    „Musíte se uzdravit v přítomnosti a najít krásu svého života dnes, bez ohledu na to, jak ošklivá nebo bezútěšná se vaše současná krajina může zdát. Když se dívám zpět do té Vyprahlé pouště, kde jsem strávila tolik času, když jsem pila, vidím ji jinak. Dnes v ní vidím potenciál i pro sazenice, o které jsem se mohla starat, kdybych se nebyla tak moc soustředila na popraskanou zemi a neříkala si, že by tam pro mě mělo být šťavnaté ovoce.“

    Tato kniha mi doslova ožila pod rukama. Nebo pod mozkovýma buňkama? Pod srdcem? Těžko říct kde, ale žánrově velmi váhám, kam ji zařadit. Fantazie, duchovno nebo interaktivní cesta vlastním životem… Občas to a občas ono.

    Autorka v této knize pracuje s přehlednou mapou vašeho vlastního života, různé krajiny představují různé životní situace, do kterých se můžeme dostat (kromě Vyprahlé pouště také Kamenité dno, Uličku rezignace, Bouřlivou řeku, Vratký most, Krutý mráz, ale také Kouzelný most, Klidné jezero nebo Pláž rovnováhy). V každém tomto malém kousíčku vlastní mapy existuje cesta ven, i v té nejhorší krajině je kousek potenciálu, který můžeme využít. Ty sazenice, které zcela ponořeni do svého smutku, prostě nevidíme. Potenciál pro růst. Na svém vlastním příkladu ukazuje, jak se drápala ven ze svých pohnutých životních zkušeností.

    Kouzelná mapa Colette Baron-Reid mi přišla do cesty právě v jedné nelehké chvíli. Pochopila jsem slovo „vydrápat se“. Musíte, ač plni strachu, se podívat na svou ruku a zatnout ten dráp. I když je to třeba poprvé v životě a bojí se o svůj život nebo jste polomrtví falešným strachem, že někomu ze svých blízkých ublížíte. Odhodlání na své životní situaci vůbec něco změnit je asi nejzásadnější motto, které si autorka vzala k srdci. Způsob, jakým to ale udělala, je velmi něžný… překvapil mne.

Seznamte se s Vlídnou zahradnicí a svým vnitřním Skřítkem

    Jsem si zcela jista, že i za řadu let mi v paměti zůstanou dvě silné části této knihy. Vlídná zahradnice, nádherný tvor, který sídlí v našem nitru, kterého si tak nějak v meditaci či chvilce klidu v sobě najděte, který opečovává vaši zahradu, vaše Pole snů. Tam rostou všechna semínka, která zasadíte, vědomě i nevědomě. Plevel i ušlechtilé rostliny. Je poučné k této něžné, překrásné ženě přijít a ona vám ukáže, co kde jak roste a jakou to potřebuje péči. Co vytrhat a co usměrnit. A i z vytrhaného plevelu vznikne úrodný humus pro další semínka. Část, která nám dává návod, jak se ve své fantazii dostat do svého Pole snů, pro mne byla nejjímavější. Až dojemná a slzavá…náhle, po velké krizi, jsem svůj život viděla z naprosto jiného úhlu.

    A druhou postavou, která mne velmi ovlivnila, je Skřítek, to naše temné ego, našeptávač. Z něj mluví strach, obavy - on nám říká „nemáš na to, nedělej to, co si to o sobě myslíš???“… Abychom se z jeho vlivu dostali, musíme ho přijmout. Stará známá pravda omílaná v mnoha duchovních knihách. Ale jak, nepodařilo se mi tuhle svou část „milovat“. Nevěděla jsem jak, veškeré návody mi přišly podivné, nerozumné a neúčinné. Colette vymyslela úžasný způsob. Vyslechněte si toho skřeta, toho ošklivého tvora ve vašem nitru a pak mu konejšivě řekněte: „Ano, vím co říkáš… vím, proč to říkáš. Pojď si lehnout sem, do měkkého mechu pod strom.“ S láskou ho uložíme a přikryjeme dětskou peřinkou. Skřítek usne a my můžeme s klidným svědomím jít dál. Za hlasem srdce nebo intuice. Symbolika dětské peřinky mi připadá naprosto průlomová. Něco tak nevinného má překrýt a uchlácholit ten nejsilnější motiv v našich životech? Strach! Tomu říkám výzva!

Symbolika krajin je silnější než popis situace, než pouhá slova.

Jsou v ní skryty emoce a skryté události, které vyplují na povrch právě jen vám.

Každý čtenář bude mít u čtení zcela jiné pocity, protože tato kniha odhaluje právě tu vaši vnitřní krajinu. Jedinečnou a nepodobnou žádné jiné.

Celou dobu mne pronásledovalo vědomí, že na každé další stránce budou další a další úkoly, další metafory, které mne uvedou v úžas nebo probudí něco nesmírně bolavého. Možná i něco, zač se stydím.

Autorce se podařilo i mě samé vysvětlit mnohem lépe zákon přitažlivosti a fakt, že životem nejdeme v linii, ale ve spirále. Nevyřešené se v pravidelných intervalech vrací k novému řešení.

Protože…

    „Musíme si zvyknout žít v našem opravdovém domově, tedy tam, kde je sebevědomí, soucit, pokora a velkorysost, kde sami sebe plně akceptujeme, a proto máme odvahu se vyvíjet. Tato odvaha nás vede k našemu poslání, k našemu jedinečnému způsobu, jak být prospěšný světu.

    Hrdina se vrací zpátky ze svého putování poté, co se uzdravil, a jako výsledek své vnitřní práce nese s sebou něco, co pomůže jeho celé komunitě. Nemusí však zažít úplné uzdravení - stačí takové, díky němuž najde odvahu a moudrost, o něž se může podělit s ostatními.“

Kniha: Colette Baron-Reid: Kouzelná mapa, Synergie Publishing 2013 (angl. Originál The Map, Hay House, Inc. 2011)

Vydáno: 29. 11. 2013

Přečetlo: 1584 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)