„Člověk se nemůže změnit, ale může se osvobodit od svého strachu.“

    Ezoterní způsob léčení v sobě zahrnuje holistický přístup k člověku, jenž je vnímán jako jednota - celistvá bytost - fyzická, psychická (emocionální), duchovní (mentální) podstata člověka v rámci vesmíru a přírody, jejichž zákonům je člověk podřízen.

    Pokud nerespektujeme tyto zákonitosti, popíráme i svou vlastní přirozenost, svůj vývoj i růst, narušujeme přirozený řád uvnitř našich buněk, orgánů a celého těla. Tak vzniká nemoc, která se nejdříve objevuje jako informace o našem energetickém systému. Pomocí aura-diagnostiky ji lze vidět jako energetické bloky v čakrách, meridiánech a energetických spojích biopole. Naše bionergie a její spletitá síť se tak trochu podobá rozvodům energetické energie, která člověku může pomáhat, ale taky ho zahubit. Abychom mohli oba typy energií správně využívat, nezbývá nám nic jiného, než-li se s nimi seznámit a respektovat jejich zákonitosti. Energetické bloky v našem biopoli nás informují o každé nemoci jako o stavu disharmonie a nerovnováhy. To vyžaduje odborné ezoterní léčení a zároveň změnu našich starých emocionálních a mentálních vzorců chování. Měli bychom změnit své přežité emoce a myšlenky, utkvělé představy a iluze, které nám brání v dalším vývoji a růstu. Tato změna nás povede k rovnováze, harmonii a naplnění sebe sama. Umožní nám vnímat jednotu mezi fyzickým a jemnohmotným (energetickým) tělem a také spojení nás samotných s vnějším světem.

    Pocit zdraví je výsledkem harmonie těla, mysli i našich emocí a je propojen s biologickými přírodními cykly, s ročními obdobími, se samotným vesmírem a jeho zákony. Jakmile se dokážeme naladit na tyto základní přírodní vzorce, jimiž se zároveň řídí náš organizmus, probudíme biologickou paměť ve všech buňkách, které začnou fungovat co nejlépe v kolektivním zájmu. To nám umožní dosáhnout přirozeného stavu zdraví. Jakmile začneme podle přirozených přírodních a vesmírných zákonů žít, začneme prožívat radostný a šťastný život, vnímat harmonii přírody i vesmíru uvnitř sebe sama. Teprve když jsme schopni pojmenovat své strachy a jsme odhodláni se jich zbavit, pochopíme, že nejsou tak velké, jak se nám zdály. Jsou jako kámen, který nás tíží na prsou a drží nás v zajetí. Dokud je neprozkoumáme a nevyneseme na světlo, zdají se absolutně nepřekonatelné. Když máme odvahu se postavit svému strachu, zbavíme se těžkého břemene a zjistíme, že vůbec nikdy neexistoval. Byla to jen naše utkvělá představa v naší mysli, která s námi manipulovala.

    Všechno špatné, co se děje kolem nás, je odrazem toho, co se děje v našem nitru. Odpuštění a láska nás osvobozují. A tak nás nic nemůže zranit, pokud to nedovolíme. Za vším špatným lze vidět něco dobrého. Zlost a bolest nás svazují a dělají z nás zajatce. Odpuštění je jedinou cestou z utrpení a nesplněných přání. Pokud se obáváme, že nás raní nějaký pocit nebo myšlenka, máme potřebu je potlačit, protože se domníváme, že by z nás udělaly někoho, kým nechceme být. Pořád se snažíme mít všechno pod kontrolou. Když se něco naší kontrole vymyká, potlačujeme své pocity. To, že něco cítíme, ještě neznamená, že máme nutkání něco v našich očích nežádoucího udělat nebo se nutně přestat kontrolovat.

