Jak meditovat; v meditaci je hořké i sladké
Pema Chödröm

    Meditace nemusí být jen příjemná, ba právě naopak. S touto myšlenkou podpořenou tak obrovskou logikou jsem odkládala tuto dočtenou knihu. Autorka se na meditaci dívá z pohledu, který mne do této doby byl utajený. Asi jsem příliš podlehla moderním trendům, jistému znásilnění meditačních technik západní senzacechtivou společností.

    Co třeba taková buddhovská podstata? Tedy to naše nejniternější nitro, do kterého se právě v meditaci dostáváme. Řekla bych, že tam budou růst samé sladké stromy, růžové kytičky a vše bude zalité sluncem. Kdepak.

    „Ponlop Rinpočhe říká: „Pouze když ochutnáte prožitek emocí, poznáte, jak chutná osvícení.“ Budddhovskou podstatu a přirozený stav netvoří pouze šťastné, sladké emoce; buddhovská podstata zahrnuje všechno. Je v ní klidné i rozrušené, rozvířené i tiché; je v ní hořké i sladké, pohodlné i nepohodlné. Buddhovská podstata obsahuje otevřenost vůči všem těmto věcem a uprostřed jich všech ji také najdete.

    Protože máme dualistické vidění a černobílé myšlení, kdy označujeme věci buď jako „dobré“ nebo jako „špatné“, v kontaktu se silnou energií se uzavíráme. Tuto silnou energii spojujeme s jinými myšlenkami - se vzpomínkami na minulost nebo se sněním o budoucnosti - a tehdy dochází k oné těžko popsatelné věci, kterou nazýváme „pociťování emoce“.

    Tato vydatná duševní konverzace pomocí emocí vůbec není špatná, jen ji musíme správně uchopit. Potřebujeme onu emoci prožít, nikoliv o ní přemýšlet.

    Tohle byla zhruba v polovině knihy pro mě osobně ZÁSADNÍ MYŠLENKA. Tu jsem si zapamatovala a pokaždé, když se mnou cloumají emoce - a né, že by to bylo výjimečné - snažím se zklidnit se, prožívat, prociťovat a spíše jen čekat na řešení zevnitř mého nitra, nikoliv o zběsilý proud myšlenek, kdy mozek konstruuje a konstruuje…. Není to taky lehké a onen mozek se jen tak z provozu vyřadit nedá, takže osobně nejprve počkám, až se vypovídá mozek…. A potom čekám. Obyčejně opravdu dojdu k nějakému vnitřnímu řešení.

    Jak dlouho ale musí člověk třeba právě toto praktikovat, aby se v jeho životě něco zásadně změnilo?

    Pema Chödrön je autorkou mnoha duchovních knih včetně Začni tam, kde jsi (2004) nebo Když ztrácíme půdu pod nohama (2002). Působí jako učitelka v klášteře Gampo Abbey v kanadské provincii Nova Scotia a je žákyní Dzigara Kongstrüla rinpočheho a zesnulého Chögyama Trungpy rinpočheho. Uznávají ji lidé po celém světě pro její mimořádnou schopnost předávat tibetská učení a cvičení, která nám do života přinášejí klid, porozumění a soucit. V této knize nám tato americká buddhistická mniška poprvé odhaluje do hloubky to, co pokládá za základy celoživotní meditační praxe.

    Její kniha mne oslovila svou jednoduchostí a jednoduchým přiznáním, že ani jí meditace někdy nejde nebo že se jí velmi dlouho učila a že i ty rádoby nepovedené pokusy jsou neuvěřitelně cenné a pomáhají naší duši. A jak nechat obrovský kámen našich emocí nikoliv čeřit hladinu, ale nechat ho padnout na dno, to je umění na celý život. A právě proto můžete několikrát před spaním tuhle knihu otevřít.

    Některá uvedená cvičení jsou jednoduchá a osloví vás už v průběhu čtení, budete mít chuť je zkusit. Proč ne? Bude to cesta do hlubin vlastní duše a tam můžeme najít cokoliv. Nebuďte připraveni na sluníčko, bude tam asi i hodně, hodně temných mraků a kanálů a stok.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 18. 05. 2014

Přečetlo: 1272 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ -

21. 05. 2014 8:21

Adanom

Číst komentáře