    Kdysi dávno existovala duše, která o sobě věděla, že je světlem. Byla to nová duše, která prahla po životě. " Jsem světlo", říkala. " Jsem světlo". Ale skutečnost že to věděla a že to neustále opakovala, nemohlo nahradit opravdový zážitek. Ve sféře, ze které tato duše přišla, nebylo nic než světlo. Každá duše byla vznešená, každá duše byla nádherná a každá vyzařovala boží záři. A tak tato malá dušička byla jen svíčkou na slunci.

    Uprostřed největšího světla - jehož byla částí - nebyla schopna vidět ani zakusit, čím skutečně je. A tak po tomto poznání začala toužit. Její touha, byla tak velká, že jí Bůh jednoho dne řekl,
"Dušičko, víš, co musíš udělat, abys uspokojila svou touhu?"
"Co, Bože? Co? Udělám cokoli!" řekla dušička.
"Musíš se oddělit od nás ostatních," odpověděl Bůh "a pak se musíš obklopit temnotou."
"Co je temnota, Bože?" Zeptala se dušička.
"To, co ty nejsi," odpověděl Bůh.
"A jak to mám udělat?" Zeptala se dušička, když tu k ní přistoupila jiná duše a řekla:
"Jestli chceš pomůžu ti. Budu tvojí temnotou, tvojí bolestí a zklamáním, stanu se temnotou pro tebe. Jen o něco tě prosím, nezazlívej mi pak mé činy proti tobě a vše mi odpusť, dělala jsem to pro tebe."

    A dušička pochopila. A tak se oddělila od všech ostatních a dokonce odešla do jiné sféry. A v této sféře měla možnost zakusit všechny druhy temnoty. A také to udělala. Z této temnoty však volala, "Otče, Otče proč jsi mě opustil?" A Bůh jí odpobídá:
"Ale já jsem tě nikdy neopustil!
Jsem stále s tebou a jsem vždy ochoten připomenout ti, čím skutečně jsi, jsem vždy připraven zavolat tě domů.
Proto buď světlem v temnotě a neproklínej jí.
A když jsi obklopena tím, čím nejsi, nezapomínejte na to čím jsi.

    Nádherné povídání, které by mělo otevřít všechna srdce a měla by pomoci k uklidnění a k Lásce všem, kteří touží být ve světle. Vím, nenacházíme se ve světle a ještě nějakou dobu budeme kolem sebe mít pouze malé drobné ohýnky, či úplnou tmu.

    Prosím všechny: Rozhlédněte se po všech, kteří Vám kolem vytvářejí temnotu, zlo, bolest a zklamání. Nekouká jim pod jejich tmavým pláštěm něco bílého? Nejsou to ti, co vzali na sebe ten velký úděl ukázat Vám tmu a naučit Vás VÁŽIT si světla???? Nejsme teď zbytečně nespravedliví k těm, kteří se podvolili Vám ukázat, jak vypadá temnota? Neubližujete právě těm, kteří se učí a mají sami touhu se učit?

    Slepě voláme k Bohu, chceme aby nám stál po boku a toužíme po tom být zalití světlem. Ale my jsme právě ona dušička. Každý z nás měl touhu, která byla nezměrná a překračovala veškeré hranice. To sem nás dovedla touha po POCHOPENÍ! To sem nás přivedla touha po POZNÁNÍ! A teď jsme zde, učíme se, snažíme se pochopit a přitom pláčeme a toužíme utéci. Nechceme najednou pochopit, nechceme nic jiného, než utéci. Otevřete své srdce a věřte, že i vy jste pro někoho přítelem, který jej učí pochopení tmy a i vy jste někdo, kdo pomáhá druhým. Svým konáním, svou touhou po lepším životě, touhou po Lásce, klidu a míru. Jste to vy, bez koho by to jiní nezvládli. Jste to ale zároveň i vy, koho by jiní již nechtěli spatřit. Život je složitý, ale proplouvejme jím v klidu a s rozvahou. Pomáhejte jiným, protože proto si Vás pozvali a hlavně věřte, že na nic zde nejste sami.

Mějme se rádi a mějme rádi i ostatní. Všichni si to zasloužíme!!!!

Vydáno: 05. 03. 2014

Přečetlo: 1705 čtenářů

Zdroj: http://www.lecitelstvi-shamballa.cz

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)