    Při vyslovení těchto pojmů si mnoho lidí představí cosi tajemného, někdo se naopak pousměje a čarodějnictví označí jako směšnou pověru. Magie a čarodějnictví však není ničím jiným, nežli mistrným ovládáním přírodních zákonů. Pokusíme se o malé shrnutí tohoto tématu a krátce pohovoříme o principech nejpoužívanějších magických praktik.

    Začněme pěkně popořádku. První neolitičtí kouzelníci byli vlastně pravými a nefalšovanými šamany. Vlivem své dostatečné vnímavosti zajišťovali kmenovou komunikaci s nejrůznějšími přírodními duchy.

    Nacházíme zde kořeny jak magie, tak i léčitelství. Tato ryzí forma šamanismu je kupodivu stále velice účinnou praktikou a zasvěcení pokračovatele šamanské stezky bývají i dnes velmi dobrými čaroději.

    V pozdějších dobách, kdy se počaly vyvíjet první náboženské systémy, řadili se již šamani-čarodějové-mezi nejvyšší vrstvy tehdejší společenské hierarchie. Začal se formovat nedotknutelný samostatný kněžský stav, tvořený právě zmíněnými šamany. Zde je jasný příklad toho, že náboženství a magie tvoří v podstatě dvě strany téže mince a jedno bez druhého není kompletní. Nemluvě o tom, že oba fenomény, ať magie či náboženství vycházejí z jediného zdroje. Šamanská magie se stále více ritualizovala a duchové přírody, povýšeni na bohy, byli uctíváni stále složitějšími postupy. Pravý význam a způsob provedení rituálů byl znám pouze vyvolené kněžsko-čarodějnické kastě. Noví bohové byli živeni energií vzývání, kolektivní víry a v neposlední řadě i různých (často i lidských) obětí.

    Teprve o mnoho později, kdy počala vzrůstat moc kříže, byla početná přírodní božstva odsunutá „mimo zákon“ a označena za ďábly. Nová centrální víra si poradila s konkurencí po svém …

    Římská církev pomocí represí a misionářské činnosti snížila radikálně počet uctívačů starých božstev. To mělo za důsledek menší a menší příliv energie, která by tyto prapůvodní duchy mohla živit. Namísto původních náboženských systémů se počalo formovat čarodějnictví, jak jej chápeme dnes. Předkřesťanské kulty stály totiž na daleko pevnějších základech, nežli se domnívali učenci a mágové z řad vyznavačů kříže. Zejména v anglosaských zemích, ale i v Čechách se tajně a pravidelně odehrávaly prastaré rituály rohatých bohů. Tentokrát již ale s cejchem nečistého a kacířského modlářství. Proto dnes bohužel pohlíží většina lidí na čarodějnictví z tohoto úhlu. Stará učení ale dále přežívala zachována dalším pokolením.

    Možná leckoho popudíme, ale tvrdíme, že křesťanská nauka je ve své podstatě též velmi rozvinutým magickým systémem, organizovaným a propracovaným do té míry, že kontroluje značenou část spirituálního potenciálu lidstva. S takovým množstvím energie by zkušení čarodějové dokázali činit zázraky Vraťme se ale na okamžik ke křesťanské magii. Katolická víra, krom duševní hygieny svých oveček, sleduje i cíle magické. Nikoliv však pro magii samotnou, ale jako prostředek zaštítění před cizími vlivy.

    Křesťanství, jak jsme již naznačili, logicky funguje stejně, jako kterýkoliv jiný kult či duchovní směr nebo i libovolná sekta. Rozumíme tím magické posilování astrálních bytostí, vytvořených energií kolektivní víry a myšlenek (tzv. egregor). Chápejme, že modlení se k jakékoliv bytosti, ať křesťanskému svatému nebo přírodnímu božstvu je v podstatě magickým aktem a zásobuje životodárnou energií vzývanou bytost. Ta v tomto pojetí plní úlohu ochránce a spasitele. Těmito slovy chceme pouze srozumitelně vysvětlit schéma a podstatu VEŠKERÝCH spirituálních nauk.

    Nechápejte tedy tento názor jako útok na svatou církev Římskou.

    Tím ale opravdu toto ožehavé téma uzavíráme. Beztak jsme si předcházejícími slovy vytvořili pár nepřátel.

    A nyní zpět ke starému poctivému čarodějnictví. Do starých nauk začaly pronikat nové prvky, převzaté z křesťanských rituálů a v rámci vývoje docházelo k rozštěpení starého systému. Začala se však formovat magie, kterou můžeme nazvat magií lidovou. O ní si troufáme říci, že se jedná o velice účinnou metodu čarodějnictví. Lidoví léčitelé, vědmy a čarodějnice dědí mimořádné schopnosti a znalosti od svých předků z pokolení na pokolení. Tento „systém“ si neklade vyšší cíle jako kultivovanější esoterické proudy. Slouží především jako prostředek k dosažení světských cílů. Víceméně se specializuje na různé formy prokletí, zaříkávání, léčitelství, ale i na magii související s partnerskými vztahy a podobně. Princip lidové magie vychází ze šamanismu s prvky zapomenutých antických kultur, doplněné o křesťanskou liturgii. Vlastní práce lidového čaroděje spočívá v komunikaci s přírodními nižšími duchy a využívání i vlastní životní energie. Výsledky těchto praktik, hraničící s černou magií jsou často ohromující. Kdysi jsem měl co dočinění s praktikami jisté čarodějnice z Kavkazu a nebylo to vůbec nic příjemného.

