• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Záhady a tajemno -

    Stará legenda vypráví, že první egyptský král byl vybrán mezi Atlanťany. Později Thutmose III. vládnoucí v letech 1473 až 1425 před naším letopočtem navíc plnil úlohu faraóna, což bylo z mystického hlediska velmi významné. Řídil rovněž mysterijní školy v Karnaku a sloučil je do jediného řádu. Jeho pravnuk Achnaton, který Egyptu vládl od roku 1353 do roku 1336 před naším letopočtem, poprvé v historii světa oficiálně zavedl monotheismus a inspiroval uměleckou revoluci.

    Rosekruciánská tradice říká, že Thutmose III., považovaný historiky za jednoho z největších panovníků 18. dynastie, patřil mezi zasvěcence, kteří docházeli do egyptských škol mystérií. Ty ve své době fungovaly naprosto nezávisle a měly svá vlastní pravidla. Poté, co byl kněžími Kher-Heb označen za následníka trůnu svého otce, rozhodl se spojit všechny školy do jediného řádu, řízeného stejnými pravidly, aby tak vytvořil jednotné bratrstvo. Pro svou inteligenci a moudrost byl vybrán jako Velmistr a tuto funkci vykonával až do své transice.

    Přibližně o sedmdesát let později se v královském paláci v Thébách narodil Amenhotep IV. Velmi brzy byl přijat do řádu založeného Thutmosem III., stal se jeho Velmistrem a zasadil se o strukturaci jeho učení a rituálů. Zároveň oficiálně zavedl monotheismus, a to v době, kdy byl na celé Zemi běžný polytheistický přístup. Změnil si jméno a nechal se nazývat Achnaton, což znamená „uctívající Atona“. Kromě toho byl iniciátorem revoluce v umění a v kultuře. Byl hluboce humanisticky zaměřen a celý svůj život zasvětil boji proti temnotám nevědomosti a šíření nejvyšších ideálů. Krátce po jeho transici, která nastala roku 1350 před naším letopočtem, thébští klerikálové sice znovu zavedli kult Amona, ale Achnatonovo dílo bylo už nedílnou součástí historie.

    Již od mládí opovrhoval Amenhotep IV., který se stal faraónem v 11 letech, modlářskými praktikami Amonových kněží. Považoval tyto kněze za podvodníky, kteří těží z důvěřivosti lidí, aby tak nad nimi měli absolutní moc. Jakmile získal potřebnou autoritu, postavil se proti duchovním s nebývalou rozhodností a odhodláním, neboť byl přesvědčen, že celý vesmír je dílem jediného Boha, a ne několika bohů a bohyní, které by bylo třeba uctívat nespočetnými oběťmi. Tak bylo poprvé v historii zaznamenáno, že monotheismus nahradil polytheismus.

    Po staletí byl Amenhotep IV. popisován jako osobnost postižená šílenstvím, ale historici nyní souhlasí s názorem, že tento faraón položil základy kulturní a duchovní revoluci, která významně přispěla k evoluci lidstva.

    Na rozdíl od kněží, kteří považovali Slunce neboli Ra za Boha všech bohů, pro Amenhotepa IV. představovalo pouze viditelný symbol neviditelného Boha, jehož nazýval Aton. Sám si změnil vlastní jméno, které znamená „Amon je spokojen“ na Achnaton, znamenající „žák Atonův“. Achnaton považoval tohoto Boha za Jedinečnou inteligenci, která se manifestuje v celém vesmíru a prostupuje všechny věci. Slunce považoval za příslušný symbol, neboť prostřednictvím slunečních paprsků se dostává všem pozemským bytostem vitality, a protože v srdci každého je přítomen jeden Bůh. Aton byl proto často znázorňován jako sluneční kotouč, jehož paprsky jsou zakončeny rukama, symbolem Atonovy touhy předávat požehnání celému lidstvu. To bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové filosofické pojetí.

    Achnaton brzy opustil Théby, tradiční hlavní město Egypta, a ve středním Egyptě vybudoval skvostné nové hlavní město Achetaton, které bylo přirozeně zasvěceno jeho nové víře. Svolal sem nejučenější muže a ženy své doby a s jejich pomocí položil základy mystického bratrstva, jehož ideály a učení byly šířeny po celém světě. V srdci Achetatonu vystavěl chrám, v němž se bratrstvo scházelo za účelem studia umění, věd a mystérií. Náš řád je současným opatrovníkem veškerého vědění, které bylo v tomto místě soustředěno a z něhož zbylo jen pár zřícenin.

    Po celý život bylo Achnatonovou nejsilnější touhou hledět do tváře živoucího a jediného Boha, jemuž ze všech sil sloužil. V našich archívech je zapsáno, že pozdního odpoledne 24. července roku 1350 před naším letopočtem prošel transicí s pravou rukou napřaženou k nebesům, čímž symbolizoval svou cestu vzhůru, na kterou se sám připravil. Bylo mu 28 let.

Uveďme na tomto místě úryvek z jeho Hymnu Atonovi:

    Ó Ty, jediný Bože, kromě nějž není jiného, jehož symbolem je Slunce, Ty jsi stvořil zemi podle svého srdce, když jsi byl sám: Lidi, dobytek a všechnu divou zvěř, jež kráčí, létá, plave či leze.
Ty stavíš každého na své místo. Ty naplňuješ všechny potřeby.
Každé z Tvých dětí má, čeho potřebuje a jeho dny jsou určeny.
Ty jsi ten, kdo tvoří lidské dítě v ženě, kdo tvoří sémě v muži, kdo dává život synu v těle své matky, kdo jej konejší, aby neplakal, kdo dává dech k oživení každého, kterého jsi stvořil v den jeho zrození.
Ty mu otevíráš ústa k řeči. Jejich jazyky jsou v řeči rozličné, stejně tak jejich postavy či kůže, neboť Ty, rozdělovateli, jsi rozdělil lidstvo do ras. Ale pro všechny jsi týž a provždy přítomný.