    Bioenergie je cíleným vyzařováním energie lidského organismu. Někteří lidé mají schopnost usměrňovat vesmírnou energii a vyzařovat ji soustředěně na jiný organismus. Je to cílevědomá činnost, směřující ke zničení buněk napadených chorobou a k posílení zdravých buněk. Oproti lékařským přístrojům používaným ve zdravotnictví, které jsou převážně založeny na elektromagnetickém principu, dokáže léčitel vyzářit bioenergií širokou škálu frekvencí. Jedna část energií likviduje napadené buňky a druhá posiluje buňky zdravé, aby byly odolné a bojovaly s napadenými buňkami. Léčený organismus si sám vybere z léčitelovy energie ty frekvence, které potřebuje. Je třeba ještě zdůraznit, že léčitel do bioenergie vkládá kód (myšlenku) s příkazem směřujícím k léčení. To bohužel přístroj nedokáže, protože vyzařuje pouze dané frekvenční pásmo. Lidské tělo působí jako selektivně absorbující těleso, což znamená, že pohlcuje záření v závislosti na vlnové délce.

    Bylo by dobré, kdyby bylo možné takový přístroj naladit na frekvence, potřebné k ozařování pacienta. Buňky a orgány každého z nás mají totiž od narození vlastní frekvenci. Přístroj na její zjištění neexistuje, zatím to dokáže pouze člověk se senzibilními a léčitelskými schopnostmi. Žádný jev nelze hodnotit bez souvislostí. Čím více jich známe, tím je pravděpodobnější, že se jako pozorovatelé dopracujeme ke správným výsledkům. V tajných učeních platí pravidlo, že žádné tajemství není sděleno celé najednou. A protože všechna tajná učení vycházejí jen a jen z přírody, můžeme analogicky usoudit, že i příroda s námi hovoří do jisté míry v hádankách.

    Podle velmi starých tajných učení se vývoj světa pohybuje v kruzích, přesněji ve spirále. Vše periodicky vzniká a zaniká, rozvíjí se a hyne. Staré dělá místo novému a pád je zde proto, aby umožnil vzestup. Existenci vyšší, všesjednocující energie všeho živého na Zemi poznali, popsali a pracovali s ní již lékaři a další myslitelé v dávné minulosti. Znali ji i na přelomu našeho letopočtu a ve středověku. S její pomocí léčil i Paracelsus (1493-1541), uznávaný dnes za nejlepšího lékaře počínajícího novověku. Ve své době však byl svými lékařskými kolegy zatracován a ponižován. Z Basileje, kde působil jako univerzitní profesor, musel dokonce tajně utéct, aby si zachránil holý život. Dospěl k holistické tezi o jednotě mikro a makrokosmu. Každé jsoucno má podle Paracelsa viditelné tělo, které je oživeno duchovním principem. Lékař nemůže léčit pouze tělo a ignorovat osobnost nemocného.

    V dnešní době s touto silou pracují hlavně léčitelé, z lékařů jen homeopaté, akupunkturisté a ti, kteří umějí léčit podle tradiční čínské nebo indické medicíny. Pro moderní lékařství dnešních dnů se tato síla stala přežitkem minulosti. Přitom je její existence součástí všech vyšších kultur a je popisována ve všech knihách všech světových náboženství. Není však zařazena do učebních osnov dnešních mediků. Lékař se při studiu s léčbou využívající životní sílu k uzdravení nemocného nesetká. Nezná už ani její zákonitosti. Pacient se vytratil. A tak lékař léčí nemoc nebo orgán. Vyléčení duše náleží knězi, psychologovi nebo psychiatrovi. Člověk se však nedá rozdělit na tělo a duši. Duch, duše a tělo jsou spolu úzce spojeny. Význam vlivu duševna na zdravotní stav se stává stále zřetelnější. Dnes platí Paracelsova slova: „Nevyléčitelná nemoc neexistuje, existují jen nevyléčitelní lidé.“ On i mnozí jiní věděli o životní síle, o jediné vyšší duchovní léčivé síle, která působí ve všem živém. Každý člověk je spojen s bytím jako s celkem a má tedy vliv na vše, co se děje a na veškeré poznání. Také on je ovlivňován vším, co se odehrává v jeho okolí. Tam, kde je člověk zablokován svou vůlí, tam nemůže energie svobodně proudit a vnitřní uzdravující síla nemůže uspět.

    Nové léčebné postupy nalézají harmonii mezi jemněhmotným (světelným) a fyzickým tělem člověka. Přistupují k nim jako k celistvému systému, jímž proudí životodárná energie a tak je také léčí. To je také důvod, proč lze dosáhnout významných léčebných úspěchů. Je to smyslem i cílem ezoterního léčení, jímž se zabývám. Naše fyzické tělo je obklopeno aurou - energetickým polem utvořeným ze světla různých energetických frekvencí a kmitočtů. Světelné vibrace jsou do těla přiváděny prostřednictvím spirálových čaker. Z těchto energetických center pak proudí meridiány neboli světelnými dráhami do každé buňky v těle.

