Bratrstvo růže a kříže
Rozhovor s velmistrem řádu rosenkruciánů A.M.O.R.C.

(časopis Fantastická fakta 7/99)

    Zvedl jsem telefon a vytočil jsem číslo, které patří panu Michalu Ebenovi a smluvil jsem si s ním osobní setkání. Asi za týden jsem se za ním vypravil do nenápadné vilky do Koloděj, abych si s ním popovídal a zjistil, že velmistr rosenkruciánského řádu AMORC je velice sympatický a otevřený člověk...

Kolem tajemného řádu rosenkruciánů existuje velké množství legend, dohadů a desinformací, je vůbec nějak historicky podložena jeho existence?

    Problém je v tom, že v téměř každé encyklopedii se dočtete, že rosenkruciánský řád založil jistý Christian Rosenkreuz, od něhož se odvozuje název řádu. Poprvé se tato postava objevuje v sedmnáctém století, kdy vyšla kniha Chymická svatba Christiana Rosenkreuze (Chymische Hochzeit Christiani Rosenkreutz), kterou napsal jistý Johann Valentin Andreae, evangelický teolog. Takže díky tomu se odvozuje vznik řádu ze sedmnáctého století. Tento spis je velmi symbolický, všechna jména, všechny zkratky. Je to velmi složitá symbolika.

    I když je řád známý z této doby, existoval jako takový už dávno předtím, respektive filosofické proudy, které mají souvislost s naší tradici. A co je doložené a co považujeme za naše oficiální začátky jsou egyptské školy mystérií, které pro veřejnost zpřístupnil Thutmose III. Dále by se sem dala zařadit i činnost faraóna Achnatona. Od téhle doby se také tradičně počítá i rosenkruciánský letopočet. Rok 1999 je podle rosenkruciánského letopočtu rokem 3352.

    Dalšími zdroji našeho učení jsou kromě egyptských škol mystérií gnostické sekty, řecká filosofie, ale také kabala a středověká alchymie.

Když zmiňujete speciální rosenkruciánský letopočet, nemůže mne nenapadnout podobnost se svobodnými zednáři, kteří mají také svůj vlastní letopočet. Co vlastně máte společného se svobodnými zednáři a čím se lišíte?

    Kdysi ve středověku byla ta učení velmi příbuzná. Christopher McIntosh, autor knihy Rosenkruciáni (česky vyšla v roce 1997 v nakladatelství Trigon), který když měl v Praze přednášku dokonce říkal, že po jistou dobu bylo zednářství ve velmi těsném vztahu k rosenkruciánství. Tyto řády byly vždycky propojené a fungovaly spolu. Já se ale nechci o zednářích vyjadřovat. Některé zednářské větve jsou dnes spíše takovými elitními kluby... Na rozdíl od nich se politikou programově nezajímáme a své členy si nijak příliš nevybíráme. Naši členové si spíš vyberou nás a jde o to, zda vydrží nebo ne. Nemáme žádná kritéria koho vzít a koho ne. Pouze pokud to není člověk, který je veřejně známý jako zločinec nebo je-li zrovna ve výkonu trestu, tak toho bychom vzít nemohli.

Z dostupné literatury jsem se dozvěděl, že určité vysoké stupně řádu zednářů a rosenkruciánů by měly být propojeny...

    Abych vám řekl pravdu, tak o tom já nic nevím. Na té nejvyšší úrovni už může být takové propojení, o jakém se nám ani nesní. Ale já nikoho takového neznám, takže nevím. v tradicích to tak určitě bylo, jestli je to tak dodnes, k tomu se nemůžu vyjádřit, já sám nejsem zrovna tak moc vysoko.

Jste přece velmistr...

    To sice ano, ale nebyl nikdo lepší. Tenkrát nebyl nikdo jiný ochotný, splňoval jsem jistá kritéria... Já se k tomu vůbec dostal takovým zvláštním způsobem, ale asi to tak mělo být.

Ten zvláštní způsob nás určitě zajímá.

    Stal jsem se členem řádu na základě rozhovoru s tehdejším administrátorem doktorem Nevrklou, který byl dlouholetým členem německé Velké lóže a v roce 1990 založil oficiálně pobočku řádu v Československu. Ta tady fungovala — a funguje dodnes — jako občanské sdružení. A právě s tímhle doktorem Nevrklou byl rozhovor na Radiu Kobra, to už neexistuje, který mě zaujal. Ten rozhovor končil pozváním na novoroční slavnost, která se podle esoterních tradic slaví vždycky na jarní rovnodennost. Byla to veřejná akce, nebo spíš pro zvané, a já si odtamtud nesl přihlášku, protože to bylo jasné a věděl jsem, že není o čem přemýšlet. I když jsem nic podobného nehledal, přesto mě to tak oslovilo. A vzal jsem si úvodní publikaci Žíti je umění.

