aneb Zpráva o vyspělosti lidské duše, fatálním stavu lidské psychiky a o tom, co s tím

Jsem i člověk a mohu se samozřejmě v mnohém mýlit. Ale věnoval jsem poznání a kompletaci tohoto manuálu více než dvacet let pobytu v tomto těle, abych překonal odpor svého ega a dostal ho ke spolupráci, nejen na tomto projektu. A nyní oba doufáme, že vám to aspoň někomu k něčemu bude.

POJĎTE ŽÍT ZMĚNU!

Pokud se rozhodnete aplikovat tento manuál na svůj život, výsledkem bude odstranění závoje iluzí strachu, žalu, depresí a úzkostí, kterými vás tato společnost pod pečlivým dozorem církví vybavila a které pravidelně doplňuje.

Pokud se rozhodnete jej aplikovat, poznáte vnitřní rozměr pravdy o tom, kým jste, kým jste také ještě a co z toho pro vás plyne.

A konečně začnete osobně žít onu „lásku k sobě“ a ono „přijetí sebe sama“, tedy fenomény, o kterých vám už určitě vyprávěla Luisa Hall i řada zahraničních i našich guru, aniž by vám sdělili funkční návod k realizaci.

A budete mít skutečnou příležitost začít si řídit svůj život sami.

Je ovšem nutné si uvědomit, že než se dostaneme k jádru věci a tento manuál si představíme, máme si toho v přípravné fázi ještě mnoho co říci. Konkrétně dnes se zastavíme u několika nutných poznámek, jen zdánlivě na okraj věci. Bez pochopení těchto „drobností“ však nemůžete porozumět později celku.

VYSPĚLOST LIDSKÉ DUŠE

Prosím, už jsem vás upozornil, abyste nebyli smutní vy, kteří zjistíte, že tento materiál je mimo hranice toho, co jste ochotni vnitřně tolerovat. Nejsme jako lidstvo z hlediska duchovního vývoje konzistentní masou a jsou mezi námi velké vývojové rozdíly na úrovni těla, duše a ducha.

Měřítkem duchovní vyspělosti a tudíž i měřítkem schopnosti přijímat zákony Univerza a řídit se jimi je dána vzájemným poměrem dlouhodobého /ale i krátkodobého/ prosazování se programu ega /sobectví, oddělenost/ a programu ducha /láska, sjednocení/ ve společné duši.

V zásadě je možno lidské bytosti dělit na ty, kteří žijí z ega, na ty, kteří žijí z duše a ty, kteří žijí z ducha.

Lidé ega

Lidé ega se oním podílem naslouchání podnětům ega a ducha i dnes pohybují stále ještě pod padesáti procenty podílu programu ducha ve své duši. Čím je procento podílu ducha menší, tím hmotnější přístup k životu a okolí má daný člověk a tím více žije ze své zvířecí podstaty.

Tito lidé ega pravděpodobně o můj materiál vůbec nezavadí, protože jejich egoistické „já“ s dominantním postavením v duši se instinktivně vyhýbá i místům a situacím, kdy by s informacemi podobného druhu mohlo přijít do styku. Dominantní ego vždy vyloučí již s předstihem vše, co by ho mohlo připravit o vedoucí roli v součtové duši v dané inkarnaci.

Lidé duše

Lidé duše jsou na tom již lépe. Jejich ego je již více umravněno a oba programy, programy ega a programy ducha, jsou v jakési dynamické rovnováze. V tom případě ego již není schopno trvale vetovat přístup člověka k těmto materiálům a k rovinám poznání, o kterých je v nich řeč.

Otázkou je, nakolik je člověk v dané chvíli ochoten posílit trvale nasazením vlastní vůle průnik programu ducha v součtové duši na úkor programu ega a nakolik se mu podaří překonat pochopitelný odpor ega.

Lidé duše se obvykle uchylují k hledání duchovní cesty pouze ve chvílích obtížných životních krizí a po jejich vyřešení se opět noří do zpět do výchozího stavu.

Lidé ducha

Lidé ducha jsou se svými sedmdesáti a více procenty podílu programu ducha ve společné duši vývojově zde na Zemi nejdále. Mnohdy ani nejsou pravými lidmi, kterým je dána Země jako povinná příležitost k vývoji od ega k duchu. Tzv. nepraví lidé přicházejí ke spojení s lidskými těly dobrovolně s cílem něco v této vibrační realitě dokončit, vybudovat či prostě jen tzv. pravým lidem pomoci.

