačitě se poškrábal po své božské pleši a hledal řešení, jak ve znovusjednocení pokračovat. Už se vám určitě odněkud doneslo, že myšlenku padlý hmotný vesmír zlikvidovat nepovažoval za vhodné řešení. A nařídil svému hlavnímu projektantu vložit mezi oba vesmíry, ten duchovní i ten hmotný, jakousi přechodovou zónu, zvanou námi dnes vesmír jemnohmotný.

Etapa 3

A tady začala třetí část vývoje vesmíru. Byl vytvořen „most“ pro návrat padlých andělů /řečeno slovy bible/ zpět domů. Nejvýše zdokonalení padlí duchové /ženské složky duálů/ toužící po znovusjednocení dostávají šanci k návratu zpět do části vesmíru pod přímou a úplnou kontrolou Světla.

Proces sjednocování může pokračovat. Pomalu, ale přece. My si podobu tohoto mostu v reálu a vše, co s tím souvisí, probereme podrobně v příštích vstupech.

Hezká pohádka, viďte. Na téma vytvoření tohoto vesmíru a světa, ve kterém je nám dáno žít, by se dala podobných vyprávět celá řada. Já jsem zvolil tuto. Protože v jejím textu jsou zakódovány informace důležité pro uvědomění toho, co je nezbytné vědět pro orientaci v životě člověka zde na Zemi a v tom, proč jsme tady a co tu děláme.

Podívejme se na celý zde popisovaný návrat oné padlé části duchovní bytosti v další obrazné symbolické zkratce, která ozřejmí více než dlouhé stránky textu. Mám pro vás lahůdku, která mi umožní vyhnout se dalšímu dlouhému a pracnému vysvětlování, oč tady vlastně jde. Kdo může, ten určitě porozumí.

STROM ŽIVOTA

Předkládám vám zde záznam o „služební“ cestě jednoho z mých spolupracovníků, kterého jsem požádal o pomoc při přípravě podkladů pro tyto texty. Ten jednoho krásného dne vstoupil svým duchem do vzestupného pravotočivého energetického víru a byl uveden do situace, v níž si prožil poznání toho, jak to vlastně v tomto vesmíru a speciálně v oné přechodové zóně mezi hmotným a duchovním vesmírem vypadá. Text záznamu je zde:

— pak slyším vnitřní hlas: jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj — po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“ — vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání — zoufalé výkřiky o pomoc — zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení — vidím lidi, spoustu lidí — lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale tamhle dokonce jen ústa a nos koukají z močálu — cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný — toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům — a přichází odpověď — je to nevyhnutelnost dle jejich volby —

— letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje — vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině — někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ze svých těl — vnitřní hlas mi říká: láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli —

— najednou se mi mění pohled /cítím jako bych se díval z ohně/, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině — všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry — tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí — pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho — je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic — netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat — sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže — podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat — tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou — jako mravenci v mraveništi —

— a můj pohled se najednou začíná jakoby vzdalovat víc a víc — už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky — ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující —

— to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu — vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutelná směrem vzhůru — jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla — je to úžasné — vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře — až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle —

— co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek — a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš — to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je stromem života —

— naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek — a slyším vnitřní hlas, který mi říká: i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl —

LIDSKÉ TĚLO JAKO NÁSTROJ TRANSFORMACE

Pokud jste dokonale rozostřili svůj duchovní zrak /viz úvod tohoto seriálu/, pak vám po přečtení řádek výše je zřejmé, co je tím spojujícím mostem mezi hmotným a duchovním vesmírem. Ano, je jím lidské tělo člověka páté rasy a lidstvo jako takové. V každém z žijících lidí probíhá děj spojení oné bytosti lezoucí zdola s onou bytostí, která jí shora shazuje ono světelné lano. Týká se to samozřejmě i těch z vás, kteří nechcete či ještě nemůžete přijmout to, co je zde napsáno. Zákony universa nelze obejít.

V první fázi vývoje tohoto vesmíru byly mužské a ženské energie vás jako tehdy čistě duchovních bytostí v nádherné rovnováze. A pak se prostě ženské energie mnohých původně jednotných duálů rozhodly následovat Lucifera a odešly na opačnou stranu vesmíru. Užila si to, ta vaše děvčata a teď chtějí zpátky. Moudřejší o mnoho trpkých, ale i neocenitelných zkušeností.

Podrobněji si něco o tom, proč a jak se ženské energie původně jednotných duchovních duálů v řadě případů rozhodly následovat příkladu „odbojných“ andělů, povíme v dalším textu.

Skutečný symbolický význam příběhu Adama a Evy z Genesis

Kniha Genesis a většina církví přijímaných děl dávné minulosti byla vybírána mezi ostatními především podle zásadně nesprávného kriteria: Podle toho, aby vaši mysl orientovaly směrem k vnějšímu světu a odvracely je od možné pozornosti světu vnitřnímu.

Například Genesis vám dlouhými, složitými a nesrozumitelnými větami vypráví příběh Adama a Evy, který získává skutečný obsah teprve tedy, když Adam a Eva nejsou dvěma samostatnými bytostmi stojícími vně sebe, nýbrž dvěma bytostmi /ego-duch, žena-muž/ propojenými uvnitř jednotného k tomu speciálně připraveného lidského nosiče.

V Genesis se hovoří o tom, že se člověk provinil proti bohu tím, že jedl ze Stromu poznání. A tak se stalo, že podobně jako Bůh poznal dobré i zlé. A Bůh, ten prevít, s ním naložil, jak naložil. Biblický výklad znáte.