    Ta vypadala dost strašlivě, byl to nějaký alespoň šestkrát oxeroxovaný strojopis místy až nečitelný. Já jsem se v té době živil počítačovou typografií, takže jsem u toho tiše sténal. Skromně jsem nabídl jestli bych v tom něco nemohl dělat a tím to začalo. Pak jsem začal dělat grafickou úpravu všech našich tiskovin a pracovat v administrativě. Zvolna jsem začal pronikat do problematiky; rozhodující zlom přišel v roce 1995, kdy Nejvyšší velká lóže rozhodla, že se v Praze uspořádá mezinárodní konvent. A bylo třeba najít někoho, kdo to bude organizovat z české strany. A padlo to na mě: jednak proto, že jsem uměl anglicky a jednak kvůli té grafice, protože jsem udělal logo akce a vůbec celé grafické vybavení.

    Byla to strašná práce, ale bylo to nádherné. Konvent se podařil; od té doby se znám s těmi největšími špičkami, které se automaticky vždycky obracely na mě. No a jednou imperátor prohlásil, že bude na čase zřídit Velkou lóži v Československu. Já jsem řekl, že je to prima a ptal jsem se, kdo bude velmistr, a imperátor povídá: „No ty.“ Nakonec jsem se nechal umluvit, ale dodnes si nejsem jistý, jestli jsem udělal dobře. Nemyslím kvůli sobě, ale kvůli řádu. To ale ať posoudí jiní. Určitě existují lidé, kteří jsou v mystickém vývoji výš...

Co vůbec znamená zkratka A.M.O.R.C.?

    To je z latinského Antiquus Mysticusque Ordo Rosae Crucis, v češtině jsme zaregistrováni pod názvem Starý mystický řád růže a kříže.

Můžete nám říci o vzniku řádu v podobě jak ho známe dnes?

    Řád v této podobě vznikl v roce 1915, byl zaregistrován v USA a založil ho doktor Harvey Spencer Lewis, který byl vytipován a iniciován francouzskou Velkou lóží a byl pověřen, aby přivedl k životu řád v Americe, protože rosenkruciáni už začátkem století tušili, že to s Evropou nedopadne nejlíp, takže se obrovské archívy, které byly v Petrohradu, v Německu a vůbec po celé Evropě, odvezly do Ameriky. Tam sice nějací rosenkruciáni byli, ale více méně utajení. Po své registraci tedy řád fungoval jako americká organizace, s tím, že doktor Lewis zavedl jednu stěžejní změnu, která souvisela s americkým způsobem života. Zjistilo se totiž, že tradice, kdy členové tu a tam dojdou do chrámu a vyslechnou tam poučení a vykonají nějakou společnou práci, moc nefunguje. Amerika je velká, jiný život, dvacáté století atd. Doktor Lewis začal učení postupně převádět do podoby, řekněme korespondenčního kursu, který probíhá zasíláním sešitků formátu A5. Říká se jim monografie a jsou určeny na týdenní studium. Každý měsíc dostávají členové zásilku čtyř těchto sešitků plus nějaký bulletin, plus další materiály. v téhle podobě to v USA fungovalo a někdy ve třicátých letech se tato praxe začala šířit zpátky do Evropy. Dnes jsme celosvětová organizace.

Řekněte nám něco bližšího ke struktuře řádu.

    V čele řádu stojí imperátor, což je tradiční titul.

Mohu se zeptat, kdo ho dnes zastává?

    Samozřejmě. Je to Francouz a jmenuje se Christian Bernard. Imperátor stojí v čele nejvyšší rady, která se kromě něj sestává z pokladníka, sekretáře a velmistrů. Velmistři jsou hlavami Velkých lóží. Ty Velké lóže se zřizují po celém světě podle jazykových oblastí. s tím, že v angličtině jsou dnes už tři Velké lóže pro Ameriku, pro Afriku a pro Australasii. My jsme malou lóží, ale ještě menší jsou řecká lóže, italská nebo japonská, ta má pár set členů, a na druhé straně jsou lóže velmi početné, třeba brazilská, ta je snad úplně největší. Ta má asi třicet tisíc členů. A taky francouzská, kam patří část francouzsky hovořící Afriky a Kanady.