    Opravdu dobří lidoví kouzelníci nejsou zpravidla příliš zasaženi vyšším klasickým vzděláním. Jejich vize světa není tolik poznamenána civilizačními dogmaty. Logicky z toho vyplývá, že pokud hledáte opravdu dobré čaroděje, zaměřte svou pozornost na východ. Karpaty, Ukrajinské hory, odlehlé oblasti Rumunska apod. jsou místa, kde má lidová magie stále svou váhu a rodí se tam opravdu dobří následovníci tohoto pozoruhodného a nebezpečného umění.

    Dalším z přírodních systému je znovu objevená Wicca. Podstatný rozdíl mezi lidovým čarodějnictvím a Wiccou je ten, že Wicca je záležitostí kolektivní ,řídí se ustálenými společnými pravidly a podléhá navíc i jisté hierarchii. Co se mechanismu magie Wiccy týče, základem jsou šamanské praktiky, doplněné o staré rituální postupy, uctívání dvojice rohatých bohů-mužského a ženského principu. Dále musíme přičíst osobní energii hlavního čaroděje a kolektivní energii ostatních členů sabatu. Wicca je čistě dualistický systém, kde je prioritou kontakt s bohy ? duchy. Tento postup se jeví dnes bohužel málo pochopitelným, neboť se původní smysl přírodního uctívačského náboženství logicky vytratil a postrádá tedy svůj hlavní a pravý smysl ( zajištění úrody a plodnosti)

    Některá moderní čarodějnická bratrstva podobného typu (bohužel) místy připomínají spíše víkendové terapeutické skupiny, případně hráčskou základnu imaginativních fantasy her. Možná proto je právě tento druh čarodějnictví tolik populární a stal se módním fenoménem. Část nových účastníků sabatů organizovaných některými nezodpovědnými čaroději vlastně ani nezná pravý smysl wiccanských praktik. Při obřadech vykonávají z nynějšího pohledu nesmyslné rituály, kterými maximálně lze vytvořit podivné myšlenkové formy (larvy), které následně rozšíří pestré řady obyvatel nižšího astrálu. V horším případě se podaří shromážděným účastníkům sešlosti skutečně evokovat divoké božstvo, se kterým si následně nikdo z bratrstva nedovede poradit a problém je na světě.

    V tomto bodě se musíme nutně zmínit o uctívání Satana. Tato destruktivní nauka je skutečná hra s ohněm, protože se jedná o práci s pravdu nepříjemným egregorem. Rádi bychom varovali všechny zvědavce, které tato magie láká. Uvědomte si, že satanista obcuje se skutečným ďáblem, kterého nelze zaměňovat s rohatými přírodními bohy. Ďábel, o kterém hovoříme je personifikované archetypální zlo, tvořené všemi myslitelnými negacemi a utrpením. Domníváte se, že jste opravdu schopni tuto bytost ovládat? Promiňte nám, ale dále zde nebudeme o tomto tématu podrobnější hovořit. Ještě se zmíníme o blízké disciplíně a to nekomancii (vyvolávání a komunikace s duchy zemřelých). A opět varovně vztyčujeme prstík. Nedoporučujeme! Páchali byste svou spirituální sebevraždu, nemluvě o škodách způsobených v říši mrtvých (astrálu).

    Další ostrou magií je známé voodoo, které je svými magickými principy velmi podobné evropské lidové magii. Voodoo má svá vlastní božstva i sloužící duchy. Čaroděj voodoo pracuje s divokými bytostmi, jaké známe z animistických forem náboženství. Poměrně jednouchý princip voodoo rituálů je symbiózou starého známého zaklínání, částí liturgie, převzaté od křesťanských misionářů a energie oběti. Kouzelník musí být výjimečným šamanem, aby dokázal celý akt zdárně dovést až do konce.

    Z exotických praktik jmenujme ještě magii Egyptskou. Jedná se o vysoce rozvinou zaklínací nauku, pracující stejně jako všechny výše uvedené systémy s nebezpečnými duchy. Finálním produktem práce egyptského mága je jím vytvořená myšlenková forma (démon), určená k zajištění konkrétního úkolu. Připomeňme např. známé kletby faraónů či neviditelné strážce posvátných míst. Eliminace egyptské kletby je nesmírně náročná, někdy dokonce nemožná. Čarodějem vytvořené fantomy jsou naprogramovány tak, aby dokázaly splnit úkol třeba až po staletích. Takového kletby dokáže odstranit pouze mág, který je za jejich vznik odpojený, nebo jeho přímý pokračovatel.

