    Zní podtitul knihy. Nezklame vás. Netypické pohádky jsem si zamilovala a moje děti ještě víc. Jsou možná víc pro holčičky, ale můžu vás ujistit, že tato kniha se stane oblíbenou i pro chlapečky. Přesto je víc „holčičí“… takže u nás už je to prostě ta knížka o vílách a holčičí a bydlí v postýlce, zdá se, že jí čeká taky cesta do školky, no prostě tahle zelená knížka se u nás nudit nebude.

    Útěcha a poučení je asi tím, co z knihy nejvíce vystupuje. Čtení je to příjemné i pro rodiče, protože se rázem po celodenním shonu dostáváte někam, kde je krásně. Kde je klid a kde nemusíte nikam spěchat. Navíc i mě osobně hodně fascinuje svět víl a elementárních bytostí a tak jsem přivítala úvodní část knihy, kde je trocha mytologie a obecně známých faktů o vílách a bytostech z přírody.

    Je tu hodně dialogů, které jsou tiché, jemné a nikdo tady na nikoho nekřičí. Třeba pohádka Slunečnicový závod, tam se sice trochu dohadují hlavní postavičky, ale není to žádná hrůza. U Hnízda v oblacích jsem sdílela hrůzu z výšek.

    Ale co třeba něco typického pro každého, strach z neznámého?

Pojďte se se mnou projít jednou pohádkou!

    „Co však rád neměl, byl hluboký černý les na konci zahrady. Dokonce i v letních dnech vypadal tmavě a pochmurně, neustále se v něm míhaly nějaké stíny a ozývaly se z něho divné zvuky.

    Myšlenka, že by snad měl do tohoto lesa vstoupit, naháněla Kájovi hrůzu. Když se mu podařilo kopnout míč hodně daleko a ten se skutálel do lesního podrostu, nešel si pro něj. Místo sebe tam poslal dědečkova starého psa Rexe.“

    Jenže ve všem strachuplném se někdy najde něco nesmírně lákavého. Pro Káju to byla možnost podívat se na mláďata jezevce, dědeček ho prostě nalákal:

    „Budu statečný,“ řekl si pro sebe. „A dědeček bude přece celou dobu s námi.“

    V noci se Kája neustále vrtěl a převaloval. Zdály se mu sny plné stínů a podivného šramocení. Druhý den byl unavený, rozmrzelý a měl strach.“

    Tak to je sice přesné, před jakýmkoliv dnem D nám zrovna dvakrát do zpěvu není, ale:

    „Les není vůbec strašidelný, když už v něm člověk je,“ řekl Kája.“

    A měl pravdu. A svou nabytou odvahu musel ukázat ještě jednou, když si dědeček v lese vymkl kotník a Kája musel lesem projít sám, aby přivedl pomoc. I na takové cestě se ale najde pomocník, tady to byla, jak jinak, víla. Ale musíte takovou pomoc chtít vidět.

    „Když se však podíval nahoru, uviděl nepatrné, ale jasné světélko, jak se mihotá mezi stromy. Na okamžik měl pocit, že vidí malý obličej a ruce, dlouhé vlasy… a pár zářících křídel.“

    Ale je tu také boj s trémou, pěstování soucitu k ostatním nebo dokonce boj se žárlivostí, to je v tom Slunečnicovém příběhu.

    Báječný je rejstřík na konci knihy, který právě určuje klíčová slova ? hodnoty a problémy, které se v této knize rozvíjí nebo řeší. Stejně jako poučení na konci každé knížky, které shrnuje to důležité, ale také dává možnost k povídání problému a situace, která nastala a kterou jsem v pohádce řešili.

    A to je obrovská výhoda této knihy, učí nás tak, že na řešení přicházíme sami. Děti budou mít radost z vlastních vědomostí i myšlenkových úvah uplatněných v praxi!

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 18. 03. 2013

Přečetlo: 1380 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)