    Každá ta Velká lóže si sama připravuje překlady monografií a žije si víceméně svým vlastním životem. Při těchto Velkých lóžích se ještě organizují přidružené skupiny. To už jsou aktivity, které nejsou povinné. Pro naše členy není povinné v podstatě nic. Když někdo chce, tak celou dobu svého členství může strávit doma: číst monografie, vykonávat cvičení a bude mu to stačit. Pokud chce, může se účastnit společné práce v městských skupinách, které jsou zase hierarchicky rozděleny tradičně na lóže, kapituly, pronaoi a atria. I když tady fungujeme devátý rok, jsme stále ještě na začátku; máme všehovšudy třináct atrií a dvě pronaoi, což už je skupina s rituálem, přístupná všem členům, zatímco kapitula a lóže jsou přístupné pouze členům, kteří jsou na určité úrovni.

Dala by se našim čtenářům nějak přiblížit rosenkruciánská práce? Jak člověk postupuje?

    Takovým věčným mottem rosenkruciánského učení i jiných esoterních škol je Poznej sebe sama. Tento cíl se dá těžko popsat, ať už tomu říkáme unio mystica nebo nirvána. Cíle esoterních učení jsou vlastně stejné, i když se to slovy nedá vyjádřit.

    Členové postupují tak, že postupně studují zmíněné monografie. A důležitá věc, kterou jsme ještě nezmínili, je ta, že rosenkruciánský řád je — a vždycky byl — iniciačním řádem, sestávajícím z několika stupňů, do nichž se postupuje skrze iniciace. v AMORCu se iniciace vykonávají tak, že — alespoň na těch nižších stupních — každý studující postupuje sám podle rituálu, který najde v příslušné monografii. Mohu říci, že i přes určité skeptické názory to funguje velmi dobře, pokud je člověk oddán učení a dělá to tak, jak má.

    Učení sestává ze tří atriových stupňů, to jsou stupně pro neofyty, tedy pro nově přišlé členy, pak následují chrámové stupně. Do prvního chrámového stupně se musí iniciace dělat pouze v chrámu, protože se jedná o poměrně složitý rituál.

Když se řekne chrám, tak si celá řada našich čtenářů představí cosi jako kostel, velkou budovu pompézně vybavenou. Jak je to s vašimi chrámy?

    Rosenkruciánský chrám je především duchovní povahy. Za chrám může posloužit jakákoliv místnost, která je dostatečně veliká, pokud možno pravoúhlá a s celkem jednoduchým vybavením. To, co z toho dělá chrám, je teprve přítomnost lidí a práce, ke které se sejdou a kterou společně vykonávají.

    Iniciace do dalších stupňů mohou členové dělat doma nebo je mohou ještě zopakovat v chrámu za účasti iniciačního týmu a za lóžového rituálu.

Věnujme se trochu symbolice. Je v ní na první pohled patrný egyptský vliv, což je vidět na symbolu, který tvoří egyptský kříž Ankh, který je spojen s trojúhelníkem, uprostřed nějž je růže.

    Nejenom růže, kříž s růží. A kříž s růží je náš základní symbol, oficiální symbol. Zlatý kříž s jednou růží. Ne s více růžemi a přesně řečeno s rudou růží. Ta symbolika je mnohostranná, ale to základní, co se dá říci, je to, že kříž nemá náboženský význam. Tento symbol je daleko starší. Kříž znamená průnik dvou principů — pozemského, představovaného tím horizontálním ramenem a principu kosmického, což je to vertikální rameno. Tím je například symbolizována dualita člověka, o níž učíme. Růže ve středu toho kříže představuje rozvíjející se lidské vědomí.

Když si povídáme o kříži, chtěl bych se zeptat, zda mají rosenkruciáni něco společného s křesťany.

    Ale ano, rosenkruciánská filosofie se v podstatě řadí mezi křesťanskou mystiku. I když to tak může být, ale nemusí. Víte, my stojíme mimo náboženství, o čemž svědčí i to, že mnoho našich členů jsou židé, muslimové, křesťané. Spousta praktikujících křesťanů nejrůznějších směrů. A na druhou stranu je tu velká skupina lidí, kteří by se sami označili za nevěřící. I když naše učení mluví o Bohu, mluví o něm takovým způsobem, že když to někomu nevyhovuje z pohledu náboženského a dosadí si za slovo Bůh třeba slovo příroda, tak to funguje stejně. U nás se nehovoří o Bohu jako takovém, ale užívá se termín Bůh mého srdce. Je to termín, kterému může dát každý svůj vlastní vnitřní obsah a o to jde, protože to by měl každý v sobě nalézt a to by pak mělo řídit jeho konání.