    Vraťme se zpět do Evropy a podívejme se na další nauky, tentokrát na tzv. Vyšší formy magie.

    Začátkem druhého tisíciletí se počala na starých základech formovat nová Rituální magie. Ta v sobě skrývá evokační a invokační praxi a přispěla též ke vzniku alchymie. Největšího rozmachu dosáhla rituální magie v období renesance. Řídí se pravidly, která je nutno přesně dodržovat. Při magických obřadech se provádí složité rituály, které mají za účel připravit co nejlepší podmínky pro zjevení nebo stvoření astrální bytosti. Ta má za úkol být mágovi k dispozici a plnit jeho přání. Bohužel se často stává, že mág postupně ztrácí nad touto bytostí kontrolu. Hojné jsou případy, kdy naopak duch ovládá čaroděje samotného. Evokovaná bytost totiž každým dalším rituálem nabývá na síle a čím dál méně je na kouzelníkovi závislá. Nakonec začíná žít svým vlastním životem. Praktikování rituální magie vyžaduje velkou ostražitost a hluboké okultní znalosti. Tento faktor bývá často opomíjen a některé příručky jej dokonce ignorují úplně. Zřejmě proto narůstá počet adeptů, kteří načerpavše kusé informace z rozličných knih si troufají nazývat se mágy.

    Rozhodně nedoporučujeme brát rituální magii na lehkou váhu, Může se lehce stát, že nedodržením příslušného postupu či špatnou koncentrací nebo ochranou je evokována bytost, se kterou není radno si zahrávat.

    Okultní znalosti a vysokou míru spirituálního poznání vyžaduje od mága i Theurgie, další z forem vysoké rituální magie. Theurgie je magií čistě evokační, sloužící spíše k duchovním účelům, podobně jako stará Židovská magie. Židovští čarodějové byli vzdělaní a téměř vždy se jednalo o osoby činné v judaistickém náboženském systému. Hovoříme zde o opravdových zasvěcencích, kteří svou nauku používali výhradně jako prostředek k dosažení spirituálních cílů.

    V tomto ohledu je židovská magie totožná s Vysokou magií orientální. Jde o velmi zvláštní disciplínu, která má blíže spíše k duchovní nauce nežli ke kouzelnictví. Jedná se o systém nedualistický. To v praxi znamená, že adeptorientální vysoké magie (nezaměňujte prosím s lidovou magií orientálních zaklínačů) pracuje výhradně se svou vnitřní silou a podmínkou je soustavné studium duchovních nauk. Nejčastěji bývá k tomuto účelu využívána některá z odnoží tantry či laja jogy. Princip magické orientální nauky je ten, že pomocí speciálních meditačních technik se prohlubují adeptovy schopnosti do té míry, až se u něj projeví určité zvláštní síly, tzv. siddhi.

    Tehdy je kouzelník označován za divotvorce a dokáže konat skutky, které odporují nám známým fyzikálním zákonům. např. chůzi po vodě, schopnost být současně na několika místech nebo umění materializovat hmotu z ničeho.

    Divotvorce se stává jasnovidným a silou své mysli dokáže ovlivnit jakýkoliv proces v hmotném nebo astrálním světě. To je předposlední stupeň duchovného vývoje kouzelníka.

    Paradoxně lze říci, že na počátku adeptova snažení stála magie a na konci již tento provádí duchovní praxi. Nabytých siddhi přestává adept pozvolna užívat, nemají pro něj žádnou hodnotu.Proniká skrze závoj iluze (mája) a poznává pravou skutečnost-prázdnotu. Tato zkušenost je poslední metou nejen jógového žebříčku, ale všech duchovních nauk vedoucích ke konečnému vysvobození.

    A zde své pojednání o magii a čarodějnictví ukončíme, Mohli bychom se ještě rozepsat o dalších disciplínách tohoto fenoménu, o magii sexuální, ohňové atd.. Ale v tomto článku nám jde pouze o to, seznámit naše příznivce s vysvětlením základních principů čarodějnictví a také představit magii z poněkud jiného úhlu, než jak je obecně prezentována a chápána.

    Vždyť magie ve své ryzí podstatě je jednou z možností , kterak dosáhnout konečného evolučního cíle a jedná se o plnohodnotný filozoficko-náboženský směr, pokud je adept řádně připraven a poučen a dokáže se v konečné fázi magické stezky zříci všech svých dosavadních dovedností a schopností ( siddhi ) , a stává se osobou zcela realizovanou.

    Na úplný závěr chceme dodat, že magie konaná s čistým srdcem a dobrými úmysly může být velmi obohacujícím nástrojem. S její pomocí se dokážete posunout vpřed mílovými kroky dále ve svém osobním spirituálním vývoji.

    Není to kouzelné?

Vydáno: 24. 03. 2013

Přečetlo: 2532 čtenářů

Zdroj: http://www.vestirnareichovi.cz

Autor (vložil): Perchta

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)