Podívejte se prosím ve zkratce na skutečný význam symbolického příběhu: Byla to právě Eva, kterou /údajně/ Bůh vyňal z Adamova těla /ve skutečnosti se z vlastní vůle v touze po poznání vydělila z původního jednolitého duchovního duálu - původního Adama/. A byla to opět Eva, která se vydala za poznáním toho zlého /ponořila se do hmotných světů/. S tím ovšem neměl Bůh nic společného, jak bylo řečeno ve vizi výše /cituji/: „je to nevyhnutelnost dle její volby“.

A poté, kdy poznala zlé a měla toho plný zadek /znáte to tu, nebo snad ne?/, dala na radu Satana /byla to zase Eva, která kecala s hadem/ a zatáhla do toho Adama, který zatím zůstal nahoře a o jehož svedení měl Satan taktéž eminentní zájem. Volala ho ku pomoci /podala mu jablko/ a on jedl /blbec jeden/. Tím se spojil oním světelným lanem s úrovní Evina bytí a poprvé poznal i on dobré i zlé v kontaktu s energiemi nízkovibračních hmotných světů skrze svého spojení v duši s Evou /egem/.

Tady vyprávění knihy Genesis končí. My si ten příběh ale budeme vyprávět dál: Budeme si vyprávět o tom, jak se Satan /dnes za pomoci církví a dalších poskoků v řadách mocných tohoto světa/ snaží o to, aby ducha /Adama/ stáhl pomocí těla /Evy/ do vibrací vlastní zvířecí říše a uhasil v něm jeho božskou jiskru.

Bůh a Satan jsou dvěma částmi vaší bytosti
A budeme si také vyprávět o tom, jak již poučenou Evu /po mnoha inkarnacích váhání/ Adam skutečně přijme a svou silou lásky ji vyvede zpět do světů, kde smrt ztrácí nad lidmi svoji moc.

A uvědomíte si to nejpodstatnější: Bůh a Satan nejsou žádné entity čnějící vysoko nad vámi, vedle nichž si připadáte jako mravenečci bezmocní a neschopní čehokoli bez jejich laskavého souhlasu či nakopání do míst, kde záda přestávají mít slušné jméno. Tohle falešné vidění do vás vkládá církev a proto se tady stále znovu rodíte a znovu umíráte.

Bůh a Satan jsou ve skutečnosti dvěma částmi vaší bytosti /ego, duch/ a vy jako duše jste nositeli božské síly, pomoci které vy sami pro sebe samé /jako Adam pro lásku k Evě/ můžete přemoci Satana v sobě /Evino ponoření do zvířecí přirozenosti/. Pozvednutím jejích vibrací zpět na vibrační rovinu ducha se oba znovu zařadíte do jednoty sebe sama, tentokráte již doma /ve Světle/.

Pak dojde k tomu, o čem se můžete dočíst v 1. listě Korintským:

Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. (1. list Korintským 15:45,47)
Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Pak se naplní, co je psáno: smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1. list Korintským 15:53-57)
https://www.bible.com/en-GB/bible/509/1co.15.50-56.csp

Je velmi zajímavé porovnat tuto pasáž i s jiným překladem:

https://www.bible.com/en-GB/bible/162/1co.15.50-56.snc

Jste původně božskou jiskrou, jste tedy částí Boha samotného. Je tedy jen na vás, zda Eva /ego, Satan/ stáhne Adama do záhuby zvířecí přirozenosti nebo zda Adam /Bůh/ přepere Satana a zdolá Eviny nízké pudy a instinkty a společně v nově získané Jednotě sebe sama dospějete ke znovuzrození v duchu.

Po tisíciletí tu byly a jsou síly, které nechtějí, abyste to věděli. Ve vědění je totiž síla a bez těchto informací jste slabí a snadno manipulovatelní. Všemi milovaný František Vatikánský a jeho posluhovači, stejně jako jejich předchůdci, si z vás dělají už po tisíce let kozy a vy jim stále znovu sedáte na lep.

Der Wolf im Schafspelz, Tuschezeichnung, Karl Hubbuch, 1933
Der Wolf im Schafspelz, Tuschezeichnung, Karl Hubbuch, 1933

Pokud jste vyhověli mé prosbě o to, abyste se seznámili s „duchovní“ historií a současností působení římsko-katolické cézaro-papežské církve, pochopíte toto mé tvrzení v celé jeho hloubce. Spoustu důkazů a faktů naleznete mimo jiné v následujících textech — první je faktografickou analýzou toho, jak byly původní kristovské znalosti zcenzurovány a druhý je stručným historickým přehledem násilí proti lidstvu:

http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a-dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/
http://www.ragauian.cz/2000-let-papezstvi-historie-plna-zlocinu-proti-lidskosti/

Chcete pokračovat po úzké cestě nebo vás stále baví být za voly?

Pokud už nechcete být za blbce, tak příště nashledanou. Doufám, že obě bytosti ve vás, ta Eva lezoucí zdola, i ten Adam, který té Evě shora hodil světelné lano, se už na další pokračování těší. Protože jejich vzájemná spolupráce díky vaší absolutní nevědomosti o jejich existenci a potřebách /zatím/ funguje jen nedokonale, mnohdy velmi nedokonale, a to je příčinou všech potíží, které se táhnou vaším životem.

Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí -

Vydáno: 30. 07. 2014

Přečetlo: 1474 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Pavel Karpeta

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)