Další symbol, který užíváte připomíná jakési okno, které obsahuje velké množství symbolů, a na člověka, který se v mystických záležitostech nevyzná, možná tento symbol, který je oficiálním a registrovaným znakem řádu, působí poněkud přeplácaně...

    No, zase tolik toho tam není. Střed je jasný — kříž s růží, to je náš hlavní symbol. Pak je tam latinský nápis, který se občas používá i v různých jazykových mutacích, ale protože v češtině by zkratka řádu zněla úplně jinak, držíme se raději původního latinského znění. Dva oválky po stranách jsou staroegyptskými kartušemi Thutmose III. A pak jsou tady dva trojúhelníky. Jeden je obrácený hrotem dolů, to je trojúhelník duchovní roviny, druhý je trojúhelníkem materiální roviny, zjednodušeně řečeno. Nápis CRO MAAT, který je v záhlaví, je tradiční frází, která znamená něco v tom smyslu jako Budiž pravda. No a šesticípá hvězda je dalším tradičním symbolem, o němž samotném by se dal napsat zvláštní článek.

Bavili jsme se také o gnosi, o kabale... s kabalou a esoterikou vůbec souvisí i další disciplína. Mám na mysli magii. Co rosenkruciáni a magie?

    Záleží na tom, co myslíte magií. Jestli myslíte nějaké magické praktiky, tak ty se u nás nepěstují. My se učíme poznávat přírodní a kosmické zákony. A že se některým našim členům podaří třeba uskutečnit věci, kteří ostatní mohou považovat za zázrak nebo za něco nevídaného, tak to není žádná magie, ale poznání a využití přírodních zákonů, které nejsou běžně známé. Ale magie... Víte termín magie je dnes užíván v dost pejorativním smyslu. Ale jak už jsem řekl, my žádné magické praktiky jako zaříkání či něco podobného neprovádíme. I když je pravda že například používáme vokální intonace. To ale není žádné zaříkání, vokální intonace slabik, jednoduchých melodií či tónů slouží ke stimulaci určitých psychických center v těle, ale to není vyvolávání nějakých nadpřirozených bytostí. v tom smyslu tedy musím říci, že magie ne.

Z vašich materiálů jsem se dozvěděl, že existuje cosi, co by se dalo označit jako rosenkruciánské léčení či léčitelství.

    Naše učení je dost rozsáhlé a už na atriových stupních se naši členové naučí některé velmi jednoduché postupy, jak si „spravit“ tělo, jak si vyrovnat či dodat energii; jeden z chrámových stupňů je tomu věnovaný cele a důkladně.

    Rosenkruciáni mohou být i léčitelé, ale není to přímo jejich posláním. Naše učení má velmi široký záběr: stavba hmoty, vznik vesmíru, filosofie, některé historické záležitosti, každý si tu může najít svoje. A protože projde zmíněným speciálním chrámovým stupněm, tak se naučí něco o léčení nebo řekněme o léčitelství. Jestli to pak bude dotyčný praktikovat a zjistí, že je k tomu povolán a že by to měl dělat, dobře: bude dělat léčitele, může přibrat ještě i jiné metody, které my neučíme. Někoho jiného osloví další věcí a může se věnovat třeba studiu kabaly či výkladu tarotu...

    Každopádně naše učení je opravdu značně rozsáhlé, takže vyžaduje značné nasazení a velkou trpělivost. Je to jedna z věcí, na kterou si členové i dost stěžují, zvláště ti, kteří se považují za pokročilé v mystice, a my je nutíme, aby studovali od počátku pěkně pomalu. Ono to má svůj důvod. I když v našem učení není magie, je v něm tradice velkého vědění, což je moc, a ta se nedá někomu nahrnout do hlavy rovnou, protože by to pro něj mohlo mít špatné následky. Dětem taky nedáte do ruky sirky. Takže my naše učení dáváme po kouskách, i když občas někdo říká: „No jo, to já všechno znám,“ a vzdá se členství, protože mu připadá, že ho schválně brzdíme...

Působí v Čechách kromě AMORC ještě nějaké jiné rosenkruciánské organisace?

    Ne tak, abychom na sebe nějak naráželi. Vím, že tady nějakým způsobem funguje Lectorium rosecrucianum, které se ovšem od nás dost liší a nemá s námi nic společného.

Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká souvislost mezi rosenkruciány a proslulým hermetickým řádem Zlatý úsvit.

    Určitě ne přímá, ale budeme mít společné zdroje. Vycházelo se ze stejného učení, ze stejné nebo spíš podobné symboliky. Kupříkladu používáme takzvaný hermetický kříž. Obsahuje hermetickou růži, kabalistické symboly atd., pochází z Golden Dawn, ale není to rosenkruciánský kříž, nepatří do rosenkruciánského učení. Někdo přišel s tím, že ho vymyslel Aleister Crowley, ale naštěstí se přišlo na to, že to není pravda. Nedávno jsem mluvil s archiváři z francouzské Velké lóže, kteří přišli na to, že se jeho tvar zřejmě odvozuje ze spisu Tajemné figury rosenkruciánů.

O rosenkruciánech se často hovoří jako o nositelích tajné tradice. Je vaše učení opravdu tajné?

    Naše učení tajné není, ale nemůže být zpřístupněné kdekomu. Každý musí od počátku projít určitým vývojem, aby se mohl dostat i k vyššímu vědění, a je k tomu mnoho dobrých důvodů...

Ještě bychom měli zmínit jednu věc, totiž že rosenkruciáni mají tradici o střídání stoosmiletých cyklů aktivity a neaktivity. My jsme teď na začátku aktivního cyklu...

    Když se podíváme do historie, zjistíme, že vždycky byla taková období, neříkám, že přesně sto osmi let, kdy řád skutečně díky nepřízni ze strany státu a církve byl více méně v ilegalitě a nefungoval na veřejnosti, pak zase přišlo období, kdy veřejně fungoval.

    První vlna veřejné činnosti, která je zdokumentovaná, začala v roce v roce 1614, kdy vyšla Fama fraternitatis.

Jak je to s působením rosenkruciánů v historii na českém území? Vím, že se v této souvislosti hovoří o Janu Amosu Komenském. Labyrint světa a ráj srdce bývá dáván za příklad klasického rosenkruciánského spisu.

    To je až dojemné, jak jsou v tomto spisu užívány stejné obrazy a stejná symbolika, jakou používáme i my. Já nevím, jestli existuje důkaz, že Komenský byl skutečně členem řádu, ale v každém případě byl s řádem v nějakém spojení. Jeho blízkým přítelem byl Johann Valentin Andreae, který napsal už zmíněnou Chymickou svatbu.

Jaké jsou další aktivity vašeho řádu?

    Velké lóže po celém světě pořádají nejrůznější akce, výstavy koncerty. Ve Francii dokonce fungovalo a bylo několik let populární rosenkruciánské rádio.

Když mluvíte o kontaktech se spolubratřími, tak se zmiňujete o Anglii, Francii, USA, ale nemluvíte o zemích našich sousedů, Polsku, Maďarsku. Jaká je situace v těchto zemích?

    V Polsku je dost malá skupina, ale funguje. v Maďarsku to vypadá velmi slibně. Co se teď rozjíždí velmi zvolna je Rusko, tam je spousta problémů. v Chorvatsku je začínající skupina.

Jinak naše Velká lóže obhospodařuje členy i na Slovensku.

Jak dlouho trvá než člověk projde celým systémem?

    Existuje devět stupňů; po ukončení devátého se studium svým způsobem uzavře, ale následují stupně ještě další. Toho, co následuje po devátém stupni, je ještě víc než toho před ním. Je to opravdu na mnoho let.

    A pak bychom se ještě měli zmínit o Martinistickém řádu, který je součástí AMORC, či přesněji řečeno, navazuje na něj. Prostě od určitého stupně se člověk může stát členem Martinistického řádu. Ale to už je hodně vysoká mystika.

Jaké jsou metody vašeho učení?

    Jednou z takových hlavních metod našeho učení je meditace a její cvičení. Meditací se dá dosáhnou hrozně moc. Jako další je tu koncentrace, kontemplace a k tomu jsou orientována i naše cvičení. Dále také hovoříme o psychických centrech, což je cosi jako čakry, ale tyto termíny se úplně přesně nekryjí. Vývoj a rozvoj těchto psychických center je důležitý. Také vizualizace je velmi mocný prostředek k dosažení nejrůznějších věcí.

    Ještě bych chtěl zdůraznit to, co například oslovilo i mne, že toto učení má praktický důsledek v každodenním životě, že to není nějaké plané filozofování. Když se členové s učením sžijí, přináší jim to opravdu velmi výraznou změnu a prospěch.