    Z Egypta se řád rozšířil do Řecka, především zásluhou Pýthagora, žijícího v letech 572 až 492 před naším letopočtem, a o staletí později do dalších částí Evropy. Starý Mystický Řád Růže a Kříže je tradiční pokladnicí egyptských mystérií a iniciační cestou, kterou musíme následovat, abychom k nim získali přístup.

    Na tuto cestu se vydali všichni iniciáti, kteří v průběhu staletí zanechali Řádu plody veškerého úsilí, které vynaložili, aby učinili mystickou iniciaci zjevnou a přenositelnou. Tito iniciáti nebyli všichni Dokonalí a ani to nepředstírali, ale někteří z nich se Dokonalými skutečně stali, protože nemůžeme sít semena Světla pro jiné lidi, aniž bychom jednoho dne sami nedosáhli Iluminace.

    Takoví iniciáti se podobají Růži a Kříži a nyní jsou nedílnou součástí Velké bílé lóže. Kromě důležité práce, kterou odvádějí ve službě kolektivní duši lidstva, jsou také strážci rosekruciánské tradice. Kosmické poslání nedostali za úkol, ale vybrali si je dobrovolně, neboť tím, že z rosekruciánského ideálu učinili základ většiny svých pozemských inkarnací, jsou nejpovolanější pro zachování tohoto ideálu v jeho původní čistotě, a rovněž zajišťují, aby k němu měli přístup všichni hledající.

    Vůbec nejstarší školou mystérií v Egyptě byla škola Usirovská, jejíž učení se týkalo života, smrti a zmrtvýchvstání boha Usira. Bylo prezentováno ve formě rituálních dramat. Účastnit se jich mohly jen osoby, které prokázaly upřímnou touhu po poznání. V průběhu staletí dávaly tajné školy svému učení stále hlubší iniciační rozměr. Jejich mystická práce probíhala jenom v chrámech, které byly pro tento účel postaveny. Školy mystérií byly nazývány také „domy života“. Podle rosekruciánského učení byly pro zasvěcence nejposvátněšjími stavbami pyramidy v Gíze, zasvěcené studiu a mystickým iniciacím.

    Podmínkou přijetí do egyptských škol mystérií bylo být uznán hodným přijímat moudrost, kterou jejich mistři považovali za posvátnou a v lásce opatrnovanou nade vše ostatní na světě. Ti, kteří prokázali, že jsou způsobilí, byli této moudrosti vyučováni a byli do ní řádně iniciováni. Jinými slovy, byli zasvěceni do mystérií. Slovo mystérium se ve starověku vztahovalo k jedinečné gnosi, tedy k vědění, které mělo být odhaleno kandidátovi iniciací.

    Podle prvního Imperátora Starého Mystického Řádu Růže a Kříže (A.M.O.R.C.) Harveye Spencera Lewise bylo hlavním cílem iniciačních rituálů prováděných v chrámech starověkého Egypta pomoci kandidátům zažít psychickou projekci nazývanou také iniciační smrt, při níž prožili vědomé oddělení fyzického a psychického těla. Toto zasvěcení jim poskytlo rozumovou a emocionální jistotu, že jsou skutečně duchovní bytostí inkarnovanou do hmotného jedince. Všechno bylo uzpůsobeno tak, aby smrt a pozdější symbolické znovuzrození zůstalo navždy vryto do jejich mysli a emocí. Iniciace se pak stala kotvou jejich života a hluboko ve své duši poznali, že jim přinesla odhalení mystéria mystérií. Poté, co pronesli slib, že nikomu neodhalí nic ze zasvěcovacího rituálu a zavázali se pokračovat v mystické cestě, bylo jim postupně předáváno to nejesoteričtější učení, jaké může smrtelník poznat.

    V této souvislosti je velmi inspirující nápis na hrobce Amenhotepa, Nejvyššího kněze Amona za vlády faraóna Thutmose III. Jeho překlad je následující: „Byl jsem jmenován druhým Prorokem a rozjímal jsem o svatosti Mistra bohů. Při své iniciaci jsem poznal všechna mystéria, protože každá brána se přede mnou otevírala. Strážci vedli mé kroky, abych zahlédl Boha.“

    Výuka v egyptských chrámech a v mysterijních školách nalezla své pokračování v hermetismu, který se začal rozvíjet v prvním století před naším letopočtem a je živý dodnes. Svůj název získal podle spisů připisovaných Hermu Trismegistovi - helénizované obdobě egyptského boha Thovta. Zdůrazňuje spojení božského s pozemským a ukazuje cestu návratu ke zdroji vší existence. V období renesance hermetismus inspiroval mnoho mystiků a učenců. Rosekruciánská filosofie je dědičkou hermetické tradice.

    Pokud jde o text Smaragdové desky, připisovaný Hermu Trismegistovi, existují různé varianty překladu. Uveďme verzi českého mystika 20. století Pierra de Lasenica:

    Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci. A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením. Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země jest jeho živitelkou. On jest otcem universálního telesmatu celého světa. Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi. Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře. On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních. Takto budeš míti slávu celého vesmíru. Veškerá hmota prchne před tebou. Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou. Takto stvořen byl vesmír. Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde. Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru. Co jsem pověděl o magisteriu slunce, jest úplné.