    Dříve lidé chápali hluboká tajemství tvořivých sil vesmíru a hledali jejich protipól v podobě skrytých zákonů přírody na Zemi. V 6. století před Kristem žil velký mudrc Lao-c, zakladatel taoismu. Základem jeho učení se staly dvě vzájemně se doplňující síly jin a jang. Na základě vztahu těchto protikladů funguje i lidské tělo. Filozofie taoismu se zabývá schopností spojit se se zdrojem - vesmírnou energií a integrovat tyto vyšší vibrační frekvence do vědomí. Všeobecná síla - tao - je chápána jako všudypřítomné světlo. Jejím cílem je dosáhnout naplnění ve všech rovinách a úrovních. Tedy dosáhnout spokojeného života tím, že jsme schopni uvést protiklady do vzájemné harmonie. Zabývá se vzájemnými vztahy makrokosmu a mikrokosmu a vnímá zákonitosti obou světů jako totožné. Spojuje zákony vesmíru se zákony přírody. Vychází z poznání, že vesmír a Země, příroda a člověk navzájem představují úžasné zrcadlové odrazy vytvořené podle stejných „stavebních plánů“ vycházejících ze světelného zdroje vesmíru a planety Země.

    Pochopit a osvojit si znalosti o fungování energetického systému nás vede k vlastnímu porozumění a poznání, jak řešit problémy na naší životní cestě. Poukazuje na zastaralé a nefunkční vzorce chování, které se bojíme změnit. Vyžaduje od nás harmonické spojení mysli, těla a ducha. Takové poznání nám přináší radost a klid mysli, pomáhá emocionálnímu i fyzickému léčení.

    Příčinou všech nemocí a problémů je nedostatečná stabilita. Veškerý život je založen na přírodních zákonech řádu, stability a harmonie. Nemoc v našem těle signalizuje, že je porušena komunikace mezi tělem a myslí. Emoční a mentální stres se v nás hromadí, mysl a tělo spolu válčí a vyžadují si pozornost. Negativní vzorce chování a naše zlozvyky - to vše jsou potencionální zárodky našich nemocí. Pokud jsme si vědomi toho, co děláme špatně a změníme to, pak napomáháme svému uzdravení.

    Vše, co si myslíme, děláme či prožijeme jako pasivní zážitek nás ovlivňuje a nachází svůj zrcadlový odraz ve fyzickém těle i ve hmotné rovině. Tělo přijímá všechny prožitky a zpracovává je svým nervovým systémem. Naše tělo touží po uzdravení a navrácení se do stavu rovnováhy. Bývá zablokované strachem z procesu léčení. Důležité je zachovat si pozitivní myšlenku a přístup k léčebnému procesu. Naše vědomí dokáže uvolnit jakoukoliv energii. Problém můžeme vyřešit teprve tehdy, když mu porozumíme.

    Naši předkové nebyli zatíženi dualismem. Ve svém myšlení nerozdělovali to, co považovali za jeden celek - přírodu, vesmír a všechny živé bytosti na planetě Zemi. Také duchovní a materiální svět byl pro ně jednotou. Dualismus, oddělující viditelné od neviditelného, čas od věčnosti a lidské od božského byl pro ně absolutně cizí. Jejich přirozeností byl kontakt s duší a duchovním světem. Díky tomu zažívali pocit sounáležitosti, který nám dnes chybí. Hledáme ztracenou vertikálu - spojení mezi vesmírem a přírodou, lidským a božským, vnitřním a vnějším… Žijeme uvězněni v horizontále času, plné chaosu, zmatku a neustálých změn.

„Svoboda znamená zbavit se svého strachu.“

PhDr. Miroslava Mašková

Autorka tohoto článku, PhDr. Miroslava Mašková, bude mít přednášku Srdce dokořán na výstavě Ezotera v Praze v neděli 29.9. 2013 v Tělocvičně od 11.00 hod.

Vydáno: 19. 09. 2013

Přečetlo: 2074 čtenářů

Zdroj: http://www.ezotera.cz/ano

Autor (vložil): agentura ANO

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)