    Zdůrazňujeme, že je nutné mít v rovnováze hmotnou rovinu i duchovní. Je chybou odvrhnout všechno duchovní, ale stejnou chybou je žít v askezi. Tato rovnováha je velmi důležitá a neustále se na ní musí pracovat.

Myslíte, že existuje nějaké důležité téma, které jsme vynechali?

    Měl bych zmínit to, co je základem všech esoterních učení, a to je víra v reinkarnaci. Reinkarnace je podstatná záležitost našeho učení, protože pokud člověk tuto myšlenku nejenom přijme ale i vstřebá, teprve potom mu všechno začne dávat smysl, především zákon karmy.

    Reinkarnace je opravdu stěžejní záležitost. Nevěříme na žádnou náhodu; když přijmete myšlenku reinkarnace a karmy jako základního kosmického zákona, který vyrovnává všechno, co jsme kdy napáchali, pak všechno dává smysl.

    Ještě bych rád zdůraznil pár podstatných bodů: především A.M.O.R.C. neuznává princip nějakého svatého guru či osvíceného vůdce, klademe důraz na individuální vývoj. Tradici a hierarchii vedení ovšem ctíme. To je nezbytné k uchování našeho vědění v neporušené podobě.

    Dále, činnost našeho řádu je hrazena výhradně z členských příspěvků, což nám zaručuje potřebnou nezávislost.

    Našim členům naprosto nic nezakazujeme ani nenařizujeme, tedy žádné vegetariánství ani nic podobného, každému členovi dáme dost informací, aby si své limity stanovil sám.

Máte nějakou vlastní metodu jak zkoumat minulé životy? A je to vůbec podstatná věc?

    Je to určitě podstatná věc. Ale kdyby chtěl někdo zkoumat své minulé inkarnace ze zvědavosti, tak před tím velmi varuji. Předně se dozví věci, které by mu nejspíš nebyly milé, a které by si nemusel umět vyložit. Všechno chce svůj čas. Na určitém stupni vývoje je ale určitě nesmírně důležité poznat své minulé inkarnace, abychom přišli na to, co tu máme za úkol. Každý má nějaký svůj nějaký úkol, který by měl vyřešit. Právě kvůli tomu je dobré poznat své minulé inkarnace, člověk pak třeba zjistí, že se jedná stále o to samé, že se má něco naučit. Jakmile na to přijdete, můžete na svém úkolu začít vědomě pracovat. Ale varuji před experimenty ze zvědavosti; nějaké holotropní dýchání nebo hypnóza, nedej bože!

    Když je ale na tom někdo tak zle, že už není jiné cesty, tak mu to může pomoci. Nikdo si asi nenechá dobrovolně uříznout nohu, ale když to má zachránit život, tak ano.

Ještě by mne zajímaly vaše metody zkoumání minulých životů...

    Samozřejmě, že v našem učení jsou určité metody, které vypadají velmi jednoduše, ale málokomu se to povede. Nechci to tu nějak zveřejňovat, ale zájemce bych odkázal na jednu knihu, která už bude asi těžko k sehnání, bohužel. Napsal jí Joel L. Whitton a jmenuje se Život mezi životy (Brno 1993). Doktor Joel Whitton byl mimochodem členem výzkumné rady AMORC. Na konci této knihy je uvedena metoda, kterou já považuji za bezpečnou; na rozdíl od metod popisovaných Moodym, které jsou napadány za to, že mohou být velmi nebezpečné.

Čím se zabývá výzkumná rada AMORC?

    Právě tím, o čem jsme se bavili: zabývá se zkušenostmi z bardo, jak to můžeme nazvat, ale to je pouze jeden směr. Existuje také rosenkruciánská univerzita, kde působí spousta vědců, kteří se zabývají nejrůznějšími věcmi, třeba fyzikálními. Tam vznikla například pojednání o vlivu barvy na člověka, působení zvuku...

Na závěr se ještě zeptám, co mají udělat naši čtenáři, které zaujalo naše povídání a budou mít chuť stát se členy AMORC?

    Stačí jenom zavolat, napsat, ozvat se...

Děkuji za rozhovor.

S velmistrem řádu AMORC rozmlouval Aleš Česal
Rozhovor je uveřejněn v původním znění a se souhlasem redakce

Vydáno: 02. 08. 2013

Přečetlo: 1530 čtenářů

Zdroj: http://www.amorc.cz

Autor (vložil): HaKr

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Je to

4. 08. 2013 11:36

Garfield

Číst komentáře