Lidé ducha nemívají s pochopením univerzálních pravd problémy. Program ducha v nich výrazně převažuje, svou duchovní cestu s mnoha omyly hledají obvykle už od mládí. Život pro ně znamená každodenní obtížnou práci na odstraňování zažitých chybných mentálních a emocionálních struktur, kterými je tato společnost ve své podstatě vyznávající převážně stále ještě zákony zvířecí říše v dětství a raném mládí vybavila.

Jejich začátek hledání v nezralém věku, ale i později se ale bohužel v dnešní době projevuje mnohdy podceněním až odmítáním věcí spojených s hmotnou realitou a v nepochopitelném preferování přístupu k práci s vysokými vibracemi bez snahy o zapojení vlastního ega a řádného uzemnění se v této realitě.

Jejich slabinou proto bývá setrvávání v chybných představách o správnosti té či oné cesty směrem ven za sebe prezentované mnohými falešnými guru. I lidé ducha se podle mých zkušeností obracejí od hledání směrem ven k hledání ve svém nitru teprve pod tlakem okolností, kdy se ostatní cesty ukáží jako slepé a nikam je nevedou.

Pozn.: Podotýkám, že zvyšování podílu programu ducha na úkor programu ega v součtové duši nemůže a nesmí být realizováno násilím ducha či duše na egu samotném — ego je třeba vést k pochopení, že je v jeho vlastním zájmu zvýšit vibrace svého vědomí a přiblížit se jimi a výhledově spojit s vibracemi ducha do nové společně prožívané Jednoty — podrobněji to probereme později.

CESTA PRAVÉ TRANSFORMACE

Dále je nutné porozumět tomu, kudy vede skutečná dělicí linie mezi programem sobectví a oddělenosti /jako projevu říše zla/ a programem lásky a sjednocení /jako projevu říše dobra/.

V žádném případě ona dělicí linie nevede mezi jednotlivými společenskými řády či mezi světovými náboženstvími, jak se vám snaží namluvit mocní tohoto světa.

Postavíme-li si Pravdu o tom, co jest, do středu petřínského sálu křivých zrcadel, dostaneme při pohledu do zrcadel křesťanství, islámu či buddhismu, tři místy méně, místy více a místy k nepoznání zdeformované obrazy této základní Pravdy o všem. V tom není mezi nimi z pohledu potřebného pro vývoj lidské bytosti zásadního rozdílu.

Ona dělicí linie mezi dobrem a zlem totiž dnes je — a vždy byla — vedena přímo vaším lidským nitrem a je zřetelně narýsovaná ve vaší duši mezi vibracemi programu vašeho ega /sobectví a oddělenost/ jako programu zla a mezi vibracemi programu vašeho ducha /jednota a sjednocení/ jako programu dobra.

Proto není pravdou, když se domníváte, že vám, nositelům dobra, přichází zlo zvenčí skrze lidi a události kolem vás. To jen s Kristem řečeno „vidíte třísku v oku jiného a nevidíte břevno v oku svém“!

Jak na tom skutečně jste — a tudíž kterému z oněch dvou výše vyjmenovaných programů v sobě dáváte přednost — si snadno ověříte sebezkoumáním svých životních postojů. Podrobněji si o tom řekneme v dalších dílech

Pokud hledáte ven ze sebe u lidí a událostí v okolním světě příčiny toho, co se vám děje zlého, jste v zajetí vlastního programu ega „sobectví a oddělenosti“! Prohřešujete se totiž fatálně proti jednomu ze základních zákonů Univerza, který mnozí velmi dobře znáte. Ten zákon zní: Vždy si přitahuji do života to, co sám mám v sobě rozvinuto.

Pokud to, co se vám děje zlého v okolním světě, berete jako výzvu k pohledu do vlastního nitra a k hledání příčiny toho, proč si ono zlé do svého života přitahujete — dáváte tím v sobě prostor programu ducha s jeho „láskou a odpuštěním“.

A stavíte se na počátek oné pravé úzké cesty,
která vás nakonec přivede k osobní transformaci
jako konečnému cíli mnoha a mnoha vašich inkarnací zde.

Není to o ničem novém. O cestě hledání transformace směrem ven ze sebe jako o široké cestě, která nikam nevede a po které jdou mnozí, nás před dvěma tisíci lety informoval již Ježíš Kristus. Stejně tak jako o úzké cestě, kterou jdou nemnozí, ale která vede k cíli!

Ty široké cesty jsou mnohé: Cesty víry skrze církve /hledám vše u boha na nebesích, směrem ven/, cesty preferování vědy a vlastního rozumu /hledání cesty v řádu okolního světa/. Touto falešnou cestou, ale kráčí i ti, kteří usilují o únik z pozemského prostoru prostřednictvím aktivit vylučujících přijetí a lásku k hmotné části sebe sama /rozpouštějí či jinak likvidují své ego/.

Ta druhá úzká — a podle Krista jediná pravá — cesta transformace vede dovnitř sebe. A to prostřednictvím snahy o sjednocení obou duálních „Já“ a „já“ na úrovni vibrací ducha. To je totiž ten pravý návrat do jednoty „sebe sama“ prostřednictvím vzájemné lásky k sobě a přijetím sebe sama. Najdete-li „sami sebe“, najdete konečně také cestu k Bohu v sobě a vše ostatní vám bude přidáno.

Jak chcete vejít do jednoty s Bohem, jste-li vnitřně stále nejednotni sami se sebou?

Pozn.: Co myslíte, že Ježíš Kristus v nově nalezeném Tomášově evangeliu chtěl říci svým apoštolům, když k nim takto hovořil:

Tomáš 22
...učedníci řekli: Vejdeme, když jsme dětmi, do království? Ježíš jim řekl: Když ze dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole a když to, co je mužské a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí … pak vejdete do království.
Myslíte, Ježíš zde popisuje dění mezi lidmi, na Zemi, v kosmu nebo vnitřní děje v člověku? — a proč myslíte, že vám tento Kristův výrok naše drahá církev nechala v synoptických evangeliích vyškrtnout jako nežádoucí? — ostatně, k Tomášovu evangeliu se ještě vrátíme nejednou...

CHARAKTER SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ

O tom, že náboženství je opium lidstva, hovoří řada myslitelů minulosti, nejen Marx a Lenin. Dnešní doba přivála k nám do prostoru, dříve vyhrazeného křesťanským /rádoby/ hodnotám, mj. i učení buddhismu.

Ostatně, znáte ony procesy hledání nového dalajlámy po smrti toho předchozího? Proč myslíte, že je jeho duše — byť pro mnohé z vás představuje vrchol veškerého duchovna — znovu a znovu vtahována do lidského těla? Bez úplného prožití a zdokonalení lidského ega není definitivního vzestupu, protože prostě ve škole života se přeskakovat jednotlivé třídy nesmí!

Právě křesťanství se svým upřednostňováním individualismu je nejlepší živnou půdou pro adepty hledající osvícení.

Nevěříte? Dostal jsem se k textu, v němž je zachycena informace Rudolfa Steinera /rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik žijící v letech 1862?1925/.

Podle jeho přístupu k málo známým záznamům ze starých textů z období těsně po Kristu měl Ježíš údajně při svém pobytu u Esejských jednoho dne vidění, ve kterém se mu v duchovní podobě zjevil sám Buddha a důvěrně mu řekl, že po své smrti přišel na závažnou chybu ve své nauce.

Buddha totiž za svého života považoval za žádoucí, aby se všichni lidé stali buddhistickými mnichy. Kdyby k tomu však došlo, kdyby například všichni lidé praktikovali pohlavní zdrženlivost, lidské pokolení by během krátké doby vymřelo. Teprve po své smrti si uvědomil, že jeho učení všichni lidé praktikovat nemohou a ani nesmějí. Je vhodné pro několik málo vyvolených, kteří jen na úkor ostatních mohou směřovat k dokonalosti. Smysl života na Zemi tedy musí být jiný, než si představoval během svého života.

Spásy nelze dosáhnout tím, že se člověk co nejrychleji odpoutá od Země, ale právě naopak: jen život v těle přivede člověka dál v jeho vnitřním vývoji, protože žádný člověk nemůže být spasen bez přispění ostatních. Všichni lidé patří k sobě jako články jednoho organismu a jsou spolu propojeni v dobrém i zlém.

Tahle poznámka bez ohledu na její skutečnou verifikaci, za kterou neručím, je určena vám, kteří se — ve své povznesenosti z častých pobytů tam nahoře v meditacích — na nás obyčejné smrtelníky díváte přes prsty a s nadhledem těch, kteří si již prakticky s Bohem tykají. Upozorňuji vás, že vaše cesta rozhodně není cestou odsud ven k tolik diskutovanému nanebevzetí.

Naopak, je to časová smyčka, která vás uvězní na tak dlouho, dokud něco nepochopíte a nezměníte priority svého duchovního vývoje.

Příště se spolu podíváme na praktiky formalizovaných církví s jejich důrazem na víru v dogmata — jako protikladu pravého gnostického poznání, které jak známo osvobozuje... Ježíš sám přece řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31-32)

-pokračování-

Vydáno: 15. 07. 2014

Přečetlo: 1468 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Pavel Karpeta

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)